Papež Lev XIV. jmenoval francouzského arcibiskupa Vernyho novým předsedou Papežské komise pro ochranu nezletilých
Publikováno: 5. 7. v 22:30, zdroj cirkev.cz
"Děkuji Svatému otci za mé jmenování předsedou Papežské komise pro ochranu nezletilých," uvedl arcibiskup Verny v prohlášení zveřejněném 5. července. "Jsem poctěn důvěrou, kterou ve mě vložil, a plně si uvědomuji vážný a posvátný úkol, který byl komisi svěřen: pomáhat církvi, aby byla ve svém poslání chránit nejzranitelnější mezi námi stále bdělejší, zodpovědnější a soucitnější."Nový předseda pochválil svého předchůdce a uvedl, že kardinál O'Malley byl morálním kompasem pro věřící a lidi dobré vůle. "Jeho odkazem je odvážná věrnost evangeliu a důstojnosti každého člověka," dodalArcibiskup Verny byl v roce 2022 papežem Františkem jmenován členem této papežské komise a od té doby se aktivně podílí na mezinárodních aktivitách Vatikánu v posílení ochrany nezletilých a zranitelných v mnoha zemích světa, včetně Středoafrické republiky a Pobřeží slonoviny.Ve svém prvním prohlášení jako předseda papežské komise francouzský arcibiskup uvedl, že církev nemůže prosazovat modely ochrany ani se vyhýbat obtížným rozhovorům o tabuizovaných tématech v místních tradicích. "Naše práce musí začít pokorným nasloucháním, respektem a kulturní inteligencí," řekl arcibiskup v sobotu.Od roku 2022 Verny předsedá v rámci Francouzské biskupské konference Radě pro prevenci a boj proti zneužívání dětí a zároveň je členem vatikánské komise. V letech 2016 až 2023 působil jako pomocný biskup pařížské arcidiecéze, kde měl za úkol dodržovat dohodu mezi arcidiecézí a místními úřady, která usnadňuje oznamování podezření na zneužívání civilním soudům. V roce 2023 byl Verny jmenován arcibiskupem Chambry v jihovýchodní Francii.Zdroj: CNA
Příležitost uzdravení i pro nás
Publikováno: 23. 6. v 9:36, zdroj Katolický týdeník
Jaké konkrétní změny ve fungování a prioritách přináší transformace předchozí rady ČBK v komisi?
Prohlubuje se tím týmová práce biskupů, která se týká této oblasti. Zatímco doposud to měl na starosti jeden biskup, teď chceme pracovat společně. Význam této agendy podtrhuje i to, že v komisích ČBK bývají zpravidla tři biskupové, ale tuhle budou tvořit čtyři: dva z české církevní provincie – já a Zdenek Wasserbauer a dva z církevní provincie moravské – Martin David a Pavel Konzbul. K této komisi jsme se rozhodli zřídit i odborné personální zázemí pro její práci. Jeden člověk se bude starat o naši agendu.Na květnové konferenci v Olomouci jste se zmiňoval u sexuálního, mocenského a duchovního zneužívání o posunu od čistě právní stránky problému k oblastem, jako jsou terapie a pastorace.
Ano, jsou tři roviny řešení těchto nepřijatelných činů. V rovině právní si už umíme i poradit. Jenže to ani zdaleka nevyřeší problém konkrétních případů, a tím méně pak na úrovni společenství církve. Nejdůležitější jsou oblasti pastorační a terapeutická. V té pastorační bychom měli být my duchovní dostatečně kompetentní. Zde by nám mělo jít v první řadě o získávání – přesněji opětovné získávání – důvěry obětí všech forem zneužívání, ale také dotčených společenství církve. Chceme doprovázet, pomáhat a povzbudit vědomí, že nejsme nepřáteli, ale těmi, kteří chtějí projít tu cestu bolesti a zranění s nimi – a pomáhat jim, nakolik si to budou přát a nakolik to dokážeme. A pak je tu ještě zásadní rovina terapeutická. V té kompetentní nejsme, ačkoliv někteří kněží jsou i psychologové nebo se věnují supervizi. Ale je jich málo a není to jejich hlavní role. A navíc si nejsem jistý, že by to bylo účelné a účinné. V tomto ohledu je nutné co nejvíce spolupracovat s odborníky z těchto oborů péče o zraněnou lidskou psychiku.
