ČBK

Hagia Polis – představen archeologický výzkum Božího hrobu

Publikováno: 19. 9. v 10:15, zdroj Vatican News

Francesca Stasolla je profesorkou křesťanské a středověké archeologie. Vede katedru věd o starověku na univerzitě La Sapienza v Římě. Kniha s názvem „Projekt Hagia Polis. Vykopávky v bazilice Svatého hrobu v Jeruzalémě“ zahajuje sérii publikací o výsledcích objevů a výzkumů více než 40 vědců. Jak vysvětlila prof. Stasolla, archeologický projekt je součástí širšího projektu zadaného třemi komunitami, které spravují baziliku Svatého hrobu: pravoslavný jeruzalémský patriarchát, Kustodie Svaté země a arménský jeruzalémský patriarchát. „Úcta ke všem ritům,“ zdůrazňuje archeoložka, „byla základním kamenem tohoto výzkumu.“ Tuto podmínku bylo možné splnit díky „hluboké spolupráci“ s komunitami pečujícími o Boží hrob a vzájemnému úsilí o porozumění této výjimečné realitě.Vykopávky začaly v květnu 2022 a skončily v říjnu 2025. Během těchto tří let tým téměř nepřetržitě žil a pracoval v Jeruzalémě a je ve městě přítomen i nadále, aby zkoumal materiály a dokumentaci v knihovnách a archivech. Profesorka Stasolla vzpomíná, že skupina opustila Jeruzalém měsíc po útoku Hamásu na Izrael ze 7. října 2023. Říká, že pro badatele, a zejména pro ty mladší, znamenal život ve městě v posledních letech konfrontaci se „složitou realitou“, a to nejen na profesionální úrovni, ale také na „osobní a lidské“.Co odhalil archeologický výzkum? Poznání se díky výzkumům postupně rozvíjelo a poskytlo možnost nahlédnout do dlouhého úseku dějin Jeruzaléma a rekonstruovat jej, od doby železné až po současnost, říká prof. Stasolla. „Právě tato časová hloubka dává Božímu hrobu nové místo v historii města,“ poznamenává. „Nemůžeme uvažovat o Jeruzalémě bez dlouhé historie Božího hrobu, ale nemůžeme ani uvažovat o Božím hrobě jako o něčem, co by nebylo propojeno s dějinami Jeruzaléma,“ říká archeoložka. „Tento neoddělitelný vztah je jedním z nejdůležitějších a nejvíce fascinujících aspektů celého výzkumného úsilí.“Rekonstruovat historii S vědeckým rozměrem je však spojena odpovědnost, která, jak poznamenává prof. Stasolla, se týká samotného smyslu archeologické práce. „Jako archeologové rekonstruujeme historii na základě hmotných důkazů, ale vždy si uvědomujeme, že jde o historii kolektivní, a tak také musí být chápána a pojímána.“ Zdůrazňuje, že tato rekonstrukce musí mít mnoho podob, od vědecké publikace až po popularizaci.První svazek je předběžným shrnutím společného úsilí. „Měla jsem tu čest i zodpovědnost vést tyto archeologická vykopávky,“ říká badatelka, „ale samozřejmě zastupuji velmi početný tým archeologů i vědců z jiných oborů.“ Zdůrazňuje, že tato rozmanitost dovedností a zkušeností odráží složitost Božího hrobu, kde se archeologický výzkum setkává s tisíciletou historií, různými komunitami a živou křesťanskou paměti.

Diecézní charita Hradec Králové spustila přihlašování do dalšího ročníku projektu Adopce naruby.

