Oficiální stránky České biskupské konference, společenství biskupů římskokatolické a řeckokatolické církve v České republice
Více informacíPapež Lev XIV. jmenoval 2. února 2026 38. pražským arcibiskupem a 26. českým primasem Mons. Stanislava Přibyla dosavadního biskupa litoměřického. Stanislav Přibyl bude slavnostně uveden na svatovojtěšský arcibiskupský stolec v sobotu 25. dubna 2026 v 11.00 hodin při pontifikální mešní liturgii slavené ke cti sv. Vojtěcha v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Administrátor arcidiecéze a emeritní pražský arcibiskup Jan Graubner srdečně zve klé
Podobně jako v západních zemích zaznamenává katolická církev v České republice rostoucí podíl křtů dospělých z celkového počtu pokřtěných. V roce 2025 dosáhl 9 %, což je dosud nejvyšší hodnota v historii. V roce 2025 katolická církev evidovala celkem 13 622 křtů, přičemž 58 % z nich se uskutečnilo na Moravě. Křty dospělých se dlouhodobě pohybovaly na úrovni 5–6 % ze všech pokřtěných, avšak v posledních letech jejich podíl výrazně roste, stejně ja
Přinášíme text prohlášení České biskupské konference k dnešnímu nálezu Ústavního soudu ke konkordátní smlouvě mezi Českou republikou a Svatým stolcem, kterou Ústavní soud označil v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud dnes zveřejnil nález, podle nějž není obsah smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem v souladu s ústavním pořádkem ČR. Ratifikace smlouvy ve stávající podobě je tak vyloučena. Česká biskupská konference (ČBK) toto rozho
Publikováno: 14. 4. v 15:17, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Letošní festivalový ročník, který běží od 12. února do 3. července, zahrnuje celkem 36 akcí. V plánu jsou výstavy nebo také 15 koncertů vážné hudby, na nichž se budou podílet umělci kupříkladu z Německa, Anglie, Japonska či Itálie.Více informací je na stránkách festivalu FORFEST.
Publikováno: 14. 4. v 12:49, zdroj Vatican News
Poslání církve je christocentrické a kérygmatické, vychází ze setkání s Kristem, který proměňuje. Spojuje se v něm zvěstování, svědectví, angažovanost a dialog, což překračuje jak prvoplánový proselytismus, tak institucionalizovanou setrvačnost. Posláním církve je žít jako malé stádce, avšak bez komplexů, protože přináší naději pro všechny. Jejím cílem není vlastní přežití, ale sdělení lásky, kterou Bůh miluje svět. Lev XIV. o tom píše v listu adresovaném kardinálům, ve kterém rekapituluje témata příští konzistoře svolané do Vatikánu na 26. - 27. června letošního roku. Zaměřit se na kvalitu duchovního života „Z vašich vystoupení je zřejmé, že exhortace [Evangelii gaudium] je i nadále významným orientačním bodem. Zavedením nových obsahů – napsal papež – znovu soustřeďuje vše kolem kérygmatu jako srdce křesťanské a církevní identity. Všichni se shodujeme, že je to závan čerstvého vzduchu“. Lev XIV. poukázal na to, že se jde o výzvu adresovanou všem pokřtěným, aby obnovili svůj vztah s Kristem tím, že přejdou od víry přijaté k víře skutečně prožité a prožívané. Napsal, že taková změna ovlivňuje kvalitu duchovního života, vede k modlitbě, svědectví a také souladu víry se způsobem života. Přechod od pastoračního k misijnímu přístupu Papež poukázal na to, že na úrovni společenství je třeba přijmout misijní přístup – používat srozumitelný jazyk, vytvářet prostor pro naslouchání, doprovázení a péči. Dodal, že diecéze by měly podporovat misijní odvahu a nebrzdit ji formalitami. Jak zdůraznil Lev XIV., i tam, kde křesťané tvoří menšinu, je třeba mít na paměti, že misijním cílem je hlásání Božího slova, a nikoli vlastní přežití. Papež poukázal na to, že je třeba věnovat zvláštní pozornost procesu křesťanské iniciace. Zdůraznil, že církevní komunikace, včetně komunikace Svatého stolce, by měla se měla uskutečňovat v jasném misijním duchu.
Publikováno: 14. 4. v 11:29, zdroj cirkev.cz
Program kongresu nabídl dvě hlavní tematické sekce i řadu národních příspěvků, které představily aktuální zkušenosti, analýzy a výzvy spojené s náboženským vzděláváním v různých evropských kontextech. Mezi hlavními hosty vystoupili Mgr. František Štěch, Th.D. z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Dr. Dr. Mariusz Chrostowski z Katolické univerzity v Eichstättu-Ingolstadtu. Vedle plenárních přednášek zazněly také příspěvky věnované konkrétním dopadům umělé inteligence na školní výuku, formaci osobnosti, digitální kulturu i didaktickou praxi v jednotlivých zemích. Významným momentem pražského setkání byly také sobotní volby, které se konaly na pražském arcibiskupství. Novým prezidentem EuFRES byl zvolen ředitel Katechetické sekce České biskupské konference P. ThLic. Mariusz Kuźniar, Th.D. Tato volba je zároveň výrazem důvěry v české zapojení do evropské spolupráce v oblasti náboženského vzdělávání. Pražský kongres nezdůraznil jen odbornou reflexi současných témat, ale také mezinárodní rozměr vzájemného setkání a sdílení zkušeností. Součástí programu byl rovněž kulturní doprovodný program. Fórum tak potvrdilo, že náboženské vzdělávání v Evropě stojí před novými úkoly, které vyžadují jak odbornou kompetenci, tak citlivost pro antropologické, etické a pedagogické otázky současné doby.
