Synoda: Polygamie je nemorální, respektovat církevní nauku

Publikováno: 24. 3. v 14:35, zdroj Vatican News

Na stůl generálního sekretariátu synody dorazily dvě nové závěrečné zprávy. Jednou z nich je zpráva komise zřízené v rámci Sympozia biskupských konferencí Afriky a Madagaskaru (SECAM) na téma polygamie, praxe označená v dokumentu za „nemorální“ a za „formu otroctví“ pro ženy. Druhou zprávou je zpráva studijní skupiny č. 2 na téma Naslouchat volání chudých a země, v níž se mimo jiné prosazuje „teologie, která vychází z naslouchání“ zranitelným a stvoření a která navrhuje zřízení církevního observatoře pro lidi se zdravotním postižením. Práce studijních skupin Jak je známo, deset studijních skupin zahájilo svou práci hned po svém založení v průběhu dvojitého synodu o synodalitě (2024). Hloubkové analýzy, výzkumy a dialog s odborníky a institucemi, pokračovaly po zahájení pontifikátu Lva XIV., který požádal, aby byly jejich zprávy, po předání sekretariátu synody zveřejněny v „duchu transparentnosti“. Zároveň stanovil, že po odevzdání zpráv končí mandát jednotlivých skupin. Dosud odevzdaly výsledky své práce tři skupiny: Skupina 3 o misii v digitálním prostředí; skupina 4 o revizi Ratio pro formaci kněží; skupina 5 o účasti žen na životě Církve. Polygamie, „viditelná“ praxe v Africe Dnes, 24. března, byly zveřejněny další dva dokumenty. V prvním z nich se odborníci ze SECAM vyjádřili k ožehavé otázce polygamie, o které během zasedání informoval kardinál Fridolin Ambongo, arcibiskup z Kinshasy a předseda Sympózia biskupů Afriky a Madagaskaru. Zpráva vychází z kořenů polygamní reality a analyzuje její příčiny: společenské postavení, ideály, kontakty s islámem. Zpráva nicméně podotýká, že jde o praxi, která není specifikem afrického kontinentu, ale má „univerzální“ dosah, a proto „se týká pastorační péče celé církve“. Zároveň však jde o praxi v Africe je však velmi „viditelnou“ a vyžaduje proto reflexi na vysoké úrovni. Zkušenost misionářů Reflexe shrnutá v dnešním synodním dokumentu vychází u biblického pohledu na člověka, která „jasně“ potvrzuje „rovnou důstojnost muže a ženy před Bohem“. Polygamie je proto považována za specifickou formu „otroctví žen“, a tedy za praxi hluboce nemorální. Zpráva se opírá o zkušenosti misionářů, kteří jsou s touto realitou neustále konfrontováni.  Zdůrazňuje proto, že pastorační činnost se musí soustředit na boj proti polygamii, protože monogamní manželství je „nezbytnou podmínkou pro to, aby člověk byl nebo se stal křesťanem“. Žádná nejednoznačnost Zpráva zdůrazňuje, že v této věci nesmějí existovat žádné nejednoznačnosti: „Nelze se v žádném případě odchýlit od oficiální nauky církve: pastorační přístup k polygamistům se musí vyhnout se všemu, co by mohlo vypadat jako uznání polygamie ze strany církve“. Synodální komise opakuje výzvu k podpoře monogamie skrze učení Písma o jedinečnosti a nerozlučitelnosti manželství. Pastorační péče a svátosti Zpráva rovněž vyjmenovává různé pastorační přístupy, které se v Africe ve vztahu k polygamistům uplatňují. Některé vyžadují, aby si