English
Oddělení komunikace 
KOMENTÁŘ: Cestou chudých ke svatosti
Apoštolský list papeže Lva XIV. Dilexi te (Miloval jsem tě) byl s napětím očekáván jako první významný dokument nového pontifikátu, který by mohl naznačit, jaký „kurz“ nový papež zvolí. Již první reakce však naznačovaly, že zde žádný velký posun čekat nelze, a to platí také s odstupem přibližně měsíce od vydání, kdy bylo možné dokument podrobněji prostudovat. Ústředním zájmem papeže Lva zůstává stejně jako u Františka široce pochopená otázka sociální (což těžko překvapí i vzhledem k volbě jména nového pontifika): láska k Bohu je neoddělitelná od preferenční opce pro chudé a jejího projevování v konkrétní pomoci – tu klade Dilexi te do centra pastorálního úsilí církve. V naší pracovní skupině pro sociální otázky při ČBK vítáme zvláště to, že sociální otázkou, jíž se list věnuje, je právě otázka chudoby, která byla hlavním tématem naší skupiny v loňském roce a k níž jsme publikovali svůj strategický dokument (odkaz zde). Snaha o úzkou spjatost s předchozím obdobím je pro první fáze pontifikátů typická a v tomto konkrétním případě je stvrzena také společným autorstvím – dokument začal vznikat již za pontifikátu papeže Františka, podobně jako první Františkova encyklika Lumen fidei byla z větší části z pera papeže Benedikta (který zase od Jana Pavla II. převzal nedokončenou encykliku o charitě, která pak vyšla pod názvem Deus caritas est). Na symbolické rovině se shoda uplatňuje zejména v inspiraci františkánskou spiritualitou, jež byla předchozímu papeži blízká. Vydání dokumentu 4. října, tedy na svátek velkého světce, je nepřímým odkazem na Františkovu apoštolskou exhortaci Laudate Deum vydanou na stejný svátek před dvěma lety. Ta zase svým ekologickým tématem navazovala na papežovu nejznámější a nejstudovanější encykliku Laudato si z roku 2015 nazvanou podle chvalozpěvu sv. Františka. Téma chudoby je přitom opravdu velmi „františkovské“. Il Poverello (Chudáček) z Assisi zpívá svůj Chvalozpěv stvoření před svou smrtí ležící nahý na holé zemi, čímž nejen prokazuje postoj své vnitřní chudoby, ale rovněž vyjevuje její vnitřní sepětí s tím, co je chváleno a z čeho se radujeme: krásou stvoření. „Matka Země“, „Bratr Slunce“ či „Sestra Měsíc“ je v takříkajíc úzkém rodinném vztahu se „Sestřičkou Smrtí“. To, co je nám jako stvořené dáno do správy a za jehož ochranu a zachování jsme zodpovědni, je také spjato s chudobou, smrtí a zánikem. Toto je autentická perspektiva sociální nauky církve a pro ní typické úzké souvislosti ekologické a sociální otázky, tak zdůrazňované posledními třemi papeži. Je to tato perspektiva, která dává jasné meze veškerému ekologickému či sociálnímu aktivismu: To, že pláč chudých je současně pláčem Země, není jen politické zjištění, z něhož vyplývá bezprostřední výzva k přerozdělování bohatství, ale je to rovněž otázka antropologická a spirituální. V linii s touto ústřední myšlenkou je zejména hlavní motiv exhortace, který rovněž známe z dřívějších dokumentů Františkova období, jenž chudé vyzdvihuje z pozice pouhých potřebných, jimž patří naše lítost a samozřejmě také pomoc, do pozice těch, kdo pomáhají nám. Chudí nás svým příkladem odevzdanosti a bezprostředního vztahu k Bohu plného pokory přivádějí k vlastnímu obrácení: „chudí mohou být pro nás tichými učiteli, kteří nám pomáhají uvědomit si naši domýšlivost a vštípit nám správného ducha pokory“ (DT 108). To také papež Lev – v první osobě – potvrzuje: „I já považuji za nezbytné trvat na této cestě ke svatosti“ (DT 3).Není to tedy tak, že pouze chudí potřebují bohaté. Rovněž bohatí potřebují chudé – a můžeme dodat, že vzhledem k přednosti duchovního cíle před všemi cíli materiálními je potřebují více než naopak. Toto obrácení perspektivy, jež je vlastně obrácením obvyklé společenské hierarchie a z hlediska chudých vlastně obratem od pasivní role k aktivitě, však není marxistickou přeměnou utlačovaných v budoucí vládce („My nejsme ničím, buďme vším!