Publikováno: 14. 4. v 10:29, zdroj Vatican News
Dnešní program papežské cesty navazuje na setkání a poselství z prvního dne. Včera v hlavním městě Alžíru zazněla především výzva k budování pokojné budoucnosti založené na odpuštění. Papež se obrátil na celý národ, který z více než 98 procent tvoří muslimové, ocenil jeho ušlechtilost i složitou historii a zdůraznil, že bez odpuštění nelze zabránit opakování starých chyb.Při setkání s křesťanskou komunitou v bazilice Panny Marie, Královny Afriky, připomněl, že místní věřící jsou dědici svatých a mučedníků prvních století. Zároveň je povzbudil k budování bratrských vztahů s muslimy na základě víry, která člověka „neizoluje, ale otevírá, sjednocuje, ale nesměšuje, přibližuje, aniž by uniformovala“.Duchovní syn svatého Augustina„Jsem synem svatého Augustina, jsem augustinián,“ řekl Lev XIV. na začátku svého pontifikátu. Právě tato slova dnes dostávají zvláštní význam při návštěvě míst spojených s tímto velkým církevním otcem.Papež se dnes přesune z Alžíru do Annaba, starověké Hippony, kde byl v letech 396–430 biskupem svatý Augustin. Navštíví archeologické naleziště, zastaví se k modlitbě a položí květiny na památku tohoto významného světce.Součástí programu bude také setkání v domově pro seniory, který vedou Malé sestry chudých, a společný oběd s augustiniánskými řeholníky, jejichž komunitu papež navštívil již dříve jako generální představený řádu.Augustiniáni a dědictví HipponyO duchovní i historické dědictví Hippony dnes pečuje malá komunita augustiniánských řeholníků, kteří působí při bazilice svatého Augustina. Jejich úkolem je uchovávat památku biskupa, jehož život a dílo dodnes oslovují věřící po celém světě.Součástí tohoto úsilí je i knihovna, která zpřístupňuje Augustinovy spisy i další teologickou literaturu. Návštěvníci zde mohou nahlédnout do jeho traktátů, kázání i dopisů a přiblížit se tak jeho myšlení i duchovnímu odkazu.Mše svatá – vrchol dneVrcholným bodem dne bude mše svatá, kterou papež Lev XIV. odslouží v bazilice svatého Augustina v Annabě. Půjde o jedinou mši během jeho pobytu v Alžírsku a zároveň o hlavní setkání s místními věřícími.Bazilika uchovává také relikvii svatého Augustina, která připomíná jeho hluboké spojení s tímto místem. Právě zde zazní poselství, které provází celou papežovu cestu – výzva k pokoji, smíření a vzájemnému porozumění.Večer se papež vrátí zpět do Alžíru. Následující den pak jeho apoštolská cesta pokračuje do Kamerunu.
Publikováno: 14. 4. v 10:04, zdroj cirkev.cz
Apoštolská cesta potrvá od 13. do 23. dubna a zavede papeže do Alžírska, Kamerunu, Angoly a Rovníkové Guineje. Do Alžírska papež dorazil v pondělí ráno a vyjádřil radost z návštěvy země svatého Augustina, který podle jeho slov představuje „důležitý most v mezináboženském dialogu“.Památník mučedníků v AlžíruPo příletu do Alžíru navštívil památník „Maqam Echahid“, věnovaný obětem alžírské války za nezávislost v letech 1954–1962. Ve svém prvním veřejném projevu připomněl, že „budoucnost patří mužům a ženám pokoje“, a zároveň zdůraznil, že „skutečná svoboda není pouze dědictvím, ale každodenní volbou“.Setkání se státními představiteliNásledně se papež vydal do prezidentského paláce, kde se setkal s prezidentem Alžírské republiky. Poté promluvil k představitelům státu, občanské společnosti a diplomatického sboru v konferenčním centru Djamaa El Djazair. Ve svém projevu vyzval státní představitele, aby respektovali důstojnost každého člověka a nechali se oslovit utrpením druhých, místo aby prohlubovali nedorozumění a konflikty.Návštěva Velké mešity v AlžíruOdpoledne Svatý otec navštívil Velkou mešitu v Alžíru, kde se v doprovodu rektora Mohameda Mamouna Al Qasimiho krátce zastavil k tiché modlitbě. Během rozhovoru zdůraznil význam vzájemného respektu a důstojnosti každého člověka. Návštěva mešity měla zvláštní význam, protože Alžírsko je zemí s muslimskou většinou, zatímco křesťané zde tvoří malou, ale živou menšinu.Setkání s augustiniánskými misionářkamiSvatý otec poté navštívil centrum přijetí a přátelství augustiniánských misionářek v Bab El Oued. Uctil zde památku řeholnic, které byly zavražděny v letech 1994–1996 během alžírské občanské války, známé také jako „černé desetiletí“. Připomněl, že jejich životy jsou svědectvím