English
Rada Iustitia et Pax 
Prohlášení Rady Iustitia et Pax: Nepodléhejme dezinformacím, stůjme na straně obětí ruské agrese
Ruská agrese proti Ukrajině přinesla statisíce obětí, miliony vysídlených lidí a nezměrné lidské utrpení. Přesto v české společnosti sílí hlasy, které odpovědnost agresora zpochybňují nebo přebírají proruské dezinformace. Jaké jsou příčiny těchto postojů a proč je důležité stát na straně napadených? Přinášíme prohlášení Rady Iustitia et Pax Česká republika, které vybízí k rozlišování, solidaritě a konkrétní pomoci Ukrajině. Nepodléhejme dezinformacím: Ukrajina a Ukrajinci jsou oběťmi Putinovy agrese a potřebují naše modlitby, konkrétní pomoc, solidaritu a oporu Je alarmující, kolik lidí kolem nás, našich sousedů, ba dokonce našich příbuzných přebírá proruské postoje, relativizuje ruskou agresi na Ukrajině a nekriticky věří dezinformacím. Skutečný rozsah ruské agrese se během války nedá přesně popsat, avšak už jen z údajů Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva je patrné, kolik utrpení ruští vojáci na Ukrajině způsobili. Úřad prověřil nejméně 16 431 zabitých a 48 613 zraněných civilistů. Mezi nimi 803 zabitých a 2 960 zraněných dětí. Více než 20 tisíc dětí bylo deportováno nebo násilně přemístěno (podle portálu Children of War), z nich se jich podařilo vrátit pouze dva a půl tisíce. Podle Mezinárodní organizace pro migraci zůstává přibližně 3,7 milionu Ukrajinců vysídleno uvnitř Ukrajiny. V Evropské unii pak nalezlo dočasnou ochranu 4,41 milionu lidí, kteří uprchli před válkou na Ukrajině. Ruská armáda opakovaně útočí ničivými zbraněmi na civilní infrastrukturu, na obchodní centra, školy, nemocnice, kostely. A podle posledních zpráv ruská armáda překročila další tabu, když útočí na civilisty pomocí autonomních dronů, které si samy vyhledávají cíle bez dohledu operátora. Nemluvě o opakovaných ruských výhružkách Ukrajině i evropským zemím nukleárními zbraněmi.Ruská agrese naplňuje veškerá kritéria nespravedlivé války na rozdíl od ukrajinské obrany, kterou lze s morální jistotou nazvat spravedlivou podle kritérií uvedených v Katechismu katolické církve (čl. 2307–2314). Sama lidskost člověku velí stát na straně napadených, trpících a obětí, nikoli agresora. A přesto se najde nemálo lidí, kteří soudí, že si „Ukrajinci za válku mohou sami, kvůli tomu, jak se chovali k etnickým Rusům na východní Ukrajině“, že „jsou fašisti“, „schválně válku prodlužují“ a „nechtějí jednat o míru“. Všechny tyto a podobné argumenty byly vyvráceny, a přesto je stále opakují někteří politici a osobnosti veřejného života, včetně duchovních. A co hůř, občanů, kteří jim přitakávají, spíše přibývá než ubývá. Hlavní důvod, proč se to děje, je možné nalézt ve výroční zprávě BIS za rok 2025, kde se píše, že „pokračuje informační izolace té části české společnosti, která přijala kanály produkující dezinformace a konspirace jako svůj pravidelný zdroj informací o společenském dění. To ji činí zranitelnou vůči vlivovým operacím cizí moci…“ Mnohem těžší je odpovědět na otázku, proč někdo přijme dezinformační kanály za důvěryhodný zdroj informací. Může za to nedostatek vzdělání či kritického myšlení? Téměř neomezená možnost šířit na sociálních sítích „nekonformní názory“ a tím si zvedat sebevědomí? To vše je pravda, ale psychologové upozorňují ještě na jiné, hlubší důvody, proč jsou lidé náchylní přimknout se k dezinformacím. Brutální