ČBK

Zpráva o rodině 2026 a její význam pro církev

Publikováno: 14. 9. v 10:20

Rada pro rodinu

Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) vydal Zprávu o rodině 2026. Tento dokument, publikovaný s tříletou periodicitou, podle vyjádření MPSV vzala na vědomí vláda ČR. Zpráva bude východiskem pro opatření státní rodinné politiky stejně jako předchozí zprávy z let 2020 a 2023. Jaký význam má pro církev a její službu naděje a jaké výzvy přináší, zhodnocuje emeritní ředitelka Národního centra pro rodinu Marie Oujezdská. Cílem předkládané Z

Prohlášení Rady Iustitia et Pax: Nepodléhejme dezinformacím, stůjme na straně obětí ruské agrese

Publikováno: 4. 9. v 12:15

Rada Iustitia et Pax

Ruská agrese proti Ukrajině přinesla statisíce obětí, miliony vysídlených lidí a nezměrné lidské utrpení. Přesto v české společnosti sílí hlasy, které odpovědnost agresora zpochybňují nebo přebírají proruské dezinformace. Jaké jsou příčiny těchto postojů a proč je důležité stát na straně napadených? Přinášíme prohlášení Rady Iustitia et Pax Česká republika, které vybízí k rozlišování, solidaritě a konkrétní pomoci Ukrajině. Nepodléhejme dezinform

Nový apoštolský nuncius Eugene Martin Nugent je v České republice

Publikováno: 3. 9. v 19:16

Oddělení komunikace

Nový apoštolský nuncius Eugene Martin Nugent přicestoval ve čtvrtek 3. září v podvečer do Prahy. Po přivítání představiteli katolické církve jej čekají také první kroky spojené s jeho diplomatickým posláním – kontakt s Ministerstvem zahraničních věcí a následně předání pověřovacích listin prezidentu republiky. Co čeká nového apoštolského nuncia v nejbližších dnech?Na letišti nového apoštolského nuncia přivítali předseda ČBK, olomoucký arcibiskup

Britští poslanci odmítli návrh zákona o asistované sebevraždě

Publikováno: 15. 9. v 12:43, zdroj cirkev.cz

Návrh zákona neprošel 11. září druhým čtením v Dolní sněmovně. Poslanci jej odmítli většinou 16 hlasů. Předloha, kterou předložila labouristická poslankyně Lauren Edwardsová, měla umožnit dospělým v Anglii a Walesu, u nichž se předpokládá, že jim zbývá méně než šest měsíců života, požádat za stanovených podmínek o asistovanou sebevraždu. Žádost měli posuzovat dva lékaři a následně odborná komise.Hlasování znamená výrazný obrat oproti předchozímu projednávání obdobné legislativy. Podobný návrh prošel v listopadu 2024 druhým čtením většinou 55 hlasů a v červnu 2025 jej Dolní sněmovna schválila ve třetím čtení poměrem 314 ku 291. Legislativní proces však následně nebyl dokončen ve Sněmovně lordů.Obavy o zranitelné lidiJedním z hlavních témat debaty byla ochrana nemocných, starších lidí a osob se zdravotním postižením. Kritici návrhu upozorňovali na nebezpečí, že rozhodnutí člověka ukončit svůj život může ovlivnit nedostatečná péče, osamělost nebo obava, že je pro své okolí přítěží.Výhrady přitom nevznášely pouze náboženské organizace. Obavy týkající se navrhovaných ochranných mechanismů vyjadřovali také zástupci zdravotnických profesí, paliativní péče, organizací lidí se zdravotním postižením či organizací pomáhajících obětem domácího násilí.Biskupové zdůrazňují solidaritu a péčiVýsledek hlasování uvítal také liverpoolský arcibiskup John Sherrington, který se v rámci Biskupské konference Anglie a Walesu věnuje otázkám ochrany života. Během projednávání návrhu upozorňoval zejména na riziko tlaku na zranitelné lidi, včetně osob se zdravotním postižením nebo obětí domácího násilí.Po hlasování poděkoval poslancům i lékařům, právníkům, organizacím zastupujícím lidi se zdravotním postižením, představitelům různých náboženství a dalším, kteří proti návrhu vystupovali. Zdůraznil, že odpovědí společnosti na vážnou nemoc, zdravotní postižení a stáří mají být především solidarita, péče a respekt.Katoličtí biskupové zároveň poukazují na potřebu širší dostupnosti kvalitní paliativní péče. Lidé na konci života by podle nich měli mít možnost prožít toto období s důstojností, podporou a odpovídající péčí, aniž by získávali pocit, že jsou pro druhé přítěží.Zdroj: Zenit, redakčně upraveno

V neděli 20. září můžeme podpořit církevní školství. Koná se pravidelná sbírka.