polygamista, který chce přistupovat ke svátostem, „vybral jednu manželku“ a ostatním ženám a dětem zaručil „spravedlnost a podporu“. Jiné zavádějí „trvalý katechumenát, přijímající osobu do společenství bez přístupu ke svátostem“. „Zvláštní doprovázení“ je naopak vyhrazen pro takzvanou „skrytou polygamii“, tedy neoficiální mnohoženství. Přesná jsou pak doporučení týkající se křtu, počínaje tím, že „polygamisté, kteří si přejí ztotožnit se s Kristem skrze milost křtu, musí být pečlivě připraveni, zbavit se některých kulturních překážek, přijmout evangelní poselství, přijmout křesťanský ideál a zavázat se k monogamnímu manželství před přijetím křtu“. Jinými slovy, církev nepokřtí polygamistu na základě slibu: „Pro polygamisty neexistuje předběžné udělení svátosti křtu, ale je zapotřebí doprovázení v perspektivě inkulturované pastorace“. Blízkost, naslouchání, docenění žen SECAM nakonec zmiňuje pastorační péči nabízející „blízkostí“, „naslouchání“, „přijetí lidí“, „respektování jejich cest“ a zaměřenou „na docenění důstojnosti ženy“. Tento typ pastorace„umožní navázat respektující a bratrský dialog mezi polygamními páry a pastýřem (knězem, biskupem), zástupcem milosrdného Krista, který hledá ztracenou ovečku a souhlasí s tím, že usedne ke stejnému stolu s celníky a hříšníky“. Volání chudých a země Závěrečná zpráva Skupiny č. 2 odpovídá na pět otázek ohledně toho, „jak může církev lépe naslouchat volání chudých a země“. Pro členy týmu naslouchání chudým a zemi „není pastorační volbou, ale aktem víry, který je podstatou poslání církve“. Czerny totiž připomíná, že pojem „naslouchání“ označuje „integrální proces, který zahrnuje setkání, pochopení problému, jednání, hodnocení a duchovní podporu a který se týká každého křesťana, i toho, kdo se cítí chudý“. Společná odpovědnost všech Otázka, kterou klade Skupina č. 2, zní: „Jak může církev lépe naslouchat těmto dvěma navzájem propojeným voláním, s vědomím, že reagovat na volání chudých znamená také reagovat na volání země, a naopak?“ V tomto smyslu zpráva identifikuje nástroje, které jsou v církvi již k dispozici – farnosti, základní společenství, hnutí, Charita, ekumenické a mezinárodní sítě. Vyzdvihuje jejich bohatství, ale varuje před „pokušením neoprávněně přenést odpovědnost na specializované struktury“. Každý pokřtěný je totiž zván ke „společné odpovědnosti“. Observatoř pro osoby se zdravotním postižením Mezi návrhy skupiny se objevujuje návrh na zřízení církevní observatoře pro osoby se zdravotním postižením, který předložila podskupina složená převážně z lidí se zdravotním postižením a která by mohla představovat „model, který lze replikovat na místní a regionální úrovni, aby se dal hlas všem marginalizovaným skupinám“. Setkání s existenciálními periferiemi Na teologické úrovni zpráva požaduje, aby „teologové pocházející z nejzranitelnějších společenství byli aktivně zapojeni do práce na magisteriálních dokumentech“. Ve stejném duchu je považuje za důležité, aby vzdělávací programy pro laiky, řeholníky a seminaristy zahrnovaly „přímé setkání s existenciálními periferiemi“.

