ČBK

Lev XIV. se osobně setkal s biskupem Tomášem Holubem

Publikováno: 30. 9. v 19:53, zdroj Vatican News

Plzeňský biskup Tomáš Holub dnes byl přijat na osobní audienci u Svatého otce. Mluvili spolu o závěrech synodálních skupin a jejich implementaci v pastoraci, zejména o otázkách většího zapojení laiků do správy farností, a dále o doprovázení osob, které se nemohou z nějakého důvodu účastnit svátostného života, v duchu poselství apoštolské exhortace Amoris laetitia papeže Františka.Biskup Holub také Svatému otci přiblížil žádost České biskupské konference ohledně přijímání pod obojí způsobou, která nyní bude posuzována v Dikasteriu pro bohoslužbu a svátosti. Závěrečným bodem rozhovoru bylo uzavření diecézní fáze procesu svatořečení blahoslaveného Hroznaty. Tomáš Holub v pondělí 28. září předsedal mši svaté o slavnosti sv. Václava a účastnil se návazného společenského a kulturního programu, který byl pořádán a realizován ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky při Svatém stolci.

Říjnová bohoslužba Roku smíření v České Kamenici

Publikováno: 30. 9. v 16:35, zdroj Biskupství litoměřické

Nedaleko České Kamenice, v lokalitě Rabštejn, která se nachází asi tři kilometry od města, vznikla v roce 1943 továrna pro vojenskou výrobu nacistického Německa a později dokonce pobočka koncentračního tábora Flossenbürg. „Kvůli obavám z bombardování se začalo s budováním podzemního provozu, kvůli čemuž bylo do okolních pracovních táborů svezeno až 4000 osob. V roce 1944 zde začali nacisté využívat vězně k ražbě štol a pro výrobu. Celkem táborem za necelý rok prošlo na 1500 osob takřka z celé Evropy, z nichž přinejmenším 60 zemřelo,“ popisuje archivář litoměřického biskupství Martin Barus.Msta, divoký odsun a sebevraždyPo osvobození města v květnu 1945 následovalo zastřelení velitele tábora Oskara Junga, zabití Franze Beitlicha-Hilbauera, majitele kamenolomů, v nichž řada nuceně nasazených pracovala, i obklíčení a zapálení domu majitele cihelny Eichhorna, který se uvnitř domu zastřelil s celou rodinou. V polovině června se pak v České Kamenici usídlila vojenská jednotka „Zemského odboru bezpečnostního“ pod velením Viléma Dovary, který 20. června zorganizoval první „divoký“ odsun místních obyvatel. V červenci následovaly ještě tři další. „Pod tlakem těchto okolností spáchalo během léta 26 místních obyvatel sebevraždu. Zároveň byl znovu využit areál rabštejnského koncentračního tábora, kam byli umisťováni váleční zajatci, němečtí uprchlíci a mnozí původní místní obyvatelé. Vedle nich ale i Češi, kteří se Dovarovi znelíbili,“ popisuje poválečné dění Martin Barus.Vězni byli nuceni k těžké práci, podrobeni šikaně a násilnému chování ze strany dozorců i vedoucích jednotlivých vězeňských oddílů z řad samotných vězňů. Jak uvádí archivář, nechvalně proslul zejména Helmut Kuhn, který byl za své činy po odsunu do Německa v roce 1950 odsouzen na doživotí. Celkově je doloženo 93 úmrtí vězňů.„Na Dovarovo počínání, zejména na násilí a krádeže z opuštěných německých obydlí, si stěžoval předseda českokamenického národního výboru Karel Caidler. Nenašel však žádnou podporu a byl naopak s dalšími členy Místního národního výboru sesazen z funkce, internován a mučen. Státní správa pak do České Kamenice dosadila správního komisaře Adolfa Charouse, velitele místního ,partyzánského‘ oddílu, který již předtím spolupracoval s Dovarou. Oba zavedli ve městě tvrdou diktaturu, která postihla původní německé i nově příchozí české obyvatelstvo,“ přibližuje Martin Barus.Tento stav trval až do počátku roku 1946, kdy byl Charous sesazen a vyloučen z KSČ. Následně byl vyšetřován, ale soudní přelíčení nebylo po komunistickém převzetí moci zahájeno. Vilém Dovara byl sice odsouzen na pět měsíců odnětí svobody, ale po únoru 1948 rehabilitován a stal se důstojníkem komunistické Státní bezpečnosti.Násilí a bezpráví mělo tedy v České Kamenici řadu podob – oběťmi se postupně stali váleční zajatci, nuceně nasazení a vězni koncentračního tábora. Následně pak jejich věznitelé, místní němečtí občané a v rámci diktatury samozvaných místních vládců dokonce i mnozí čeští novousedlíci. Smutnou kulisou tohoto násilí byl koncentrační a později internační tábor Rabštejn, který je dodnes významným pietním místem regionu.

