Lupa
Obsah Obsah
Portál
image:Image Žádosti o příspěvek ze sbírky na sdělovací prostředky lze podávat do konce listopadu

Žádosti o příspěvek ze sbírky na sdělovací prostředky lze podávat do konce listopadu

Publikováno: 6. 11. v 11:25
Oddělení komunikace

Česká biskupská konference připomíná, že žádosti o příspěvek z letošní sbírky na sdělovací prostředky je možné podávat do 30. listopadu 2026. Podpora je určena katolickým médiím s naddiecézním přesahem, která slouží k hlásání evangelia, katechezi nebo křesťanské výchově. O rozdělení prostředků rozhodne lednové plenární zasedání ČBK. Jak jsme již informovali dříve, celorepubliková kostelní sbírka na podporu katolických sdělovacích prostředků se le

image:Image Prohlášení Stálé rady ČBK k nezávislosti a financování veřejnoprávních médií

Prohlášení Stálé rady ČBK k nezávislosti a financování veřejnoprávních médií

Publikováno: 23. 10. v 22:55
Oddělení komunikace

Stálá rada České biskupské konference se v souvislosti s právě probíhajícím parlamentním jednáním a nadcházejícím hlasováním obrací na zákonodárce s naléhavou výzvou, aby zachovali stabilní financování a nezávislost České televize a Českého rozhlasu. Veřejnoprávní média mají v demokratické společnosti nezastupitelné místo. Jejich profesionalita, důvěryhodnost a schopnost sloužit celé společnosti, nikoli jednotlivým politickým či ekonomickým zájmů

image:Image Skončilo 149. plenární zasedání ČBK

Skončilo 149. plenární zasedání ČBK

Publikováno: 21. 10. v 15:30
Oddělení komunikace

V Johannisthalu nedaleko německého Řezna se uskutečnilo 149. plenární zasedání České biskupské konference. Jednání se poprvé zúčastnil nový apoštolský nuncius v České republice arcibiskup Eugene Martin Nugent a jako obvykle také zástupci konferencí mužských a ženských řeholí. Biskupy Čech, Moravy a Slezska přijel pozdravit i řezenský biskup Rudolf Voderholzer. Apoštolský nuncius ve svém pozdravu českým a moravským biskupům ocenil službu církve če

Logo Církev.cz | Zprávy

Církev.cz | Zprávy

image:Image Náhled

Kosmické fórum poprvé ve Vatikánu: vesmír pouze pro mír

Publikováno: 21. 11. v 18:20, zdroj Vatican News

Jedná se již o osmý ročník Mezinárodního kosmického fóra. Akci zorganizovala Mezinárodní astronautická federace a Italská kosmická agentura. „Oceňuji volbu Vatikánu jako místa konání letošního fóra, které se věnuje naléhavé potřebě ochrany vesmíru před jakýmkoli druhem využívání či průzkumu za účelem vyvolávání nepokojů,“ řekl papež s odkazem na motto letošního fóra: „Brána do nebe: vesmír pro mír“. Technologie bez etiky představuje hrozbu pro lidstvo Lev XIV. zdůraznil, že plně sdílí obavy vyjádřené v tomto mottu a doufá, že hlas účastníků se setká s náležitou pozorností na politických a legislativních fórech. Upozornil, že i technologie a jejich využití se musí řídit etickými zásadami. V opačném případě budou představovat obrovskou hrozbu pro lidstvo, jak nás o tom přesvědčuje současná historie, a také krok zpět v oblasti integrální ekologie.Kosmický výzkum ve službě společného dobra „Kosmický výzkum a mise,“ řekl Svatý otec, „již dlouho spojují lidi z různých zemí a kultur v duchu vzájemného respektu a spolupráce, a dnes, díky Bohu, tomu tak stále je. Tímto způsobem odhalují jednu z nejvznešenějších vlastností lidstva: schopnost sdílet znalosti a zkušenosti, abychom společně dosahovali nových cílů ve službě společného dobra.“ Papež poznamenal, že lidé, kteří se zabývají výzkumem vesmíru, nahlížejí na svět z širší perspektivy a učí tomu i ostatní. Povzbuzují k tomu, abychom jej vnímali jako celek a pochopili, že zájmy, které vedou k válkám a vykořisťování, jsou projevem krátkozrakého přístupu a modloslužby moci a bohatství. Lev XIV. vyjádřil potěšení, že i Svatý stolec spolu s vědci z Vatikánské astronomické observatoře přispívá k výzkumu v oblasti astrofyziky. Ekologie, kosmický dialog, společné normy Jednání Mezinárodního kosmického fóra je rozděleno do tří tematických bloků. První se týká ekologie, konkrétně toho, jak mohou kosmické technologie chránit Zemi, pečovat o životní prostředí a zmírňovat dopady klimatických katastrof. Tématem druhého bloku je „kosmický dialog“, tedy vědecká spolupráce s cílem podporovat spravedlivý přístup do vesmíru a využívání satelitů ve prospěch celého lidstva. Třetí blok má sloužit ke stanovení společných norem týkajících se mírového využívání vesmíru, omezení množství vesmírného odpadu a bezpečnosti oběžných drah.