hlubokého rozměru augustiniánské spirituality – svědectvím až k mučednictví. Komunitě řeholnic poděkoval za jejich službu a charitativní činnost.Modlitba v bazilice Panny Marie AfrickéNa závěr dne se papež setkal s místní komunitou v bazilice Panny Marie Africké, která ho přivítala radostným zpěvem a hudbou. Ani silný vítr a déšť neodradily mnoho lidí, kteří sledovali setkání před zaplněným chrámem.Papež naslouchal svědectvím lidí různých náboženství, včetně muslimky a studentky z letniční církve, kteří sdíleli zkušenost společného soužití křesťanů a muslimů. Ve svém proslovu připomněl, že ve světě, „kde rozdělení a války přinášejí bolest a smrt mezi národy, ve společenstvích i v rodinách“, je jejich zkušenost jednoty a pokoje silným znamením naděje.Poté se papež vrátil do apoštolské nunciatury v Alžíru, kde se ještě soukromě setkal s místními biskupy.Zdroj: Vatican News (redakčně upraveno)
Publikováno: 24. 3. v 14:35, zdroj Vatican News
Na stůl generálního sekretariátu synody dorazily dvě nové závěrečné zprávy. Jednou z nich je zpráva komise zřízené v rámci Sympozia biskupských konferencí Afriky a Madagaskaru (SECAM) na téma polygamie, praxe označená v dokumentu za „nemorální“ a za „formu otroctví“ pro ženy. Druhou zprávou je zpráva studijní skupiny č. 2 na téma Naslouchat volání chudých a země, v níž se mimo jiné prosazuje „teologie, která vychází z naslouchání“ zranitelným a stvoření a která navrhuje zřízení církevního observatoře pro lidi se zdravotním postižením. Práce studijních skupin Jak je známo, deset studijních skupin zahájilo svou práci hned po svém založení v průběhu dvojitého synodu o synodalitě (2024). Hloubkové analýzy, výzkumy a dialog s odborníky a institucemi, pokračovaly po zahájení pontifikátu Lva XIV., který požádal, aby byly jejich zprávy, po předání sekretariátu synody zveřejněny v „duchu transparentnosti“. Zároveň stanovil, že po odevzdání zpráv končí mandát jednotlivých skupin. Dosud odevzdaly výsledky své práce tři skupiny: Skupina 3 o misii v digitálním prostředí; skupina 4 o revizi Ratio pro formaci kněží; skupina 5 o účasti žen na životě Církve. Polygamie, „viditelná“ praxe v Africe Dnes, 24. března, byly zveřejněny další dva dokumenty. V prvním z nich se odborníci ze SECAM vyjádřili k ožehavé otázce polygamie, o které během zasedání informoval kardinál Fridolin Ambongo, arcibiskup z Kinshasy a předseda Sympózia biskupů Afriky a Madagaskaru. Zpráva vychází z kořenů polygamní reality a analyzuje její příčiny: společenské postavení, ideály, kontakty s islámem. Zpráva nicméně podotýká, že jde o praxi, která není specifikem afrického kontinentu, ale má „univerzální“ dosah, a proto „se týká pastorační péče celé církve“. Zároveň však jde o praxi v Africe je však velmi „viditelnou“ a vyžaduje proto reflexi na vysoké úrovni. Zkušenost misionářů Reflexe shrnutá v dnešním synodním dokumentu vychází u biblického pohledu na člověka, která „jasně“ potvrzuje „rovnou důstojnost muže a ženy před Bohem“. Polygamie je proto považována za specifickou formu „otroctví žen“, a tedy za praxi hluboce nemorální. Zpráva se opírá o zkušenosti misionářů, kteří jsou s touto realitou neustále konfrontováni. Zdůrazňuje proto, že pastorační činnost se musí soustředit na boj proti polygamii, protože monogamní manželství je „nezbytnou podmínkou pro to, aby člověk byl nebo se stal křesťanem“. Žádná nejednoznačnost Zpráva zdůrazňuje, že v této věci nesmějí existovat žádné nejednoznačnosti: „Nelze se v žádném případě odchýlit od oficiální nauky církve: pastorační přístup k polygamistům se musí vyhnout se všemu, co by mohlo vypadat jako uznání polygamie ze strany církve“. Synodální komise opakuje výzvu k podpoře monogamie skrze učení Písma o jedinečnosti a nerozlučitelnosti manželství. Pastorační péče a svátosti Zpráva rovněž vyjmenovává různé pastorační přístupy, které se v Africe ve vztahu k polygamistům uplatňují. Některé vyžadují, aby si polygamista, který chce přistupovat ke svátostem, „vybral jednu manželku“ a ostatním ženám a dětem zaručil „spravedlnost a podporu“. Jiné zavádějí „trvalý katechumenát, přijímající osobu do společenství bez přístupu ke svátostem“. „Zvláštní doprovázení“ je naopak vyhrazen pro takzvanou „skrytou polygamii“, tedy neoficiální