Lupa
Obsah Obsah
Portál
image:Image Prohlášení Stálé rady ČBK k nezávislosti a financování veřejnoprávních médií

Prohlášení Stálé rady ČBK k nezávislosti a financování veřejnoprávních médií

Publikováno: 23. 10. v 22:55
Oddělení komunikace

Stálá rada České biskupské konference se v souvislosti s právě probíhajícím parlamentním jednáním a nadcházejícím hlasováním obrací na zákonodárce s naléhavou výzvou, aby zachovali stabilní financování a nezávislost České televize a Českého rozhlasu. Veřejnoprávní média mají v demokratické společnosti nezastupitelné místo. Jejich profesionalita, důvěryhodnost a schopnost sloužit celé společnosti, nikoli jednotlivým politickým či ekonomickým zájmů

image:Image Skončilo 149. plenární zasedání ČBK

Skončilo 149. plenární zasedání ČBK

Publikováno: 21. 10. v 15:30
Oddělení komunikace

V Johannisthalu nedaleko německého Řezna se uskutečnilo 149. plenární zasedání České biskupské konference. Jednání se poprvé zúčastnil nový apoštolský nuncius v České republice arcibiskup Eugene Martin Nugent a jako obvykle také zástupci konferencí mužských a ženských řeholí. Biskupy Čech, Moravy a Slezska přijel pozdravit i řezenský biskup Rudolf Voderholzer. Apoštolský nuncius ve svém pozdravu českým a moravským biskupům ocenil službu církve če

image:Image Nová charta pracovníků ve zdravotnictví vychází v českém překladu

Nová charta pracovníků ve zdravotnictví vychází v českém překladu

Publikováno: 13. 10. v 10:25
Oddělení komunikace

V českém překladu je nově k dispozici Nová charta pracovníků ve zdravotnictví, dokument Svatého stolce věnovaný etickým otázkám spojeným s péčí o lidský život a zdraví. Publikace, která shrnuje zásady katolické bioetiky, je určena nejen lékařům, sestrám a dalším zdravotníkům, ale také nemocničním kaplanům, kněžím a všem, kdo se zabývají otázkami ochrany lidského života. Český překlad je zdarma dostupný v elektronické podobě. Nová charta pracovník