image:Image Náhled

Bl. Zdenka Schelingová bude první slovenskou světicí, Lev XIV. schválil dekret o zázraku

Publikováno: 21. 11. v 13:18, zdroj Vatican News

Blahoslavená sestra Zdenka se narodila jako Cecília Schelingová 24. prosince 1916 v oravské vesnici Krivá v tehdejším Rakousku-Uhersku (dnes v okrese Dolný Kubín na Slovensku). Pocházela z velké rodiny, přišla na svět jako předposlední z jedenácti dětí. V její rodné obci od roku 1929 působila kongregace Milosrdných sester Svatého kříže, mj. i na zdejší základní škole. Do této řeholní rodiny se v 15 letech rozhodla vstoupit. Vedení kongregace se rozhodlo, že má Cecília nejprve vystudovat ošetřovatelství. 6. července 1931 v Podunajských Biskupicích zahájila tzv. kandidaturu, následně absolvovala dva ročníky dívčí měšťanské školy sester voršilek v Trnavě a dvouletou zdravotnickou školu v Bratislavě. 28. ledna 1936 vstoupila do noviciátu v Podunajských Biskupicích a dostala řeholní jméno sestra Zdenka. První sliby složila 30. ledna 1937. Sestra Zdenka pracovala na nejprve interním oddělení u rentgenu na klinice ve státní nemocnici v Bratislavě, od roku 1941 jako ošetřovatelka v krajské nemocnici v Humenném. Roku 1942 na pozvání představenstva Státní nemocnice v Bratislavě nastoupila do Bratislavy jako laborantka, posléze coby asistentka na rentgenologickém oddělení. Pacienti i spolupersonál o ní hovořili jako o vzoru ošetřovatelky i řeholnice. 28. ledna 1943 složila věčné řeholní sliby. Nástup totality Během působení v bratislavské nemocnici zastihl sestru Zdenku komunistický puč v tehdejším Československu (25. února 1948) a následně stále intenzivnější perzekuce církví, zvláště řeholních řádů a kongregací. 26. září 1950 všechny členky kongregace pobývající v provinčním sídle v Podunajských Biskupicích včetně jejich představené Lívie Kĺukulčakové odvezla StB do internace v Novém Dvoře (okr. Pezinok). V bratislavské nemocnici se sestra Zdenka setkávala s řadou kněží a řeholníků, nejednou při jejich nucené hospitalizaci v důsledku mučení během výslechů. Snažila se jim všemožně pomáhat. Roku 1951 umožnila sestra Zdenka hospitalizovanému salesiánskému knězi P. Štefanu Sandtnerovi (později odsouzenému v politickém procesu k 15letému vězení) celebrovat mši přímo v nemocnici ve své pracovně a ve spolupráci s lékaři pomáhala všemožně prodloužit jeho hospitalizaci, aby získal čas k zotavení. Počátkem roku 1952 se v bratislavské nemocnici setkala s těžce zraněným P. Štefanem Koštialem, který rovněž zažil při výslechu mučení. V noci z 19. na 20. února mu pomohla uniknout. Upoutala však pozornost Státní bezpečnosti, která na ni připravila past. Agent StB sestru Zdenku přesvědčil, že skupině šesti salesiánů, rovněž v Bratislavě hospitalizovaných, hrozí deportace a smrt, ale že je jim možné umožnit útěk za cenu podplacení člena vězeňské stráže. 29. února byla sestra Zdenka zatčena. Výslech, soud, vězení Ve vyšetřovací vazbě v bratislavském Justičním paláci byla sestra Zdenka krutě mučena, což trvale poškodilo její zdraví. 