ČBK

Papež přináší jiný pohled na AI

Publikováno: 11. 11. v 20:54, zdroj Katolický týdeník

Že papež Lev XIV. hodlá svou první encykliku věnovat mj. AI, se očekávalo. Překvapila vás přesto něčím? Existovaly domněnky, že ji vydá už papež František. Jeho pontifikát rámovaly sociální encykliky Laudato si’ a Fratelli tutti – o životním prostředí, ekologii vztahů a jejich souvislostech pro život na planetě. Na řadě byla otázka, jak naše lidství proměňují moderní technologie. Třetí encykliku se papež František sice rozhodl věnovat Božskému Srdci (Dilexit nos / Zamiloval si nás), základy pro Magnifica humanitas ale už vidíme v jiných dokumentech. Na závěr pontifikátu se papež František podepsal pod dokument Antiqua et nova, který vydaly dva vatikánské úřady – Dikasterium pro nauku víry a Dikasterium pro kulturu a vzdělávání – a který pojednává o vztahu mezi vírou a umělou inteligencí. Dnes jej můžeme číst jako odkaz nástupci. Nepřekvapilo mě tedy, že Lev XIV. stejné téma zvedá. Rámuje ho ovšem „po svém“. Co tedy Lev XIV. ve srovnání s Františkem přidává? Zatímco v Antiqua et nova se o umělé inteligenci mluví především jako o nástroji, v Magnifica humanitas už nacházíme také úvahy o AI jako o aktérovi, který spoluutváří prostředí našeho života a ovlivňuje naše jednání a vztahy. Lev XIV. zdůrazňuje, že nové technologie v čele s AI do značné míry určují podobu světa. Magnifica humanitas rozhodně není jen „encyklikou o umělé inteligenci“, jak se často mylně interpretuje. Papež v ní originálně rozvíjí celé sociální učení církve, které založil už papež Lev XIII. sociální encyklikou Rerum novarum (1891), když reagoval na průmyslovou revoluci. Neměl přitom ambici navrhovat lepší parní stroje, ale reflektoval, co průmyslová revoluce znamená pro člověka a společnost. Lev XIV. na tuto tradici navazuje a ptá se, jak se při vývoji nových technologií a jejich používání můžeme stát lepšími lidmi. Proč odborná veřejnost pokládá za relevantní, co k rozvoji digitálních technologií říká papež? Papež představuje jiný typ autority, než na jaký jsme zvyklí u vyjádření vývojářů, technologických podnikatelů, politiků nebo IT odborníků. Svět mu naslouchá proto, že přináší jiný pohled. Nemusí soutěžit o zákazníky, nemusí usilovat o investice ani o technologickou převahu. Stojí mimo hlavní proud. Může si proto dovolit klást klíčové otázky: Proč tyto technologie vyvíjíme? Komu mají sloužit? Jaký svět s nimi chceme vytvořit? Encyklika vyšla na jaře. Jaké reakce ve světě zatím vyvolává? V Evropě se encyklika setkává převážně s příznivým přijetím, mimo jiné proto, že její důraz na odpovědný rozvoj a regulaci digitálních technologií souzní s přístupem Evropské unie. V Číně je její veřejný ohlas podle dostupných informací podstatně menší a papežův hlas tam z pochopitelných důvodů nemá takový společenský vliv. Velmi zajímavá je debata ve Spojených státech, kde sídlí většina nejvýznamnějších společností vyvíjejících pokročilé modely AI a kde se soustřeďuje značná část technologické a ekonomické moci, o které papež píše. Reakce na encykliku jsou zde různorodé. Někteří komentátoři oceňují, že papež upozorňuje na rizika spojená s automatizací lidského rozhodování, rostoucí závislostí na technologiích a koncentrací moci v rukou několika technologických gigantů. V širší americké debatě však zaznívají také hlasy, které důraz na regulaci