Synoda: Polygamie je nemorální, respektovat církevní nauku
Publikováno: 24. 3. v 14:35, zdroj Vatican News
Na stůl generálního sekretariátu synody dorazily dvě nové závěrečné zprávy. Jednou z nich je zpráva komise zřízené v rámci Sympozia biskupských konferencí Afriky a Madagaskaru (SECAM) na téma polygamie, praxe označená v dokumentu za „nemorální“ a za „formu otroctví“ pro ženy. Druhou zprávou je zpráva studijní skupiny č. 2 na téma Naslouchat volání chudých a země, v níž se mimo jiné prosazuje „teologie, která vychází z naslouchání“ zranitelným a stvoření a která navrhuje zřízení církevního observatoře pro lidi se zdravotním postižením. Práce studijních skupin Jak je známo, deset studijních skupin zahájilo svou práci hned po svém založení v průběhu dvojitého synodu o synodalitě (2024). Hloubkové analýzy, výzkumy a dialog s odborníky a institucemi, pokračovaly po zahájení pontifikátu Lva XIV., který požádal, aby byly jejich zprávy, po předání sekretariátu synody zveřejněny v „duchu transparentnosti“. Zároveň stanovil, že po odevzdání zpráv končí mandát jednotlivých skupin. Dosud odevzdaly výsledky své práce tři skupiny: Skupina 3 o misii v digitálním prostředí; skupina 4 o revizi Ratio pro formaci kněží; skupina 5 o účasti žen na životě Církve. Polygamie, „viditelná“ praxe v Africe Dnes, 24. března, byly zveřejněny další dva dokumenty. V prvním z nich se odborníci ze SECAM vyjádřili k ožehavé otázce polygamie, o které během zasedání informoval kardinál Fridolin Ambongo, arcibiskup z Kinshasy a předseda Sympózia biskupů Afriky a Madagaskaru. Zpráva vychází z kořenů polygamní reality a analyzuje její příčiny: společenské postavení, ideály, kontakty s islámem. Zpráva nicméně podotýká, že jde o praxi, která není specifikem afrického kontinentu, ale má „univerzální“ dosah, a proto „se týká pastorační péče celé církve“. Zároveň však jde o praxi v Africe je však velmi „viditelnou“ a vyžaduje proto reflexi na vysoké úrovni. Zkušenost misionářů Reflexe shrnutá v dnešním synodním dokumentu vychází u biblického pohledu na člověka, která „jasně“ potvrzuje „rovnou důstojnost muže a ženy před Bohem“. Polygamie je proto považována za specifickou formu „otroctví žen“, a tedy za praxi hluboce nemorální. Zpráva se opírá o zkušenosti misionářů, kteří jsou s touto realitou neustále konfrontováni. Zdůrazňuje proto, že pastorační činnost se musí soustředit na boj proti polygamii, protože monogamní manželství je „nezbytnou podmínkou pro to, aby člověk byl nebo se stal křesťanem“. Žádná nejednoznačnost Zpráva zdůrazňuje, že v této věci nesmějí existovat žádné nejednoznačnosti: „Nelze se v žádném případě odchýlit od oficiální nauky církve: pastorační přístup k polygamistům se musí vyhnout se všemu, co by mohlo vypadat jako uznání polygamie ze strany církve“. Synodální komise opakuje výzvu k podpoře monogamie skrze učení Písma o jedinečnosti a nerozlučitelnosti manželství. Pastorační péče a svátosti Zpráva rovněž vyjmenovává různé pastorační přístupy, které se v Africe ve vztahu k polygamistům uplatňují. Některé vyžadují, aby si polygamista, který chce přistupovat ke svátostem, „vybral jednu manželku“ a ostatním ženám a dětem zaručil „spravedlnost a podporu“. Jiné zavádějí „trvalý katechumenát, přijímající osobu do společenství bez přístupu ke svátostem“. „Zvláštní doprovázení“ je naopak vyhrazen pro takzvanou „skrytou polygamii“, tedy neoficiální mnohoženství. Přesná jsou pak doporučení týkající se křtu, počínaje tím, že „polygamisté, kteří si přejí ztotožnit se s Kristem skrze milost křtu, musí být pečlivě připraveni, zbavit se některých kulturních překážek, přijmout evangelní poselství, přijmout křesťanský ideál a zavázat se k monogamnímu manželství před přijetím křtu“. Jinými slovy, církev nepokřtí polygamistu na základě slibu: „Pro polygamisty neexistuje předběžné udělení svátosti křtu, ale je zapotřebí doprovázení v perspektivě inkulturované pastorace“. Blízkost, naslouchání, docenění žen SECAM nakonec zmiňuje pastorační péči nabízející „blízkostí“, „naslouchání“, „přijetí lidí“, „respektování jejich cest“ a zaměřenou „na docenění důstojnosti ženy“. Tento typ pastorace„umožní navázat respektující a bratrský dialog mezi polygamními páry a pastýřem (knězem, biskupem), zástupcem milosrdného Krista, který hledá ztracenou ovečku a souhlasí s tím, že usedne ke stejnému stolu s celníky a hříšníky“. Volání chudých a země Závěrečná zpráva Skupiny č. 2 odpovídá na pět otázek ohledně toho, „jak může církev lépe naslouchat volání chudých a země“. Pro členy týmu naslouchání chudým a zemi „není pastorační volbou, ale aktem víry, který je podstatou poslání církve“. Czerny totiž připomíná, že pojem „naslouchání“ označuje „integrální proces, který zahrnuje setkání, pochopení problému, jednání, hodnocení a duchovní podporu a který se týká každého křesťana, i toho, kdo se cítí chudý“. Společná odpovědnost všech Otázka, kterou klade Skupina č. 2, zní: „Jak může církev lépe naslouchat těmto dvěma navzájem propojeným voláním, s vědomím, že reagovat na volání chudých znamená také reagovat na volání země, a naopak?“ V tomto smyslu zpráva identifikuje nástroje, které jsou v církvi již k dispozici – farnosti, základní společenství, hnutí, Charita, ekumenické a mezinárodní sítě. Vyzdvihuje jejich bohatství, ale varuje před „pokušením neoprávněně přenést odpovědnost na specializované struktury“. Každý pokřtěný je totiž zván ke „společné odpovědnosti“. Observatoř pro osoby se zdravotním postižením Mezi návrhy skupiny se objevujuje návrh na zřízení církevní observatoře pro osoby se zdravotním postižením, který předložila podskupina složená převážně z lidí se zdravotním postižením a která by mohla představovat „model, který lze replikovat na místní a regionální úrovni, aby se dal hlas všem marginalizovaným skupinám“. Setkání s existenciálními periferiemi Na teologické úrovni zpráva požaduje, aby „teologové pocházející z nejzranitelnějších společenství byli aktivně zapojeni do práce na magisteriálních dokumentech“. Ve stejném duchu je považuje za důležité, aby vzdělávací programy pro laiky, řeholníky a seminaristy zahrnovaly „přímé setkání s existenciálními periferiemi“.