mnohoženství. Přesná jsou pak doporučení týkající se křtu, počínaje tím, že „polygamisté, kteří si přejí ztotožnit se s Kristem skrze milost křtu, musí být pečlivě připraveni, zbavit se některých kulturních překážek, přijmout evangelní poselství, přijmout křesťanský ideál a zavázat se k monogamnímu manželství před přijetím křtu“. Jinými slovy, církev nepokřtí polygamistu na základě slibu: „Pro polygamisty neexistuje předběžné udělení svátosti křtu, ale je zapotřebí doprovázení v perspektivě inkulturované pastorace“. Blízkost, naslouchání, docenění žen SECAM nakonec zmiňuje pastorační péči nabízející „blízkostí“, „naslouchání“, „přijetí lidí“, „respektování jejich cest“ a zaměřenou „na docenění důstojnosti ženy“. Tento typ pastorace„umožní navázat respektující a bratrský dialog mezi polygamními páry a pastýřem (knězem, biskupem), zástupcem milosrdného Krista, který hledá ztracenou ovečku a souhlasí s tím, že usedne ke stejnému stolu s celníky a hříšníky“. Volání chudých a země Závěrečná zpráva Skupiny č. 2 odpovídá na pět otázek ohledně toho, „jak může církev lépe naslouchat volání chudých a země“. Pro členy týmu naslouchání chudým a zemi „není pastorační volbou, ale aktem víry, který je podstatou poslání církve“. Czerny totiž připomíná, že pojem „naslouchání“ označuje „integrální proces, který zahrnuje setkání, pochopení problému, jednání, hodnocení a duchovní podporu a který se týká každého křesťana, i toho, kdo se cítí chudý“. Společná odpovědnost všech Otázka, kterou klade Skupina č. 2, zní: „Jak může církev lépe naslouchat těmto dvěma navzájem propojeným voláním, s vědomím, že reagovat na volání chudých znamená také reagovat na volání země, a naopak?“ V tomto smyslu zpráva identifikuje nástroje, které jsou v církvi již k dispozici – farnosti, základní společenství, hnutí, Charita, ekumenické a mezinárodní sítě. Vyzdvihuje jejich bohatství, ale varuje před „pokušením neoprávněně přenést odpovědnost na specializované struktury“. Každý pokřtěný je totiž zván ke „společné odpovědnosti“. Observatoř pro osoby se zdravotním postižením Mezi návrhy skupiny se objevujuje návrh na zřízení církevní observatoře pro osoby se zdravotním postižením, který předložila podskupina složená převážně z lidí se zdravotním postižením a která by mohla představovat „model, který lze replikovat na místní a regionální úrovni, aby se dal hlas všem marginalizovaným skupinám“. Setkání s existenciálními periferiemi Na teologické úrovni zpráva požaduje, aby „teologové pocházející z nejzranitelnějších společenství byli aktivně zapojeni do práce na magisteriálních dokumentech“. Ve stejném duchu je považuje za důležité, aby vzdělávací programy pro laiky, řeholníky a seminaristy zahrnovaly „přímé setkání s existenciálními periferiemi“.
Publikováno: 24. 3. v 13:59, zdroj cirkev.cz
Jak vypadá synodalita v praxi a proč je pro místní církve zároveň nadějí i výzvou? Po synodě o synodalitě teď začíná ta nejnáročnější část: uvádění do života v diecézích, farnostech a komunitách. V některých zemích už synodalita přináší novou pastorační kreativitu, jinde vyvolává nejistotu nebo odpor — často ze strachu a nedorozumění. Jak tyto obavy číst? Co pomáhá, aby se synodalita nestala jen heslem? Jaké proměny teologie a spirituality synodalita vyžaduje? Přijďte naslouchat, ptát se a společně hledat, jak může synodální církev vypadat tady a teď.Hosté přednášky:NATHALIE BECQUART je francouzská řeholnice z kongregace Xavières a teoložka dlouhodobě angažovaná v oblasti synodality. Od roku 2021 působí jako podsekretářka Generálního sekretariátu Synody biskupů ve Vatikánu. Stala se první ženou v historii, která má na biskupské synodě hlasovací právo.PROKOP BROŽ je teolog a pomocný biskup královéhradecký. V diecézi koordinuje implementaci synodálního procesu. V rámci České biskupské konference je delegátem Rady pro synodální proces a nese odpovědnost za oblast synodality na celostátní úrovni.ANNA GELETY je advokátka. V synodálním procesu se zapojila na místní úrovni ve farnosti sv. Terezie v Kobylisích: byla součástí týmu, který zpracovával výstupy ze synodálních skupinek a připravil pro farnost shrnutí témat i základní statistické pohledy na to, co v debatách zaznívalo.Debata je otevřená veřejnosti a moderuje ji Benedikt Mohelník.