17. června 1952 byla odsouzena k trestu 12 let odnětí svobody a 10leté ztrátě občanských práv. Mezitím byl na útěku dopaden i P. Koštial a odsouzen k 19 letům odnětí svobody. Sestra Zdenka, trpící tuberkulózou páteře a následky mučení (které pravděpodobně přispěly k rozvoji nádorového onemocnění), byla vězněna nejprve v Rimavské Sobotě a následně – za trest – v Pardubicích, jelikož odmítla donášet na spoluvězenkyně. V roce 1954 se prudce zhoršil její zdravotní stav; byla hospitalizována ve vězeňských nemocnicích v Brně a v Praze na Pankráci, kde podstoupila masektomii – bez anestézie a narkózy, které vězeňská správa podmiňovala ochotou kolaborovat, což sestra Zdeňka odmítla. V pankrácké věznici se setkala s Helenou Kordovou, vdovou po Alexandru Kordovi, oběti politických procesů 50. let. Jí – své tehdejší dobrovolné ošetřovatelce – jako snad jediné sdělila některé děsivé podrobnosti z výslechů a vyšetřovací vazby. Heleně Kordové se v roce 1969 podařilo emigrovat do Velké Británie, kde se znovu vdala a kde strávila následujících 25 let; až po návratu roku 1994 mohla poskytnout důležité svědectví o životě sestry Zdenky. Helena Kordová-Wildeová však dosvědčila také – a především – intenzivní duchovní, modlitební život této mučednice. „Modlím se především za ty, kteří mě týrali a ponižovali, aby Bůh obměkčil jejich srdce a oni aby se už nikdy na nikom něčeho podobného nedopouštěli,“ jsou slova sestry Zdenky, jež Helena Kordová-Wildeová citovala. Vzhledem k nedostatečné léčbě bylo zřejmé, že se život sestry Zdenky rychle chýlí ke konci. Byla proto 16. dubna 1955 účelově amnestována, aby se totalitní režim vyhnul riziku, že by zemřela ve vězení. Dožila v Trnavě, nejprve v soukromí u Apolónie Galisové, spolupracovnice Zdenčiných sester z trnavské nemocnice (a později také řeholní sestry). Po pouhých dvou týdnech však musela být sestra Zdenka hospitalizována, nejprve na očním (trpěla mj. tuberkulózou očí), později na onkologickém oddělení. Zde také, zaopatřena svátostmi a plně odevzdána do Boží vůle, 31. července 1955 zemřela. Smrtí příběh nekončí Sestra Zdenka byla pochována na starém trnavském hřbitově, který byl později zrušen a její ostatky byly roku 1979 exhumovány a přeneseny do Podunajských Biskupic. Mezitím byla sestra Zdenka roku 1970 soudně rehabilitována v plném rozsahu. 18. září 2000 byl zahájen beatifikační proces v rámci tehdejší bratislavsko-trnavské arcidiecéze, 7. července 2003 byla zakončena římská fáze procesu. Sestra Zdenka byla prohlášena za blahoslavenou sv. Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Slovenska 14. září 2003 při mši v Bratislavě-Petržalce spolu s řeckokatolickým biskupem Vasiľem Hopkem, rovněž mučedníkem komunistické totality. Dnem její liturgické památky se stal 30. červenec. P. Sťefan Koštial, jemuž sestra Zdenka pomohla uprchnout z nemocnice, následné vězení přežil a zemřel ve vysokém věku téhož roku, v dubnu 2003. Zázrak na přímluvu bl. Zdenky Internetové stránky věnované úctě k bl. Zdence Schelingové obsahují řadu svědectví o vyslyšených prosbách na její přímluvu. Nejnovější zprávu však přinesl server EWTN News. Tento web 9. srpna 2026 uvedl, že postulátor kanonizačního procesu bl. Zdenky, P. Lucián Bogucki OFMConv., předal tzv. positio, tj. doklad o zázraku na přímluvu bl. Zdenky, bratislavskému arcibiskupu Mons. Stanislavu Zvolenskému. Zpráva se týkala uzdravení muže z amerického Denveru, který byl propuštěn z nemocnice v terminální fázi rakoviny slinivky. Jeho manželka se však znala se vzdáleným příbuzným bl. Zdenky, proto se svými přáteli začala prosit o přímluvu právě tuto kandidátku svatořečení. Dotyčný muž se uzdravil a žil poté ještě několik let. Když pak zemřel z jiného důvodu, prokázala pitva kompletní uzdravení ze zhoubného nádoru.