A jaká je vaše zkušenost s těmito odborníky?
Velmi dobrá. Různé formy zneužívání jim nejsou neznámé: dějí se v rodinách, ve školách, v různých zájmových zařízeních, ve sportu, v kulturních zařízeních, jako jsou dětské sbory a podobně. Pokud se na ně tedy obrátím s žádostí o pomoc, tak ač není takový odborník úplně usazen v církevním životě, dokáže velice účinně pomoci. Je-li to člověk věřící, sympatizující nebo se zkušeností s konkrétní komunitou, je to potom nejen u nás v severních Čechách bonus.
Obvykle se mluví o obětech. Ale jistě by bylo dobré pracovat i s pachateli, tedy agresory. A také s dotčenými společenstvími věřících.
Naše zkušenost ukazuje, že tuto bolest se daří rozplétat především tehdy, projevíme-li zájem a péči jak o oběti, tak o celá dotčená společenství a samotné pachatele. Taková událost totiž zraní, vykolejí a zasáhne obvykle celý okruh lidí, kteří žijí nebo se ocitají v blízkosti, a protože žijeme v mediální době, tak i „na dálku“. Když se něco přihodí, my biskupové chceme být s těmito lidmi. Na místě a ve chvíli, kdy je to palčivé, aby věděli, že jsme v tom s nimi, že tahle bolest nebo rána společenství nám leží na srdci, protože tak tomu je. První je přítomnost, naslouchání, otevřené srdce – a pak může přijít práce v tomto společenství a hojení ran. A co s agresorem? V lepším případě je to člověk, který se potřebuje uzdravit a narovnat svůj život. V horším případě však, i pokud se svým činem ocitl někde, odkud už není cesta zpět (například z hlediska pastorační činnosti), ani jeho nemůžeme opustit. Pokud tedy nemohou pastoračně působit, je zapotřebí je – poté, co projdou jistou sebereflexí či terapií – zařadit zpět do života společnosti, případně jim v církvi najít takové uplatnění, jaké bude adekvátní jejich situaci.
Připravuje se zavedení tzv. dětského certifikátu, který bude znamenat, že pachatel zneužití bude mít v trestním rejstříku doživotní záznam. Dětský certifikát se bude týkat všech, kteří pracují s dětmi a dospívajícími, kněze a osoby v církvi nevyjímaje. Pokud se takový člověk proviní, tak bude mít záznam, padni komu padni. Jedním z úkolů komise bude, jak jsem již zmínil, také ve spolupráci s oběťmi a s odborníky z různých oborů stanovit způsob znovuzačlenění těchto osob zpět do života. A to tak, aby se nic takového nemohlo opakovat.
Na nedávné tematické konferenci v Olomouci jste zmiňoval také zavedení etického kodexu pro pracovníky v církvi.
Tento rozhovor vedeme deset dní po skončení konference, takže výsledek nemůžu ještě představit, ale už nějaký čas ten dokument máme rozpracovaný. Základ pochází z irských a australských podkladů a obsahuje preventivní mechanismy pro nejrůznější situace. Obecně je nutné, aby ten, kdo vstupuje do služby či poměru v církvi, a to i dobrovolnického, byl řádně poučen: aby věděl, jak má postupovat, a mohl se také k něčemu zavázat. V praxi je takový kodex zavedený v církvi v sousedním Polsku. Na konferenci jsme to měli z první ruky od Ewy Kusz, polské psycholožky, sexuoložky a terapeutky, která je od roku 2014 zástupkyní ředitele Centra pro ochranu dětí působícího na univerzitě Ignatianum v Krakově a od roku 2022 členkou Papežské komise pro ochranu nezletilých a zranitelných. V Polsku je inspirativní nejen obsah těchto dokumentů, ale především jejich struktura a provázanost – mají i materiály určené dětem, aby například mohly poznat nepřípustné chování a věděly, jak v takové situaci reagovat, jak a s kým o tom mluvit, aby jim nikdo nemohl ubližovat. Je před námi ještě hodně práce. Pokud to však uchopíme odborně a kompetentně, mohlo by se podařit, že by se v tom církev mohla stát inspirací pro své okolí.
