ČBK

Svatý Jan XXIII., papež, který svolal Druhý vatikánský koncil

Publikováno: 10. 10. v 20:36, zdroj cirkev.cz

Angelo Giuseppe Roncalli se narodil 25. listopadu 1881 v Sotto il Monte nedaleko Bergama. Pocházel z početné rolnické rodiny, v níž víra tvořila přirozenou součást každodenního života. Skromné poměry, vzájemná pomoc a pravidelná modlitba ovlivnily jeho vztah k lidem i pozdější kněžskou službu.Studoval v Bergamu a následně v Římě, kde 10. srpna 1904 přijal kněžské svěcení. Působil jako sekretář bergamského biskupa a vyučoval v semináři. Za první světové války sloužil jako zdravotník a vojenský kaplan. Setkávání se zraněnými a trpícími vojáky prohloubilo jeho citlivost vůči lidské bolesti.Ve službě církvi a dialoguRoku 1921 začal pracovat v Římě v oblasti podpory misií. O čtyři roky později přijal biskupské svěcení a zahájil dlouholetou diplomatickou službu Svatému stolci.Nejprve působil v Bulharsku, později jako apoštolský delegát v Turecku a Řecku. V prostředí, kde katolíci tvořili menšinu, poznával pravoslavné křesťany i věřící jiných náboženství. Učil se hledat cesty k porozumění a spolupráci při zachování vlastní víry. Na konci roku 1944 byl jmenován apoštolským nunciem ve Francii. Roku 1953 jej papež Pius XII. ustanovil kardinálem a benátským patriarchou. Také zde si získával lidi svou srdečností a blízkostí.Papež s důvěrou v Boží vedeníPapežem byl zvolen 28. října 1958 a přijal jméno Jan XXIII. Vzhledem k jeho věku mnozí očekávali spíše krátký přechodný pontifikát. Nový papež však brzy ukázal odhodlání odpovídat na výzvy své doby.Jeho vystupování charakterizovaly přirozenost, humor a schopnost povzbudit druhé. Za laskavostí stál hluboký duchovní život, důvěra v Boží prozřetelnost a vědomí odpovědnosti za svěřenou službu. Právě pro svou lidskost bývá označován jako „dobrý papež“.Koncil jako cesta obnovyDne 25. ledna 1959 oznámil Jan XXIII. záměr svolat všeobecný koncil. Chtěl, aby církev nově promýšlela, jak předávat evangelium současnému člověku a jak věrně naplňovat své poslání v měnícím se světě.Druhý vatikánský koncil zahájil 11. října 1962. Jeho cílem byla obnova života církve, prohloubení jejího poslání a otevření dialogu se světem i s ostatními křesťany. Jan XXIII. zdůrazňoval, že pravdu víry je třeba předkládat způsobem, kterému lidé dokážou porozumět, a s důvěrou v sílu milosrdenství. Dožil se pouze prvního koncilního zasedání. V další práci pokračoval jeho nástupce Pavel VI., za jehož pontifikátu byl koncil roku 1965 dokončen.Pokoj založený na důstojnosti člověkaVýznamnou součástí odkazu Jana XXIII. je encyklika Pacem in terris z roku 1963, adresovaná všem lidem dobré vůle. Papež v ní spojil úsilí o mír s úctou k lidské důstojnosti, právům a povinnostem člověka. Zdůraznil, že pokoj musí vyrůstat z pravdy, spravedlnosti, lásky a svobody.Jeho zájem o mír vycházel z přesvědčení, že lidé a národy mohou hledat společnou cestu prostřednictvím dialogu a vzájemného respektu.Jan XXIII. zemřel 3. června 1963. Papež Jan Pavel II. jej blahořečil 3. září 2000 a papež František jej 27. dubna 2014 prohlásil za svatého společně s Janem Pavlem II.

