Oficiální stránky České biskupské konference, společenství biskupů římskokatolické a řeckokatolické církve v České republice
Více informací147. plenární zasedání ČBK se uskuteční ve dnech 27.–29. dubna 2026 na Erlebachově boudě ve Špindlerově Mlýně. Zúčastní se jej také apoštolský nuncius arcibiskup Jude Thaddeus Okolo, který se s biskupy Čech, Moravy a Slezska rozloučí před svým odjezdem na další diplomatickou misi. Na jednání dorazí rovněž předsedové konferencí vyšších představených mužských a ženských řeholí – arciopat Prokop Siostrzonek OSB a sestra Zdeňka Švédová FMA. Prog
V sobotu 25. dubna 2026 bude Mons. Stanislav Přibyl slavnostně uveden na svatovojtěšský arcibiskupský stolec při pontifikální mši v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Papež Lev XIV. jej pražským arcibiskupem jmenoval 2. února 2026, přinášíme informace k této události. Administrátor arcidiecéze a emeritní pražský arcibiskup Jan Graubner srdečně zve klérus, věřící pražské arcidiecéze i všechny, kteří by se chtěli zúčastnit této pro pražskou ar
Podobně jako v západních zemích zaznamenává katolická církev v České republice rostoucí podíl křtů dospělých z celkového počtu pokřtěných. V roce 2025 dosáhl 9 %, což je dosud nejvyšší hodnota v historii. V roce 2025 katolická církev evidovala celkem 13 622 křtů, přičemž 58 % z nich se uskutečnilo na Moravě. Křty dospělých se dlouhodobě pohybovaly na úrovni 5–6 % ze všech pokřtěných, avšak v posledních letech jejich podíl výrazně roste, stejně ja
Publikováno: 28. 4. v 9:47, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Program startuje v půl deváté ráno odchodem z Chválkovic od hřiště na ulici Švabinského, odkud se rodiny vydají na Svatý Kopeček, kde bude od 10 hodin mše svatá. Po ní následuje přesun do nedaleké ZOO, kde na rodiny čeká bohatý program.Více informací o akci je na stránkách Centra pro rodinný život.
Publikováno: 28. 4. v 8:52, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Pavel Genzer (1995) z farnosti sv. Filipa a Jakuba ve ZlíněMatěj Adámek (1999) z farnosti Strání
Publikováno: 28. 4. v 8:43, zdroj Vatican News
Papež vyjádřil své uznání této výjimečné škole. Osobně ji poznal, když ji navštívil jako prefekt Kongregace pro biskupy. Připomněl, že Církevní akademie, která se nachází nedaleko Pantheonu, za 325 let své existence vychovala mnoho svatých a blahoslavených, ale také významných papežů.Svatý otec zdůraznil, že diplomaté Svatého stolce se podílejí na službě Nástupce svatého Petra a hlavním rysem jejich poslání je péče o budování jednoty Církve v Kristu. Při zmínce o různých reformách, které byly v Akademii provedeny - zejména za předchozího pontifikátu - papež zdůraznil, že nejdůležitější reformou vždy zůstává neustálá připravenost ke konverzi.K tématu nejdůležitějších úkolů spočívajících na papežských diplomatech, Lev XIV. uvedl, že předně mají být posly velikonočního poselství „Pokoj vám!“„I když se zdá, že naděje na dialog a smíření mizí a mír ‚takový, jaký dává svět‘, je pošlapáván a podrobován těžké zkoušce, jste povoláni, abyste i nadále všem nesli slovo vzkříšeného Krista: ‚Svůj pokoj vám dávám, svůj pokoj vám zanechávám‘ (Jan 14,27). A ještě dříve než se jej pokusíme budovat našimi skromnými silami, vaše poslání k těm, kteří jej nehledají jako Boží dar, vás volá k tomu, abyste byli Jeho ‚mosty‘ a ‚kanály‘, aby milost, která pochází z nebe, mohla proniknout do zákoutí dějin“.Dalším úkolem, který papež svěřil budoucím diplomatům Svatého stolce, je vydávat svědectví o Pravdě, kterou je Kristus. To je zvláště důležité v současné situaci, kdy je třeba znovu usilovat o to, aby slova odpovídala skutečnosti. Jen tak lze obnovit autentický dialog bez nedorozumění. Papež to připomněl s odkazem na známou pasáž ze své promluvy k diplomatickému sboru, v níž varoval před newspeakem a omezováním svobody slova.Papež také studentům Církevní akademie připomněl, že cílem diplomatické činnosti Svatého stolce je chránit dobro nejen katolické komunity, ale celého lidstva. „To od vás vyžaduje,“ řekl, „abyste podporovali všechny formy spravedlnosti, které pomáhají rozpoznat, obnovit a chránit obraz Boha vtisknutý do každého člověka.“ Lev XIV. zvláště poukázal na význam náboženské svobody a práva na život. Zdůraznil, že ochrana lidské důstojnosti, podpora rozvoje národů a mezinárodní spolupráce jsou jedinou cestou k autentickému míru.
