ČBK

Encyklika Lva XIV. Magnifica humanitas vyšla v češtině

Publikováno: 23. 9. v 15:12, zdroj cirkev.cz

Lev XIV. v encyklice vychází z Písma a sociální nauky církve a zabývá se otázkou, jak mohou víra, rozum a katolické sociální myšlení přispět k utváření společnosti v době rychlých technologických změn. Konkrétně se věnuje tomu, jak umělá inteligence proměňuje vzdělávání, hospodářství a trh práce, rodinný život, média a šíření informací, politiku i současné válečné konflikty.Papež uznává možnosti, které umělá inteligence nabízí, zároveň však upozorňuje na riziko, že by člověk mohl být redukován na číslo v datových souborech, pracovní sílu nebo objekt kontroly. Do středu svých úvah proto staví důstojnost lidské osoby, solidaritu, spravedlnost a společné dobro.„Lidstvo, stvořené Bohem ve vší své vznešenosti, stojí dnes před zásadním rozhodnutím: postavit novou babylonskou věž, anebo vybudovat město, kde Bůh a lidstvo přebývají společně,“ píše Lev XIV. České vydání encykliky přivítal také předseda České biskupské konference, olomoucký arcibiskup Josef Nuzík. „Jsem rád, že encyklika papeže Lva XIV. Magnifica humanitas nyní vychází také v českém překladu a může oslovit širokou veřejnost. Připomíná nám, že důstojnost člověka nezávisí na jeho výkonu, společenském postavení ani užitečnosti, ale vychází ze samotné skutečnosti, že každý člověk je Bohem milován. Toto poselství je zvláště naléhavé v době rychlých technologických a společenských změn, které přinášejí nové možnosti, ale také riziko, že člověk bude posuzován pouze podle své produktivity. Věřím, že české vydání encykliky podnítí hlubší přemýšlení o tom, jak vytvářet společnost a ekonomiku, které budou skutečně sloužit člověku, chránit slabé a posilovat odpovědnost jednoho za druhého,“ uvádí předseda ČBK Mons. Josef Nuzík.Encykliku papež podepsal 15. května 2026 a o deset dní později byla za jeho účasti oficiálně představena ve Vatikánu.České vydání připravilo Karmelitánské nakladatelství. Pro jeho obálku zvolilo malbu Hlava od Josefa Čapka. Volbu výtvarného motivu nakladatelství spojilo s pasáží z článku 233 encykliky: „I tam, kde stroje vynikají účinností, zůstává středem dějin lidská tvář, která žádá, abychom na ni pohlédli.“Encyklika se od svého zveřejnění setkává s příznivým mezinárodním ohlasem a přispívá k debatě o etických otázkách spojených s rozvojem umělé inteligence.České vydání Magnifica humanitas je od 23. září dostupné v e-shopu Cirkev.cz.

Dominikánky se účastní mezikulturního dialogu v Burjatsku

Publikováno: 23. 9. v 14:32, zdroj Vatican News

Sestry sv. Dominika zde zahájily svou pastorační činnost v roce 2000. „Na začátku naší misie,“ vzpomíná sestra Bernadetta Gratkowska, OP, „jsme pro místní obyvatele představovaly tak neobvyklý pohled, že lidé vybíhali z obchodů jen proto, aby se podívali na řeholnice kráčející po ulici.“ Je tu zima, a to nejen venku První kroky nové misie nebyly snadné. Sestry, které přijely z Polska, si musely zvyknout na drsné sibiřské klima a na to, že tu může být zima nejen na ulici. „Na svou první zimu na Sibiři si velmi dobře vzpomínám,“ říká sestra Bernadetta. „Celý leden panovaly mrazy až do -45 °C. Selhalo městské vytápění. V bytě byla teplota mezi –12 °C a +4 °C; musely jsme chodit v bundách.“ Katolická komunita v Ulan-Ude – hlavním městě Burjatska – sdílela osud mnoha dalších katolíků v bývalém SSSR. Farní kostel, postavený v roce 1907, byl zničen během sovětských represí. Po mnoho let byli věřící zbaveni možnosti otevřeně vyznávat svou víru. V roce 2003 poskytly úřady Burjatské republiky pozemek na výstavbu katolického kostela, která byla dokončena o dva roky později. Od té doby se stal kříž na kostele opět znamením křesťanské přítomnosti na tomto místě. „Chadak“ – burjatská tradice v křesťanském společenství Hlásání Krista v tomto multietnickém regionu s prastarými buddhistickými a šamanskými kořeny mělo od samého počátku povahu dialogu. Počáteční zvědavost ustoupila objevování společných hodnot. Křesťanská přikázání lásky k bližnímu totiž odpovídají buddhistickému principu nenásilí. Tradiční burjatská kultura projevuje hlubokou úctu rodině a seniorům. V atmosféře pokojného dialogu se různá vyznání vzájemně obohacují a usilují o společný cíl: péči o lidskou důstojnost. V průběhu času se některé burjatské tradice pevně zakořenily také v životě katolických společenství. Jednou z nich je „chadak“. Jedná se o zvláštní pozdrav vyjadřující hlubokou úctu, při kterém se s úklonou předává hedvábný šátek a kumys (kvašené kobylí mléko). Takto se přijímají hosté i v katolické farnosti hlavního města Ulan-Ude a v řeholním společenství sester dominikánek.Služba jako výzva k dialogu Od samého počátku misie se pastorační činnost sester dominikánek stala pozváním k dialogu o evangelních hodnotách. Pomoc potřebným vyvolávala překvapené reakce, zejména u lidí bez náboženského vyznání. Ptali se: „Proč pomáháte lidem, které ani neznáte?“ Sestry odpovídaly, že v těchto potřebných lidech spatřují Kristovu tvář. Tato odpověď vyvolávala další otázky a takto pak vznikaly rozhovory o víře, lidské důstojnosti a evangeliu. Od samého počátku se misie dominikánských řeholnic soustředila na pomoc dětem z chudých a znevýhodněných rodin. „Neočekávaly od nás jen kousek chleba,“ říká sestra Bernadetta, „ale především vřelé přijetí a pocit bezpečí. Pořádaly jsme různé dílny, aby děti mohly rozvíjet své nadání, a pomáhaly jsme jim s učením.“Až dodnes se sestry starají o děti a mládež a připravují je na přijetí svátostí. Zvláštním posláním se stala také péče o nemocné a jejich duchovní doprovázení v oddělení paliativní péče městské nemocnice. Katolická farnost v Ulan-Ude má asi sto pravidelných farníků; polovinu z nich tvoří Burjati, dále Rusové a potomci Poláků a Litevců.Burjatská kapitula Třetího řádu svatého DominikaV průběhu času se mezikulturní dialog prohloubil. Farníci pocítili touhu sdílet charisma svatého Dominika a začlenit je do svého každodenního života. Tak vznikl v Burjatsku Třetí řád svatého Dominika. Prvními kandidáty byli Burjati; později se k nim připojila jedna mladá žena z Mongolska a následně i ruští muži a ženy. Ve svém životě se snaží ztělesňovat dominikánský ideál: kontemplaci, která vede ke svědectví o Kristu. Každý měsíc se členové Třetího řádu sv. Dominika scházejí ke společné modlitbě a rozjímání. Burjatsko – mozaika, kde každý dílčí kousek má svůj význam Burjatsko je velkolepá a krásná mozaika kultur a národů, kterou stvořil Bůh. Katolická komunita v této zemi je jen jedním z fragmentů tohoto nádherného vzoru. „Můj misijní život,“ říká sestra Bernadetta, „mě naučil, že na každém jednotlivém člověku záleží. Lidé často nevědí, jak udělat první krok k víře. Proto je tak důležité věnovat jim pozornost. V burjatské kultuře je projevem úcty, když někomu věnujete čas. Myslím, že právě toto je to svědectví, které by naše malé katolické společenství mohlo sdílet se všeobecnou církví: na každém člověku záleží.“