Amoris laetitia: Manželství jako „dlouhodobý plán“

Publikováno: 10. 10. v 20:33, zdroj Vatican News

Jak uvedl kardinál Kevin Farrell, prefekt Dikasteria pro laiky, rodinu a život, „pastorační konverze církve nás vyzývá k naslouchání mladým manželským párům: čemu se společně naučili a co jim brání v porozumění a růstu“. Podotkl, že v tomto „rozhodujícím čase“ často ani kvalitní předmanželská příprava „není dostačující pomocí pro novomanželské páry, aby mohly pochopit a prohloubit manželskou lásku, která se utváří v prvních letech manželství, ani čelit obtížím, které mohou vyvstat s narozením dětí či zkrátka se stávat zřetelnějšími“. Zásadní otázky pro předmanželskou a manželskou formaci Madridský arcibiskup kardinál José Cobo Cano vyzval k otázce, která vyplývá z exhortace Amoris laetitia: „Rozumíme opravdu realitě párů, které chceme doprovázet?“ Manželství, jak tato exhortace připomíná, „není jen svátost, kterou oslavíme, ale i povolání, které je třeba žít a pěstovat po celý život“, proto by se i pastorace měla přeorientovat z přípravy na svatbu k doprovázení partnerů před svatbou i po ní. Jak připomněl madridský kardinál, je třeba přejít od otázek „Co musím vědět, abych se mohl oženit?“ k tázání se „Co je třeba, abych objevil, mám-li pochopit, že jsem povolán k naprostému sebedarování druhému člověku?“ Ovšem mluvíme-li o povolání, zdůraznil kardinál Cobo Cano, nevyhneme se jiné otázce: „Tvrdíme-li, že manželství je povolání, jak je toto povolání ve společenství církve rozlišováno?“ Od pastorace jednotlivých okamžiků k pastoraci souvislé Manželství je drahocenný dar, který je třeba střežit, povolání vyžadující každodenní nasazení a vztah, který se vytváří v průběhu času. To ovšem vyžaduje kontinuální, souvislou pastoraci, která se nesoustředí jen na určité, byť klíčové momenty, upozornil madridský arcibiskup. V podobném duchu hovořila zvláště o počátcích manželského života argentinská teoložka María Marcela Mazzini. „První roky manželství je třeba chápat jako skutečnou a vlastní mystagogii slavené svátosti,“ nabídla paralelu s iniciačními svátostmi. Je nezbytné přejít od „svátosti oslavené“ ke „svátosti prožívané“, jak připomněla exhortace Amoris laetitia: „Manželské ano je začátkem putování. […] Manželství nelze pokládat za něco hotového a definitivně uzavřeného.“ Závěrem pak prof. Mazzini zdůraznila, že „doprovázet manžele v prvních letech jejich manželství znamená pochopit, že nedoprovázíme jen dvě individua, nýbrž rodící se svazek, dosud křehké ano s velkým potenciálem“. A z toho vyvodila i zásadní impulsy pro celou církev: „Jednota nevyžaduje potlačení odlišnosti. Patřit k někomu neznamená vlastnit. Pečovat neznamená ovládat. A věrnost uschopňuje k tomu, abychom prošli proměnou, aniž bychom opustili společenství.“

Papež jmenoval arcibiskupa Violu arciknězem baziliky sv. Petra

Publikováno: 10. 10. v 14:39, zdroj Vatican News

Arcibiskup Viola OFM se stal také generálním vikářem Svatého otce pro Vatikánský stát a předsedou Svatopetrské hutě (Fabbrica di san Pietro). Dříve zastával úřad sekretáře Dikasteria pro bohoslužbu a svátosti. Arcibiskup Viola se narodil 4. října 1965 v Bielli v italském Piemontu. V roce 1991 složil věčné sliby v Řádu menších bratří (františkánů) a v roce 1993 přijal kněžské svěcení. Získal doktorát z liturgiky na Papežském liturgickém institutu sv. Anselma v Římě. V roce 2014 byl jmenován biskupem Tortony a v roce 2021 nastoupil do funkce sekretáře Dikasteria pro bohoslužbu a svátosti. Nový sekretář Dikasteria pro bohoslužbu Papež Lev XIV. zároveň jmenoval sekretářem Dikasteria pro bohoslužbu a svátosti biskupa Aurelia Garcíu Macíase. Tento jednašedesátiletý Španěl zastával od 27. května 2021 funkci podsekretáře tohoto dikasteria; současně s tímto jmenováním do tohoto úřadu papež František ohlásil rovněž jeho biskupskou nominaci. Biskup García Macías se narodil 28. března 1965 ve španělské obci Pollos. V roce 1992 přijal kněžské svěcení pro arcidiecézi Valladolid. Získal doktorát z liturgiky na Papežském institutu sv. Anselma v Římě. V minulosti působil jako rektor kněžského semináře arcidiecéze Valladolid. V Dikasteriu pro bohoslužbu a svátosti začal pracovat v roce 2015.