Publikováno: 15. 9. v 11:35, zdroj Biskupství brněnské

„Jedním z hlavních úkolů církve v její pastorační službě je výchova a vzdělávání dětí a mladé generace. Na církevních školách usilujeme o celistvý rozvoj osobnosti v křesťanském prostředí. Chceme, aby naše školy poskytovaly kvalitní vzdělání a byly bezpečným i podnětným místem,“ říká P. Pavel Šenkyřík, biskupský vikář pro pastoraci a vzdělávání. Sbírka letos podpoří například rekonstrukci budoucí biskupské základní školy G. J. Mendela v Brně, část výtěžku putuje také na pokrytí nákladů spojených se studiem našich bohoslovců (v tomto školním roce se na kněžství připravují za brněnskou diecézi dva studenti v Teologickém konviktu Olomouc, jeden v tamním semináři a dva další studují v Římě).V uplynulém roce se také díky darům věřících a donátorů podařilo realizovat nové prostory pro Křesťanskou pedagogicko-psychologickou poradnu, která od letošního září působí na Biskupském gymnáziu v Brně. Církevní školy v brněnské diecézi lze podpořit jednorázově nebo pravidelně také prostřednictvím platformy Donátor. V roce 2025 se zde dárci složili například na vybavení zahradního koutku pro děti ve školce Milosrdných bratří, částečnou renovaci interiéru na Střední odborné škole sociální v Jihlavě a Cyrilometodějské základní škole v Brně nebo na nákup LCD displejů pro studenty brněnského Cyrilometodějského gymnázia a Střední odborné školy pedagogické.

La Salette je místem smíření a pokoje

Publikováno: 15. 9. v 11:22, zdroj Vatican News

Krásná Paní – tak Melania Calvat a Maximin Giraud popisovali Pannu Marii, která se jim jednoho odpoledne zjevila na okraji pastviny nad alpskou vesnicí La Salette, kde pásli ovce. Pastýři nevěděli, kdo byla žena, která k nim promlouvala, její poselství však bylo důrazné: hovořila o naléhavé potřebě obrácení a dramatických důsledcích hříchu. Ve svých výpovědích pak opakovaně zdůrazňovali nadpozemskou krásu plačící Ženy. Co nám říká její poselství dnes, když od zjevení uplynulo 180 let, přibližuje polský saletinský misionář P. Zbigniew Cybulski, který se věnuje poutníkům přijíždějícím do La Salette.„Panna Maria v La Salette volala k obrácení a i dnes vidíme, jak velmi je to v tomto ztraceném světě potřebné. Dnes, stejně jako tehdy, svět, který Boha ‚odstrčil‘ a myslí si, že může žít bez Něho, ve skutečnosti po Něm touží,“ říká P. Cybulski. Poutníci i dnes velmi silně vnímají krásu, o které mluvili pastýři po setkání s Krásnou Paní, dodává. „Proto je pro mě silným zážitkem sdílet s poutníky to, co se stalo na La Salette. Často reagují velmi živě, když poslouchají o zjevení. A když žehnám skupinám, které odtud odjíždějí, vidím, že opouštějí toto místo s pocitem, že toho nebylo dost – stejně jako když odjíždíme z domu milované maminky,“ říká.Panna Maria z La Salette se zjevila s křížem, na jehož ramenech leželo kladivo a kleště – nástroje Umučení Páně, ale také symboly pokání a smíření, které jsou charismatem kongregace saletinských misionářů. Řeholní společenství vzniklo s cílem šířit poselství Pláčící Panny Marie z La Salette. V Čechách spravují poutní místo v Bozkově u Semil a farnosti v Železném Brodě a v Mělníku.Stále větší množství lidí, kteří v posledních letech žádají v alpské svatyni o zpověď, svědčí o duchovním oživení, které je již několik let patrné ve Francii a dalších západních zemích. „Mnozí z těchto lidí říkají, že se ke zpovědi nedostali už léta, nebo že se v jejich farnostech praktikovalo takzvané ‚hromadné odpouštění hříchů‘,“ říká polský kaplan. „Panna Maria zahájila své poselství slovy ‚přistupte, mé děti, nebojte se‘, a tato slova dnes v srdci slyší mnoho lidí, kteří přicházejí do La Salette. A pokoj, který tu prožívají, je také odpovědí na smíření, které je dnes tak potřebné v rodinách i ve společnosti.“Na otázku ohledně počtu poutníků, kteří každoročně navštěvují nejvýše položenou horskou svatyni na světě, kněz Cybulski vysvětluje, že je těžké uvést přesná čísla, neboť kromě těch, kteří ohlásí svůj příjezd, se mnoho lidí dostává na La Salette při horských výletech. „Přicházejí jako turisté, ale na místě zjevení se jich také dotkne Bůh a odcházejí odtud jako poutníci,“ říká. Jistě však jde o stovky tisíc. Malebná bazilika vyzdobená Arcabasovými malbami i nádhera Delfinských Alp přitahují nejen katolíky. „Vídáme tu také muslimky v tradičních šátcích,“ uvádí kněz jako příklad. Mimochodem právě z Indonésie, největší muslimské země na světě, přijelo loni do La Salette nejvíce poutnických skupin. V současné době konflikt na Blízkém východě ztěžuje Indonésanům cestování do Evropy, a tak mezi organizovanými poutěmi vedou skupiny z Polska. „Máme tu poutníky opravdu z celého světa. Z Evropy, Spojených států, Latinské Ameriky... Mnozí z nich jsou starší lidé, kteří žádají o svátost pomazání nemocných. Přijíždějí však také skauti, mládežnické pastorační skupiny a rodiny s dětmi. Početní jsou poutníci z Ukrajiny, kteří se zde od začátku války neustále modlí za mír,“ vypočítává saletin. „Vidíme, jak lidé pocházející z konfliktních prostředí začínají mezi sebou přátelsky hovořit. Jak lidé, kteří se chtěli jen procházet po horách‘, zaslechnou hlas Panny Marie, který je vede k Bohu.“Hlavní jubilejní oslavy v La Salette proběhnou 19. září, v den 180. výročí zjevení, a předsedat jim bude biskup Jean-Marc Eychenne, ordinář diecéze Grenoble-Vienne. Duchovní příprava na oslavy je spojena s modlitbou za první papežskou návštěvu ve Francii po 18 letech. „Tato země dnes velmi potřebuje útěchu a posílení,“ říká P. Cybulski. „Očekáváme tyto události s vírou a nadějí.“