image:Image Náhled

Kaplan je součást týmu, ne nadstandard. Průkopnický model v péči o seniory přijel podpořit i arcibiskup Graubner

Publikováno: 21. 11. v 9:23, zdroj Arcibiskupství olomoucké

Podle diecézní koordinátorky nemocničních kaplanů Marty Hošťálkové mělo celé setkání až rodinný ráz. „Bylo to srdečné, rodinné setkání s klienty. Arcibiskup Jan přišel do jejich domova, k nim domů,“ přiblížila atmosféru Hošťálková. Program začal společnou bohoslužbou, které se kromě klientů a personálu zúčastnil také místní duchovní správce P. Alois Peroutka, vedení domova a zástupci města Tovačova.Arcibiskup Graubner se ve svém kázání věnoval tématu stáří, nemoci a naděje. Přítomným připomněl, že radosti i starosti, zdraví i nemoc mohou odevzdávat do Božích rukou a že v náročných životních chvílích není člověk nikdy sám. Poté následovala také osobní setkání s klienty na jejich pokojích, kde arcibiskup Graubner navštívili ty, kteří se ze zdravotních nebo jiných důvodů nemohli společné bohoslužby zúčastnit.Od týdenních návštěv k průkopnickému modeluBěhem návštěvy se vzpomínalo také na začátky zdejších kaplanských služeb před šesti lety. Tovačovský domov patří mezi čtrnáct zařízení v celé ČR, která získala stipendium Nadačního fondu Abakus na rozvoj paliativní péče. Právě tento projekt pak nastartoval zásadní proměnu v přístupu ke klientům. „Zavedení kaplanské služby v našem domově nebylo výsledkem nějakého předem připraveného konceptu, ale postupného pochopení, co našim klientům, jejich blízkým i zaměstnancům v poskytované péči chybí,“ říká ředitelka domova Lenka Šenková a pokračuje: „Učili jsme se vnímat potřeby člověka v závěru života v celé jejich šíři – nejen po stránce zdravotní a sociální, ale také psychické a spirituální. A právě tehdy jsme zjistili, že zatímco na řadu potřeb našich klientů dokážeme odborně reagovat, v oblasti duchovního doprovázení nám chybí pracovník, který by měl potřebné znalosti, zkušenosti a dokázal s těmito tématy citlivě pracovat.“Vedení domova se proto obrátilo na diecézní Centrum pro pastoraci nemocných a jeho vedoucí Martu Hošťálkovou s prosbou o pomoc při zajištění kaplanské služby. Začátky byly pozvolné – kaplan Roman Nehera nejprve docházel jeden den v týdnu, později se jeho přítomnost rozšířila na dva a následně na tři dny. Rostoucí zkušenost ale ukázala, že potřeba duchovní opory je mnohem větší. V roce 2024 proto domov udělal v rámci arcidiecéze průkopnický krok a přijal Romana Neheru jako vlastního