ČBK

Lev XIV.: Biskupové přicházejí a odcházejí, Kristus zůstává

Publikováno: 20. 9. v 9:20, zdroj Vatican News

Svatý Turibius byl arcibiskupem Limy na přelomu 16. a 17. století a je patronem latinskoamerických biskupů. U příležitosti 300. výročí jeho svatořečení, které připadá na tento rok, napsal papež biskupům latinskoamerických zemí zvláštní list. Zdůrazňuje v něm, že evangelizační důvěryhodnost sv. Turibia plyne ze skutečnosti, že sám dovolil, aby evangelium formovalo jeho život. Lev XIV. dodává, že tohoto světce dobře poznal během svého působení v Peru. Nyní ho staví za vzor ostatním latinskoamerickým biskupům. Vyzývá je, aby se zamysleli nad svým povoláním a rozjímali nad jednotlivými prvky liturgie uvedení biskupa do katedrály. Lev XIV. zvláště apeluje na to, aby biskupové dbali na svůj vlastní duchovní růst a posvěcení. „Biskupové přicházejí a odcházejí,“ píše, „Kristus však zůstává (srov. Žid 13,8). Pastýři se mění, objevují se nové naléhavé potřeby a střídají se různé projekty, ale církev žije z Pána.“ Přítomnost Pána otevírá nečekané cesty – učte se adoraci Papež zejména žádá, aby si za svou pastorační prioritu stanovili adoraci Nejsvětější svátosti. „Nabídněme našim věřícím čas a místo, aby mohli setrvávat před Ježíšem, a povzbuzujme je k dlouhému setrvávání v adoraci. „Jsem přesvědčen,“ píše Lev XIV., „že svatá přítomnost Pána, přijímaná a uctívaná s věrností, podporuje to, na co naše síly nestačí, a otevírá cesty, které žádné plánování nedokáže předvídat. Právě Jeho láska promění naše diecéze,“ ujišťuje Svatý otec. Věrnost vyžaduje oběť S odkazem na políbení kříže, gesto, které biskupové činí při vstupu do katedrály, papež vybízí pastýře církve v Latinské Americe, aby se často vraceli do „školy kříže“. „Opuštění stáda,“ varuje, „může začít dlouho před viditelným útěkem, když pohodlí, strach nebo vlastní zájmy převáží nad dobrem věřících. Žoldák počítá, o co může přijít; pastýř ví, že bude muset něco obětovat, aby zůstal věrný.“ Pán často promlouvá ústy těch, od nichž to neočekáváme Na závěr rozsáhlého listu papež připomíná zjevení Panny Marie v Guadalupe, na úsvitu evangelizace Ameriky. Maria pověřila sv. Juana Diega, aby její poselství doručil biskupovi a aby právě biskup rozpoznal a přijal to, co mu Bůh sděluje prostřednictvím skromného posla.„Je to výzva i pro nás, pastýře,“ píše Svatý otec, „buďme vnímaví k působení Boha, který se často zjevuje nepředvídatelným způsobem a používá ty, od nichž bychom to nejméně očekávali. Na přímluvu Panny Marie prosme o milost poznávat, sloužit a milovat místní církve, které nám byly svěřeny, abychom, až přijde hodina, kdy budeme Pánu skládat účty ze své služby, mohli uslyšet: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný […] pojď se radovat se svým pánem‘ (Mt 25,21)“.