Publikováno: 27. 4. v 16:29, zdroj Arcibiskupství pražské
Ekonomiku arcidiecéze bude mít nově na starosti Tomáš Vyhnánek. Přichází po dlouholetém působení na Ministerstvu financí, kde zastával řadu pozic včetně funkce náměstka ministra zodpovědného za Finanční řízení a audit.Sekretariát arcibiskupa povede bývalý velvyslanec ČR ve Vatikánu Václav Kolaja. Byl také náměstkem ministra zahraničí. Na arcibiskupství přichází z Diplomatické akademie MZV, kde byl zástupcem ředitelky. Spolu s ním bude arcibiskupovu agendu koordinovat Jana Hovorková. Ta v minulých letech vedla kancelář Apoštolské nunciatury v ČR.S liturgií bude Stanislavu Přibylovi pomáhat ceremonář Radek Búbela, bohoslovec pražské arcidiecéze a absolvent Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci.Komunikaci Arcibiskupství pražského pak bude mít na starosti Pavel Schrötter, bývalý redaktor České televize, který pracoval také v marketingu skupiny Havel & Partners nebo v Českém rozhlasu.
Publikováno: 27. 4. v 16:06, zdroj cirkev.cz
Vojtěch Hrubý se narodil před 102 lety, přesně 23. dubna 1924, v tomto malém moravském městečku na pomezí brněnské diecéze a olomoucké arcidiecéze. Už v roce 2024, u příležitosti 100.výročí narození, byla snaha ve spolupráci s místním starostou umístit na rodný dům v Rozstání pamětní desku. Na otce Vojtěcha vzpomíná tolik věřících i nevěřících, že by jeho památka měla být připomenuta i v jeho rodné obci. Vojtěch se vyučil pánským krejčím. Pohyboval se mezi mládeží a spolupracoval s režisérem ochotnického divadla, kde se naučil dobře zpívat. Po absolvování noviciátu v Hodoňovicích složil první řeholní sliby v roce 1948 u salesiánů Dona Boska.V letech 1948–1950 studoval filozofii v Přestavlkách. Tento pobyt byl však ukončen násilným přepadením Státní bezpečnosti v noci ze 13. na 14. dubna 1950 v rámci Akce K. Studenti bohosloví zůstali do konce školního roku na místě pod dohledem malé policejní posádky. Když byl posléze ústav rozpuštěn, dostali klerici povolení ukončit středoškolská studia pouze na území Olomouckého kraje.Hrubý vytvořil v Lipníku nad Bečvou s několika dalšími bohoslovci „komunitu“ a v roce1951 úspěšně složil v Lipníku nad Bečvou maturitu na tamním státním gymnáziu. Ke studiu na vysoké škole však nedostal povolení a proto pracoval jako dělník v Opavě v podniku na výrobu šicích strojů.6. července 1952 se Vojtěchovi podařilo ilegálně odejít do zahraničí: přes Rakousko do Itálie. V letech 1952–1956 absolvoval teologická studia na Teologickém institutu San Tommaso v Messině na Sicílii. 29. června 1956 byl společně s dalšími českými salesiány, Ladislavem Dittrichem a Janem Homolou vysvěcen v Messině na kněze. V letech 1956–1958 absolvoval studia na Vyšším pedagogickém institutu salesiánů v Turíně, která zakončil licenciátem. V letech 1958–1959 působil v Římě v komunitě Sacro Cuore a v letech 1959–1966 pracoval pro Papežskou salesiánskou univerzitu (Pontificio Ateneo Salesiano). 