Smíření proměňuje vztahy

Publikováno: 9. 3. v 15:28, zdroj Katolický týdeník

K pochopení hluboké podstaty smíření poslouží malý jazykový exkurz. „Smíření“ se v řeckém textu vyjadřuje slovem „katallagé“, které znamená také „změnu, proměnu“. Při skutečném smíření dochází totiž ke změně postoje: od nepřátelství k přátelství, od lhostejnosti k zájmu. Smíření je především darem, vždyť Bůh smířil se sebou celý svět. Z toho plyne silná výzva: „nechte se smířit s Bohem,“ čili: „nechte si odpustit“, „přijměte odpuštění“. Bůh mi nabízí smíření, které je zároveň silou ke změně a proměně. Není to Bůh, kdo se mění: on nikdy neměnil svůj vztah k člověku, jsme to spíš my, kdo díky jeho milosti můžeme nechat proměnit své vztahy. Přijmout odpuštění vděčně a radostně Toto smíření se dotýká tří vztahů: je to smíření s Bohem, s druhými, se sebou. Je to smíření, které se dá chápat jako obrácení od odcizení k přátelství vůči Bohu i druhým (a vůči sobě). Například útěk před Bohem (před modlitbou) prozrazuje, že on není zrovna mým přítelem: kdyby to tak bylo, rád bych s ním pobýval! V letošní postní době se můžeme nově učit umění přijmout odpuštění, a to s novou vděčností a radostí. Smíření proměňuje vztahy, protože mění člověka. Nové stvoření, nové vztahy! Ve kterých oblastech bys mohl zakusit smíření? Možná je to smíření se sebou (např. prožít do hloubky odpuštění stále se vracející viny, smíření se svými vlastnostmi) nebo smíření s druhým člověkem, který ti ubližuje. Nebo smíření s Bohem: odložení pocitu zahořklosti a vzteku, že ti nedával a nepomáhal, vědomé přijetí jeho plánu pro tvůj život. Tyto oblasti zatížené „nesmířením“ můžeš nést v modlitbě právě v těchto dnech: s jistotou, že v Kristu máš dar smíření a pokoje. Rozpoznávat záludnosti starého člověka Doba postní je časem nového rozhodnutí pro život. A obnoveného rozhodnutí proti smrti a všemu, co k ní vede. Toto odhodlání pak vyjádříme před církví při obnovení křestního slibu o velikonoční vigilii. Jasné „ne“ smrti znamená pojmenovat ty oblasti našeho života, kde se objevuje něco skomírajícího, jakási nekróza v počáteční fázi. Pojmenovat postoje, které jsou navyklé a nutkavé, ale nevedou k životu (např. trávit příliš mnoho času u počítače či na mobilu). Nezapomínejme, že se smrt vkrádá vždycky jako něco líbivého a lákavého: ovoce stromu poznání dobra a zla nebylo odpudivé, ale krásné. Stejně tak je to s různými postoji a vztahy - teprve po čase poznáváme, zda přináší život, nebo naopak. Toto pravdivé poznání je prvním krokem, abychom se přiblížili k prameni života. Druhým krokem pak je „zapírání“ starého člověka neboli svého ega, které mi stále nabízí „to staré“. Rozpoznávat záludnosti starého člověka, onoho velkého „egoisty“ a „egomana“ skrytého v nás, je velkým uměním! Právě proto potřebujeme odstup od běžných hmotných věcí („půst“ v nejširším slova smyslu), abychom dobře viděli a rozlišovali projevy starého člověka. K tomuto rozlišování velmi pomůže duchovní průvodce (nemusí to být zpovědník!). Zapírat sebe, svou falešnou identitu („své staré já“), stojí někdy velkou námahu, která se dá přirovnat k nesení kříže. Postní doba nás však ujišťuje, že Jeden nesl tento kříž před námi a nese ho s námi i dnes, jak říká Žalm 68,20: „Ať je Pán žehnán každý den, nosí naše břemena, Bůh, naše spása.“ Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe Svatý František Xaverský, velký misionář Dálného východu, přiznal, že právě evangelium s veršem: „kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe“ (Lk 9,22-25), bylo pro něj hnací silou k dokonalosti. Zastav se nad tímto veršem, připomínej si ho během dne. A pros Ducha Svatého, aby ti ukázal, jak ho žít.Z knihy P. Angela Scarana Nové srdce, nový život: Občerstvení pro duši na dobu postní a velikonoční (KNA 2024)

24 hodin pro Pána letos již potřinácté

Publikováno: 9. 3. v 15:02, zdroj cirkev.cz

Tato iniciativa se každoročně koná v předvečer čtvrté neděle postní a je chápána jako zvláštní příležitost k duchovní obnově v přípravě na velikonoční svátky. Farnostem a církevním společenstvím se proto doporučuje, aby od pátečního večera až do soboty zajistily otevřené kostely, a nabídly tak věřícím možnost k modlitbě, k eucharistické adoraci nebo ke svátosti smíření. Otevřené dveře kostelů mají být symbolem milosrdné Boží lásky, která je nabízena každému člověku.V souvislosti s letošním ročníkem vydalo Dikasterium pro evangelizaci pastorační pomůcku, která obsahuje podněty pro osobní modlitbu i návrhy pro slavení ve společenstvích pro diecéze a farnosti.Pastorační materiál je možné zdarma stáhnout v italštině, angličtině a španělštině na webových stránkách Dikasteria pro evangelizaci.Zdroj: Dikasterium pro evangelizaci