Fotogalerie: Poutníci s biskupem objevovali místa spjatá se sv. Františkem

Publikováno: 20. 9. v 7:50, zdroj Diecéze ostravsko - opavská

Po úvodním nočním přejezdu bylo v pondělí 14. září první zastávkou samotné Assisi. Hned na úvod se tak mohli poutníci podívat do kostelů sv. Klára, sv. Damiána, baziliky, katedrály i chrámu nad Františkovým rodným domem. „Nejvíce na mě zapůsobilo místo hrobu sv. Františka,“ zhodnotil první část cesty Rafael z Českého Těšína.V dalších dnech měli poutníci příležitost objevovat méně známá místa spjatá především se sv. Františkem. Hned v úterý 15. září se poutníci vydali na Eremo delle Carceri nad Assisi, kam sv. František často putoval se svými spolubratry. „Místo, kde František v horách meditoval se svými bratry, bylo úžasné. Jsem také ráda, že jsem se dostala do Greccia k Františkovým jesličkám, a také na místa, kde se sv. František rozhodoval pro své povolání,“ podotýká poutnice Drahomíra z Místku.Vstup mezi františkánské terciáře na La VerněMezi další zastávky patřilo například Poggio di Bustone, Fonte Colombo, Rivotorto nebo Cannara. Dramaturgie poutě mířila k hoře La Verna, na které poutníci díky povinné bezpečnostní pauze řidičů prožili devět hodin:„Na každém místě, na kterém jsme byli, jsme se dotýkali okamžiků ze života svatého Františka a jednotlivých etap jeho života. Od jeho obrácení přes psaní řehole až po jesličky v Grecciu. A přirozeně to vrcholilo právě na Laverně, v kapli stigmat, kde dochází k velmi hlubokému propojení svatého Františka s Kristem v jeho utrpení,“ podotkl biskup Martin.Na La Verně také skupinka poutníků vstoupila mezi frýdeckomístecké františkánské terciáře a zahájila tak fázi své formace, která může směřovat ke slibům ve františkánském třetím řádu.

Korejští mučedníci – svědkové víry vyrostlé z rodné země

Publikováno: 20. 9. v 6:30, zdroj cirkev.cz

V 80. letech 18. století přivezla korejská diplomatická delegace z Pekingu několik knih známého jezuitského misionáře Mattea Ricciho, modelového představitele inkulturace ze 17. stol. Jeho dílo se stalo předmětem akademických diskusí, ale také podnítilo vlnu zájmu o křesťanství.Kolem několika zaujatých konvertitů vyrostlo první společenství, které se záhy rozrostlo na několik tisíc křesťanů. Pekingský biskup poslal do země prvního kněze, který však byl zabit roku 1801. Korejská církev se však nadále rozrůstala navzdory královským ediktům, které již následujícího roku prohlásily křesťanství za ilegální.V roce 1836 do Koreje tajně vstoupili františkánští misionáři a následujícího roku se do země podařilo proniknout prvnímu biskupovi, Vavřinci Imbertovi z Pařížské misijní společnosti, se dvěma kněžími. Byli však zabiti dva roky poté. Skupina františkánských misionářů však mezitím našla vhodného kandidáta pro kněžství, Ondřeje Kim Tae-gŏna, který vyrůstal v ryzí křesťanské rodině – jeho otec proměnil rodný dům prakticky v „domácí církev“.Ondřej byl poslán do Macaa na studie, byl zde vysvěcen na jáhna a roku 1844 se vrátil do Koreje. Ve spojení s dalšími souvěrci připravil tajný příjezd nového biskupa, Jean-Josepha Ferréola, pro něhož se vypravil do Šanghaje. Tam jím byl Ondřej vysvěcen na kněze. Roku 1846 však byl Ondřej zatčen, když se coby biskupův vyslanec pokoušel odjet z Koreje do Číny a 16. září téhož roku popraven stětím v Soulu.Pavel Chŏng Ha-sang pocházel z rodiny postižené pronásledováním; jeho otec a bratr zemřeli mučednickou smrtí roku 1801, když bylo Pavlovi 6 let. S matkou a sestrou snášel nesmírnou bídu, když je královský edikt zbavil veškerého majetku a nechal na milost a nemilost movitějším příbuzným. Působil jako spojovací článek mezi korejskými křesťany a církví v Číně; cestu do Pekingu absolvoval pěšky přinejmenším patnáctkrát.Po příjezdu biskupa Vavřince Imberta se stal jeho blízkým spolupracovníkem. Byli však prozrazeni, vězněni a popraveni. Pavel zemřel mučednickou smrtí 22. září 1839, biskup Vavřinec se dvěma kněžími předchozího dne. Celkový počet obětí pronásledování křesťanů v Koreji 19. století se odhaduje na 10 tisíc. 103 z nich bylo kanonizováno sv. Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Koreje v květnu 1984.zdroj. santiebeati.it