Publikováno: 17. 3. v 9:09, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Úvodní slovo patří arcibiskupu Josefu Nuzíkovi, který připomíná, že i když jubilejní rok skončil, naděje v našich životech zůstává. „Předkládaný druhý díl ukazuje, jak se tato naděje projevuje v konkrétních osudech a společenstvích. Čteme v něm o síle Božího slova, poznáváme farnost jako rodinu a dozvídáme se, jak duchovní hudba dokáže proměnit lidské srdce,“ píše olomoucký arcibiskup.Sborník nabízí čtenářům pestrou paletu textů, které stavějí na osobní zkušenosti s Bohem a církví.Biskup Josef Hrdlička uvažuje nad krizí víry, ale i nad novou touhou po křtu a pevných hodnotách v dnešním světě.Text Martin Slabého „Láska někdy bolí“ se dělí o zkušenost víry uprostřed ztráty nenarozeného dítěte.Richenza Buková vykresluje obraz farnosti jako skutečné rodiny, kde se víra mění v konkrétní skutky.Martina Pavlíková představuje historii kurzů pro lektory Božího slova a manželé Bernátkovi i Jarmila Navrkalová přibližují krásu a sílu duchovní hudby.Milada Betlachová pak popisuje, co by se stalo, kdyby lidé nechali Boží obraz v sobě růst a kvést a přinášet plody.Součástí je i hluboká báseň Jiřího Suchého „Láska a naděje“, kterou autor zaslal biskupu Hrdličkovi v době jeho nemoci.Stejně jako u prvního dílu celou publikaci vizuálně dotvářejí fotografie biskupa Antonína Baslera.Publikace je v těchto dnech distribuována do farností. Zájemci si ji – a někde stále i první díl – mohou vyzvednout zdarma (do vyčerpání zásob) nebo si ji stáhnout v elektronické podobě na odkazu níže.Tvá slova, Pane, jsou Duch a jsou život (PDF)
Publikováno: 30. 3. v 11:05, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Program zahájila společná modlitba a mše svatá v kostele sv. Anny vedle katedrály. Arcibiskup Nuzík během ní vyšel ze čtení daného dne, textu proroka Ezechiela, který hovoří o vnitřní proměně a očištění národa. „Jsem přesvědčen, že podobný proces proměny a očištění probíhá také v církvi v souvislosti s řešením otázek zneužívání. Každé takové shromáždění, jaké prožíváme i dnes, je projevem lítosti nad tím, co se stalo. Zároveň je to další krok v neustálé snaze posilovat prevenci, aby se narušená důvěra ve službu církve a kněží mohla zase obnovit,“ uvedl a zdůraznil přitom, že vedle lidského snažení a omluvy, kterou vůči všem obětem při této příležitosti znovu zopakoval, je zapotřebí také upřímná touha po uzdravení, které přichází skrze Boha.V přímluvách, které pro tuto bohoslužbu připravili lidé ze spolku Někdo Ti uvěří, pomáhajícího obětem zneužívání v církvi, pak všichni zúčastnění prosili nejen za zneužité, ale i za ty, kdo je doprovázejí, za představitele církve a všechny, kteří se podílejí na vyšetřování případů, a také za pachatele, aby nahlédli hrůzu toho, co spáchali, a s důvěrou v Boží milosrdenství přijali odpovědnost za své skutky.Jít s každým jeho tempemNásledná diskuze v nedaleké restauraci U Kristýna otevřela konkrétní témata. Arcibiskup Nuzík nejprve zmínil logo kontaktního místa olomoucké arcidiecéze pro oběti zneužívání a jeho heslo „Jsme na jedné lodi“. „Zbavit se tohoto zla musíme všichni společně. Loď tu ale není od toho, abychom stáli ve stojatých vodách, loď nás má posunout: všechny společně v tom, jak dál posilovat prevenci, a individuálně v tom, jak přes všechna zranění, bolest a tíhu spáchaného zla směřovat k uzdravení,“ řekl a dodal: „Chceme každému pomoci, aby našel sílu a nedovolil minulé bolesti být tím jediným, co určuje jeho budoucnost.“Ze strany přítomných obětí zazněl mimo jiné silný apel na včasnou a automatickou nabídku terapie, protože právě okamžitá pomoc odborníka může zabránit tomu, aby člověk „propadl sítem“ a zůstal se svým traumatem izolován mimo společnost.To potvrdil také arcibiskup Nuzík. „Uvědomil jsem si, že pokud zůstaneme u všeobecného pohledu, vlastně nic neřešíme. Teprve až když sestoupíme k pohledu jednotlivce, můžeme hledat řešení, ale také objevit skutečně bolestné místo. Univerzální recept neexistuje a my musíme jít s každým člověkem jeho tempem a individuálně,“ shrnul. Připustil přitom, že církev se i skrze tato setkávání postupně učí jít kupředu. Po fázi, kdy bylo nutné se zabývat právní rovinou, a následném budování sítě doprovázení skrze kontaktní místo nyní přichází další náročná rovina, práce s pachateli.Od modlitby ke konkrétním činůmTéma ochrany obětí přitom v Olomouci rezonovalo v uplynulém týdnu opakovaně. V úterý 24. března se uskutečnil další kněžský den, tentokrát zaměřený na praxi a prevenci právě v oblasti zneužívání. Mezi přednášejícími vystoupil církevní právník P. Libor Botek, advokát Daniel Bartoň, sexuolog Peter Kepič a také Anna Ptáčková a Marek Drábek ze spolku Někdo Ti uvěří. Kněží tak byli obsáhle informováni o sexuálních poruchách, posttraumatických reakcích i hranicích sexuálního a duchovního zneužití.A na Květnou neděli uplynul přesně půlrok od chvíle, kdy arcibiskupství otevřelo své kontaktní místo pro oběti zneužívání. To je určeno všem, kdo se v prostředí církve setkali s nevhodným chováním nebo některou z forem zneužívání – ať už jako přímé oběti, svědci, příbuzní nebo jejich blízcí. Služba vyslechne a předá informace, jak v dané věci postupovat, nenahrazuje ale orgány, které zneužívání řeší z titulu své funkce – tedy zejména církevní soud nebo orgány činné v trestním řízení. Komunikace probíhá anonymně a nejprve po e-mailu na adrese pomocobetem@ado.cz, všichni zapojení odborníci jsou vázáni mlčenlivostí, a pokud dojde na osobní setkání, koná se v diskrétní poradenské místnosti v centru Olomouce. Kontaktní místo zveřejnilo i leták s podrobnými informacemi, jak zneužívání rozpoznat a jak postupovat v případě, že se s ním někdo setká.„Jsem rád, že se v arcidiecézi podařilo vytvořit prostor, kde se lidé mohou bezpečně ozvat a svěřit se s tím, co prožili,“ uvedl arcibiskup Nuzík. Církev podle něj musí nejen umět spáchané zlo pojmenovat, ale také nabídnout pomoc těm, kteří se cítí zranění. „Kontaktní místo poskytuje bezpečné prostředí, kde jsou tito lidé vyslyšeni a kde se jim dostává první podpory i nasměrování na ty, kdo se jim mohou věnovat,“ dodal.