a opatrnost vnímají jako překážku inovací a technologického pokroku. Papež přitom neodmítá samotný vývoj AI, ale připomíná, že jeho tempo a směřování nemohou určovat pouze ekonomické zájmy technologických společností. Papež otevírá diskusi o budoucnosti s AI. Říká, že technologie mají přispívat ke společnému dobru a lidské důstojnosti – nikoli naopak. Mohu pro to něco podniknout jako jednotlivec, nepatrný vůči technologickým obrům? Papež tvrdí, že musí vzniknout vzdělávací aliance mezi školou a rodinou. Obě mají vést ke kritickému myšlení. Co dál na rovině jednotlivce? Být náročným uživatelem, ověřovat si informace získané z AI a uvažovat, jak technologické firmy nakládají s našimi daty. Kdo je vlastní? Komu přinášejí zisk? Kdo nese náklady? Řada služeb je sice zdarma, ale i za jejich používání často platíme jinak než penězi – například poskytováním osobních údajů a informací o našem chování. Ty mohou firmy využívat k dalšímu rozvoji svých služeb a v některých případech také k trénování modelů AI. Mám dojem, že veřejnost ve světě AI hledá kladného hrdinu – třeba firmu Anthropic, jejíž zakladatel byl při uvedení, ale i v době přípravy encykliky ve Vatikánu. Je to ale vůbec možné? Veřejnost by ráda věřila, že existuje technologická společnost, která bude AI vyvíjet rychle, bezpečně a v zájmu lidstva. Anthropic se do této role dostal především díky důrazu na bezpečnost a odpovědný vývoj AI, který je významnou součástí jeho veřejné prezentace. Jejich úsilí je třeba ocenit, ale poslední měsíce ukazují, jak je problém složitý. V září Anthropic zveřejnil zprávu o několika závažných incidentech, při nichž jeho modely během bezpečnostního testování neoprávněně zasáhly do skutečných počítačových systémů. Firma přiznala, že její dosavadní bezpečnostní kontroly nedokázaly takové chování dostatečně předvídat. V říjnu upozornil na možnost, že by se budoucí systémy AI mohly samy autonomně šířit prostřednictvím počítačových sítí. Nestačí tedy, aby technologické firmy slibovaly odpovědnost, jsou potřeba podmínky, za nichž může společnost tuto odpovědnost ověřovat a kontrolovat. Papežova argumentace je velmi aktuální, protože upozorňuje, že otázku AI nelze redukovat na etiku jednotlivých vývojářů. Musíme se ptát na struktury moci, ekonomické zájmy, demokratickou kontrolu a spravedlivé rozdělení přínosů. Už papež František varoval, že AI může zvýšit tzv. digital divide (digitální nerovnost) a prohloubit propast mezi bohatými a chudými. Jenže dají se tyto nůžky přivřít? Celou encyklikou se jako červená nit vine téma lidské důstojnosti. Papež připomíná, že hodnota člověka nespočívá v jeho výkonu ani v tom, jak dokáže využívat nejmodernější technologie. Umělá inteligence přitom může existující sociální rozdíly ještě prohlubovat. Ne každý má přístup ke stejně kvalitním nástrojům a ne každý dokáže využívat jejich možnosti. Zároveň ale vidíme zajímavý paradox: ani ti, kteří mají k dispozici nejvýkonnější systémy, na tom nemusejí být vždy lépe. AI jim sice umožňuje zvládat více práce, ale současně na ně vytváří tlak, aby byli stále produktivnější. Člověk se tak může paradoxně stát otrokem technologie, která mu měla práci usnadnit. Sociální nerovnost proto nepřekonáme jen tím, že všem zajistíme přístup k výkonnějším technologiím. Musíme se také ptát, komu jejich rozvoj skutečně slouží a jaký život nám umožňují žít.