1958–1960 byl sekretářem časopisu Orientamenti Pedagogici a v letech 1960–1964 se angažoval v univerzitním nakladatelství PAS-Verlag Curych a v Salesiánské univerzitní knihovně (LAS – Libreria Ateneo Salesiana).Již krátce po svém vysvěcení na kněze začal P. Vojtěch pracovat pro mládež českých exulantů. Organizoval letní tábory ve spolupráci s paní Kvapilovou z norsko-československého podpůrného spolku. Po nuceném odchodu kardinála Berana z ČSSR a po jeho příchodu do Říma v roce 1965 dostal P. Hrubý povolení svých představených věnovat se zcela práci pro české exulanty. Otec Hrubý byl zakládajícím členem a sekretářem Českého náboženského střediska Velehrad v Římě, které založil v roce 1966 kardinál Josef Beran. P. Vojtěch Hrubý se stal jeho sekretářem se zaměřením na práci s českými exulanty a mládeží. V letech 1984–1994 byl ředitelem poutního domu Velehrad a v roce 1994 se stal ředitelem salesiánské komunity v tomto domě. Podle dostupných pramenů se po celou dobu plně angažoval při pomoci našim lidem doma ve vlasti, zařizoval auta pro kněze, finanční příspěvky, řídil zasílání náboženské literatury, navštěvoval krajany v zahraničí, staral se o poutní dům. Po listopadu 1989 se poutní dům Velehrad stal i jeho přičiněním místem ubytování a duchovního odpočinku českých poutníků v Římě. Dne 3. února 2010 zemřel P. Vojtěch v Římě.P. Vojtěch Hrubý se zapsal do historie katolické církve i českého národa. Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí PhDr. Jan Kohout zaslal soustrastný dopis k jeho úmrtí české provincii Salesiánů dona Bosca. Pohřbu otce Vojtěcha dne 6. února 2010 v Římě se zúčastnil i velvyslanec České republiky při Svatém stolci. Homilii při něm přednesl kardinál Tomáš Špidlík SJ.
Publikováno: 21. 4. v 14:27, zdroj cirkev.cz
Generální sekretariát synody stanovil plán na nadcházející měsíce a oznámil klíčové události za účasti papeže Lva XIV. V plánu je červnové přípravné setkání ke kontinentálním hodnoticím shromážděním v roce 2028 a také říjnové setkání věnované rodině u příležitosti desátého výročí exhortace Amoris laetitia. Během online jednání 17. dubna byla zároveň schválena struktura nového realizačního dokumentu, který má určit další směřování synody o synodalitě v místních církvích.Hlavním bodem jednání XVI. řádné rady byla organizace setkání plánovaného na 23.–25. června 2026, které má připravit kontinentální hodnotící shromáždění plánovaná na první čtvrtletí roku 2028. Jedné ze zvláštních pracovních sekcí se zúčastní také papež Lev XIV. K účasti byli pozváni zástupci širokého spektra církevních představitelů, včetně zástupce Rady patriarchů východních církví a předsedů mezinárodních biskupských konferencí, mimo jiné ze Spojených států a Kanady. Každého z nich má doprovázet koordinátor synodálního týmu a, pokud to bude možné, také generální sekretář dané struktury.Dalším významným krokem bude setkání ve Vatikánu, které Svatý otec svolal na 7.–14. října 2026 při příležitosti desátého výročí vydání posynodální apoštolské exhortace Amoris laetitia. Do Říma se při této příležitosti sjedou předsedové biskupských konferencí z celého světa i představitelé synod katolických východních církví sui iuris, aby se společně věnovali tématu rodiny. Papež chce tímto setkáním „ve vzájemném naslouchání přistoupit k rozlišování kroků, které je třeba učinit, aby bylo možné hlásat evangelium rodinám v dnešní době s ohledem na to, co se děje v místních církvích“. Za přípravu této konzultační fáze odpovídá Dikasterium pro laiky, rodinu a život.Během jednání, kterému předsedal kardinál Mario Grech, představil P. Giacomo Costa návrh dokumentu zaměřeného na uskutečňování závěrů synody o synodalitě. Text, jehož struktura byla schválena, má být zveřejněn do