válka na Ukrajině v nás probouzí strach, úzkost, nejistotu, obavy z budoucnosti. Podvědomě máme snahu čelit vnitřní bolesti tím, že najdeme a přijmeme rychlé řešení, například mír podle ruských not, odůvodněný výše zmíněnými argumenty. Instinkt přimknout se v krizi k autoritáři je pochopitelný. Zralejším postojem je ale připustit si obavy a nenechat se jimi ovládnout. „Pravda je subtilní,“ říká papež Lev XIV., „zjevuje se nám v našem vnitřním dialogu s Bohem i v otevřeném a uctivém dialogu s našimi bližními. Pravda není území, které je třeba bránit, ale dobro, o které je třeba se dělit.“ Nebojme se sdílet s druhými své obavy a také touhu po míru chránícím důstojnost každého člověka, který – na Ukrajině ani jinde – není možný bez pojmenování bezpráví, bez jasného rozlišení mezi agresorem a napadeným. biskup Tomáš Holub, předseda Rady Iustitia et Pax Česká republika_______________________Rada Iustitia et Pax Česká republika působí při České biskupské konferenci a věnuje se podpoře spravedlnosti, pokoje, lidské důstojnosti a solidarity ve společnosti ve světle sociálního učení katolické církve.Navazuje na poslání církve přispívat k budování společnosti založené na respektu k člověku, ochraně lidských práv, odpovědnosti za společné dobro a péči o nejzranitelnější. Sleduje aktuální společenské otázky, podporuje dialog a přináší podněty k tématům míru, sociální spravedlnosti, chudoby, migrace, ochrany stvoření či etiky veřejného života.Svým názvem navazuje na mezinárodní iniciativu „Iustitia et Pax“ („Spravedlnost a mír“), kterou po Druhém vatikánském koncilu podpořil papež sv. Pavel VI. Dnes jsou témata spravedlnosti a pokoje součástí agendy vatikánského Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.Předsedou Rady Iustitia et Pax Česká republika je plzeňský biskup Tomáš Holub.
Prohlášení rady Iustitia et Pax: Zodpovědností vládní koalice je podpořit veřejnoprávní charakter medií
Přinášíme text prohlášení rady Iustitia et Pax při ČBK k veřejnoprávním médiím, ve kterém zaznívá upozornění, že demokratická společnost potřebuje důvěryhodná a nezávislá veřejnoprávní média, jejichž fungování musí odpovídat proměnám digitálního prostoru, aniž by byla oslabena jejich nezávislost či veřejná kontrolní role. Žádná společnost nemůže fungovat bez alespoň základní důvěry mezi lidmi a snahy si vzájemně porozumět. V moderních společnostech v tom hrají významnou roli média, a zejména ta veřejnoprávní. Právě ona věnují nejvíce prostoru politickému a společenskému dění, investigativní žurnalistice, kultuře, sportu, menšinám, všeobecnému vzdělávání i odhalování fake news. Pokud vládnoucí koalice míní zkvalitnit a zmodernizovat službu veřejnoprávních médií, měla by veřejnou debatu začít především otevřením diskuse o úloze veřejnoprávního rozhlasu a televize v době internetu, sociálních sítí, rostoucí role influencerů, podcastů a občanské žurnalistiky. Role veřejnoprávních médií se bezesporu musí přizpůsobit aktuálním trendům, kdy většina lidí hledá informace na sociálních sítích. V této souvislosti se jeví jako zásadní, aby demokratická společnost neponechala nové komunikační kanály na pospas soukromým firmám, zvláště pokud má jen omezený přístup ke kontrole nastavení algoritmů aplikací privátních společností se stamiliony uživatelů a nemůže účinně bránit šíření fake news. Právě těmto otázkám by měla vláda věnovat pozornost nejprve, usiluje-li o