Publikováno: 23. 3. v 8:48, zdroj cirkev.cz
Zástupci z různých částí světa se soustředili především na podporu obětí, vytváření globálních standardů a prohlubování spolupráce napříč všemi úrovněmi církevního života. V úvodu vyjádřili vděčnost papeži Lvu XIV. za jeho vedení a důraz na ochranu důstojnosti každého dítěte i zranitelného člověka. Samotnému zasedání předcházela také audience u Svatého otce.V kontextu pokračujících globálních konfliktů komise zdůraznila naléhavou potřebu větší spolupráce, naslouchání a pokory. Její předseda, arcibiskup Thibault Verny, upozornil na nezbytnost sdílené odpovědnosti a systematické podpory místních církví při vytváření bezpečného prostředí.Jedním z klíčových témat bylo zapojení obětí a osob, které zažily zneužívání. Komise opakovaně zdůraznila, že právě jejich zkušenost musí být výchozím bodem všech přijatých opatření. Nedávné případy zneužívání označila za bolestnou připomínku selhání, k nimž v církvi došlo.Významná část jednání byla věnována přípravě univerzálních směrnic, které mají být srozumitelné, praktické a uplatnitelné v různých kulturních kontextech. Dokument by měl být předložen papeži ještě v průběhu letošního roku.Komise rovněž zhodnotila pokrok iniciativy Memorare, jež v současnosti podporuje 18 místních církví. Pozitivní posun zaznamenala zejména v Africe a Latinské Americe, přetrvávají však problémy spojené s nedostatkem zdrojů a nedostatečnou mírou odpovědnosti.Výroční zpráva komise se postupně stává nejen nástrojem podpory, ale i kontroly. Upozorňuje na regionální rozdíly, nedostatky v dostupnosti dat i přetrvávající legislativní výzvy.Závěr jednání patřil novým hrozbám, zejména problematice online zneužívání a dalším formám zranitelnosti. Komise zdůraznila, že ochrana v digitálním prostoru se musí stát jednou z nejvyšších priorit, a to s ohledem na rostoucí rizika, jimž jsou děti a zranitelné osoby vystaveny.Zdroj: web Tutela minorum
Publikováno: 16. 3. v 13:55, zdroj Vatican News
Jak řekl Svatý otec, prevence zneužívání je náročná, tichá a obtížná služba, která je však nezbytná pro život církve a budování skutečné kultury péče. Papež František vědomě zařadil Komisi mezi instituce Římské kurie, „aby připomněl celé církvi, že prevence zneužívání není volitelným úkolem, ale konstitutivním rozměrem poslání církve“. Nejde jen o postupy, ale o novou kulturu péče Papež zdůraznil, že prevence zneužívání „nikdy není jen souborem protokolů či postupů. Jde o pomoc při formování kultury péče v celé církvi, v níž ochrana nezletilých a osob v obtížné situaci není vnímána jako povinnost vnucená zvenčí, ale jako přirozený projev víry. To vyžaduje proces obrácení, v němž nasloucháme utrpení druhých, a to nás vede k jednání“. Zkušenosti poškozených nás učí pokoře Lev XIV. zdůraznil, že zkušenosti poškozených musejí být nezbytnými referenčními body. Ačkoli jsou bolestivé a není snadné je poslouchat, odhalují pravdu a učí pokoře. Tímto způsobem se otevírá také důvěryhodná cesta k naději a obnově. Odpovědnost biskupů a řeholních představených Papež připomněl také odpovědnost místních biskupů a řeholních představených. Naslouchání obětem a jejich podpora se musí konkrétně projevit v každé církevní komunitě a instituci, a to i díky pomoci Papežské komise pro ochranu nezletilých. „Vaše poslání,“ řekl Svatý otec, „nespočívá v zavedení formálního procesu, ale je znamením společenství a společné odpovědnosti.“ „Ochrana nezletilých a lidí, kteří se ocitli v obtížné situaci,“ řekl na závěr papež, „není izolovanou oblastí církevního života, ale dimenzí, která prostupuje pastorační činnost, formaci, správu a disciplínu. Každý krok vpřed na této cestě je krokem ke Kristu a k více evangelní a autentičtější církvi.“
Publikováno: 13. 4. v 12:39, zdroj cirkev.cz