“). Co je na tomto obratu specificky křesťanské, je právě vystoupení z výlučné logiky sociálních a politických opatření a relativizace všech politických cílů tohoto světa evangelijní pravdou. Chudoba františkovská tak spojuje vlastně dva různé pojmy chudoby – materiální a duchovní, jež běžně hodnotíme opačně a voláme po opačném přístupu k nim: první odstranit a druhému přitakat. Neuvědomujeme si přitom často to podstatné, totiž že vedle opaku je třeba akcentovat také jejich spojení, a to pod tou vyšší z nich. V pojetí obou Františků (Chudáčka i papeže) i Lvů (XIII. i XIV.) se chudoba kapsy a chudoba ducha syntetizují pod přednost chudoby evangelijní. Přestože tedy Dilexi te zčásti pokračuje v kritickém tónu na adresu těch, kdo bohatství zneužívají a chudé utlačují, případně ignorují (v listu nacházíme rozpracovaná známá témata chybějící péče o zranitelné či migrace), dává papež Lev XIV. – snad i tím, že ona obligátní kontinuita je uplatněna v exhortačním, pastoračním a ne naukovém spise typu encykliky – najevo, že v souvislosti s otázkou sociálně-pastorální je důležitější než přerozdělování otázka duchovní hodnoty Františkovy chudoby jako evangelijního principu a duchovní cesty, pro niž ekonomické utrpení není překážkou, nýbrž příležitostí. Že tento akcent není úplně nevinný, je zřejmé; že možná novému papeži přivodí konec hájení, protože každé jeho slovo je komentátory bedlivě sledováno, je pravděpodobné. Papež Lev si je ovšem dobře vědom hlavního dilematu, jež sociální nauku trápí od jejího ustavení před 130 lety. Zdůrazní-li totiž církevní sociální nauka výlučně sociálně-kritický moment, nezbude jí než soutěžit s jinými sociálními etikami a bojovat s pokušeními aktivismu; zůstane-li pevně na pozici křesťanské antropologie, nevyhne se pokušení pietismu a nepochybně jí to také vynese obviňování ze strany různých marxismů a postmarxismů, že svou naukou pouze ideologicky utužuje opresivní společenské vztahy. Postava Chudáčka Božího je samozřejmě vhodným východiskem z této pasti. Nově vzniklá a pomalu institucionalizovaná Františkova ekonomika volající po zvnitřnění perspektivy evangelijní chudoby všemi věřícími, jež nutně vede k sebedisciplinaci každého jednotlivého křesťana v oblasti ekonomicko-sociální, je vynikající metodou, která poskytuje orientaci, neztrácí z výhledu sociální realitu a neutápí se v bažině nevěcného synodálního utopismu. Zdá se, že nyní nastává čas – a je to čas nového pontifikátu – kdy je potřeba těmto chvályhodným snahám o zvnitřnění a disciplinaci přispět také naukově. Jakub Jinek, vedoucí pracovní skupiny pro sociální otázky ČBK
Papežské vyznamenání pro premiéra Petra Fialu
Premiér České republiky Petr Fiala převzal ve čtvrtek 20. listopadu 2025 z rukou apoštolského nuncia v ČR, arcibiskupa Jude Thaddeuse Okola, vysoké papežské vyznamenání – Velký kříž Řádu Pia IX. (Cavaliere di Gran Croce dell'Ordine Piano), které mu udělil papež Lev XIV. Jedná se o nejvyšší ocenění, jímž Svatý stolec vyznamenává představitele veřejného života. Svatý otec tímto oceněním vyzdvihl premiérovy dlouhodobé zásluhy o obranu základních společenských a morálních hodnot, podporu náboženské svobody a respekt k různým vyznáním. „Jeho nasazení ve prospěch ochrany náboženské svobody, ať už jako univerzitního profesora nebo jako předsedy vlády, dokládá odhodlání zajistit právo