Filmy, které nasytí duši: Hra na Boha – Komu patří můj život?!

Publikováno: 15. 9. v 11:12, zdroj cirkev.cz

Příběh vychází z jednoduché, avšak mimořádně silné situace. Osmasedmdesátiletý Richard Gärtner žádá spolkový úřad pro léčiva o vydání smrtelné dávky pentobarbitalu sodného, látky používané při eutanaziích. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o člověka trpícího nevyléčitelnou nemocí nebo nesnesitelnými bolestmi. Jenže právě zde přichází zásadní zvrat. Pan Gärtner je tělesně zdráv. Jeho rozhodnutí pramení ze smrti milované manželky a z přesvědčení, že jeho život ztratil smysl. A právě tento fakt posouvá celý film z roviny medicíny do oblasti etiky, práva, filozofie i hluboce lidských emocí.Celý děj je vystavěn jako jednání etické rady. Před divákem postupně vystupují odborníci zastávající rozdílné pohledy – profesorka ústavního práva, představitel Německé lékařské komory, katolický biskup i praktická lékařka Richarda Gärtnera. Každý z nich předkládá své argumenty, které nejsou černobílé ani jednoduché. Film dává stejný prostor právním, ústavním, morálním, etickým i náboženským hlediskům, stejně jako pohledu lékařů, pacientů nebo rodinných příslušníků. Nevyhýbá se ani otázkám paliativní péče, její dostupnosti a možnostem, které může nabídnout lidem v závěru života.Největší síla filmu však spočívá v tom, že se nesnaží diváka přesvědčit o jediné správné odpovědi. Argumenty obou stran jsou předkládány s respektem a intelektuální poctivostí. Každý nový příspěvek do debaty může změnit názor diváka nebo jej alespoň přimět pochybovat o dosavadním postoji. Člověk se tak přistihne, že během sledování souhlasí, vzápětí nesouhlasí s tou danou postavou. Málokterý film dokáže diváka vtáhnout do diskuse natolik intenzivně.Zcela výjimečný je samotný závěr. Moderátorka se obrací přímo k divákům a pokládá stejnou otázku, kterou řešila celá etická rada: Má člověk, jako je Richard Gärtner, právo na lékařskou pomoc při ukončení svého života? V tu chvíli už nejde o filmové postavy. Odpověď hledá každý sám v sobě. A právě v tom spočívá mimořádná hodnota tohoto snímku. Nenabízí jednoduchý verdikt, ale ponechává závěr na svědomí, zkušenostech a hodnotách každého jednotlivce.Hra na Boha otevírá otázky, které jsou aktuálnější než kdy dříve. Komu vlastně náš život patří? Má právo o jeho konci rozhodovat pouze jeho nositel, nebo neseme odpovědnost také vůči svým blízkým, rodině či společnosti? Má lékař pomáhat pouze zachraňovat život, nebo může být za určitých okolností etické pomoci člověku zemřít? Kde končí autonomie jednotlivce a začíná odpovědnost vůči druhým? Film nenutí přijmout jednu ideologii, ale zve k přemýšlení nad tématy lidské důstojnosti, svobody, spravedlnosti, lékařské etiky, víry, práva i smyslu života.Právě proto bych tento snímek doporučil nejen běžným divákům, ale také jako mimořádně cenný materiál pro školy, letní tábory, vzdělávací semináře nebo rodinné promítání. Samotný film totiž není cílem – tím skutečným začátkem je až diskuse po jeho skončení. Za předpokladu citlivé moderace může otevřít rozhovory, ke kterým bychom se jinak možná nikdy neodhodlali. Učí naslouchat argumentům druhých, respektovat odlišné názory a přemýšlet o otázkách, na které neexistují jednoduché odpovědi.Ani pro člověka, který je věřící a má na podobné otázky zdánlivě jasný názor, nemusí být tento film zbytečný. Naopak. Může být příležitostí ověřit si, zda své postoje dokážeme nejen opakovat, ale také srozumitelně, citlivě a věcně obhájit. Film pomáhá tříbit argumenty, učí naslouchat odlišným pohledům a možná nám nastaví i nepříjemné zrcadlo – že v podobné diskusi bychom bez hlubšího promýšlení vlastních postojů obstáli jen velmi těžko.Hra na Boha není film, který by divákům říkal, co si mají myslet. Je to film, který vede k diskuzi. A právě proto stojí za vidění.Kde film zhlédnout?Film Hra na Boha můžete vidět na křesťanské streamovací platformě Filmana: filmana.cz/cs/film/535-hra-na-boha a v aplikacích pro iOS a Android.