Lev XIV. kontemplativním dominikánkám: Tvořte oázy ticha

Publikováno: 30. 9. v 16:14, zdroj Vatican News

Lev XIV. se odkázal na bl. Jordána Saského, nástupce sv. Dominika, který potvrzoval součinnost řeholnic kontemplativního života s kazatelskou misií bratří dominikánů. Zmínil také sv. Tomáše Akvinského a jeho zásadu „předávat druhým plody své vlastní kontemplace“. Střežit hodnoty kontemplace, pokračoval Lev XIV., je prvořadým úkolem právě řeholních představených. Citoval přitom svého předchůdce Františka, který kontemplaci nazval „dechem našeho vztahu s Bohem“. Pro skutečnou kontemplaci je pak klíčová schopnost zachovávat ticho. „V tichu totiž docházejí sluchu otázky, které si každý člověk klade, ale na něž si často je stěží dokáže sám odpovědět,“ doplnil papež Lev. Toto ticho však nemá být mlčením v izolaci. „Je nezbytné, aby vaše komunity nabízely oázy pravého a hlubokého pokoje, kde umlkne chaotický ruch spojený s vnějšími věcmi a kde lze naklonit sluch Božímu hlasu,“ vysvětlil Lev XIV. důležitost společenství i v kontemplativních řeholích. Kontemplativní dominikánské sestry závěrem papež poprosil, aby pokračovaly ve své „drahocenné službě církvi s důvěrou, ve společenství a s rozlišováním, v jednotě, ale ne v uniformitě, věrné tradici a otevřené novosti, schopné v kontemplaci předkládat svět Bohu“. Připomněl jim slova sv. Kateřiny Sienské: přednější než dílo, které je nutné vykonat, je volání, na něž je třeba odpovědět, „planoucí oheň, který nelze nechat vyhasnout“. - zd -

Lev XIV.: Viděl jsem ve Francii touhu po pravdě a lásce

Publikováno: 30. 9. v 12:55, zdroj cirkev.cz

Katedrála Notre-Dame byla podle papeže Lva zářným příkladem takového znovuzrození. Uvedl ji také jako příklad „součinnosti v zájmu společného dobra, která by měla být normou pro instituce, představitele politické a sociální moci i držitele občanské a ekonomické odpovědnosti“, jak zdůraznil také při své návštěvě pařížského sídla UNESCO.Slavení nešpor v pařížské katedrále, „slavnostní a zároveň radostnou liturgii“, Lev XIV. srovnal s vigilií s mladými lidmi na pařížském stadionu. Obě události „spojovala církev, kterou netvoří kameny či cement, ale lidé milující Ježíše Krista, protože jsou jím milováni“. Papež zmínil otevřenost mladých lidí vůči zpěvu a hlasitému volání i tichu a naslouchání s výrazem „touhy po pravdě a lásce“. Jak papež připomněl: „Těmto lidem jsem s radostí řekl: Jste světci a světicemi Francie!“Kromě návštěvy domova pro potřebné Maison Bakhita a vystoupení v rámci provinciálního synodálního shromáždění, kde papež povzbudil katechumeny a nově pokřtěné coby „radostné překvapení od Boha“, zmínil Lev XIV. také mši na pařížském náměstí Svornosti, jejíž účastníci zaplnili nejen toto prostranství, ale i celou dvoukilometrovou třídu Champs-Elysées. To, že všichni měli přístup k přijetí eucharistie, vyzdvihl papež jako „skutečnou rekonstrukci, obnovu církve“.V ohlédnutí za návštěvou Lurd zmínil papež zásadní rozměr lidství, které nelze zbavit jeho důstojnosti. Právě Lurdy, místo, kde tolik poutníků hledá zdraví těla i duše, jsou v tomto ohledu „svatyní civilizace lásky pro celý svět“. Cesty k uzdravení a k prevenci chce papež s celou církví hledat i ve vztahu k fenoménu zneužívání a k jeho obětem, s některými z nichž se v Lurdech sešel.Mety, poslední zastávku své cesty, přirovnal Lev XIV. opět k pařížské katedrále: „Čím byl pro Notre-Dame zničující požár, tím byla pro tento region a pro celou Evropu druhá světová válka.“ Obnovu poválečné Evropy pak spojil s křesťanskými kořeny základních principů evropské integrace, které zůstávají „základem a životodárnou mízou“ pro evropský projekt. Papež také zdůraznil nezbytnost dialogu, a to i mezináboženského, s odkazem na setkání s náboženskými představiteli právě v Metách.V závěru generální audience pozdravil Lev XIV. přítomné poutníky v několika světových jazycích. Zmínil zvláště Tigrajský region v Etiopii, kde opět propukly násilné konflikty. K humanitární pomoci vyzval světové společenství a zdůraznil, že „ozbrojené konflikty nikdy nevyřeší problémy; jen je zhorší“. Připojil proto „srdečnou prosbu pro všechny strany konfliktu, aby se rozhodly pro cestu dialogu“.zdroj: vatican.va