Publikováno: 19. 9. v 9:30, zdroj Biskupství královéhradecké

„Projekt Adopce naruby v sobě skrývá napětí i obrovskou radost. Výjimečným okamžikem je chvíle, kdy si dítě vybere svého dárce,“ přibližuje ředitelka Diecézní charity Hradec Králové Anna Maclová. „Viděla jsem, jak drobná indická holčička kráčela ruku v ruce s maminkou ke šňůře, na které visely fotografie budoucích dárců. Pečlivě si je prohlížela a pak k jedné z nich natáhla ruce. Když ji otočila na kameru, vyhrkly mi do očí slzy. Do života naší rodiny právě vstoupila malá Ivy,“ vzpomíná Anna Maclová, jak se sama zapojila.„Adopce naruby navazuje na dlouholetý projekt Adopce na dálku. Inovace spočívá v tom, že děti už od začátku ví, kdo je bude podporovat. Jejich dárce má hned konkrétní tvář. To je pro děti důležité, když dárcům píšou dopisy nebo se za ně modlí,“ říká vedoucí projektu Vojtěch Homolka. „Těší nás, že hlavním mediálním partnerem této kampaně bude letos Česká televize. V průběhu října proto možná narazíte v iVysílání ČT na krátké spoty o Adopci naruby,“ doplňuje koordinátor Homolka.Roční příspěvek 6500 Kč je pro českého dárce dostupná částka, dítěti v Indii však dá šanci dokončit školu a vymanit se z chudoby. Příspěvek pokrývá školné, školní pomůcky, uniformy a další výdaje na vzdělávání. Děti tak mohou dokončit vzdělání, které by bylo pro jejich rodiny těžko dostupné. Rodina nemusí volit mezi školní docházkou a základními životními potřebami. Vzdělané dítě je později i oporou pro své blízké. Absolventi škol se také často uplatňují v profesích důležitých pro rozvoj regionu, například ve zdravotnictví, školství, technických oborech či veřejné správě.Využijte příležitost být součástí projektu, který překračuje hranice kontinentů a propojuje lidi různých kultur. Zároveň dáte strádajícím dětem pocit důvěry a důležitosti. Přihlásit se můžete do konce října na webu www.adopce.hk.caritas.czVíce také na www.hk.caritas.cz a na facebooku.

Biskupské gymnázium Varnsdorf slaví třicáté narozeniny

Publikováno: 19. 9. v 9:01, zdroj Biskupství litoměřické

„Před třemi dekádami tu zakladatelé školy zahajovali první školní rok. V září 1996 se začala psát nová etapa vzdělávání ve Varnsdorfu,“ přivítal hosty ředitel církevní školy Jiří Jakoubek a připomněl, že Biskupské gymnázium Varnsdorf ovlivnilo za dobu své existence stovky osudů svých studentů. „Nebyli to ale pouze oni, kdo si odnášeli vědomosti a poznání. Proměnili i život nás pedagogů,“ zdůraznil.Ředitel gymnázia také připomněl několik jmen, která stojí za vznikem této církevní instituce: prvního ředitele Antonína Foreta, tehdejšího biskupa Josefa Koukla či místního duchovního správce Alexeje Baláže. Antonín Foret také při slavnosti vystoupil a popsal peripetie se začátky školy, kterou zprvu tvořily jen dva ročníky. Dnes je to plnohodnotné osmileté gymnázium, jehož zřizovatelem je Biskupství litoměřické.Dva biskupovéDo Varnsdorfu přijeli jak emeritní litoměřický biskup Jan Baxant, který školu podporoval a navštěvoval během doby svého působení v čele diecéze, tak i její současný apoštolský administrátor Stanislav Přibyl. Ten hned po příchodu „zapadl“ mezi pedagogy, protože se oblékl do jejich jubilejního oranžového trička. „Mám z vás velkou radost a vážím si zdejší přívětivé a neformální atmosféry,“ pozdravil shromáždění v aule arcibiskup Stanislav Přibyl. Ocenil nápaditost a kreativitu učitelů i studentů. „Varnsdorfské biskupské gymnázium se díky tomu právem chlubí označením ,škola na hranici‘. Ne snad proto, že je na periferii zájmu nebo významu, ale protože jí to umožňuje překračovat konvence a stávat se školou opravdu spojující a inspirující. Děkuji za to a přeji vám do budoucna hodně úspěchu,“ doplnil Stanislav Přibyl.Zapravdu dal arcibiskupovi později učitel chemie Václav Krejčí. Pochvalná slova Stanislava Přibyla totiž potvrdil činem: obdaroval jej pšeničným pivem, které navařil a nazval Generál (s odkazem na někdejší vojenské povolání ředitele školy).Místostarosta Varnsdorfu Jan Šišulák při slavnosti připomněl, že ač město není zřizovatelem školy, ale majitelem její 120 let staré budovy, snaží se tuto instituci a její prosperitu podporovat. „Nedávno prošlo rekonstrukcí sociální zařízení a pak i šatny v tělocvičnách. Tady v aule jsou restaurovaná okna a příští rok chystáme její celkovou opravu. Chtěli jsme ji udělat jako dárek k narozeninám už letos, ale bohužel se to nepodařilo,“ řekl. Sám na gymnáziu působil jako učitel zeměpisu předtím, než se začal věnovat Schrödingerovu institutu. Zřizovatelem tohoto volnočasového střediska působícího na Šluknovsku je také Biskupství litoměřické.Pro absolventy a přátele školy byl připravený v odpoledních hodinách vzpomínkový program.Biskupské gymnázium Varnsdorf vzniklo v roce 1996 jako reakce na porevoluční potřebu kvalitního všeobecného středoškolského vzdělávání ve Šluknovském výběžku. V příhraničním regionu, který po roce 1989 procházel výraznou sociální a ekonomickou proměnou, tak vznikla škola, která nabídla stabilní gymnaziální vzdělání a zároveň pomáhala udržet mladé lidi v místě. Založení gymnázia označili pamětníci za strategický krok k posílení vzdělanosti, kulturního života i perspektiv místních rodin.

