Konverze ve vztazích: Závěrečné zprávy dvou studijních skupin Synody
Publikováno: 8. 9. v 14:57, zdroj cirkev.cz
„Tyto dvě zprávy zdánlivě pojednávají o různých otázkách, říkají však totéž: neexistuje misie bez konverze ve vztazích. Mezi biskupem a řeholními komunitami, mezi biskupem a částí Božího lidu, svěřenou jeho péči, mezi místní církví, církvemi na tomtéž území a římským biskupem – všude platí jeden a týž princip: nasloucháme jeden druhému, oceňujeme se a jsme si navzájem obdarováním. Oba tyto texty se soustředí na to, co Synoda nazývá »rozlišenou spoluzodpovědností«,“ uvedl kardinál Mario Grech, generální sekretář Synody.6. skupina se ve své závěrečné zprávě zabývá vztahy mezi biskupy a různými formami zasvěceného života či sdruženími věřících, hnutími a novými komunitami. Jako nezbytné vidí posílení vzájemné spolupráce mezi biskupy a řeholemi, resp. konferencemi vyšších řeholních představených a biskupskými konferencemi; konkrétním krokem má být ustanovení vikáře nebo delegáta pro zasvěcený život v každé diecézi.Za důležitou pokládá závěrečná zpráva 6. skupiny také koordinaci formace v seminářích, noviciátech a formačních domech. Zvláště klíčové je společné formování v oblastech jako synodalita, sebepochopení církve (ekleziologie) a schopnost vést druhé (leadership). Formace je žádoucí i pro členy sdružení věřících, nových hnutí a komunit, zvl. co se týče rozhodovacích procesů a vztahu mezi svobodou a společenstvím.Klíčový princip je pak vzájemné setkávání a poznávání. „Jen tak bude podle synodní studijní skupiny možné ‚vybudovat síť‘, která umožní tvořit společné projekty, sdílet zdroje a podporovat vzájemné obdarovávání na základě jednotlivých charismat.“7. studijní skupina vydala druhou část své závěrečné zprávy. Její činnost se totiž vztahuje ke třem tématům spojeným s osobou a službou biskupa, a to 1) kritéria pro výběr biskupských kandidátů, 2) návštěvy Ad limina, 3) úloha biskupa coby soudce. K 1. tématu vydala zprávu již letos 5. května, na 3. tématu začne pracovat nyní.Ohledně návštěv „u apoštolských prahů“ (Ad limina), které mají podle práva konat biskupové pravidelně, tato studijní skupina řešila jednak přípravu, jednak samotný průběh a pak také výsledek a další dění. K přípravě vyslovila požadavek, aby se na předběžné zprávě, které návštěvě Říma předchází, mohl podílet všechen Boží lid místní církve. K vlastní návštěvě Ad limina pak zdůraznila prioritu pro její duchovní rozměr a požadavek, aby biskupa doprovázeli zástupci diecézního společenství. Co se dalšího vývoje po návratu týče, je nanejvýš žádoucí, aby se s výsledkem římských jednání seznámila opět celá diecéze a aby byl další postup pravidelně a transparentně vyhodnocován.Transparentnost a přičitatelnost jsou ostatně i podle papeže Lva XIV. „podstatnými charakteristikami synodální církve“. Proto také papež rozhodl, že tyto závěrečné zprávy mají být publikovány, „aby všechen Boží lid mohl mít podíl na plodech těchto reflexí a rozlišování“. Texty jsou proto publikovány v několika světových jazycích na stránkách Synody: www.synod.va.Zdroj: Synod.va – angl. verze
Sekretariát synody zveřejnil nový dokument k přípravě místních shromáždění v roce 2027
Publikováno: 27. 7. v 13:30, zdroj cirkev.cz
Nový dokument s podtitulem „Doprovázení přípravy hodnotícího shromáždění místní církve“ je dostupný v několika jazycích na webu synod.va. Není závazným modelem, který by měly všechny místní církve jednotně převzít. Nabízí spíše možný postup, který lze přizpůsobit podmínkám jednotlivých diecézí a eparchií, tedy diecézí východních katolických církví.„Hodnocení není technickým cvičením, ale zkušeností vděčnosti a pravdy. Fare memoria znamená rozpoznat, co Pán nechal na cestě našich společenství dozrát, a nechat se vést k dalším krokům. Tak se církev stává stále schopnější obrácení,“ uvedl generální sekretář synody kardinál Mario Grech.Co znamená „fare memoria“Italské spojení fare memoria znamená připomínat si a znovu promýšlet dosavadní cestu. V biblickém smyslu však nejde pouze o pohled do minulosti, ale o rozpoznání Božího působení v dějinách, které pomáhá porozumět přítomnosti a otevřít se budoucnosti.Každá místní církev je proto zvána, aby se v modlitbě, s vděčností a upřímností ohlédla za dosavadním uskutečňováním závěrů synody. Má rozpoznat plody, které již dozrály, i další kroky, k nimž je nyní povolána.Dokument navazuje na závěrečný dokument synody o synodalitě, materiál Cesty pro implementační fázi z 29. června 2025 a dokument Směrem ke shromážděním v letech 2027–2028, zveřejněný 20. května 2026.Adresován je především diecézním a eparchiálním biskupům, kteří nesou za celý proces odpovědnost, a synodálním týmům, jež jej mají prakticky podporovat. Připomíná také slova papeže Lva XIV., podle něhož je synodalita „duchovním stylem“, který se rodí ze setkání, roste nasloucháním a dozrává v rozlišování.Zpráva a dopis ostatním církvímText je rozdělen do