V Polsku funguje i systém podpory, postgraduální studium, diecézní týmy. Lze něco takového „importovat“?
Byl bych rád, kdyby bylo možné „posílat“ naše kádry na studia. V Krakově na Ignatianu je k tomu třísemestrální kurz, v Římě na Gregorianě je možné studovat od jednosemestrálního kurzu až po licenciát. Z Krakova jsem právě dostal nabídku, aby se někdo z české katolické církve přihlásil, a budu velmi rád, když se zájemci ozvou. Problematické je najít lidi, kteří se mohou na rok, rok a půl uvolnit a plně se tomu věnovat. Nemluvě o tom, že je to velmi náročné – intelektuálně, ale také psychicky. Je to práce s dramatickými a bolestnými lidskými osudy. Práce se zlem. A ta je vždycky velmi náročná. Naše církev je také několik let zapojena do programu ochrany nezletilých pro střední a východní Evropu. Na této platformě je možná nejen výměna zkušeností, ale poskytuje nám i pravidelná odborná školení a webináře.
A diecézní týmy?
Ve většině diecézí již tyto týmy máme. V litoměřické diecézi mám obrovské štěstí, že generální vikář Radek Jurnečka má praxi z kaplanství ve věznici, kde dlouhodobě spolupracuje s terapeutickým týmem i odborníky a kde se setkává se společenskou patologií, tedy i s touto problematikou. Díky tomu přivedl také jednu kolegyni – adiktoložku a psycholožku – která je nám ochotná pomáhat. Chápu to jako zárodek týmu a budu rád, když se nám podaří přibrat i někoho dalšího.
Proč se téma takto probouzí až teď: biskupská komise, intenzivnější práce na kodexu, hledání studijních možností, budování diecézních týmů…
Nezačínáme na zelené louce. Spousta dobrého se už podařila, ale nesmíme se zastavit. Akceleroval to pontifikát papeže Františka a stále přibývá vůle i sil naplňovat jeho slova o církvi jako polní nemocnici. Pokud tento příměr bereme vážně, prvním úkolem nemocnice je ošetřovat. František to velmi důrazně dotahoval nejen gesty, ale i důsledným osobním přístupem: církev nemůžeme chápat jako neposkvrněný exkluzivní klub, kde je čistému vše čisté. Na druhé straně není dobré se na to jen s odporem dívat jako na tragédii, jakkoliv to pro osudy konkrétních obětí skutečně tragické je, ale brát to jako výzvu. My totiž můžeme a máme do těchto situací a do této nemocnice autenticky přinést Krista – lékaře všech ran, které zasadili lidé církve. Vidím v tom příležitost uzdravení i pro nás, aby církev byla opravdovým prostorem pro spásu, což musí začít minimálně tím, že to bude bezpečné prostředí. V litoměřické diecézi jsou pro „bezpečnost prostředí“ veřejností i úřady oceňované naše církevní školy – tedy zejména v oblasti šikany, která je vlastně typickým reprezentantem zneužití síly i moci nad bližním. Sám mám ve vzpomínkách, jak jsem dostával nakládačku, protože jsem nebyl dvakrát nejzdatnější sportovec. Neuměl jsem oplácet ránu ranou, bál jsem se a moc jsem si přál, abych se mohl mezi spolužáky těšit. I díky tomu vidím, jak cenná devíza takové bezpečí je.