Na obrázku je papež zobrazen jako ten, kdo vede skupinu dětí různého věku i původu při stavbě zdi – nikoli zdi rozdělení, ale zdi pokoje. Silné poselství vyjadřují jednoduché linie a výrazné barvy.Kresbu vytvořily děti hospitalizované v římské nemocnici Bambino Gesù jako výraz podpory papeži v jeho poslání poutníka pokoje a smíření. Na své apoštolské cestě navštíví Alžírsko, Kamerun, Angolu a Rovníkovou Guineu.Kresba byla papeži předána během letu z Říma do Alžíru při setkání s novináři na palubě letadla. Papež ji přijal s úsměvem a poděkoval za ni, přičemž ocenil její symboliku i upřímnost dětského vyjádření. Na obrázku jsou zachyceny také děti z oblastí poznamenaných konflikty, například z Ukrajiny či Gazy.Nemocnice Bambino Gesù od začátku války na Ukrajině přijala více než 2 tisíce ukrajinských pacientů. V posledních letech zde bylo hospitalizováno také několik desítek dětí z Pásma Gazy, z nichž některé potřebovaly velmi náročnou léčbu.Kresba vznikla v herně nemocnice Bambino Gesù, kde se každý den setkávají děti i dospělí – pacienti i jejich rodiče. Scházejí se zde lidé různých křesťanských vyznání, muslimové i příslušníci dalších náboženství. Prostor slouží k odpočinku, setkávání i aktivitám zaměřeným na témata pokoje, dialogu a naděje.V době poznamenané násilím a nenávistí je podle papeže důležité probouzet už u nejmladších generací touhu stát se „tvůrci pokoje“. Děti z nemocnice Bambino Gesù to svým poselstvím potvrzují – věří, že temnotu nenávisti lze překonat.Zdroj: Vatican News - italská sekce
Publikováno: 10. 4. v 9:49, zdroj cirkev.cz
Podle dostupných informací zahájil arcibiskup Gregory Hartmayer jednání s vatikánskými představiteli již na konci roku 2025 a postupně získává podporu nejen v církevních kruzích, ale i mezi veřejnými institucemi a zástupci občanské společnosti. Organizace Světových dnů mládeže totiž vyžaduje rozsáhlé zázemí – od ubytování poutníků přes dopravu až po zajištění bezpečnosti a velkých prostor pro setkání s papežem.Navrhovaný model počítá s ubytováním účastníků ve farnostech napříč metropolitní oblastí a jejich každodenním přesunem na centrální místa programu. Světové dny mládeže pravidelně přitahují stovky tisíc, někdy i více než milion mladých lidí z celého světa.Kandidatura Atlanty odráží také demografické změny v katolické církvi ve Spojených státech. Arcidiecéze, která má přibližně 1,2 milionu katolíků, patří k nejrychleji rostoucím v zemi. Od roku 2000 se počet věřících výrazně zvýšil, což souvisí s celkovým růstem regionu.Světové dny mládeže se konají každé dva až čtyři roky na různých kontinentech. Po setkání v Lisabonu v roce 2023 se mladí lidé příště sejdou v Soulu v roce 2027. Město, které bude hostit ročník 2030, má být oznámeno právě na závěr tohoto setkání.Pořádání Světových dnů mládeže v Atlantě by navázalo na zkušenost z roku 1993, kdy se tato událost konala v Denveru pod vedením papeže Jana Pavla II. a významně přispěla k oživení církevního života ve Spojených státech.Zda se Atlanta skutečně stane hostitelským městem, zatím není rozhodnuto. Jisté však je, že její kandidatura ukazuje na rostoucí význam tohoto regionu v životě katolické církve.Zdroj: ZENIT
Publikováno: 6. 4. v 13:55, zdroj Biskupství brněnské
Zatímco první ročník připravili mladí z Velké Bíteše dramatizaci velikonočních událostí v místním kostele sv. Jana Křtitele, další rok už představení realizovali v mnohem větším měřítku v bítešském kulturním domě. Stejně tomu bude i letos. Jak vysvětluje Barbora Smutná z organizačního týmu, všechna tři představení jsou založena na Ježíšově velikonočním příběhu, pokaždé jsou ale zpracovaná jiným způsobem. Dramatická linka letošního muzikálu Na život je propojuje evangelní příběh se současností. Jeho název má dvojí symboliku – „na život“, který má pro nás Bůh připravený, a „naživo“ právě kvůli jeho propojení s dnešní dobou.Představení vymýšlí a realizuje parta mladých (mezi 15-30 lety) z farnosti, na akci samotné se ale podílí také řada dalších farníků, kteří ji například zabezpečují technicky, příprava muzikálu tak ve farnosti přirozeně propojuje generace. Na scéně se vystřídá přibližně 40 mladých amatérských herců, zapojeny budou v jedné scéně i menší děti. „Myslím, ze přípravou teď žijeme všichni. Nejde ani tak o to, aby představení bylo dokonalé, i když se o to samozřejmě snažíme, ale jde především o to společenství, které díky tomu tvoříme. Máme všichni společný cíl, kterým je oslavit Ježíše Krista, ukázat lidem jeho příběh a pozvat je k Němu. Věříme, že Bůh bude konat a že tam bude s námi,“ popisuje Barbora Smutná a dodává: „Lidi z farnosti se na muzikál moc těší, modlí se za nás a to je pro nás velké povzbuzení.“Muzikál Na život odehrají mladí v kulturním domě ve Velké Bíteši v neděli 12. dubna ve dvou časech: 15.00 a 18.00. Je nutné se dopředu zaregistrovat ZDE. Vstupné je dobrovolné.