Sestra Nathalie Becquart navštíví Prahu

Publikováno: 24. 3. v 13:59, zdroj cirkev.cz

Jak vypadá synodalita v praxi a proč je pro místní církve zároveň nadějí i výzvou? Po synodě o synodalitě teď začíná ta nejnáročnější část: uvádění do života v diecézích, farnostech a komunitách. V některých zemích už synodalita přináší novou pastorační kreativitu, jinde vyvolává nejistotu nebo odpor — často ze strachu a nedorozumění. Jak tyto obavy číst? Co pomáhá, aby se synodalita nestala jen heslem? Jaké proměny teologie a spirituality synodalita vyžaduje? Přijďte naslouchat, ptát se a společně hledat, jak může synodální církev vypadat tady a teď.Hosté přednášky:NATHALIE BECQUART je francouzská řeholnice z kongregace Xavières a teoložka dlouhodobě angažovaná v oblasti synodality. Od roku 2021 působí jako podsekretářka Generálního sekretariátu Synody biskupů ve Vatikánu. Stala se první ženou v historii, která má na biskupské synodě hlasovací právo.PROKOP BROŽ je teolog a pomocný biskup královéhradecký. V diecézi koordinuje implementaci synodálního procesu. V rámci České biskupské konference je delegátem Rady pro synodální proces a nese odpovědnost za oblast synodality na celostátní úrovni.ANNA GELETY je advokátka. V synodálním procesu se zapojila na místní úrovni ve farnosti sv. Terezie v Kobylisích: byla součástí týmu, který zpracovával výstupy ze synodálních skupinek a připravil pro farnost shrnutí témat i základní statistické pohledy na to, co v debatách zaznívalo.Debata je otevřená veřejnosti a moderuje ji Benedikt Mohelník. 

Tvá slova jsou Duch a život: Vyšel druhý díl synodálního sborníku vzniklého z iniciativy biskupa Hrdličky

Publikováno: 17. 3. v 9:09, zdroj Arcibiskupství olomoucké

Úvodní slovo patří arcibiskupu Josefu Nuzíkovi, který připomíná, že i když jubilejní rok skončil, naděje v našich životech zůstává. „Předkládaný druhý díl ukazuje, jak se tato naděje projevuje v konkrétních osudech a společenstvích. Čteme v něm o síle Božího slova, poznáváme farnost jako rodinu a dozvídáme se, jak duchovní hudba dokáže proměnit lidské srdce,“ píše olomoucký arcibiskup.Sborník nabízí čtenářům pestrou paletu textů, které stavějí na osobní zkušenosti s Bohem a církví.Biskup Josef Hrdlička uvažuje nad krizí víry, ale i nad novou touhou po křtu a pevných hodnotách v dnešním světě.Text Martin Slabého „Láska někdy bolí“ se dělí o zkušenost víry uprostřed ztráty nenarozeného dítěte.Richenza Buková vykresluje obraz farnosti jako skutečné rodiny, kde se víra mění v konkrétní skutky.Martina Pavlíková představuje historii kurzů pro lektory Božího slova a manželé Bernátkovi i Jarmila Navrkalová přibližují krásu a sílu duchovní hudby.Milada Betlachová pak popisuje, co by se stalo, kdyby lidé nechali Boží obraz v sobě růst a kvést a přinášet plody.Součástí je i hluboká báseň Jiřího Suchého „Láska a naděje“, kterou autor zaslal biskupu Hrdličkovi v době jeho nemoci.Stejně jako u prvního dílu celou publikaci vizuálně dotvářejí fotografie biskupa Antonína Baslera.Publikace je v těchto dnech distribuována do farností. Zájemci si ji – a někde stále i první díl – mohou vyzvednout zdarma (do vyčerpání zásob) nebo si ji stáhnout v elektronické podobě na odkazu níže.Tvá slova, Pane, jsou Duch a jsou život (PDF)