Králové vyrazí v lednu. Jejich cesta ale začíná mnohem dřív

Publikováno: 11. 11. v 14:16, zdroj cirkev.cz

Dva týdny koledy, dvanáct měsíců přípravLidé potkávají koledníky jen pár lednových dní, v Centru dobrovolnictví Charity Olomouc se ale na sbírku chystají vlastně celý rok. Už od února do září se devět dobrovolníků staralo o kasičky, čistilo je a připravovalo na další koledu. Dohromady tomu věnovali 121 hodin. „Je to pro nás obrovská pomoc a jejich ochoty si moc vážíme,“ říká Natálie Dvořáková, koordinátorka dobrovolnictví, která má společně s Katarínou Kmošenovou sbírku na starosti.S blížícím se adventem přichází nejrušnější část příprav. Každá kasička dostane cedulku s QR kódem. Spolu s ní do krabic pro jednotlivé obce a městské části dobrovolníci přibalí vše, co tři králové na své cestě potřebují: pláštíky, tašky, cukříky i drobné dárky. Nechybějí ani křídy na nápis K+M+B+, které budou před koledou požehnány. Zapečetit kasičky pak už mají na starosti obecní úřady a olomoucká radnice.Neméně důležití jsou místní asistenti. Právě oni ve svých obcích oslovují koledníky, skládají skupinky a dohlížejí, aby koleda proběhla v pořádku. „Máme za sebou spoustu setkání s místními asistenty z okolních obcí, která pro nás byla velmi přínosná a inspirativní. Každý nám přiblížil, jak sbírka funguje právě u nich, s jakými výzvami se potýkají a jak je řeší,“ popisuje Dvořáková.Každý v přípravách hraje jinou roli, všechny ale spojuje stejný cíl: přinést do domovů požehnání a pomoct lidem, kteří se ocitli v nouzi. „Pro mě osobně je velkou výzvou sladit všechny přípravy tak, aby se každý, kdo se do sbírky zapojuje, mohl soustředit především na samotné koledování a radost z něj. Za sbírkou stojí opravdu velké množství lidí a každý z nich má svou důležitou roli,“ dodává Dvořáková.Loni Charita Olomouc vypravila do ulic 465 kasiček. Koledníci s nimi obešli domácnosti v Olomouci i okolních obcích a zavítali také za pacienty Fakultní nemocnice Olomouc a Vojenské nemocnice.Novinky: dřívější termín soutěže i Dne pro krále, kalendář jako záložka, design kelímkuV nadcházejícím ročníku Tříkrálové sbírky se mění termíny některých akcí doprovodného programu. „Výtvarnou soutěž vyhlašujeme s předstihem, aby měly děti dostatek času se zapojit a mohly se jejímu tématu věnovat třeba i během adventu,“ vysvětluje Natálie Dvořáková.Už 19. ročník výtvarné soutěže Nakresli tři krále, kterou Charita Olomouc pořádá s Centrem pro rodinný život a Centrem pro školy Arcidiecéze olomoucké, proběhne od 27. listopadu 2026 do 31. ledna 2027. Letošní téma zní „Druhým pomáhám, radost rozdávám“. Účastníci ve věku od 3 do 19 let mají namalovat, jak dělají radost druhým. Podrobná pravidla zájemci najdou na webu www.olomouc.charita.cz.A dřív než obvykle se bude konat i oblíbené setkání koledníků po skončení sbírky. Někdejší Den pro malé a velké krále se nově jmenuje prostě Den pro krále a uskuteční se 13. března 2027 v Kině Metropol. Charita Olomouc ho pořádá jako poděkování koledníkům za jejich čas a ochotu pomáhat a vyhlašuje na něm i vítěze výtvarné soutěže.Malé překvapení čeká i na dárce. Novoroční kalendářík, který koledníci věnují dárcům během svého koledování, bude mít tentokrát podobu záložky do knihy. „Chtěli jsme, aby měl i další využití a mohl lidem dělat radost po celý rok,“ říká Dvořáková.Kdo rád kreslí, může si vyzkoušet ještě jednu soutěž: Navrhni tříkrálový kelímek. Nejlepší návrh se v roce 2028 objeví na kelímcích, které koledníci dostanou jako dárek. Návrhy z celé olomoucké arcidiecéze se přijímají do 16. prosince 2026 přes formulář na webu soutěže. O vítězi z deseti finalistů rozhodne veřejné hlasování na Facebooku.Sbírka, která se zrodila v OlomouciTříkrálovou sbírku pořádá Charita Česká republika. Pilotní ročník se uskutečnil v roce 2000 v olomoucké arcidiecézi, o rok později se sbírka rozšířila do celé republiky. Za dobu své existence vynesla více než dvě miliardy korun. Každoročně se do ní zapojí více než 75 tisíc dobrovolníků.Na sbírku v Olomouci tradičně upozorní Průvod tří králů. Ve středu 6. ledna 2027 vyjde v 9.15 od katedrály sv. Václava a ulicemi města dorazí kolem 10.50 na Horní náměstí.Akce spojené s Tříkrálovou sbírkou 202727. 11. 2026 až 31. 1. 2027 – Výtvarná soutěž Nakresli tři krále16. 12. 2026 – Uzávěrka soutěže Navrhni tříkrálový kelímek6. 1. 2027 – Průvod tří králů, Olomouc, 9.1510. 1. 2027 – Tříkrálový koncert, Brno, 18.0013. 3. 2027 – Den pro krále, Olomouc, Kino Metropol, 10.00Termíny a možnosti darováníTříkrálová koleda probíhá v termínu od 1. do 14. ledna 2027.Statické kasičky budou umístěny od 1. do 14. ledna 2027.Možnost přispět online od 1. prosince 2026 do 31. ledna 2027:Bankovním převodem na číslo účtu 66008822/0800, variabilní symbol 7779700109.Příspěvkem do online kasičky na www.trikralovasbirka.cz (celoročně).