Sestra Nathalie Becquart navštíví Prahu
Publikováno: 24. 3. v 13:59, zdroj cirkev.cz
Jak vypadá synodalita v praxi a proč je pro místní církve zároveň nadějí i výzvou? Po synodě o synodalitě teď začíná ta nejnáročnější část: uvádění do života v diecézích, farnostech a komunitách. V některých zemích už synodalita přináší novou pastorační kreativitu, jinde vyvolává nejistotu nebo odpor — často ze strachu a nedorozumění. Jak tyto obavy číst? Co pomáhá, aby se synodalita nestala jen heslem? Jaké proměny teologie a spirituality synodalita vyžaduje? Přijďte naslouchat, ptát se a společně hledat, jak může synodální církev vypadat tady a teď.Hosté přednášky:NATHALIE BECQUART je francouzská řeholnice z kongregace Xavières a teoložka dlouhodobě angažovaná v oblasti synodality. Od roku 2021 působí jako podsekretářka Generálního sekretariátu Synody biskupů ve Vatikánu. Stala se první ženou v historii, která má na biskupské synodě hlasovací právo.PROKOP BROŽ je teolog a pomocný biskup královéhradecký. V diecézi koordinuje implementaci synodálního procesu. V rámci České biskupské konference je delegátem Rady pro synodální proces a nese odpovědnost za oblast synodality na celostátní úrovni.ANNA GELETY je advokátka. V synodálním procesu se zapojila na místní úrovni ve farnosti sv. Terezie v Kobylisích: byla součástí týmu, který zpracovával výstupy ze synodálních skupinek a připravil pro farnost shrnutí témat i základní statistické pohledy na to, co v debatách zaznívalo.Debata je otevřená veřejnosti a moderuje ji Benedikt Mohelník.
Tvá slova jsou Duch a život: Vyšel druhý díl synodálního sborníku vzniklého z iniciativy biskupa Hrdličky
Publikováno: 17. 3. v 9:09, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Úvodní slovo patří arcibiskupu Josefu Nuzíkovi, který připomíná, že i když jubilejní rok skončil, naděje v našich životech zůstává. „Předkládaný druhý díl ukazuje, jak se tato naděje projevuje v konkrétních osudech a společenstvích. Čteme v něm o síle Božího slova, poznáváme farnost jako rodinu a dozvídáme se, jak duchovní hudba dokáže proměnit lidské srdce,“ píše olomoucký arcibiskup.Sborník nabízí čtenářům pestrou paletu textů, které stavějí na osobní zkušenosti s Bohem a církví.Biskup Josef Hrdlička uvažuje nad krizí víry, ale i nad novou touhou po křtu a pevných hodnotách v dnešním světě.Text Martin Slabého „Láska někdy bolí“ se dělí o zkušenost víry uprostřed ztráty nenarozeného dítěte.Richenza Buková vykresluje obraz farnosti jako skutečné rodiny, kde se víra mění v konkrétní skutky.Martina Pavlíková představuje historii kurzů pro lektory Božího slova a manželé Bernátkovi i Jarmila Navrkalová přibližují krásu a sílu duchovní hudby.Milada Betlachová pak popisuje, co by se stalo, kdyby lidé nechali Boží obraz v sobě růst a kvést a přinášet plody.Součástí je i hluboká báseň Jiřího Suchého „Láska a naděje“, kterou autor zaslal biskupu Hrdličkovi v době jeho nemoci.Stejně jako u prvního dílu celou publikaci vizuálně dotvářejí fotografie biskupa Antonína Baslera.Publikace je v těchto dnech distribuována do farností. Zájemci si ji – a někde stále i první díl – mohou vyzvednout zdarma (do vyčerpání zásob) nebo si ji stáhnout v elektronické podobě na odkazu níže.Tvá slova, Pane, jsou Duch a jsou život (PDF)
English