Logo Církev.cz | Zprávy

Církev.cz | Zprávy

image:Image Náhled

Církev má šest nových ctihodných, jsou mezi nimi dva misijní biskupové

Publikováno: 24. 10. v 13:31, zdroj Vatican News

Během audience pro kardinála prefekta Marcella Semerára, pověřil dnes, v sobotu 24. října, Dikasterium pro svatořečení, aby vyhlásilo dekrety o uznání hrdinských ctností šesti Božích služebníků, kteří tak získávají titul ctihodných. Jde o Friedricha Kaisera Depela, prvního teritoriálního preláta v Caravelí v Peru, řeholníka z Kongregace misionářů Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a zakladatele Misionářek Ježíše Slova a Oběti; Emilia Oresteho Marenga, salesiánského biskupa, který působil v Indii; Margaritu Bavosi, zvanou „Luminosa“ (Zářící), zasvěcenou laičku z Hnutí Focolare; Domenica Poglianiho, kněze milánské arcidiecéze; Alessandra Vitettiho, kněze diecéze Rossano-Cariati, a Daniela ze San Giovanni Rotondo, kapucína a duchovního syna svatého Pia z Pietrelciny. Friedrich Kaiser Depel, „iniciátor Bible v Peru“ Narodil se 24. května 1903 v Dülmenu v Německu a vyrůstal v hluboce katolické rodině. Jak uvádí životopis předložený Dikasteriem pro svatořečení, Friedrich Kaiser Depel vstoupil v roce 1919 do semináře Kongregace misionářů Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (MSC) a v roce 1930 složil věčné sliby. Kněžské svěcení přijal 10. srpna 1932 a v dubnu 1939 byl vyslán do Peru, kde Kongregace zahájila novou misii. Tam působil jako duchovní vůdce a profesor v semináři v Huánuco, poté jako rektor a farář kaple přiléhající k misijní komunitě. Působil především v Limě, v roce 1957 byl jmenován provinciálním správcem MSC a 21. listopadu téhož roku ho papež Pius XII. jmenoval prvním prelátem prelatury Caravelí. Po zemětřesení, které postihlo tento region v roce 1960, se zasazoval o zajištění dodávek vody pro obyvatelstvo a o obnovu katedrály. V roce 1961 založil Unii misionářek Ježíše Slova a Oběti (MJVV) pro místní mladé dívky, které vzhledem k nedostatku kněží apoštolsky působily mezi obyvatelstvem And. Jako představený prelatury Caravelí se v letech 1962 až 1965 zúčastnil všech čtyř zasedání II. vatikánského koncilu. Dne 7. prosince 1963 přijal biskupské svěcení. Dne 25. května 1971 se ze zdravotních důvodů vzdal úřadu preláta a věnoval se teologické a duchovní formaci sester unie, které byly dne 14. září 1982 svatým Janem Pavlem II. povýšeny na kongregaci papežského práva. Friedrich Kaiser Depel zemřel v Limě 26. září 1993 a byl pohřben v kapli misionářek v Caravelí. Jeho vytrvalé úsilí o šíření Božího Slova mu vyneslo přízvisko „iniciátor Bible v Peru“. Emilio Oreste Marengo, „cizinec“, kterého Indové přijali Emilio Oreste Marengo se narodil 29. srpna 1906 v Diano d’Alba v provincii Cuneo v rolnické rodině, která byla rovněž hluboce křesťanská. Ve 13 letech se přestěhoval do Turína, aby zahájil salesiánskou formaci, a tak se seznámil s prvními členy kongregace založené svatým Janem Boskem. V roce 1923 odjel do Indie, konkrétně do severovýchodní části země, spolu s dalšími osmi novici. Během studia filosofie se zároveň věnoval ve vesnicích přípravě katechumenů a doprovázel první katolická společenství. Kněžské svěcení přijal 2. dubna 1932. V roce 1951 byl jmenován prvním biskupem nové diecéze Dibrugarh. Biskupské svěcení přijal v bazilice Panny Marie Pomocnice v Turíně 27. prosince téhož roku. Diecézi vedl až do roku 1964. Poté se stal biskupem v Tezpur a následně apoštolským administrátorem v Tura. Během svého pastoračního působení otevřel několik misijních center a podporoval lidi prchající z Pákistánu, který v té době vedl válku s Indií. Aby vyřešil nedostatek kněží, přijímal také kněze z jiných regionů země, například z Keraly. Ve věku 70 let, poté co opustil funkci apoštolského administrátora, působil dál mezi místními knězi. Zemřel 30. července 1998 po četných