Peru se připravuje na návštěvu papeže Lva XIV. Očekávají se miliony věřících

Publikováno: 11. 11. v 12:01, zdroj cirkev.cz

Peruánská média podrobně sledují přípravy na návštěvu papeže Lva XIV., který zavítá do hlavního města Limy, přístavního Callaa, Chiclaya, Cusca a dalších míst. Zvláštní pozornost věnují Chiclayu, kde Robert Francis Prevost před svým zvolením papežem působil jako biskup.Na mši v Chiclayu se očekává až milion věřícíchJednou z největších událostí bude mše svatá v pátek 13. listopadu v oblasti Pampas de Pimentel nedaleko Chiclayu. Podle deníku La República se na ní očekává 900 tisíc až více než milion věřících. Účastníci se museli předem registrovat a při vstupu budou předkládat QR kódy.Na zajištění bezpečnosti a zdravotní péče se podílejí tisíce pracovníků a dobrovolníků. Úřady počítají s celkovou účastí přibližně 3,4 milionu lidí na jednotlivých akcích během papežova pobytu.Návštěva má také významný hospodářský rozměr. Podle Obchodní komory regionu Lambayeque by mohla přinést ekonomickou aktivitu v hodnotě přibližně 500 milionů peruánských solů (asi 130 milionů eur). Média však zároveň upozorňují na přetrvávající problémy regionu, zejména nedostatečnou infrastrukturu a zásobování vodou.Peruánci jsou hrdí na papežovy vazby k jejich zemiVelký zájem o návštěvu potvrzuje také průzkum agentury Ipsos, jehož výsledky zveřejnil deník Perú21. Podle něj je 74 procent dotázaných hrdých na to, že papež má peruánské občanství. Mezi katolíky tento podíl dosahuje 86 procent.Celkem 76 procent respondentů považuje papežovu návštěvu za pozitivní událost a 71 procent kladně hodnotí jeho dosavadní působení v čele katolické církve. Průzkum se uskutečnil od 5. do 8. listopadu mezi více než tisícovkou dospělých obyvatel peruánských měst.Lev XIV. se vrací domůPapežova cesta se nese v duchu motta „Abramos el corazón“ (Otevřme svá srdce), které vybízí k otevřenosti vůči Bohu, bližním i poslání hlásat evangelium.Arcidiecéze Lima používá při přípravách na návštěvu také heslo „León XIV vuelve a casa“ (Lev XIV. se vrací domů). Připomíná tak papežovo dlouholeté působení v Peru, které se stalo jeho druhým domovem. V přístavním městě Callao byla při této příležitosti odhalena také čtrnáctimetrová socha Lva XIV., jejímž autorem je peruánský sochař Rafael Gutiérrez.Návštěvou Peru, které papež Lev XIV. považuje za svůj druhý domov, vyvrcholí jeho apoštolská cesta po Latinské Americe.Zdroj: Vatican News

FOTOGALERIE: Hubertská mše v Holešově

Publikováno: 11. 11. v 9:55, zdroj Arcibiskupství olomoucké

Tzv. svatohubertské mše se účastnili zástupci jednotlivých mysliveckých sdružení z Holešovska. Ti také přinášeli dary i doplňovali bohoslužbu hudebním doprovodem.