začátku léta. Naváže na pokyny publikované v červnu 2025 a poslouží jako nástroj pro přípravu hodnotících shromáždění. Tyto kroky jsou součástí širšího procesu naplňování závěrečného dokumentu XVI. shromáždění a navazují na práci studijních skupin.Závěr jednání patřil poděkování biskupu Luisu Maríovi Marínovi de San Martín za jeho dlouholeté působení v Generálním sekretariátu synody. Členové rady jej zároveň ujistili o své modlitbě v souvislosti s jeho novým posláním papežského almužníka a prefekta Dikasteria pro službu milosrdenství.Zdroj: Vatican News - italská sekce
Publikováno: 24. 3. v 14:35, zdroj Vatican News
Na stůl generálního sekretariátu synody dorazily dvě nové závěrečné zprávy. Jednou z nich je zpráva komise zřízené v rámci Sympozia biskupských konferencí Afriky a Madagaskaru (SECAM) na téma polygamie, praxe označená v dokumentu za „nemorální“ a za „formu otroctví“ pro ženy. Druhou zprávou je zpráva studijní skupiny č. 2 na téma Naslouchat volání chudých a země, v níž se mimo jiné prosazuje „teologie, která vychází z naslouchání“ zranitelným a stvoření a která navrhuje zřízení církevního observatoře pro lidi se zdravotním postižením. Práce studijních skupin Jak je známo, deset studijních skupin zahájilo svou práci hned po svém založení v průběhu dvojitého synodu o synodalitě (2024). Hloubkové analýzy, výzkumy a dialog s odborníky a institucemi, pokračovaly po zahájení pontifikátu Lva XIV., který požádal, aby byly jejich zprávy, po předání sekretariátu synody zveřejněny v „duchu transparentnosti“. Zároveň stanovil, že po odevzdání zpráv končí mandát jednotlivých skupin. Dosud odevzdaly výsledky své práce tři skupiny: Skupina 3 o misii v digitálním prostředí; skupina 4 o revizi Ratio pro formaci kněží; skupina 5 o účasti žen na životě Církve. Polygamie, „viditelná“ praxe v Africe Dnes, 24. března, byly zveřejněny další dva dokumenty. V prvním z nich se odborníci ze SECAM vyjádřili k ožehavé otázce polygamie, o které během zasedání informoval kardinál Fridolin Ambongo, arcibiskup z Kinshasy a předseda Sympózia biskupů Afriky a Madagaskaru. Zpráva vychází z kořenů polygamní reality a analyzuje její příčiny: společenské postavení, ideály, kontakty s islámem. Zpráva nicméně podotýká, že jde o praxi, která není specifikem afrického kontinentu, ale má „univerzální“ dosah, a proto „se týká pastorační péče celé církve“. Zároveň však jde o praxi v Africe je však velmi „viditelnou“ a vyžaduje proto reflexi na vysoké úrovni. Zkušenost misionářů Reflexe shrnutá v dnešním synodním dokumentu vychází u biblického pohledu na člověka, která „jasně“ potvrzuje „rovnou důstojnost muže a ženy před Bohem“. Polygamie je proto považována za specifickou formu „otroctví žen“, a tedy za praxi hluboce nemorální. Zpráva se opírá o zkušenosti misionářů, kteří jsou s touto realitou neustále konfrontováni. Zdůrazňuje proto, že pastorační činnost se musí soustředit na boj proti polygamii, protože monogamní manželství je „nezbytnou podmínkou pro to, aby člověk byl nebo se stal křesťanem“. Žádná nejednoznačnost Zpráva zdůrazňuje, že v této věci nesmějí existovat žádné nejednoznačnosti: „Nelze se v žádném případě odchýlit od oficiální nauky církve: pastorační přístup k polygamistům se musí vyhnout se všemu, co by mohlo vypadat jako uznání polygamie ze strany církve“. Synodální komise opakuje