hospitalizacích, zahrnut láskou místního obyvatelstva, kterou si získal navzdory situaci, ve které všechno, považované za „cizí“, často vyvolávalo nedůvěru či odmítání. Margarita Bavosi, „Luminosa“ (Zářící), žena „přítomného okamžiku“ Margarita Bavosi se narodila 19. září 1941 v Buenos Aires v Argentině v zámožné rodině italských přistěhovalců. Ve věku deseti let přišla o matku. Po absolvování studia historie v ní dozrála touha postavit Boha do středu svého života. Své povolání našla v Hnutí Fokolare, kde se přímo od jeho zakladatelky, Boží služebnice Chiary Lubichové, naučila „charismatu jednoty“. Díky své spontánní a optimistické povaze dostala přezdívku „Luminosa“. V květnu 1966 se stala vedoucí Hnutí v argentinském státě Paraná. V roce 1970 jí Chiara Lubichová svěřila spoluzodpovědnost za dílo ve Španělsku a následně v Montevideu v Uruguayi. V červnu 1981 se u ní projevily první příznaky atypické plicní fibrózy, na kterou zemřela 7. března 1985 ve věku 43 let. „Její život, prodchnutý evangelní láskou prožívanou v přítomnosti, v daném okamžiku, byl rychlým během k Bohu,“ řekla o ní Chiara Lubichová. Domenico Pogliani, život ve službě potřebným Domenico Pogliani se narodil 18. prosince 1838 v Miláně a svou víru prohloubil v oratoriu San Luigi (sv. Ludvíka). Kněžské svěcení přijal 26. května 1861 a působil v Rosate, Leccu a Trennu, než se stal kaplanem farnosti milánského Dómu. Později byl jmenován farářem v Cesano Boscone, kde díky podpoře jedné mecenášky prosadil otevření mateřské školky a dívčího oratoria. Založil také léčebný ústav, který po vypuknutí první světové války přijal 400 lidí a disponoval oddělením pro chlapce s mentálním postižením a několika dílnami. Zemřel 25. července 1921 a úcta, které se těšil už za života učinila brzy z jeho hrobu místo modlitby. Alessandro Vitetti, zpovědník a duchovní vůdce z Kalábrie Alessandro Vitetti se narodil 12. října 1915 v Cirò v provincii Crotone a na kněze byl vysvěcen 16. června 1940. Působil v diecézi Cariati, kde byl kanovníkem katedrály a učitelem v semináři. Během druhé světové války zůstal v Kalábrii a významně se angažoval v péči o nejchudší. Zastával řadu funkcí, mimo jiné byl kancléřem kurie, ředitelem správního úřadu, asistentem pro dívčí mládež a katolické vysokoškoláky, zodpovídal za misie a působil u diecézního soudu. Byl také jedním z nejbližších spolupracovníků biskupa Orazia Semerara, kterého doprovázel do Říma během II. vatikánského koncilu. V roce 1964 vstoupil do sekulárního institutu Kněží misionářů Kristova královského kněžství, založeného otcem Agostinem Gemellim. Byl velmi vyhledávaným zpovědníkem a duchovním vůdcem. V posledních letech života ho cukrovka připravila o zrak a schopnost pohybu, ale utrpení snášel s příkladnou vírou, kterou shrnul slovy: „Nevidím, neslyším, ale věřím“. Zemřel v Cariati 24. února 1995. Daniele ze San Giovanni Rotondo, duchovní syn otce Pia Bratr Daniele (vlastním jménem Michele Natale) se narodil 11. března 1919 v San Giovanni Rotondo v provincii Foggia. Od malička pracoval jako pastýř, oblíbený pro svou veselou a usměvavou povahu. Ve 14 letech se v něm zrodilo povolání a vstoupil do Řádu menších bratří kapucínů. Důležitou roli v jeho rozhodnutí sehrálo setkání se svatým Piem z Pietrelciny dne 4. června 1933, který mu požehnal a povzbudil ho. V roce 1934 odešel do kláštera sv. Anny ve Foggii, kde zastával funkce sakristána a vrátného. 25. března 1935 vstoupil do noviciátu v Morcone a přijal jméno bratr Daniele. Rozhodl se zůstat „laickým bratrem“. V roce 1936 složil časné sliby a 12. května 1940 sliby věčné. Po návratu do Foggie se během bombardování v roce 1943 neúnavně věnoval pomoci zraněným a poskytování poslední služby zemřelým. Přestože od padesátých let různými nemocemi, věnoval se neúnavně šíření modlitebních skupin v Itálii i v zahraničí. Zemřel 6. července 1994.