„Jsme na jedné lodi“: Arcibiskup Nuzík se opět setkal s oběťmi zneužívání

Publikováno: 30. 3. v 11:05, zdroj Arcibiskupství olomoucké

Program zahájila společná modlitba a mše svatá v kostele sv. Anny vedle katedrály. Arcibiskup Nuzík během ní vyšel ze čtení daného dne, textu proroka Ezechiela, který hovoří o vnitřní proměně a očištění národa. „Jsem přesvědčen, že podobný proces proměny a očištění probíhá také v církvi v souvislosti s řešením otázek zneužívání. Každé takové shromáždění, jaké prožíváme i dnes, je projevem lítosti nad tím, co se stalo. Zároveň je to další krok v neustálé snaze posilovat prevenci, aby se narušená důvěra ve službu církve a kněží mohla zase obnovit,“ uvedl a zdůraznil přitom, že vedle lidského snažení a omluvy, kterou vůči všem obětem při této příležitosti znovu zopakoval, je zapotřebí také upřímná touha po uzdravení, které přichází skrze Boha.V přímluvách, které pro tuto bohoslužbu připravili lidé ze spolku Někdo Ti uvěří, pomáhajícího obětem zneužívání v církvi, pak všichni zúčastnění prosili nejen za zneužité, ale i za ty, kdo je doprovázejí, za představitele církve a všechny, kteří se podílejí na vyšetřování případů, a také za pachatele, aby nahlédli hrůzu toho, co spáchali, a s důvěrou v Boží milosrdenství přijali odpovědnost za své skutky.Jít s každým jeho tempemNásledná diskuze v nedaleké restauraci U Kristýna otevřela konkrétní témata. Arcibiskup Nuzík nejprve zmínil logo kontaktního místa olomoucké arcidiecéze pro oběti zneužívání a jeho heslo „Jsme na jedné lodi“. „Zbavit se tohoto zla musíme všichni společně. Loď tu ale není od toho, abychom stáli ve stojatých vodách, loď nás má posunout: všechny společně v tom, jak dál posilovat prevenci, a individuálně v tom, jak přes všechna zranění, bolest a tíhu spáchaného zla směřovat k uzdravení,“ řekl a dodal: „Chceme každému pomoci, aby našel sílu a nedovolil minulé bolesti být tím jediným, co určuje jeho budoucnost.“Ze strany přítomných obětí zazněl mimo jiné silný apel na včasnou a automatickou nabídku terapie, protože právě okamžitá pomoc odborníka může zabránit tomu, aby člověk „propadl sítem“ a zůstal se svým traumatem izolován mimo společnost.To potvrdil také arcibiskup Nuzík. „Uvědomil jsem si, že pokud zůstaneme u všeobecného pohledu, vlastně nic neřešíme. Teprve až když sestoupíme k pohledu jednotlivce, můžeme hledat řešení, ale také objevit skutečně bolestné místo. Univerzální recept neexistuje a my musíme jít s každým člověkem jeho tempem a individuálně,“ shrnul. Připustil přitom, že církev se i skrze tato setkávání postupně učí jít kupředu. Po fázi, kdy bylo nutné se zabývat právní rovinou, a následném budování sítě doprovázení skrze kontaktní místo nyní přichází další náročná rovina, práce s pachateli.Od modlitby ke konkrétním činůmTéma ochrany obětí přitom v Olomouci rezonovalo v uplynulém týdnu opakovaně. V úterý 24. března se uskutečnil další kněžský den, tentokrát zaměřený na praxi a prevenci právě v oblasti zneužívání. Mezi přednášejícími vystoupil církevní právník P. Libor Botek, advokát Daniel Bartoň, sexuolog Peter Kepič a také Anna Ptáčková a Marek Drábek ze spolku Někdo Ti uvěří. Kněží tak byli obsáhle informováni o sexuálních poruchách, posttraumatických reakcích i hranicích sexuálního a duchovního zneužití.A na Květnou neděli uplynul přesně půlrok od chvíle, kdy arcibiskupství otevřelo své kontaktní místo pro oběti zneužívání. To je určeno všem, kdo se v prostředí církve setkali s nevhodným chováním nebo některou z forem zneužívání – ať už jako přímé oběti, svědci, příbuzní nebo jejich blízcí. Služba vyslechne a předá informace, jak v dané věci postupovat, nenahrazuje ale orgány, které zneužívání řeší z titulu své funkce – tedy zejména církevní soud nebo orgány činné v trestním řízení. Komunikace probíhá anonymně a nejprve po e-mailu na adrese pomocobetem@ado.cz, všichni zapojení odborníci jsou vázáni mlčenlivostí, a pokud dojde na osobní setkání, koná se v diskrétní poradenské místnosti v centru Olomouce. Kontaktní místo zveřejnilo i leták s podrobnými informacemi, jak zneužívání rozpoznat a jak postupovat v případě, že se s ním někdo setká.„Jsem rád, že se v arcidiecézi podařilo vytvořit prostor, kde se lidé mohou bezpečně ozvat a svěřit se s tím, co prožili,“ uvedl arcibiskup Nuzík. Církev podle něj musí nejen umět spáchané zlo pojmenovat, ale také nabídnout pomoc těm, kteří se cítí zranění. „Kontaktní místo poskytuje bezpečné prostředí, kde jsou tito lidé vyslyšeni a kde se jim dostává první podpory i nasměrování na ty, kdo se jim mohou věnovat,“ dodal.