Den lidí bez domova 2026

Publikováno: 30. 9. v 10:02, zdroj cirkev.cz

„Polévka i s keramickou miskou z dílny zrakově postižených klientů sociální firmy ERGONES vyjde na sto korun. Zkušenost z minulých ročníků ukazuje, že se všechno vyprodá zhruba do hodiny, takže doporučujeme přijít včas," říká Dalibor Křepský ze spolku Dobré místo pro život, který akci spolupořádá.Letos polévky navaří restaurace Olomoucká Jízdárna, Bistro Paulus, Czech-gen gastro (dříve Farmak – gastro), Hotel Flora, Nutrend World, Capo Cuoco, Vazební věznice Olomouc, Ristorante Pollo, Pivnice Doga a Restaurace Stodola. Těšit se můžete na 10 druhů polévek – boršč, kulajdu, gulášovou, valašskou kyselici, zelňačku paprikovou, fazolovou s rajčaty, bramboračku s houbami, frankfurtskou s párkem, česnečku i tvarůžkový krém. Chléb věnovala pekárna LESAFFRE.Na úvod účastníky přivítá nový ředitel Charity Olomouc Jan Buka společně s Věrou Zukalovou z Dobrého místa pro život. Polévky opět požehná prezident Arcidiecézní charity Olomouc o. Pavel Stefan, který je pak bude návštěvníkům i nalévat. Kromě něj se ke kotlíkům stejně jako vloni postaví také kordista Jakub Jurka, režisér Miroslav Krobot, scenárista Lubomír Smékal, zástupci Moravského divadla, herci z Divadla Tramtarie a fotbalisté Sigmy Olomouc. Akci bude moderovat Martina Qweetko Procházková z Rádia Haná a chybět nebude ani zpěvák a youtuber Niki Hiller z Dětského domova Šance.Pro letošní ročník je připraveno rekordních 710 misek, jejichž výrobu sponzorovaly firmy Melzer, Foto Navara, Dům u parku, Bistro Paulus, Jazyková škola Oxford, NB Oiltec, Nutrend a Sigma Olomouc. Lidé si mohou nechat polévku nalít i do vlastních nádob nebo do jednorázových misek, připravených pro případ, že by se dříve než polévka vyprodaly misky keramické. „Zájem o misky byl loni mimořádný – 540 jich bylo vyprodáno už během hodiny a podařilo se díky celé akci vybrat 72 280 korun. Letos jsme proto misek připravili ještě víc,“ hodnotí loňský ročník Veronika Moťková z Charity Olomouc.Návštěvníci mohou stejně jako loni darovat balíček mleté kávy, letos navíc i zápalky, a zpříjemnit tak lidem v nouzi chladné podzimní dny. Obojí mohou v libovolném množství odevzdat do sběrného košíku u stolů s miskami. Na akci nebude chybět ani oblíbený stánek s výrobky sociální firmy ERGONES, letošní novinkou je charitní kavárna v režii prodejny Dobrodruhá.Akce má pro Charitu Olomouc i hlubší význam. Chladné počasí totiž znamená pro Středisko pro lidi bez domova nejnáročnější období v roce a Den lidí bez domova sezónu symbolicky otevírá. Svou účastí návštěvníci oblíbené akce vyjadřují podporu nejen lidem bez domova, ale i všem, kteří jim věnují svůj čas. „Spousta lidí si to neuvědomuje, ale ta účast, která je rok od roku vyšší, je zároveň i morální podporou pro všechny pracovníky v sociální oblasti,“ zhodnotil během loňského ročníku Alexandr Dvořák z Charity Olomouc.Partnery akce jsou Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje a Magistrát města Olomouce, mediálně akci podporují Rádio Haná, Rádio Metropole, Olomoucký Report, TV ZZIP a olomouc.cz.Kdo by chtěl zjistit, jaké to je prožít chladné podzimní dny na ulici, může se zúčastnit také akce Noc venku, kterou Charita Olomouc chystá na listopad. Bližší informace budou včas zveřejněny na webu.zdroj: TZ Charity Olomouc