Svatý stolec podpoří křesťanské studenty v Libanonu, Sýrii a Iráku

Publikováno: 10. 10. v 14:38, zdroj Vatican News

Během sobotní ranní audience, které se zúčastnili členové biskupské synody řecko-melchitské církve, oznámil papež Lev XIV. další konkrétní krok na podporu blízkovýchodních křesťanů. Svatý stolec, jak bylo dnes oznámeno v oficiální tiskové zprávě, vyčlení finanční prostředky pro mimořádně potřebné rodiny v oblastech zasažených trvalou nestabilitou. Zajištěná stipendia kompletně pokryjí roční náklady na školné pro děti, dospívající a vysokoškoláky. Tímto gestem otcovské péče chce Lev XIV. vyjádřit blízkost nejen svou, ale i celé katolické církve vůči věřícím, kteří v těchto zemích dlouhodobě trpí. Praktickým zajištěním stipendií bylo pověřeno Dikasterium pro východní církve. Tento úřad se podpoře vzdělávání křesťanů v křehkých oblastech věnuje dlouhodobě. Soustavně a pravidelně obstarává stipendia pro stovky studentů a bohoslovců z východních církví. Mnozí z podpořených studentů díky těmto programům studují a bydlí na kolejích přímo v Římě. Úřad také tradičně pomáhá s financováním vzdělávání chudých studentů v jejich domovských regionech, jak tomu bylo například při nedávném zajišťování desítek stipendií (přibližně 70) pro mládež v oblasti Bejrútu. Aktuální rozhodnutí tak navazuje na systematickou pastorální misi, prostřednictvím které Svatý stolec pomohl na cestě za vzděláním již mnoha mladým věřícím.

Kardinál Tagle novým děkanem kardinálského kolegia

Publikováno: 9. 10. v 16:05, zdroj Vatican News

Kardinál Giovanni Battista Re opouští svou pozici děkana ve věku 92 let, po sedmi letech v čele kardinálského kolegia. Na jeho místo nastoupí 69letý filipínský kardinál Luis Antonio G. Tagle. Do této pozice byl jmenován v pátek 9. října na základě volby, kterou konali kardinálové-biskupové předchozího dne v souladu s kánonem 352 § 2 CIC. Kardinál Tagle formálně přijímá příměstskou diecézi Ostia, zůstává mi dosavadní titul kardinála-biskupa Albana. Kardinál Re, jeden z nejdéle sloužících pracovníků římské kurie, který během svého působení zažil čtyři pontifikáty, tj. od sv. Jana Pavla II. do Lva XIV., si ponechá titul kardinála-biskupa příměstské diecéze Sabina-Poggio Mirteto a nadále mu bude příslušet titul „emeritního děkana“ kardinálského kolegia. Kardinál Tagle bude stát v čele kardinálů celého světa, ovšem jako primus inter pares – „první mezi rovnými“. Děkan kolegia kardinálů nevykonává nad svými spolubratry žádnou hierarchickou moc, nýbrž koordinuje aktivity kardinálského sboru. V případě uprázdnění Apoštolského stolce je to právě děkan, který svolává konkláve a předsedá jeho konání, je-li sám v té době mladší 80 let, tzn. má-li právo se účastnit volby nového papeže. Roku 2013 byl tehdejší děkan kardinálského kolegia Angelo Sodano již starší 80 let, neúčastnil se proto konkláve, v němž převzal jeho úlohu právě dosavadní děkan Giovanni Battista Re. Ten také předsedal pohřební mši papeže Františka a následně i mši Za volbu papeže před konkláve, z něhož vyšel papež Lev XIV.