domovského kaplana na plný úvazek. „Dnes už si fungování našeho domova bez kaplana vlastně nedovedu představit,“ zdůrazňuje Lenka Šenková.Opora pro umírající, rodiny i vyčerpaný personálPodle ředitelky spočívá hlavní přínos kaplana v tom, že má na lidi čas – dokáže naslouchat, být nablízku, doprovázet a otevírat i ta nejtěžší témata, jako je strach, osamělost, ztráta, odpuštění a smíření, ale také vděčnost a hledání smyslu života. Jako pevný člen multidisciplinárního paliativního týmu pomáhá vnímat klienta celostně a připomíná, že kvalitní péče v závěru života není jen o tlumení fyzické bolesti, ale i o důstojnosti a bezpečí.Stejně nezastupitelnou roli hraje kaplan také pro rodinné příslušníky, kteří se vyrovnávají s odcházením svých blízkých a potřebují bezpečný prostor ke sdílení bezmoci a zármutku. A neméně důležitá je jeho přítomnost pro personál, který se opakovaně setkává s utrpením a smrtí klientů, k nimž si za léta vytvořil blízký vztah. „I oni potřebují mít možnost se zastavit, mluvit o svých pocitech a získat podporu. Kaplan je pro ně důvěryhodným člověkem, na kterého se mohou obrátit. Významnou roli sehrává také při společných setkáních našeho paliativního týmu, například při takzvané paliativní kávě,“ vyzdvihuje Šenková.Duchovní péče pro všechny bez rozdíluV tovačovském domově přitom kladou velký důraz na otevřenost. Duchovní péče tu není vyhrazena jen věřícím, ale je nabízena všem bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení. „Nejde nám o to, někoho přesvědčovat nebo měnit jeho životní postoje. Jde o to, být člověku nablízku právě takovým způsobem, jaký sám potřebuje a přijímá. Někdo hledá modlitbu a duchovní útěchu, jiný potřebuje rozhovor, někdo jen tichou přítomnost druhého člověka,“ říká ředitelka s přesvědčením, že duchovní péče není nadstandard, na který dojde řada, až když je zajištěno vše ostatní, ale přirozená součást kvalitní péče o člověka.S tímto pohledem plně souzní také zdejší kaplan Roman Nehera, pro něhož je práce v domově životním posláním. „Služba seniorům v domově pro mě osobně znamená především možnost být druhému člověku nablízku v období života, které s sebou přináší mnoho změn, ztrát, ale také příležitostí k novému objevování smyslu a hodnoty života,“ shrnuje a dodává: „Vnímám ji jako poslání, ve kterém nejde jen o to něco dělat pro druhé, ale především být s nimi, naslouchat jim, přijímat jejich radosti i starosti a dát jim najevo, že na svůj život ani na své trápení nejsou sami.“