moderní veřejnoprávní média. Začít celou debatu prosazováním změny financování a navýšením již tak nebezpečně vysokého dluhu státního rozpočtu může být proto právem vnímáno jako účelové. Přístup vládní koalice bohužel mnohými výroky jen posiluje podezření, že jí nejde o lepší fungování těchto médií ve prospěch veřejnosti, včetně kontroly politiků, ale o jejich podřízení výkonné moci. V tomto kontextu vládou navrhované kroky hrozí nevratně poškodit fungování a důvěryhodnost veřejnoprávních médií, a v důsledku oslabit demokratické fungování společnosti jako takové. Chtějí-li strany vládní koalice v krátké době zlepšit fungování veřejnoprávních médií, mají k tomu velmi účinný a rychlý první krok, a tím je zodpovědná volba nezávislých členů mediálních rad. _________________________Rada Iustitia et Pax Česká republika působí při České biskupské konferenci a věnuje se podpoře spravedlnosti, pokoje, lidské důstojnosti a solidarity ve společnosti ve světle sociálního učení katolické církve.Navazuje na poslání církve přispívat k budování společnosti založené na respektu k člověku, ochraně lidských práv, odpovědnosti za společné dobro a péči o nejzranitelnější. Sleduje aktuální společenské otázky, podporuje dialog a přináší podněty k tématům míru, sociální spravedlnosti, chudoby, migrace, ochrany stvoření či etiky veřejného života.Svým názvem navazuje na mezinárodní iniciativu „Iustitia et Pax“ („Spravedlnost a mír“), kterou po Druhém vatikánském koncilu podpořil papež sv. Pavel VI. Dnes jsou témata spravedlnosti a pokoje součástí agendy vatikánského Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.Předsedou Rady Iustitia et Pax Česká republika je plzeňský biskup Tomáš Holub.
Prohlášení rady Iustitia et Pax: Dobré sousedství není samozřejmost
Dobré sousedství není samozřejmost, vzniká z ochoty naslouchat, setkávat se a hledat porozumění i tam, kde minulost zanechala bolestné stopy. V prohlášení Rady Iustitia et Pax při ČBK (celý text níže) zaznívá výzva, aby česko-německé vztahy nestály na starých křivdách, ale na smíření, vzájemném respektu a společné odpovědnosti za budoucnost Evropy. Prohlášení rady Iustitia et Pax: Dobré sousedství není samozřejmostPodle výzkumů veřejného mínění považují Češi i Němci převážně vzájemné vztahy za dobré a jejich hodnocení se dokonce mírně zlepšuje. Je však důležité nepřehlédnout fakt, že vztahy označují za dobré především ti, kdo je rozvíjejí. Ať už jako podnikatelé, turisté, obyvatelé pohraničí nebo členové spolků s česko-německým zaměřením. Dobré sousedské vztahy nevznikají samy od sebe, musí se do nich investovat. Jedním ze spolků, které chápou význam dobrých sousedských vztahů, jsou organizátoři festivalu Meeting Brno: „Člověka ani společnost nemění moralismus, hesla ani laciné názory. Mění je setkání – událost, která zasáhne, protože odpovídá nejhlubším touhám: po pravdě a spravedlnosti, po kráse a pokoji, po přijetí a smyslu.