CCEE a CEC společně vyzývají k míru a solidaritě s pronásledovanými křesťany

Publikováno: 15. 9. v 8:48, zdroj cirkev.cz

Výzva k míru a solidaritěČlenové výboru v prohlášení vyjadřují solidaritu se všemi pronásledovanými křesťany nejen v Evropě, ale po celém světě. „Uvědomujeme si utrpení, strach a rány zasazované celému Kristovu tělu. Naše modlitby patří všem sužovaným národům – od Ukrajiny přes Blízký východ až po další části světa, zejména Svatou zemi, kde se náš Pán a Spasitel narodil, žil, trpěl, zemřel a vstal z mrtvých, aby nám přinesl pokoj,“ uvádí společná výzva.Její autoři čerpají naději ze síly a odolnosti lidí uprostřed velkého utrpení i z úsilí o vytváření kultury míru, spravedlnosti a smíření. Křesťany v Evropě i dalších částech světa vyzývají, aby se k tomuto úsilí připojili: „Jako učedníci Ježíše Krista jsme povoláni společně se modlit za mír ve světě a musíme se zavázat k ochraně života a důstojnosti každého člověka,“ uzavírá prohlášení.Dokument podepsali předseda CCEE, vilniuský arcibiskup Gintaras Grušas, a předseda CEC, arcibiskup Nikitas z Thyateiry a Velké Británie.Charta Oecumenica nesmí zůstat jen na papířeHlavními tématy výročního setkání byly uvádění revidované Ekumenické charty (Charta Oecumenica) do života, synodalita a další kroky v ekumenické spolupráci. Aktualizovanou chartu společně podepsali předsedové CCEE a CEC 5. listopadu 2025 v Římě. Účastníci nyní diskutovali o tom, jak její závazky uskutečňovat prostřednictvím modlitby, dialogu, formace a praktické spolupráce.„Od našeho loňského setkání v Římě jsme pokročili, ale Charta Oecumenica nesmí zůstat pouhým dokumentem na papíře. Musí se stát živým závazkem, který bude ovlivňovat naše rozhodování, posilovat společné svědectví a vést ke konkrétní spolupráci mezi křesťany v celé Evropě,“ uvedl arcibiskup Grušas.Arcibiskup Nikitas připomněl, že církve mají společnou odpovědnost kráčet spolu a nabízet věrohodné křesťanské svědectví zakořeněné ve smíření, pokoji a naději.Synodalita v různých křesťanských tradicíchSpolečný výbor se zabýval také pojetím synodality v katolické, protestantské, pravoslavné a anglikánské tradici. Diskuse zdůraznila význam naslouchání, rozlišování, účasti a společenství. Účastníci rovněž hledali způsoby, jak může synodalita posílit ekumenickou spolupráci a společné křesťanské svědectví v Evropě.Součástí programu byly společné modlitby v kostele Heiliggeistkirche a návštěva sídla Protestantské církve Hesenska a Nasavska v Darmstadtu, která je členem CEC. Účastníci se setkali s jejím vedením a hovořili o ekumenickém životě této církve i o výzvách, které pro demokracii v Evropě představuje rostoucí nacionalismus.Zdroj: CCEE