Lev XIV. ke sportovcům Special Olympics: Váš příklad ukazuje, že láska ke sportu přináší hodnoty

Publikováno: 19. 9. v 13:34, zdroj Vatican News

Během sobotní audience 19. září přivítal papež Lev XIV. zástupce hnutí Special Olympics. Vyjádřil jim vděčnost za pozitivní poselství, které ve společnosti ztělesňují. Setkání se neslo v srdečné atmosféře a představovalo mimořádně významný moment nejen pro samotné sportovce, ale i pro jejich rodiny, trenéry a vedení organizace. Jak uvedla Alessandra Palazzottiová, národní ředitelka Special Olympics Italia, papežovo uznání jejich dlouhodobého nasazení pro inkluzi a lidskou důstojnost prostřednictvím sportu je naplňuje obrovskou hrdostí. Audience tak představuje cennou podporu jejich úsilí. Sport jako škola vznešených hodnotSvatý otec ve své promluvě zdůraznil, jak blízko má ke sportu, jehož výchovný rozměr velmi uznává. „Jsem velmi rád, že se s vámi setkávám a mohu s vámi v této chvíli sdílet radost ze sportovních událostí, které jste prožili. Jak víte, i já mám sport velmi rád a jsem přesvědčen o jeho velké formátivní hodnotě, protože vychovává člověka ke vznešeným a autentickým hodnotám. Kromě toho nabízí možnost o těchto hodnotách vydávat svědectví jak v závodní, tak amatérské činnosti, a to především v samotném životě sportovců,“ uvedl Lev XIV. Následně dodal, že sportovat znamená vážně a s námahou se nasadit a poté se s loajalitou, důvěrou, otevřeností, týmovým duchem a odvahou podělit o plody vlastní píle a vytrvalosti, což přítomní atleti podle jeho slov dělají zcela výjimečným způsobem.Univerzální jazyk překonávající bariéryPapež Lev rovněž připomněl dřívější slova, která delegaci Special Olympics v roce 2017 adresoval papež František, když sport označil za jeden z univerzálních jazyků, jenž překonává veškeré rozdíly a činí z lidí protagonisty společných vítězství i porážek. Na tento odkaz navázal a svěřil sportovcům mimořádný úkol: „Náš svět tolik potřebuje lidi, kteří, jako vy, připomenou všem, jaké jsou skutečné hodnoty života; muže a ženy, kteří svým příkladem ukazují, že cesta sdílení a lásky je tou jedinou, která skutečně vede ke štěstí a k pokoji.“ Právě pro tuto upřímnou radost, kterou sport přináší, má smysl překonávat překážky.Pod ochranu svatého Piergiorgia FrassatihoV závěru své promluvy obrátil Svatý otec pozornost ke světci a známému patronovi mladých sportovců a svěřil přítomné do mateřské péče Matky Boží. „Milí přátelé, svěřuji vás přímluvě Panny Marie a svatého Piergiorgia Frassatiho, mladého sportovce jako vy, který, zamilován do Ježíše, dokázal spolu s mnoha přáteli promítnout hodnoty sportu do dobrého a štědrého života, do života svatého,“ uzavřel papež Lev XIV. a požehnal všem sportovcům, jejich rodinám i všem blízkým.Cesta ke skutečné inkluziPozornost věnovaná atletům s mentálním postižením navazuje na dlouhou tradici předchozích pontifiků. Již Jan Pavel II. věnoval hnutí svá slova povzbuzení a v této linii Lev XIV. důrazně připomíná, že sport je právo, nikoliv privilegium. Na tento apel reaguje i sportovkyně hnutí Special Olympics Ludovica Boccacciniová: „Papežova slova o našem hnutí v listu ‚Život v hojnosti‘ nám připomínají, že sport není jen součtem vítězství nebo výsledků, kterých je třeba dosáhnout, ale cestou, jež mění lidi a dělá společnost, ve které žijeme, lepší. Každý trénink je pro nás příležitostí k růstu, učíme se navzájem podporovat a dokazujeme, že hodnota člověka přesahuje jakoukoli medaili.“ Závodní nasazení a setkávání s veřejností má podle ní obrovský dopad. „Samotné sportovní události, které prožíváme, nám umožňují ukázat, kým skutečně jsme, předvést naše talenty a schopnosti. Poznání vytváří kulturu, boří předsudky, otevírá cestu k respektu a ke skutečné sociální inkluzi. Slova Lva XIV. jsou pro nás impulsem, abychom i nadále šířili opravdový, inkluzivní sport, který dokáže přijmout každého a nechat vyniknout to nejlepší, co v sobě každý člověk nosí,“ zdůrazňuje atletka.