“ Pozvali do Brna významné židovské rodiny Löw-Beer, Tugendhat a Stiassni, kteří uprchli před nacisty a už nikdy se nemohli vrátit do svých domovů. Zorganizovali „Lichtenštejnský den“, setkání „Wintonových dětí“, programy na podporu běloruských exulantů, veřejnou diskusi dvou přátel navzdory válce Izraelce Ramiho Elhanana a Palestince Bassama Aramina. Po deseti letech spolupráce letos pozvali sudetoněmecké krajany, aby uspořádali své každoroční svatodušní setkání na českém území. Nejde o to měnit historii, zakrývat tragédie, nespravedlnosti a utrpení na jedné či druhé straně. Minulost nelze změnit, lze ale změnit náš pohled, můžeme změnit způsob, jak o minulosti přemýšlíme a na co klademe důraz. Zmiňme v tomto kontextu dopis z roku 1990, v němž němečtí biskupové mj. vyjádřili lítost nad zločiny, kterých se Němci dopustili na Češích v době okupace a nedlouho poté čeští biskupové reagovali dopisem, v němž vyjadřují touhu po smíření, vzájemném odpuštění a budoucím dobrém soužití. Odsun německého obyvatelstva v něm označili za aplikaci nespravedlivého principu kolektivního trestu. V roce pak 1997 byla podepsána Česko-německá deklarace. Měla historii přenechat historikům a budoucnost oprostit od zátěže dějin dvacátého století. Aktuální vzrušené diskuse o vhodnosti či nevhodnosti konání tradičního sudetoněmeckého dne na účemí Česka, ukazují, že toto téma je živé i dnes, osmdesát let od založení těchto podpůrných sudetoněmeckých spolků. V této diskusi by neměly zapadnout následující podněty: Budoucnost, nemá-li být řešena silově, nemůže stát na historických křivdách, ale na schopnosti porozumět si, odpouštět a hledat společné cíle v evropském společenství. Sudetoněmecký den není setkáním jen členů Sudetoněmeckého krajanského sdružení, byť je tento spolek nepočetnější. O to víc je dobré vnímat posun pozice této vlivné organizace pod vedením Bernda Posselta v jejím přístupu k Čechům a České republice (např. oficiální vzdání se obhajoby nároků na majetek vyhnaných českých Němců). Pravidelnými účastníky sudetoněmeckých dnů jsou též členové Ackermannovo sdružení, jejichž „kompasem“ se stala modlitba duchovního rádce, augustiniánského řeholníka, Pauluse Sládka: „V nejtrpčí nouzi voláme k Tobě, Bože. Ztratili jsme svou vlast. Vyhnáni z domu, odděleni od našich milých, jíme tvrdý krajíc bezdomovců. Pomoz nám, abychom nezoufali a nezahynuli. (…) Nepřísluší nám ptát se na hříchy ostatních, musíme přiznat vlastní vinu. (…) I my se podílíme na provinění našeho národa. To vyznáváme a toho litujeme.“ Tento étos křesťanských demokratů, sdružených v Ackermann Gemeinde, je blízký mnoha českým křesťanům, kteří roky organizovaly česko německá setkání setkání v Mariánských Lázních, v Jihlavě a v Brně, a také organizátorům Meeting Brno. Všichni zažili uzdravující sílu setkání nesených touhou po pravdě a spravedlnosti. Dejme šanci i setkáním spojeným s letošním sudetoněmeckým dnem konaným v příštích dnech v Brně. _________________________Rada Iustitia et Pax Česká republika působí při České biskupské konferenci a věnuje se podpoře spravedlnosti, pokoje, lidské důstojnosti a solidarity ve společnosti ve světle sociálního učení katolické církve.Navazuje na poslání církve přispívat k budování společnosti založené na respektu k člověku, ochraně lidských práv, odpovědnosti za společné dobro a péči o nejzranitelnější. Sleduje aktuální společenské otázky, podporuje dialog a přináší podněty k tématům míru, sociální spravedlnosti, chudoby, migrace, ochrany stvoření či etiky veřejného života.Svým názvem navazuje na mezinárodní iniciativu „Iustitia et Pax“ („Spravedlnost a mír“), kterou po Druhém vatikánském koncilu podpořil papež sv. Pavel VI. Dnes jsou témata spravedlnosti a pokoje součástí agendy vatikánského Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.Předsedou Rady Iustitia et Pax Česká republika je plzeňský biskup Tomáš Holub.