výzvu k podpoře monogamie skrze učení Písma o jedinečnosti a nerozlučitelnosti manželství. Pastorační péče a svátosti Zpráva rovněž vyjmenovává různé pastorační přístupy, které se v Africe ve vztahu k polygamistům uplatňují. Některé vyžadují, aby si polygamista, který chce přistupovat ke svátostem, „vybral jednu manželku“ a ostatním ženám a dětem zaručil „spravedlnost a podporu“. Jiné zavádějí „trvalý katechumenát, přijímající osobu do společenství bez přístupu ke svátostem“. „Zvláštní doprovázení“ je naopak vyhrazen pro takzvanou „skrytou polygamii“, tedy neoficiální mnohoženství. Přesná jsou pak doporučení týkající se křtu, počínaje tím, že „polygamisté, kteří si přejí ztotožnit se s Kristem skrze milost křtu, musí být pečlivě připraveni, zbavit se některých kulturních překážek, přijmout evangelní poselství, přijmout křesťanský ideál a zavázat se k monogamnímu manželství před přijetím křtu“. Jinými slovy, církev nepokřtí polygamistu na základě slibu: „Pro polygamisty neexistuje předběžné udělení svátosti křtu, ale je zapotřebí doprovázení v perspektivě inkulturované pastorace“. Blízkost, naslouchání, docenění žen SECAM nakonec zmiňuje pastorační péči nabízející „blízkostí“, „naslouchání“, „přijetí lidí“, „respektování jejich cest“ a zaměřenou „na docenění důstojnosti ženy“. Tento typ pastorace„umožní navázat respektující a bratrský dialog mezi polygamními páry a pastýřem (knězem, biskupem), zástupcem milosrdného Krista, který hledá ztracenou ovečku a souhlasí s tím, že usedne ke stejnému stolu s celníky a hříšníky“. Volání chudých a země Závěrečná zpráva Skupiny č. 2 odpovídá na pět otázek ohledně toho, „jak může církev lépe naslouchat volání chudých a země“. Pro členy týmu naslouchání chudým a zemi „není pastorační volbou, ale aktem víry, který je podstatou poslání církve“. Czerny totiž připomíná, že pojem „naslouchání“ označuje „integrální proces, který zahrnuje setkání, pochopení problému, jednání, hodnocení a duchovní podporu a který se týká každého křesťana, i toho, kdo se cítí chudý“. Společná odpovědnost všech Otázka, kterou klade Skupina č. 2, zní: „Jak může církev lépe naslouchat těmto dvěma navzájem propojeným voláním, s vědomím, že reagovat na volání chudých znamená také reagovat na volání země, a naopak?“ V tomto smyslu zpráva identifikuje nástroje, které jsou v církvi již k dispozici – farnosti, základní společenství, hnutí, Charita, ekumenické a mezinárodní sítě. Vyzdvihuje jejich bohatství, ale varuje před „pokušením neoprávněně přenést odpovědnost na specializované struktury“. Každý pokřtěný je totiž zván ke „společné odpovědnosti“. Observatoř pro osoby se zdravotním postižením Mezi návrhy skupiny se objevujuje návrh na zřízení církevní observatoře pro osoby se zdravotním postižením, který předložila podskupina složená převážně z lidí se zdravotním postižením a která by mohla představovat „model, který lze replikovat na místní a regionální úrovni, aby se dal hlas všem marginalizovaným skupinám“. Setkání s existenciálními periferiemi Na teologické úrovni zpráva požaduje, aby „teologové pocházející z nejzranitelnějších společenství byli aktivně zapojeni do práce na magisteriálních dokumentech“. Ve stejném duchu je považuje za důležité, aby vzdělávací programy pro laiky, řeholníky a seminaristy zahrnovaly „přímé setkání s existenciálními periferiemi“.