Svatý stolec zveřejnil program apoštolské návštěvy Monaka

Publikováno: 9. 3. v 14:54, zdroj Vatican News

Svatý otec přiletí do Monaka vrtulníkem v 9 hodin ráno, následně bude slavnostně uvítán v monackém knížecím paláci. Zde se také setká s hlavou státu, knížetem Albertem II. Katedrála Neposkvrněného početí bude od 11 hodin hostit setkání papeže s místní katolickou komunitou. Tato katedrála je sídelním kostelem monackého arcibiskupa, jehož diecéze pokrývá právě území monackého knížectví; je tak se svými 2 km2 nejmenší arcidiecézí světa. V 11.45 se Lev XIV. přemístí ke kostelu sv. Devoty, patronky Monaka. Na prostranství před kostelem pozdraví monacké mladé lidi a katechumeny. Vrcholem apoštolské cesty pak bude mše svatá, které bude papež předsedat na fotbalovém stadionu Ludvíka II. v městské části Fontvieille. S Monakem se Lev XIV. rozloučí na heliportu v 17.45.

Biskup Varden: Nezlehčujme liturgii, vede nás k Bohu

Publikováno: 9. 3. v 10:56, zdroj Vatican News

Liturgie nás uvádí do tajemství Norský biskup a bývalý opat trapistů zdůrazňuje, že liturgie je mimořádným pedagogickým prostředkem. Prostřednictvím svých znaků, textů, činností, přítomnosti a nepřítomnosti upoutává naši pozornost a zostřuje naše vědomí. „Pokud necháme liturgii, aby k nám promlouvala, a budeme se jí účastnit, budeme přitahováni k tajemství. Pokud necháme liturgii, aby k nám promlouvala, a neuděláme z ní něco banálního a nudného, zjeví se nám tajemství Velkého postu a budeme připraveni na Velikonoce,” ujišťuje biskup Varden v rozhovoru pro portál Ecclesia. Kontemplace Kristových ran ukazuje, jak přistupovat ke svým zraněním Zdůrazňuje, že kontemplace Kristových ran nás učí správnému přístupu k našim zraněním, to znamená uznat, že existují a jsou skutečná, ale s vědomím, že náš život se neredukuje na naše rány,  nekončí u nich. Tento křesťanský realismus kontrastuje se dvěma tendencemi, které dnes dominují v západním světě. Svět rány skrývá nebo je idealizuje První spočívá v zakrývání zranění, retušování vlastního obrazu na Facebooku nebo Instagramu, abychom ukázali, že jsme úspěšní, zdraví a šťastní a máme mnoho přátel. Druhá, opačná tendence, je idealizace vlastních ran, jejich přehnané vystavování na odiv, což s sebou nese riziko, že se uzavřeme do svých vlastních zranění. Nedůvěra, zklamání a úzkost – to jsou naše zranění Norský biskup přiznává, že v Evropě i v západním světě lidé skutečně trpí. Jsou zraněni nedůvěrou a zklamáním, které často vedou k osamělosti a izolaci. „Nosíme v sobě také ránu úzkosti, která se stává stále bolestivější, když si uvědomujeme politickou, ekonomickou a ekologickou nestabilitu...,“ říká biskup Varden. V Kristu nás Bůh vede od utrpení k životu Zdůrazňuje, že když kontemplujeme Kristovy rány, kontemplujeme také sami sebe, naši zraněnou přirozenost, a uvědomujeme si svou vlastní odpovědnost za spáchané zlo, ale nezůstáváme u toho. V Kristu nás Bůh vede od utrpení a smrti k plnosti života, k vzkříšení. Hledat pomoc v liturgii a kultuře Podle biskupa Vardena je postní doba také dobrou příležitostí k zamyšlení nad naším vztahem ke kříži a naší citlivosti k utrpení. Jsem si vědom toho, co znamená skutečnost, že Bůh, který je všemocný, plně přijal naši křehkost a pro mě se nechal mučit až k smrti? Nápomocná v tom může být především účast na liturgii, ale také umění, literatura a hudba. Vedou totiž k „patosu“ a otevřenosti a umožňují nám podívat se jiným pohledem na to, co je nám známé, dodává norský biskup. Papež ví, co je nejdůležitější Biskup Varden byl letos požádán, aby vedl postní duchovní cvičení pro Svatého otce a římskou kurii. Na otázku, jak vnímá nového papeže, odpověděl: „Mám dojem, že to člověk velké poctivosti, moudrý a trpělivý vůdce. Od samého počátku se zaměřil na jednotu a poukázal na Krista, na to, co je nejdůležitější. A to je úžasné. Kromě toho vyzařuje zvláštní druh stability a pokoje. Lidé říkají, že má schopnost vstoupit do prostoru a naplnit ho pokojem. A to je velký dar,“ říká biskup Varden.

FOTOGALERIE: Pontifikální mše svatá v Nové Říši

Publikováno: 9. 3. v 10:34, zdroj cirkev.cz