na svobodu svědomí a vyznání pro všechny občany České republiky. Jeho úsilí o zachování duchovního dědictví svého národa a hledání trvalého míru v konfliktních oblastech podtrhuje jeho věrnost vyšším principům soudržnosti a tolerance, dialogu a jednoty,“ uvedl apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo při předávání vyznamenání v Arcibiskupském paláci v Praze. Dodal také, že toto ocenění je výrazem uznání premiérovy neochvějné obrany ušlechtilých hodnot ve společnosti – hodnot, které přesahují politiku a oslovují duši národa. „V době, jež je často poznamenána relativizací, rozdělením a pochybnostmi, stojí premiér Fiala pevně na straně pravdy, spravedlnosti a lidské důstojnosti a podporuje společnost, v níž svoboda myšlení a úcta ke všem vyznáním nejsou jen ideály, ale živou skutečností.“ „Je to pro mě velká pocta. Mám radost z toho, že je takto oceňována politika, kterou jsem dělal se svým týmem. Jejím cílem bylo, abychom žili v lepším a bezpečnějším prostředí, kde je respektována důstojnost člověka, kde vládně mír a spravedlnost. A v tomto úsilí má v mezinárodním prostředí Vatikán významný hlas a je pro nás důležitým partnerem,“ uvedl předseda vlády Petr Fiala a dodal, že ocenění má pro něj jako věřícího člověka i hluboký rozměr. „Toto ocenění je pro mě i povzbuzením, abych dál prosazoval hodnoty, na nichž moje politika stála. Slušnost, úcta k druhým, spravedlivé jednání, politika jako služba, odvaha jít proti proudu – to nejsou věci, které můžeme hodit do koše, protože zrovna nejsou v módě. Bez nich budeme žít v mnohem horším světě. Vyznamenání chápu i jako závazek, abych takové politice zůstal věrný.“ Řád Pia IX. je papežský rytířský řád založený v roce 1847 papežem Piem IX. Navazuje na starší rytířskou družinu Pia IV., která zanikla po jeho smrti. Do roku 1939 bylo s udělením řádu spojeno i šlechtictví. Řád se uděluje katolíkům i nekatolíkům za zásluhy o papežství a církev. Od roku 1996 jej mohou získat také ženy. Řád má pět tříd, od nejvyššího stupně určeného hlavám států až po základní třídu rytíře či dámy. Třída Velkého kříže je tradičně vyhrazena předsedům vlád a velvyslancům. Odznak tvoří zlatá, modře smaltovaná osmicípá hvězda s medailonem PIVS IX a heslem VIRTVTI ET MERITO. Stuha je modrá se dvěma červenými pruhy.
Týden modliteb za mládež 2025
Od 16. do 23. listopadu 2025 proběhne Týden modliteb za mládež, který je také přípravou na slavnost Krista Krále, která je 40. světovým dnem mládeže. Letošní Týden modliteb za mládež tematicky navazuje na motto blížícího se Světového dne mládeže: „I vy budete vydávat svědectví, protože jste se mnou.“ (srov. Jan 15,27). Tento biblický verš připomíná, že křesťanské svědectví vyrůstá ze vztahu s Kristem a z věrnosti v každodenním životě.Mladí lidé dnes stojí před mnoha výzvami. Hledají svou identitu, své místo ve světě i svou cestu víry. Týden modliteb za mládež proto vybízí celou církev k zastavení a k vědomé modlitbě za mladou generaci. Věnovat mladým modlitbu je jedním ze způsobů, jak je podporovat na jejich životní cestě.Modlitba za mládežPane Ježíši Kriste,který jsi povolal své učedníky slovy„Vy také vydávejte svědectví,protože jste se mnou od začátku,“prosíme tě za mladé lidi celého světa.Dej jim odvahu vyznávat vírudoma, ve škole i mezi přáteli.Ať je jejich život živým svědectvímtvé lásky a pravdy.Obdař je moudrostí,aby rozpoznali tvou vůli,a silou, aby tě následovali i v obtížích.Ať Duch Svatý, který posiloval apoštoly,je jejich průvodcem a utěšitelem.Panno Maria, Matko Kristova,ochraňuj mladé lidi svou péčía přiveď je ke svému Synu.Amen.Více informací a materiály k Týdnu modliteb za mládež naleznete zde.