Rok smíření v Liberci společně s rabínem Davidem Maxou

Publikováno: 11. 11. v 9:33, zdroj Biskupství litoměřické

Modlitbu společně povedou arcibiskup Stanislav Přibyl, apoštolský administrátor litoměřické diecéze, a rabín David Maxa, který působí mj. v místní židovské komunitě. Společně se Stanislavem Přibylem patří k pravidelným účastníkům modlitebního setkání Červená středa (25. listopadu), při níž se věřící shromažďují k připomínce obětí nábožensky motivovaného násilí a pronásledování.Židé v LiberciV Liberci žila před druhou světovou válkou významná židovská komunita, která se podílela na obchodním, průmyslovém, kulturním i společenském životě města. Kromě německých antifašistů pak první týdny po Mnichovské dohodě trpěla pod vlnou násilností právě tato komunita. V noci z 9. na 10. listopadu 1938, během tzv. „Křišťálové noci“, se stalo cílem útoků také židovské obyvatelstvo Liberce. Po běsnění davu zůstala vypálená synagoga, přičemž shořelo i veškeré vnitřní vybavení (částečně ohořelou se podařilo zachránit jen Tóru).„Synagoga byla později srovnána úplně se zemí. Po válce byla v Liberci obnovena alespoň židovská modlitebna. Ve válečných letech zahynulo ve vyhlazovacích táborech více než 700 libereckých Židů a domů se jich vrátily po roce 1945 jen asi tři desítky,“ popisuje Jaroslav Šebek z Historického ústavu České akademie věd. Připomíná také, že velký pogrom tzv. Křišťálové noci významně zasáhl svými důsledky všechny obsazené části československého pohraničí.Na místě vypálené synagógy se nyní nachází Krajská vědecká knihovna a v jejím sousedství nově vystavěná synagoga, která byla slavnostně otevřena 9. listopadu 2000, tedy ve výroční den jejího zničení zfanatizovaným davem. „Vznik nové synagógy přesvědčivě dokládá, že zkáza a nenávist nemá poslední slovo a do života liberecké židovské komunity byl tak vedle příběhu zloby napsán také příběh nové naděje a duchovního růstu, která se upíná do budoucnosti,“ zdůrazňuje Jaroslav Šebek. Němci v LiberciZ hlediska skladby obyvatelstva dominovala v dnešním krajském městě před válkou německá populace. Liberec se stal místem expanzivního technologického a průmyslového rozvoje, ale stejně tak i městem, kde se odehrávaly ostré česko-německé spory a konflikty, které pokračovaly i po vzniku československého státu v roce 1918.V roce 1922 se v Liberci konal sjezd německých „křesťanských sociálů“, což byla jedna ze stran politického katolicismu v tehdejším československém státě. „Tento sjezd se stal jednou z křižovatek, kde proběhl zásadní názorový střet mezi zastánci a odpůrci česko-německého sbližování. Z něj tehdy vyšli vítězně příznivci česko-německé spolupráce. Postupně se však i v důsledku zhoršené sociální situace kvůli ekonomické krizi prosazovala ve všech společenských oblastech, včetně té církevní a duchovní, nacionální hlediska a prostoru pro hledání nadnárodního dialogu ubývalo,“ vysvětluje historik Šebek. Jak připomíná, ve 30. letech navíc město patřilo k hlavním centrům tzv. henleinovského hnutí, které postupně přecházelo na pozice blízké hitlerovské politice.Vrcholem pak byla politická a národnostní krize v roce 1938, jejímž kulminačním bodem byl podpis Mnichovské dohody, na jejímž základě muselo Československo pod tlakem západních spojenců a hrozbou války postoupit své pohraničí Německu. A Liberec byl plánován jako hlavní město Říšské župy Sudety, která na obsazeném území vznikla.Poválečná situacePo skončení války se ve městě a okolí odehrála řada násilností proti německému obyvatelstvu, včetně násilného zabavování majetku a panovala značná nejistota z dalšího vývoje. Odhaduje se, že šest stovek Němců spáchalo v poválečném období sebevraždu. Odborné práce uvádějí, že počet vysídlených Němců z Liberce a bezprostředního okolí se pohyboval kolem tří desítek tisíc.„V rámci nynější poutě smíření a tváří tvář dramatickým změnám, které v současné době prožívá nejen evropský kontinent, by měly být zmíněné historické peripetie, v níž se prosazoval radikální nacionalismus, nesnášenlivost, netolerance k odlišnosti a také narůstající antisemitismus, varováním i zamyšlením nad tím, abychom dokázali rozpoznat rizika, plynoucí z toho, že jsou nenávistné extrémní názory ve veřejném prostoru tolerovány a omlouvány. Je proto dobře, že arcibiskup Stanislav Přibyl inicioval tento projekt snahy o usmíření historických křivd, bolestí a nespravedlností. Nejedná se jen o nějakou historickou reflexi a úvahy nad minulostí, ale o způsob, jak reagovat i na problémy současnosti,“ uzavírá Jaroslav Šebek.