Publikováno: 24. 3. v 13:59, zdroj cirkev.cz
Jak vypadá synodalita v praxi a proč je pro místní církve zároveň nadějí i výzvou? Po synodě o synodalitě teď začíná ta nejnáročnější část: uvádění do života v diecézích, farnostech a komunitách. V některých zemích už synodalita přináší novou pastorační kreativitu, jinde vyvolává nejistotu nebo odpor — často ze strachu a nedorozumění. Jak tyto obavy číst? Co pomáhá, aby se synodalita nestala jen heslem? Jaké proměny teologie a spirituality synodalita vyžaduje? Přijďte naslouchat, ptát se a společně hledat, jak může synodální církev vypadat tady a teď.Hosté přednášky:NATHALIE BECQUART je francouzská řeholnice z kongregace Xavières a teoložka dlouhodobě angažovaná v oblasti synodality. Od roku 2021 působí jako podsekretářka Generálního sekretariátu Synody biskupů ve Vatikánu. Stala se první ženou v historii, která má na biskupské synodě hlasovací právo.PROKOP BROŽ je teolog a pomocný biskup královéhradecký. V diecézi koordinuje implementaci synodálního procesu. V rámci České biskupské konference je delegátem Rady pro synodální proces a nese odpovědnost za oblast synodality na celostátní úrovni.ANNA GELETY je advokátka. V synodálním procesu se zapojila na místní úrovni ve farnosti sv. Terezie v Kobylisích: byla součástí týmu, který zpracovával výstupy ze synodálních skupinek a připravil pro farnost shrnutí témat i základní statistické pohledy na to, co v debatách zaznívalo.Debata je otevřená veřejnosti a moderuje ji Benedikt Mohelník.
Publikováno: 24. 4. v 13:35, zdroj cirkev.cz
Během večera bude představena také kniha Zlomené duše. Duchovní zneužívání v řeholních komunitách, jejíž vydání finančně podpořily mužská i ženská konference vyšších řeholních představených i spolek Někdo ti uvěří.Diskuze se zaměří na naléhavé téma duchovního a sexuálního zneužívání v církvi: na zkušenost obětí, mechanismy zneužití moci i na otázku, co dnes znamená odpovědnost, prevence a uzdravení. Pozornost bude věnována také tomu, jak rozpoznávat nezdravé formy vedení, poslušnosti a závislosti a jak vytvářet bezpečnější a pravdivější prostředí nejen v rámci církve.Večer navazuje na vydání dvou knih, které toto téma pomáhají přesně pojmenovat. Dysmas de Lassus ve své knize Zlomené duše. Duchovní zneužívání v řeholních komunitách (Krystal OP 2026) ukazuje rizika a deformace řeholního života. Doris Reisinger v knize Spirituální zneužívání v katolické církvi. Orientace, doporučení, prevence (Petrinum 2025) přináší širší reflexi zneužívání v církevním prostředí i možné cesty prevence.Hosté: Tomáš Cyril Havel, katolický kněz, autor a překladatel. Působí jako farní vikář v Římskokatolické farnosti u kostela sv. Markéty v Praze-Břevnově. Přeložil také knihu Doris Reisinger Spirituální zneužívání v katolické církvi.Eliška Hrnčířová, maminka, pedagožka, překladatelka a bývalá trapistka. Spolu s dalšími přispěla k zahájení kanonického vyšetřování duchovního zneužívání u sester trapistek a svou zkušenost následně sdílela na stránkách Někdo ti uvěří.Agnieszka Ewa Jarkowska, kapucínka a pedagožka. Odborně se věnuje tématům ochrany, traumatu a pomoci lidem zasaženým násilím. Absolvovala diplomový kurz v oblasti ochrany na Gregoriánské univerzitě v Římě a působila v Centru pro ochranu dětí v Košicích i v Komisi Konference biskupů Slovenska pro zneužívání dětí.Moderátor.Marek Drábek Opraem, premonstrát, kněz a terapeut. Absolvoval specializovaný kurz na Papežské Gregoriánské univerzitě v Římě zaměřený na problematiku sexuálního zneužívání v církvi. Pracuje jako nemocniční kaplan v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Aktivně se věnuje doprovázení obětí sexuálního zneužívání.