Kniha přináší krátký, humorný a zároveň dojemný příběh, který nám připomíná, jak důležité jsou silná vůle a umění přijetí sebe sama. Inspirativní vyprávění zlého semínka dětem ukáže, že nikdy není pozdě začít pečovat o svou duševní pohodu a o vztahy s ostatními lidmi. Příběh dokládá, že každý z nás má šanci změnit se k lepšímu. Příběh nás zavede do světa samotářského semínka, které u ostatních vzbuzuje strach. Malý rošťák ustavičně předbíhá ve frontách, na každého v jednom kuse zírá a nikdy neposlouchá. Avšak pod povrchem tohoto zdánlivě zlého semínka se skrývá osamělost a smutek, proto se rozhodne změnit svou špatnou pověst, zbavit se svých divných návyků a najít porozumění a přátelství… Kniha je určena pro děti ve věku 4–8 let, ale jistě pobaví i dospělé. Provází ji okouzlující a roztomilý text Joryho Johna spolu s ilustracemi Petea Oswalda.
Z jidiš přeložená kuchařka Fanii Lewando, prvně vydaná v roce 1938, nabízí osmdesát vegetariánských variací na tradiční židovská jídla. Lewando, majitelka jídelny ve Vilniusu, zanechala v historii svou stopu jako průkopnice vegetariánství a zdravé stravy. Měla tragický osud, při útěku před nacisty zahynula neznámo kde. Kniha, dlouho považovaná za ztracenou, se objevila v roce 1995 v antikvariátu. Dnes je nejen zdrojem nápadů k ozvláštnění domácí kuchyně, ale i památkou na jednu výjimečnou ženu. Do češtiny publikaci z jidiš zdařile přeložily Alžběta Glancová a Karolina Kašeová, které také všechny recepty osobně vyzkoušely. Pro ty, co plánují podle ní vařit, přepočítaly původní míry na obvyklé gramy a dekagramy. Dodaly také užitečné rady, které neznalé čtenáře provedou světem košer tradic.
Příběhy o velkém přátelství malého zajíčka a veverky vyprávějí jednoduše a průzračně o těch nejobyčejnějších, ale zároveň nejmocnějších okamžicích dětství. O malých chvilkách, kdy se zničehonic vyjeví, že svět kolem je obrovský, strašný i krásný, že něco myslet je něco jiného než něco dělat, že když máme někoho rádi, všechno je jiné a lepší, a že na některé otázky není jednoznačná odpověď… Králíček s veverkou spolu poskakují po lese, navštěvují se, hloubají, skotačí, a čtenáře nenápadně provedou krajinou prvních velkých filozofických otázek: Co jsem já a co ty? Může myšlenka změnit svět? Co znamená mít rád? Co znamená přemýšlet? Knihu Daisy Mrázkové Haló, Jácíčku můžeme bez rozpaků zařadit po bok klasických děl světové moderní literatury: Medvídka Pú, Alenky v říši divů nebo třeba Malého prince. Autorka sama o knížce říká: „I pojala jsem úmysl napsat něco nepedagogického, něco jen tak. Něco aby byl člověk šťastný…“ Již páté vydání ze série autorských bilderbuchů malířky a spisovatelky Daisy Mrázkové vychází v nové grafické úpravě a díky současným technickým možnostem s věrnými reprodukcemi ilustrací.
Otec Grosjean zná mladé lidi velmi dobře, vždyť se s nimi setkává, naslouchá jim a doprovází je už celé roky. Ze své kněžské zkušenosti a svých přednášek vybral to nejlepší, aby je povzbudil a odpověděl na všechny jejich otázky týkající se budování opravdové lásky. Tato knížka není ani kázání o morálce, ani soubor nějakých pravidel. Obrací se na mladé lidi ve věku patnácti až dvaceti dvou let a předkládá jim k úvaze myšlenky, které mají napomoci jejich osobnímu růstu a připravit je na opravdovou lásku. Velmi ji ocení i dospělí, kteří chtějí svým dospívajícím dětem předat správnou a nezkreslenou představu o tom, co je to opravdová láska.
© 2026 Česká biskupská konference
© Copyright ČTK, Vatican News, Katolický týdeník, Catholic News Agency a další zdroje.
English