Ochrana nezletilých a naslouchání obětem: Česká církev hodnotí dosavadní výsledky svého úsilí
Publikováno: 30. 5. v 14:36, zdroj Arcibiskupství olomoucké
V budově zdejší Cyrilometodějské teologické fakulty se jí zúčastnilo přes sedmdesát zájemců a mezi nimi také sedm biskupů Čech, Moravy a Slezska: předseda České biskupské konference (ČBK) arcibiskup Josef Nuzík i místopředseda biskup Stanislav Přibyl a biskupové Pavel Konzbul, Martin David, Tomáš Holub, Antonín Basler a Zdenek Wasserbauer. Přítomen byl rovněž generální sekretář ČBK P. Roman Czudek a apoštolský nuncius arcibiskup Jude Thaddeus Okolo, který ve svém pozdravu zdůraznil, že církev se musí zabývat bolestí způsobenou všemi formami zneužívání a její představitelé mají morální povinnost neochvějně usilovat o spravedlnost. „Obnovení důvěry je nutnost a hledí na nás při tom celý svět,“ dodal.Biskup Wasserbauer, který dosud působil jako delegát ČBK pro ochranu obětí před zneužíváním, ve svém úvodním slově připomněl, že biskupská konference se tomuto tématu v nějaké podobě věnuje na každém svém zasedání. „Vnímavost biskupů vůči této problematice roste, stejně jako jejich nasazení v řešení těchto případů. Máme za sebou již několik důležitých kroků. Těm dalším se chceme učit i od poškozených a těch, kdo jim pomáhají. Inspiraci chceme hledat i v dalších státech, které touto bolestnou zkušeností již prošli,“ řekl.Maximální spolupráce se státemV rámci prvního tématu „Zhodnocení vývoje právní úpravy k ochraně nezletilých“ nejprve soudní vikář Interdiecézního soudu v Olomouci P. Libor Botek shrnul 10 let vývoje dokumentů, které oblast zneužívání v rámci české církve řeší. Připomněl, že ČBK zavedla oznamovací povinnost pro všechny, kteří se o spáchání nějakého skutku v této oblasti dozvěděli, už v roce 2015, tedy 4 roky před vydáním Vos estis lux mundi, kterým ji papež František stanovil pro kleriky a zasvěcené osoby v celé církvi. Postupně se stále více prohlubuje spolupráce na šetření těchto trestných činů s policií. „Orgánům činným v trestním řízení samozřejmě předáváme veškeré podklady z šetření, o které požádají. Policie ale disponuje mnohem lepšími možnostmi, jak věc vyšetřit, a o naše materiály proto často ani nestojí,“ doplnil.Státní zástupkyně Jiřina Navrátilová, která se společně s P. Botkem na přípravě a konání konference podílela, pak popsala novinky v přístupu českého trestního práva k ochraně lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Nejvýraznější změnou, platnou od ledna letošního roku, je úprava definice znásilnění: pachatelé jsou nyní odpovědní za nerespektování vůle oběti. „Ne znamená Ne“, to je nová koncepce, na které je postavena skutková podstata trestného činu znásilnění a sexuálního útoku. Nová právní úprava zlepšuje i možnost postihu případů, v nichž oběť „zamrzne“ a není schopna aktivně se bránit. Ve svém příspěvku dále upozornila na to, že se příliš často a v nepřiléhavých kontextech používá výraz „zneužívání“, což může vést k devalvaci tohoto pojmu a následně ke snížení schopnosti společnosti účinně a rychle reagovat na skutečně závažné případy.Cenné zkušenosti severních sousedů přednesla polská psycholožka Ewa Kusz, zástupkyně ředitele Centra pro ochranu dětí při Akademii Ignatianum v Krakově a členka Papežské komise pro ochranu nezletilých. Polská biskupská konference se této oblasti věnuje již od roku 2009. Od roku 2015 zde mimo jiné existuje třísemestrální postgraduální studium zaměřené na ochranu nezletilých a zranitelných, které již absolvovalo přes 150 osob. V diecézích postupně vznikají čtyřčlenné týmy, které pečují nejen o pomoc obětem, ale také usilují o prevenci a zabývají se i tím, jak pracovat s pachateli. „I když musejí odejít ze služby, pořád nám jde také o jejich spásu,“ dodala.Mlčenlivost a smlouva se Svatým stolcemDruhé téma se zaměřilo na problematiku mlčenlivosti v kontextu smlouvy se Svatým stolcem. Právník Jakub Kříž rozebral článek 4 této smlouvy a vysvětlil, že i v případě ratifikace smlouvy bude český stát právo obdobné zpovědnímu