dvou vzájemně propojených částí. První se věnuje přípravě zprávy, v níž každá místní církev zachytí svou dosavadní zkušenost. Její tvorba má probíhat ve třech krocích: shromáždit vzpomínky na společně vykonanou cestu, rozpoznat a vyslechnout její „znamení“ a pojmenovat probíhající procesy proměny.Dosavadní zkušenosti mají místní církve posuzovat ve světle tří podob obrácení, o nichž hovoří závěrečný dokument synody: proměny vztahů, církevních procesů a vzájemných vazeb.Druhá část dokumentu se zabývá přípravou a průběhem samotného hodnotícího shromáždění, které svolává biskup. Nemá jít pouze o organizační nebo administrativní setkání, ale o hluboce duchovní zkušenost společného naslouchání a rozlišování.Výsledkem shromáždění budou dva texty: konečná podoba narativní zprávy a Dopis ostatním církvím. Ten odkazuje na starokřesťanskou tradici takzvaných listů společenství, jejichž prostřednictvím jednotlivá místní společenství vydávala ostatním svědectví o své víře.Oba dokumenty budou představovat příspěvek místní církve ke společné cestě celé katolické církve v duchu „výměny darů“. Po schválení biskupem mají být předány národnímu nebo regionálnímu synodnímu týmu a do 30. června 2027 také Generálnímu sekretariátu synody.Cesta vyvrcholí v Římě v roce 2028Diecézní a eparchiální hodnotící shromáždění v první polovině roku 2027 zahájí širší proces. Ve druhé polovině roku budou následovat shromáždění biskupských konferencí a příslušných struktur východních katolických církví.Během prvních čtyř měsíců roku 2028 se uskuteční kontinentální shromáždění. Celý proces završí v říjnu 2028 celocírkevní shromáždění ve Vatikánu za účasti papeže. Tím bude završena implementační fáze Synody o synodalitě, která začala v roce 2021.Zdroj: Generální sekretariát Synody
Kardinál Cupich: Synodalita jako kruhový tanec
Publikováno: 15. 7. v 10:25, zdroj Vatican News
Synodalita vyžaduje od celého společenství, aby přijalo odpovědnost za postup vpřed unisono, v pozornosti vůči Svatému Duchu a jedněch vůči druhým. Předpokládá posun od individuálního vystoupení ke kolektivní harmonii; podobně jako tanec proměňuje skupinu individuí v jedno pohybující se tělo. Při tanci se žádný pohyb nerodí ze vzduchoprázdna – začíná hudbou. Než tanečníci vykročí, musí vytvořit atmosféru hlubokého a pozorného ticha, aby přijali za své rytmus, tempo a charakter konkrétní melodie. Stejně tak synodalita: jejím prvním krokem není mluvení nebo jednání, nýbrž pečlivé naslouchání – Duchu Svatému, Písmu, Tradici, druhým lidem, a zvláště pak těm na okraji. Tanečník, který ignoruje hudbu, vypadává z kola; křesťan, který nenaslouchá, nejedná synodálně. Komplexní choreografie skupinových tanců vyžaduje různé role; potřebuje vedoucího, jeho úlohou však není dominovat nebo kontrolovat, nýbrž vytvořit pro ostatní bezpečný prostor, aby se mohli projevit. Synodalita nezplošťuje rozdíly mezi jednotlivými stavy v církvi a jejich specifickými charismaty, nýbrž z nich vytváří jedno umělecké dílo. Tanec vyžaduje tvůrčí přístup a otevřenost. Každý tanečník se musí přizpůsobit váhové kategorii a hybnosti svých partnerů a umět improvizovat, když dojde k přešlapu. Synodalita vyžaduje po společenství, aby nezmizelo ze scény, objeví-li se napětí nebo nesoulad, nýbrž aby společně hledalo řešení – i za cenu toho, že Duch Svatý může převrátit vzhůru nohama naše předem připravená schémata. Časnost a nadčasovost Synodalita má v sobě synchronní i diachronní rozměr. Ten synchronní se ptá: „Jak máme tančit s těmi, kdo jsou v tanečním sále právě dnes?“ Kdežto diachronní otázka zní: „Jak ctí náš tanec svého originálního choreografa a jak věrně předává choreografii budoucím generacím?“ V syntéze synchronního a diachronního rozměru dosahuje synodalita své plné krásy. Církev je povolána k tomu, aby byla intenzivně vnímavá vůči tanečníkům na parketu dneška, vůči jejich radostem, jejich zraněním i jejich jedinečným rytmům. Zároveň však musí být stejně tak vnímavá vůči svému historickému tanečnímu parketu. Vnímáme-li synodalitu „taneční optikou“, stává se čímsi dynamickým, radostným a bytostně inkarnačním. Synodalita je církev, která se učí tančit a neustále zkouší, jak naslouchat Boží melodii, respektovat jedinečné kroky každého tanečníka a pohybovat se vpřed v překrásně koordinovaném svědectví světu. Synodalita se stává součástí nepřerušeného představení, nadčasového tance, kde kroky z minulosti určují pohyby dneška a nesou celé tělo bezpečně po scéně směrem k věčnosti. To však není vše. Synodalita vnímaná jako tanec nadto otevírá cestu plnějšímu pochopení církve povolané k tomu, aby zrcadlila trojiční tajemství. Raní otcové církve při líčení tajemství Nejsvětější Trojice užívali výraz perichórésis, což doslova znamená „obtančení“. Tímto obrazem popisovali klíčové bytí-jeden-ve-druhém tří božských Osob Trojice. A církev tím účinněji odráží trinitární tajemství, čím více přijme za svůj tanec synodality.
English