Skončilo plenární zasedání Papežské komise pro ochranu nezletilých

Publikováno: 23. 3. v 8:48, zdroj cirkev.cz

Zástupci z různých částí světa se soustředili především na podporu obětí, vytváření globálních standardů a prohlubování spolupráce napříč všemi úrovněmi církevního života. V úvodu vyjádřili vděčnost papeži Lvu XIV. za jeho vedení a důraz na ochranu důstojnosti každého dítěte i zranitelného člověka. Samotnému zasedání předcházela také audience u Svatého otce.V kontextu pokračujících globálních konfliktů komise zdůraznila naléhavou potřebu větší spolupráce, naslouchání a pokory. Její předseda, arcibiskup Thibault Verny, upozornil na nezbytnost sdílené odpovědnosti a systematické podpory místních církví při vytváření bezpečného prostředí.Jedním z klíčových témat bylo zapojení obětí a osob, které zažily zneužívání. Komise opakovaně zdůraznila, že právě jejich zkušenost musí být výchozím bodem všech přijatých opatření. Nedávné případy zneužívání označila za bolestnou připomínku selhání, k nimž v církvi došlo.Významná část jednání byla věnována přípravě univerzálních směrnic, které mají být srozumitelné, praktické a uplatnitelné v různých kulturních kontextech. Dokument by měl být předložen papeži ještě v průběhu letošního roku.Komise rovněž zhodnotila pokrok iniciativy Memorare, jež v současnosti podporuje 18 místních církví. Pozitivní posun zaznamenala zejména v Africe a Latinské Americe, přetrvávají však problémy spojené s nedostatkem zdrojů a nedostatečnou mírou odpovědnosti.Výroční zpráva komise se postupně stává nejen nástrojem podpory, ale i kontroly. Upozorňuje na regionální rozdíly, nedostatky v dostupnosti dat i přetrvávající legislativní výzvy.Závěr jednání patřil novým hrozbám, zejména problematice online zneužívání a dalším formám zranitelnosti. Komise zdůraznila, že ochrana v digitálním prostoru se musí stát jednou z nejvyšších priorit, a to s ohledem na rostoucí rizika, jimž jsou děti a zranitelné osoby vystaveny.Zdroj: web Tutela minorum 

Papež o ochraně nezletilých: nejde o volitelný úkol

Publikováno: 16. 3. v 13:55, zdroj Vatican News

Jak řekl Svatý otec, prevence zneužívání je náročná, tichá a obtížná služba, která je však nezbytná pro život církve a budování skutečné kultury péče. Papež František vědomě zařadil Komisi mezi instituce Římské kurie, „aby připomněl celé církvi, že prevence zneužívání není volitelným úkolem, ale konstitutivním rozměrem poslání církve“. Nejde jen o postupy, ale o novou kulturu péče Papež zdůraznil, že prevence zneužívání „nikdy není jen souborem protokolů či postupů. Jde o pomoc při formování kultury péče v celé církvi, v níž ochrana nezletilých a osob v obtížné situaci není vnímána jako povinnost vnucená zvenčí, ale jako přirozený projev víry. To vyžaduje proces obrácení, v němž nasloucháme utrpení druhých, a to nás vede k jednání“. Zkušenosti poškozených nás učí pokoře Lev XIV. zdůraznil, že zkušenosti poškozených musejí být nezbytnými referenčními body. Ačkoli jsou bolestivé a není snadné je poslouchat, odhalují pravdu a učí pokoře. Tímto způsobem se otevírá také důvěryhodná cesta k naději a obnově. Odpovědnost biskupů a řeholních představených Papež připomněl také odpovědnost místních biskupů a řeholních představených. Naslouchání obětem a jejich podpora se musí konkrétně projevit v každé církevní komunitě a instituci, a to i díky pomoci Papežské komise pro ochranu nezletilých. „Vaše poslání,“ řekl Svatý otec, „nespočívá v zavedení formálního procesu, ale je znamením společenství a společné odpovědnosti.“ „Ochrana nezletilých a lidí, kteří se ocitli v obtížné situaci,“ řekl na závěr papež, „není izolovanou oblastí církevního života, ale dimenzí, která prostupuje pastorační činnost, formaci, správu a disciplínu. Každý krok vpřed na této cestě je krokem ke Kristu a k více evangelní a autentičtější církvi.“