Svatý Januarius – biskup, mučedník a patron Neapole

Publikováno: 19. 9. v 7:07, zdroj cirkev.cz

O životě svatého Januaria se dochovalo jen málo spolehlivých historických zpráv a jednotlivé tradice se v některých podrobnostech liší. Žil na přelomu 3. a 4. století a působil jako biskup v Beneventu. Jeho život a mučednická smrt jsou spojeny s pronásledováním křesťanů za vlády císaře Diokleciána.Během pronásledování křesťanů byl Januarius podle tradice zatčen poté, co se vydal navštívit a povzbudit uvězněné křesťany. Spolu s několika dalšími věřícími byl odsouzen k smrti a kolem roku 305 sťat poblíž Puteoli (dnešní Pozzuoli) nedaleko Neapole.Krev svatého JanuariaSe světcem je po staletí spojena jedna z nejznámějších náboženských tradic v Itálii. V neapolské katedrále jsou uchovávány dvě ampule s látkou, která je podle tradice krví svatého Januaria. Při určitých příležitostech dochází k jejímu zkapalnění.Nejstarší písemné svědectví o tomto jevu pochází z roku 1389. Zkapalnění se tradičně očekává třikrát do roka – první květnovou sobotu při připomínce přenesení světcových ostatků, 19. září o jeho svátku a 16. prosince, kdy si Neapol připomíná ochranu připisovanou světci při erupci Vesuvu v roce 1631.Katolická církev zkapalnění krve svatého Januaria nikdy oficiálně neprohlásila za zázrak. Pro obyvatele Neapole však světec zůstává výrazným symbolem víry a úcta k jeho relikviím je po staletí součástí náboženského života města.Také letos se 19. září v neapolské katedrále uskuteční slavnostní bohoslužba. Před jejím začátkem budou z trezoru v kapli svatého Januaria vyzvednuty ampule tradičně spojované se světcovou krví a přeneseny k hlavnímu oltáři. Pokud během slavnosti dojde ke zkapalnění jejich obsahu, bude to oznámeno přítomným věřícím.Svatý Januarius je hlavním patronem Neapole a úcta k němu patří po staletí k nejvýraznějším náboženským tradicím města.Zdroj: Vatican News, Arcidiecéze Neapol

Stálý pozorovatel Svatého stolce při OSN: Odzbrojení slov je prvním krokem ke kultuře dialogu a tolerance