FOTOGALERIE: Novou kapli sv. Jana Pavla v Loučce požehnal arcibiskup Nuzík

Publikováno: 23. 9. v 12:52, zdroj Arcibiskupství olomoucké

Lev XIV.: Bůh není protihráč lidského pokroku

Publikováno: 23. 9. v 12:05, zdroj cirkev.cz

Papež Lev připomněl, že koncilní dokumenty vznikaly v době velkého technologického pokroku – necelé čtyři roky po završení Koncilu přistál člověk na Měsíci. Téma pokroku a rozvoje je ovšem velmi aktuální i dnes.Lev XIV. připomněl postřeh koncilní konstituce, že „mnoho dobrého, co kdysi člověk očekával především od vyšších sil, dnes si už opatří vlastním přičiněním“ (GS 33). To často vedlo k přesvědčení, že víra v Boha, jak ji nabízí křesťanství, byla chápána jako cizí rozvoji lidského poznání. Bůh a člověk byli pak prezentováni jako „protihráči“, s Henri de Lubacem řečeno, v „dramatu ateistického humanismu“.Koncil však nabídl jiný pohled, doplnil papež Lev: křesťané „mohou být právem přesvědčeni, že svou prací pokračují v díle Stvořitelově, jsou na prospěch svým bratřím a přispívají osobním přičiněním k uskutečnění Božího plánu v dějinách“ (GS 34). Podstatou křesťanského postoje je, že „Bůh vložil do rukou mužů i žen stvoření in statu viae, to znamená ‚na cestě‘, v procesu růstu, aby jej svou moudrou činností mohli dovést k jeho naplnění“, shrnul Lev XIV. vztah křesťana k lidskému dílu.Za klíčové tajemství křesťanské víry v této souvislosti označil papež událost Vtělení. „V Kristu nachází lidstvo a lidství svou celistvost, v něm zůstává svobodné a činné, v něm a právě v něm nachází plnost pravdy a svobody,“ zdůraznil Lev XIV. To ovšem také znamená, že veškerý pokrok, má-li být autenticky lidský, „musí být inspirován a veden láskou, […] sloužit lidské důstojnosti a chránit životní podmínky všech lidí, především těch nejvíce znevýhodněných“, doplnil papež Lev.Závěrem audience Svatý otec připomněl 112. světový den migrantů a uprchlíků, který připadá na neděli 27. září. Jeho letošním tématem je „Byť i jedno z těchto dětí“, Lev XIV. proto zdůraznil, že „nevýslovné utrpení, násilí, mučení, zneužívání, traumata“, kterým jsou tyto děti vystaveny, „stále křičí k Bohu“. Papež proto vyzývá ke „změně perspektivy“ ve prospěch těchto dětí a mladistvých.Papež také pozdravil v několika jazycích poutníky z různých částí světa. Polské skupině vyjádřil svou duchovní blízkost a požehnání pro účastníky poutě manželů a rodin na Jasné Góře. V angličtině zmínil zítřejší beatifikaci Fultona Sheena a vyjádřil naději, že jeho příklad a přímluva „budou inspirací pro mnohé další, aby nacházeli nové cesty šíření evangelia s radostným nadšením“.zdroj: vatican.va