image:Image Náhled

Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

Publikováno: 21. 11. v 7:28, zdroj cirkev.cz

Raná křesťanská tradice spojovala narození a dětství Panny Marie s Jeruzalémem, kde podle starého podání žili její rodiče, sv. Anna a Jáchym. Není tedy divu, že v byzantské éře vznikl v Jeruzalémě nejeden kostel zasvěcený Panně Marii. 21. listopadu 543 byla posvěcena i mariánská bazilika zvaná „Nea“, tj. „Nová“.V lidovém pojetí se výroční oslava tohoto posvěcení spojila s epizodou, kterou o životě Panny Marie přináší apokryfní spis z 2. křesťanského století, tzv. Jakubovo protoevangelium. Podle tohoto vyprávění přivedli Mariini rodiče Jáchym a Anna svou tříletou dceru do jeruzalémského Chrámu, aby ji zde nechali na vychování. Maria v chrámovém komplexu vyrůstala v ovzduší modlitby a práce pro Chrám, dokud nepřišel čas, aby byla zasnoubena muži jménem Josef z Davidova rodu.Legendární podání doplňuje, že mezi práce, které Panna Maria pro Chrám vykonávala, bylo tkaní chrámové opony, která oddělovala velesvatyni od okolního prostoru (Ex 26,33). Právě tato opona se podle synoptických evangelií roztrhla vejpůl ve chvíli Ježíšovy smrti (Mt 27,51; Mk 15,38; Lk 23,45). Symbolicky tak zaniká dílo Mariiných rukou ve chvíli, kdy Boží Syn, který přijal z Panny Marie tělo, umírá tělesnou smrtí. Kristovou smrtí se tak otevírá cesta do „nebeské velesvatyně“ (srov. Žid 9).Toto „zasvěcení“ Panny Marie se stalo inspirací pro mnohá umělecká díla; jmenujme jen Popelku nazaretskou Václava Renče, která tuto událost zpracovává ve svém V. zpěvu. Můžeme je také chápat ve smyslu její naprosté důvěry a odevzdanosti do Boží vůle: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova.“ (Lk 1,38)

image:Image Náhled

Rostoucí násilí vůči křesťanům v Evropě

Publikováno: 20. 11. v 14:13, zdroj cirkev.cz

OIDAC (Observatory on Intolerance and Discrimination Against Christians – Observatoř pro sledování intolerance a diskriminace vůči křesťanům) ve své zprávě ze 16. listopadu 2026 upozorňuje, že v roce 2025 vzrostl počet „osobních útoků vůči křesťanům v Evropě“ o 44 %. Zpráva uvádí 2 465 incidentů a projevů nenávisti vůči křesťanům. Mezi nimi bylo téměř 400 útoků na jednotlivce, včetně fyzického násilí a výhrůžek.K nejzávažnějším případům patří vražda iráckého křesťana ve Francii na podzim loňského roku. Ashur Sarnaya, irácký křesťan upoutaný na invalidní vozík, který se svou sestrou uprchl v roce 2014 před útoky tzv. Islámského státu, byl 10. září 2025 ubodán před svým bytem v Lyonu.Zpráva OIDAC také upozorňuje na diskriminaci v zaměstnání, kdy jsou křesťané postihováni či propouštěni kvůli otevřeným projevům své víry nebo zastávání určitých morálních hodnot. Dalším závažným problémem jsou negativní stereotypy, které přetrvávají v politických projevech a médiích.Zpráva vyzývá evropské instituce k ochraně pokojných projevů křesťanské víry a ke zřízení funkce koordinátora pro „boj proti protikřesťanské nenávisti“. Média pak vyzývá, aby „podávala zprávy přesně a odpovědně“ a vyvarovala se stereotypů.zdroj: EWTN News

ArcidiecézeOlomoucká

Arcidiecéze

Olomoucká

ArcidiecézePražská

Arcidiecéze

Pražská

DiecézeBrněnská

Diecéze

Brněnská

DiecézeČeskobudějovická

Diecéze

Českobudějovická

DiecézeKrálovéhradecká

Diecéze

Královéhradecká

DiecézeLitoměřická

Diecéze

Litoměřická

DiecézeOstravsko-opavská

Diecéze

Ostravsko-opavská

DiecézePlzeňská

Diecéze

Plzeňská

Apoštolský Exarchát

Apoštolský Exarchát