image:Image Náhled

Arcibiskup Ševčuk u papeže: Seznam válečných zajatců a modlitby Ukrajinců

Publikováno: 24. 10. v 12:11, zdroj Vatican News

Arcibiskup Svjatoslav Ševčuk přivezl z Ukrajiny řadu upomínek – poštovní známky, knihy a fotografická alba – ale také Svatého otce ujistil o modlitbách a vděčnosti Ukrajinců za projevy blízkosti a humanitární činnost Svatého stolce. Předal také seznam se jmény stovek válečných zajatců zadržovaných v Rusku, jak bylo uvedeno v tiskové zprávě po audienci. Nejvyšší představitel Ukrajinské řeckokatolické církve se setkal s papežem už po páté.  Lev XIV. v minulých dnech znovu inicioval na nejvyšší úrovni kroky ve prospěch míru na Ukrajině. Ještě době své hospitalizace hovořil telefonicky s ruským prezidentem Putinem a po návratu do Vatikánu rovněž s ukrajinským prezidentem Zelenským.Mise kardinála Zuppiho a arcibiskupa Gallaghera Mise zástupců Vatikánu, započaté za předchozího pontifikátu a obnovené s novou intenzitou za pontifikátu Lva XIV., zahrnovaly loni v létě návštěvy v Kyjevě a Moskvě. Během čtyř cest došlo k mnoha setkáním s představiteli úřadů i  k pastoračními návštěvám. Kardinál Zuppi během cesty do Ruska navštívil rovněž ruskou věznici, ve které jsou zadržováni Ukrajinci zajatí na bojišti. Jak zdůraznil arcibiskup Ševčuk, šlo o první případ, kdy se zástupci mezinárodní instituce podařilo navštívit ukrajinské válečné zajatce v Rusku. „Je to znamení, že nikdo není zapomenut. Bůh na všechny pamatuje. A Matka církev vyvíjí úsilí, aby všichni naši váleční zajatci a lidé nezákonně zadržované jako rukojmí byli co nejdříve propuštěni,“ řekl arcibiskup. Připomněl také slova arcibiskupa Gallaghera pronesená v Moskvě, že tuto válku nelze vyřešit vojensky, a proto je nutné vytvořit podmínky pro zahájení politického a diplomatického procesu. Obavy z nadcházející zimy Během rozhovoru v knihovně Apoštolského paláce nechyběla zmínka o výzvách, kterým bude Ukrajina muset čelit během nadcházející zimy. Arcibiskup požádal papeže o podporu a solidaritu mezinárodního katolického společenství v tomto pro ukrajinský národ obtížném období. Odpovědí na tuto výzvu bude návštěva arcibiskupa Luise Marína de San Martína, papežského almužníka a prefekta Dikasterie pro službu milosrdenství, plánovaná ve dnech na 27.–30. října. Papežský almužník poveze na Ukrajinu potraviny, léky a další zboží první potřeby a také výrazy podpory papeže Lva XIV. Do této mise se aktivně zapojuje rovněž Ukrajinská řeckokatolická církev. Synoda Ukrajinské řeckokatolické církve V souvislosti s činností církve, v jejímž čele stojí, informoval kyjevsko-haličský arcibiskup větší papeže o nedávném biskupském synodu věnovaném povoláním ke kněžství a zasvěcenému životu. Jak vysvětlil, setkání bylo příležitostí ke zdůraznění nutnosti péče o povolání v podmínkách demografické a humanitární krize vyvolané ruskou agresí. Papež Lev poděkoval za mimořádné svědectví víry Jak sdělil arcibiskup Ševčuk, Lev XIV. poděkoval za výjimečné svědectví víry, které během války podávají biskupové, kněží, řeholníci a věřící Ukrajinské řeckokatolické církve. Arcibiskup ujistil papeže o modlitbách a duchovní podpoře ze strany všech ukrajinských řeckokatolíků v období jeho rekonvalescence po operaci plic.Projevy sounáležitosti z Ukrajiny Arcibiskup Ševčuk přivezl z Kyjeva různé projevy pozornosti, mimo jiné poštovní známky  připravené ve spolupráci s Vatikánskou poštou, mezi nimiž je jedna s vyobrazením papeže jako „projev vděčnosti Svatému stolci za jeho humanitární mise“. Předal papeži také fotografické nazvané „Poutníci naděje“, věnovaný setkáním ukrajinské komunity s papežem, a kniha „Hemingway nic neví“, jejímž autorem je Artur Dron, veterán rusko-ukrajinské války.Předchozí setkání K prvnímu oficiálnímu setkání Lva XIV. s arcibiskupem Ševčukem došlo již 15. května 2025, tedy pouhý týden po jeho zvolení na Petrův stolec. 28. června se Svatý otec účastnil v bazilice sv. Petra jubilea Ukrajinské řeckokatolické církve. Tehdy, při pohledu na děti, staré lidi a především na matky vojáků padlých na frontě, vyjádřil svou bolest nad „nesmyslnou válkou“. 12. února 2026 se v Apoštolském paláci konala další soukromá audience. I tehdy arcibiskup Ševčuk předal papeži seznam obsahující 400 jmen válečných zajatců. Arcibiskup se poté vrátil do Vatikánu na summit uspořádaný u příležitosti 10. výročí vydání apoštolské exhortace „Amoris laetitia“, na který byli pozváni také představitelé katolických východních církví.