Publikováno: 18. 9. v 16:16, zdroj Vatican News

Nový stálý pozorovatel Svatého stolce při Organizaci spojených národů, arcibiskup Christophe Z. El-Kassis, předal 16. září 2026 své pověřovací listiny generálnímu tajemníkovi OSN Antóniu Guterresovi. Hned následující den, 17. září, vystoupil v sídle OSN v New Yorku na Globální konferenci zaměřené na podporu mezináboženského a mezikulturního dialogu a tolerance v boji proti nenávistným projevům. Ve své řeči zdůraznil nedotknatelnou důstojnost každého člověka a varoval před zaměňováním nenávistné rétoriky se svobodou slova. Nenávistné projevy narušují pokojné soužitíVe svém projevu arcibiskup El-Kassis připomněl základní teologické a antropologické východisko postoje katolické církve: „Svatý stolec znovu potvrzuje, že každá lidská osoba je stvořena k obrazu a podobě Boží a disponuje nedotknatelnou důstojností, kterou nemůže zmenšit žádná ideologie, ideologie nenávisti ani projev opovržení. Z této základní pravdy pramení morální imperativ odmítnout jakoukoli formu netolerance, diskriminace a nenávistných projevů, jež zraňují lidskou rodinu a narušují podmínky pro pokojné spolužití.“Vatikánský reprezentant dále poukázal na destruktivní dopady nenávistné rétoriky na společnost: „Nenávistné projevy – ať už namířené proti jednotlivcům nebo komunitám na základě jejich náboženství, etnika, národnosti nebo jakékoli jiné charakteristiky – odporují přikázání lásky k bližnímu, narušují veřejnou debatu, podněcují rozkoly, ba často připravují půdu pro násilí a pronásledování.“Vztah ke komunikaci a odpovědnosti za slova ilustroval zástupce Svatého stolce odkazem na encykliku papeže Lva XIV. Zároveň však upozornil, že samotná slova k tvorbě pokoje nestačí: „Skutečná tolerance není lhostejnost ani relativismus. Je to aktivní uznání rovné důstojnosti každého člověka a svobody svědomí, která patří každému. Vyžaduje trpělivé úsilí o dialog, vzájemné porozumění a odmítnutí stereotypů. V tomto duchu Svatý stolec podporuje mezináboženský a mezikulturní dialog jako nezbytnou cestu k překonávání předsudků a vytváření lepšího světa pro všechny.“ Svoboda projevu nese odpovědnostV další části vystoupení se arcibiskup El-Kassis věnoval vztahu mezi svobodou slova a jejími hranicemi. Zdůraznil, že svoboda projevu je základním právem, které musí být chráněno, avšak toto právo nese odpovídající odpovědnost: „Projev, který úmyslně podněcuje k nenávisti nebo násilí, si nemůže nárokovat ochranu svobody; naopak ničí samotné podmínky, v nichž může pravá svoboda vzkvétat.“ Na závěr opět zacitoval z encykliky papeže Lva XIV., který vyzývá k hluboké proměně způsobu, jakým spolu lidé komunikují: „Odzbrojme komunikaci od všech předsudků a zahořklosti, fanatismu a dokonce i nenávisti; osvoboďme ji od agrese. Nepotřebujeme hlasitou, agresivní komunikaci, ale spíše komunikaci schopnou naslouchat a dávat prostor hlasům slabých, kterého se jim nedostává. Odzbrojme slova a pomůžeme odzbrojit svět. Odzbrojená a odzbrojující komunikace nám umožňuje sdílet odlišné pohledy na svět a jednat v souladu s naší lidskou důstojností.“Jednodenní konference v Sále Poručenské rady OSN byla svolána na základě rezolucí Valného shromáždění OSN před zahájením jeho zasedání na vysoké úrovni. Zorganizovaly ji Marocké království, Úřad OSN pro prevenci genocidy a odpovědnost za ochranu (UNOSAPG) a Aliance civilizací OSN (UNAOC). Na zahájení vystoupili mimo jiné marocký ministr zahraničí Nasser Bourita, předseda 81. zasedání Valného shromáždění OSN Khalilur Rahman či generální tajemník OSN António Guterres.Arcibiskup Christophe-Zakhia El-Kassis se narodil 24. srpna 1968 v Bejrútu a na kněze maronitské archieparchie byl vysvěcen v roce 1994. V roce 2000 vstoupil do diplomatických služeb Svatého stolce a působil na papežských zastupitelských úřadech v Indonésii, Súdánu a Turecku. V roce 2018 byl jmenován apoštolským nunciem v Pákistánu a počátkem roku 2019 přijal biskupské svěcení z rukou kardinála Pietra Parolina. Dne 25. července 2026 jej papež Lev XIV. jmenoval stálým pozorovatelem Svatého stolce při OSN v New Yorku.