Hagia Polis – představen archeologický výzkum Božího hrobu

Publikováno: 19. 9. v 10:15, zdroj Vatican News

Francesca Stasolla je profesorkou křesťanské a středověké archeologie. Vede katedru věd o starověku na univerzitě La Sapienza v Římě. Kniha s názvem „Projekt Hagia Polis. Vykopávky v bazilice Svatého hrobu v Jeruzalémě“ zahajuje sérii publikací o výsledcích objevů a výzkumů více než 40 vědců. Jak vysvětlila prof. Stasolla, archeologický projekt je součástí širšího projektu zadaného třemi komunitami, které spravují baziliku Svatého hrobu: pravoslavný jeruzalémský patriarchát, Kustodie Svaté země a arménský jeruzalémský patriarchát. „Úcta ke všem ritům,“ zdůrazňuje archeoložka, „byla základním kamenem tohoto výzkumu.“ Tuto podmínku bylo možné splnit díky „hluboké spolupráci“ s komunitami pečujícími o Boží hrob a vzájemnému úsilí o porozumění této výjimečné realitě.Vykopávky začaly v květnu 2022 a skončily v říjnu 2025. Během těchto tří let tým téměř nepřetržitě žil a pracoval v Jeruzalémě a je ve městě přítomen i nadále, aby zkoumal materiály a dokumentaci v knihovnách a archivech. Profesorka Stasolla vzpomíná, že skupina opustila Jeruzalém měsíc po útoku Hamásu na Izrael ze 7. října 2023. Říká, že pro badatele, a zejména pro ty mladší, znamenal život ve městě v posledních letech konfrontaci se „složitou realitou“, a to nejen na profesionální úrovni, ale také na „osobní a lidské“.Co odhalil archeologický výzkum? Poznání se díky výzkumům postupně rozvíjelo a poskytlo možnost nahlédnout do dlouhého úseku dějin Jeruzaléma a rekonstruovat jej, od doby železné až po současnost, říká prof. Stasolla. „Právě tato časová hloubka dává Božímu hrobu nové místo v historii města,“ poznamenává. „Nemůžeme uvažovat o Jeruzalémě bez dlouhé historie Božího hrobu, ale nemůžeme ani uvažovat o Božím hrobě jako o něčem, co by nebylo propojeno s dějinami Jeruzaléma,“ říká archeoložka. „Tento neoddělitelný vztah je jedním z nejdůležitějších a nejvíce fascinujících aspektů celého výzkumného úsilí.“Rekonstruovat historii S vědeckým rozměrem je však spojena odpovědnost, která, jak poznamenává prof. Stasolla, se týká samotného smyslu archeologické práce. „Jako archeologové rekonstruujeme historii na základě hmotných důkazů, ale vždy si uvědomujeme, že jde o historii kolektivní, a tak také musí být chápána a pojímána.“ Zdůrazňuje, že tato rekonstrukce musí mít mnoho podob, od vědecké publikace až po popularizaci.První svazek je předběžným shrnutím společného úsilí. „Měla jsem tu čest i zodpovědnost vést tyto archeologická vykopávky,“ říká badatelka, „ale samozřejmě zastupuji velmi početný tým archeologů i vědců z jiných oborů.“ Zdůrazňuje, že tato rozmanitost dovedností a zkušeností odráží složitost Božího hrobu, kde se archeologický výzkum setkává s tisíciletou historií, různými komunitami a živou křesťanskou paměti.