image:Image Náhled

Svatý Antonín Maria Klaret – misionář, zakladatel klaretinů, arcibiskup a mystik

Publikováno: 24. 10. v 7:46, zdroj cirkev.cz

Antonín Maria Klaret se narodil na sklonku roku 1807 nedaleko Barcelony v pohnuté době napoleonských válek. Vyrůstal v katolické rodině, která se živila tkalcovstvím. Vyučil se otcově řemeslu a vydal se do Barcelony, aby se zde ve své profesi zdokonalil. Tehdy začal rozlišovat povolání ke kněžství, což vyústilo v jeho vstup do semináře roku 1829.Roku 1835 byl vysvěcen na kněze a působil ve svém rodném kraji. Rostla v něm touha stát se misionářem, proto roku 1839 vstoupil v Římě do jezuitského noviciátu, již následujícího roku se však musel ze zdravotních důvodů vrátit domů. Touha po misijním působení jej však neopustila a v postavení apoštolského misionáře působil na nejrůznějších místech rodného Katalánska. Věnoval se nejen kázání, ale i založení náboženského nakladatelství.V letech 1848–49 přesunul těžiště své práce na Kanárské ostrovy, kde sklízel velké úspěchy. Po návratu na pevninu založil Misionářskou kongregaci synů Neposkvrněného srdce Mariina, známou jako klaretini. Nemohl se však jejímu vedení věnovat dlouho – již roku 1850 byl jmenován arcibiskupem v Santiagu de Cuba, kam dorazil následujícího roku.Jeho arcidiecéze se potýkala s mnoha obtížemi – velké vzdálenosti, málo kněží, nedostatečná formace, velké sociální rozdíly a otrokářství. Antonín Maria Klaret pojal své biskupské působení jako misijní, neúnavně cestoval po celé diecézi, působil i mezi nejchudšími a snažil se zlepšit jejich životní podmínky. To vedlo k rostoucí nenávisti ze strany latifundistů a otrokářů, která vyústila v pokus o Antonínovo zavraždění. Atentát byl naštěstí neúspěšný; Antonín navíc dosáhl toho, že pachatel unikl trestu smrti a byl odsouzen pouze k vězení. Na Kubě také založil ženskou misijní kongregaci (současné klaretinky).Roku 1857 byl Antonín odvolán z Kuby zpět do Španělska, aby se stal zpovědníkem královny Isabely II. Ani v tomto postavení neuhasl jeho misionářský zápal. Mimo jiné založil Akademii sv. Michaela, která měla formovat intelektuály a umělce k zapojení do šíření katolické kultury. Během svého všestranného působení nezanedbával ani osobní duchovní život; z jeho životopisu víme, že prožíval intenzivní mystické zkušenosti, které se staly inspirací pro jeho současníky.S královnou Isabelou roku 1868 po státním převratu odešel do exilu, účastnil se také I. vatikánského koncilu (1869–70). Po návratu zemřel v jihofrancouzském cisterciáckém klášteře Fontfroide 24. října 1870. Na jeho náhrobek byla vytesána slova sv. Řehoře VII.: „Miloval jsem spravedlnost a nesnášel nepravost, proto umírám ve vyhnanství.“zdroj: santiebeati.it