tajemství pro pastorační pracovníky uznávat pouze v rozsahu stanoveném našimi zákony, takže nemůže být zneužito v rozporu s českým právem. Náměstek nejvyšší státní zástupkyně Jiří Pavlík upozornil, že z hlediska statistiky má nemožnost využít v rámci vyšetřování informace kryté zpovědním tajemstvím zcela marginální vliv. Ani v případě ratifikace smlouvy se Svatým stolcem neočekává, že by to mohlo vést ke zhoršení objasňování trestných činů. Perspektivu státu, který má nejen tuto oblast ošetřenu smlouvou se Svatým stolcem už 25 let, pak přinesl tajemník Komise Konference biskupů Slovenska pro ochranu nezletilých v církvi P. Andrej Kačmar.Na cestě k uzdraveníTřetí důležité oblasti, naslouchání obětem a jejich pomoci, pak byla věnována odpolední část konference. Uvedla ji lékařka a soudní znalkyně v oboru psychiatrie Kateřina Černeková, která mimo jiné na případech dvou pacientů představila hlavní příznaky člověka, který prožil trauma zneužití: od poruch spánku, snížení pracovního výkonu a depresí přes dlouhodobé ztráty důvěry a identity a narušení vztahů až ke sklonům k užívání drog, alkoholismu a sebepoškozování.Autentický vhled do psychiky zraněného člověka nabídlo následující vystoupení jedné z obětí. Ta v rozhovoru se svým manželem před publikem popsala manipulaci ze strany kněze, aby se dostal do její blízkosti, při níž stále více porušoval její osobní zónu a události, které následovaly. „Cítila jsem se opuštěná Bohem i lidmi – celou církví, která mi v osobě zpovědníka ještě naložila, když mě vybízel k pokání,“ uvedla a zmínila také další důsledky prožitých událostí: zdravotní problémy, omezení v práci i nákladnou terapii, na které jen těžko sháněla prostředky. „Nejvíc mi pomohla kamarádka, které jsem se nakonec dokázala svěřit, a pak i nalezení manžela, ve kterém mám oporu,“ dodala žena.Nesoudit, ale důvěřovatPomoc obětem sexuálního zneužívání (nejen) v církevním prostředí, jak ji nabízí poradna Charity Ostrava, představil její ředitel Martin Pražák. Poradna spuštěná v lednu 2023 nabízí anonymní, bezpečné prostředí a terapeutickou i právní. Počítá se s tím, že by mohla sloužit jako vzor pro budování poraden v dalších diecézích.S praktickými radami, jak citlivě přistupovat k obětem v pastorační službě, přispěl kněz a psychoterapeut P. Marek Jargus, který apeloval na to, aby se obětem dostalo přijetí, naslouchání a podpory, a aby nebyly souzeny a škatulkovány. Je třeba naučit se, jak jim v běžné pastorační péči účinně nabídnout pomoc. „Tu nejlepší školu nám nabízí náš Mistr a Pán: ten se nejprve ptal lidí, co chtějí, aby pro ně učinil, neodsuzoval je a jednal s nimi milosrdně,“ doplnil.Jak všechny předložené podněty uvést do praxe v české církvi pak představil litoměřický biskup a místopředseda ČBK Stanislav Přibyl, nově zvolený předseda Komise ČBK pro prevenci a ochranu před zneužíváním, ve které kromě něj zasedají také biskupové Pavel Konzbul, Martin David a Zdenek Wasserbauer. Zdůraznil, že vedle dosud dominantní právní roviny je nyní třeba věnovat větší pozornost také rovině terapeutické a pastorační a zabývat se víc prevencí. V praktické rovině to vše má řešit nově vznikající Centrum pro prevenci a ochranu před zneužíváním. „Mimo jiné se plánuje etický kodex a chceme se také inspirovat zkušenostmi z Polska, kde jsou o poznání dál,“ nastínil.V závěrečné diskuzi zaznělo také volání po lepší práci s farnostmi, kde ke zneužití došlo, a po supervizi kněží. Všechny příspěvky pak ocenil také hostitel, olomoucký arcibiskup Josef Nuzík, který mimo jiné poděkoval všem – nejen těm přítomným – obětem za odvahu o své bolestné zkušenosti mluvit. „Jste hrdinové a vaše odvaha nám pomáhá lépe se v této oblasti zorientovat a jak s vámi komunikovat,“ zmínil a dodal: „S oběťmi jsem se setkal už několikrát a pokaždé mi to otevřelo oči jiným způsobem. I když se ne vždy všechno podařilo udělat dobře, snad se může hodnotit alespoň úmysl, a ten máme nejlepší: chyby napravovat a zabránit tomu, aby se opakovaly.“foto: Univerzita Palackého, Martin Višňa
English