Muzikál Na život – velikonoční příběh očima mladých

Publikováno: 6. 4. v 13:55, zdroj Biskupství brněnské

Zatímco první ročník připravili mladí z Velké Bíteše dramatizaci velikonočních událostí v místním kostele sv. Jana Křtitele, další rok už představení realizovali v mnohem větším měřítku v bítešském kulturním domě. Stejně tomu bude i letos. Jak vysvětluje Barbora Smutná z organizačního týmu, všechna tři představení jsou založena na Ježíšově velikonočním příběhu, pokaždé jsou ale zpracovaná jiným způsobem. Dramatická linka letošního muzikálu Na život je propojuje evangelní příběh se současností. Jeho název má dvojí symboliku – „na život“, který má pro nás Bůh připravený, a „naživo“ právě kvůli jeho propojení s dnešní dobou.Představení vymýšlí a realizuje parta mladých (mezi 15-30 lety) z farnosti, na akci samotné se ale podílí také řada dalších farníků, kteří ji například zabezpečují technicky, příprava muzikálu tak ve farnosti přirozeně propojuje generace. Na scéně se vystřídá přibližně 40 mladých amatérských herců, zapojeny budou v jedné scéně i menší děti. „Myslím, ze přípravou teď žijeme všichni. Nejde ani tak o to, aby představení bylo dokonalé, i když se o to samozřejmě snažíme, ale jde především o to společenství, které díky tomu tvoříme. Máme všichni společný cíl, kterým je oslavit Ježíše Krista, ukázat lidem jeho příběh a pozvat je k Němu. Věříme, že Bůh bude konat a že tam bude s námi,“ popisuje Barbora Smutná a dodává: „Lidi z farnosti se na muzikál moc těší, modlí se za nás a to je pro nás velké povzbuzení.“Muzikál Na život odehrají mladí v kulturním domě ve Velké Bíteši v neděli 12. dubna ve dvou časech: 15.00 a 18.00. Je nutné se dopředu zaregistrovat ZDE. Vstupné je dobrovolné. 

Světový den dětí se bude slavit v diecézích - nikoli v Římě

Publikováno: 31. 3. v 12:44, zdroj Vatican News

Na základě chirografu Svatého otce Lva XIV. o Světovém dni dětí (12. února 2026) považuje Dikasterium pro laiky, rodinu a život po pečlivém zvážení a po dohodě se Svatým otcem za vhodné zrušit oslavy II. Světového dne dětí, původně plánované v Římě ve dnech 25. až 27. září 2026. Všechny iniciativy zaměřené na pastorační péči o děti budou moci být podle uvážení ordinářů realizovány na diecézní nebo farní úrovni a za účasti rodin, které jsou přirozeným místem lidského a duchovního růstu každého dítěte. Dikasterium ve svém oficiálním sdělení zároveň ujišťuje, že " pokračuje ve svém úsilí o podporu pastorační péče o rodinu ve všech jejích podobách."

FOTOGALERIE: Log in! 2026 v Plzni

Publikováno: 30. 3. v 14:53, zdroj Diecéze plzeňská