image:Image Náhled

Vražedný útok při pohřbu v pravoslavném kostele v Jordánsku

Publikováno: 23. 10. v 16:03, zdroj Vatican News

V pátek 23. října byla napadena místní řecká ortodoxní komunita v obci Hammúd v provincii Karak přibližně 120 km jižně od hlavního jordánského města Ammán. Dva muži zahájili palbu během pohřebních obřadů, za oběť padlo přinejmenším sedm lidí. Dalších deset bylo zraněno, někteří z nich těžce. Přesný počet obětí dosud oficiální místa nepotvrdila. Podle zpráv jordánských sdělovacích prostředků zahájili dva útočníci palbu v řeckém pravoslavném kostele, kde se právě konala pohřební bohoslužba. Totožnost střelců dosud zůstává neznámá. Jak potvrdil mluvčí jordánské vlády, bezpečnostní složky zahájily okamžitou operaci s cílem útočníky zadržet. Motiv vražedného útoku dosud také zůstává neznámý.Provincie Karak je domovem početné křesťanské menšiny s historickými kořeny. Přítomnost řecké ortodoxní komunity a dalších křesťanských společenství tvoří významnou součást místního kulturního i náboženského dědictví.

image:Image Náhled

Argentina se připravuje na návštěvu papeže Lva XIV.

Publikováno: 23. 10. v 14:39, zdroj cirkev.cz

Lev XIV. navštíví Argentinu ve dnech 8.–11. listopadu. Plán jeho apoštolské cesty zahrnuje hlavní město Buenos Aires, Córdobu a Luján. Během ní se papež setká se zástupci veřejného života a společnosti, náboženskými představiteli i mladými lidmi, navštíví věznici i centra péče o potřebné. Argentinské úřady počítají s účastí 7 milionů poutníků.Očekávání naprosto předčil počet dobrovolníků, kterých se registrovalo celkem 25 077, převážně ve věku 35–40 let. Více než pět tisíc zájemců o dobrovolnou službu při zabezpečení papežské návštěvy se přihlásilo v poslední den registrace. V současnosti se přibližně stočlenný organizační tým věnuje rozdělení sil podle potřeb jednotlivých míst a diecézí.Přípravě se intenzivně věnuje i argentinská katolická církev. Přípravný výbor spustil oficiální účty na různých sociálních sítích i vlastní internetové stránky věnované papežské návštěvě. Biskupská konference Argentiny vydala sérii podcastů Bienvenidos todos (šp. „Buďte všichni vítáni“), které přibližují osobnost Lva XIV. a jeho petrovskou službu. Tato slova jsou také součástí oficiálního motta papežovy apoštolské cesty do Argentiny, které zní Bienvenidos todos. Vayan y anuncien, tj. „Buďte všichni vítáni. Jděte a hlásejte“.Jak uvádějí organizátoři, podle tohoto motta má být návštěva Lva XIV. pro Argentinu jak výzvou k přijetí papeže i všech poutníků, tak také impulzem k obnově misionářského zápalu v místní církvi. Jejich snahou je povzbudit místní komunity, aby přijaly papežovu návštěvu ne jako podívanou, nýbrž jako příležitost k posílení víry, místních vazeb a ochoty nasadit se pro druhé.zdroj: zenit.org

ArcidiecézeOlomoucká

Arcidiecéze

Olomoucká

ArcidiecézePražská

Arcidiecéze

Pražská

DiecézeBrněnská

Diecéze

Brněnská

DiecézeČeskobudějovická

Diecéze

Českobudějovická

DiecézeKrálovéhradecká

Diecéze

Královéhradecká

DiecézeLitoměřická

Diecéze

Litoměřická

DiecézeOstravsko-opavská

Diecéze

Ostravsko-opavská

DiecézePlzeňská

Diecéze

Plzeňská

Apoštolský Exarchát

Apoštolský Exarchát