Publikováno: 17. 4. v 8:15, zdroj Vatican News
Účastníky setkání oslovil papež Lev XIV. Jeho jménem poslal list kardinálu Matteovi Zuppimu, předsedovi Italské biskupské konference, kardinál Pietro Parolin, státní sekretář. Ve svém listě kardinál Parolin poukazuje na skutečnost, že vytvářet autentické vztahy je „bytostným úkolem křesťanských společenství“. Zdůrazňuje, že respekt „neznamená pouhou korektnost, nýbrž náročnou formu lásky“, která se projevuje tím, že „střežím bližního, aniž bych se ho zmocnil, doprovázím ho, aniž bych ho ovládal, sloužím mu, aniž bych ho ponižoval“. Odsud mohou vyrůstat „průzračné, zralé a bezpečné vztahy“. Ke zvláštní pozornosti vybízí poselství vůči obětem zneužívání. Křesťanské komunity jsou povolány k tomu, aby neustále prožívaly „evangelní konverzi“, díky níž se nebudou ožehavým tématům vyhýbat ze strachu před skandálem, nýbrž vydají se „cestami, které si žádá pravda, spravedlnost a uzdravení“. K tomu povzbuzuje, jak píše kardinál Parolin, i papež Lev XIV. Římský biskup doufá, že v italských diecézích „budou vyrůstat komunity, v nichž ti nejzranitelnější budou přijímáni, chráněni a milováni“. K tomu také všem zúčastněným uděluje apoštolské požehnání.
Publikováno: 30. 3. v 11:05, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Program zahájila společná modlitba a mše svatá v kostele sv. Anny vedle katedrály. Arcibiskup Nuzík během ní vyšel ze čtení daného dne, textu proroka Ezechiela, který hovoří o vnitřní proměně a očištění národa. „Jsem přesvědčen, že podobný proces proměny a očištění probíhá také v církvi v souvislosti s řešením otázek zneužívání. Každé takové shromáždění, jaké prožíváme i dnes, je projevem lítosti nad tím, co se stalo. Zároveň je to další krok v neustálé snaze posilovat prevenci, aby se narušená důvěra ve službu církve a kněží mohla zase obnovit,“ uvedl a zdůraznil přitom, že vedle lidského snažení a omluvy, kterou vůči všem obětem při této příležitosti znovu zopakoval, je zapotřebí také upřímná touha po uzdravení, které přichází skrze Boha.V přímluvách, které pro tuto bohoslužbu připravili lidé ze spolku Někdo Ti uvěří, pomáhajícího obětem zneužívání v církvi, pak všichni zúčastnění prosili nejen za zneužité, ale i za ty, kdo je doprovázejí, za představitele církve a všechny, kteří se podílejí na vyšetřování případů, a také za pachatele, aby nahlédli hrůzu toho, co spáchali, a s důvěrou v Boží milosrdenství přijali odpovědnost za své skutky.Jít s každým jeho tempemNásledná diskuze v nedaleké restauraci U Kristýna otevřela konkrétní témata. Arcibiskup Nuzík nejprve zmínil logo kontaktního místa olomoucké arcidiecéze pro oběti zneužívání a jeho heslo „Jsme na jedné lodi“. „Zbavit se tohoto zla musíme všichni společně. Loď tu ale není od toho, abychom stáli ve stojatých vodách, loď nás má posunout: všechny společně v tom, jak dál posilovat prevenci, a individuálně v tom, jak přes všechna zranění, bolest a tíhu spáchaného zla směřovat k uzdravení,“ řekl a dodal: „Chceme každému pomoci, aby našel sílu a nedovolil minulé bolesti být tím jediným, co určuje jeho budoucnost.“Ze strany přítomných obětí zazněl mimo jiné silný apel na včasnou a automatickou nabídku terapie, protože právě okamžitá pomoc odborníka může zabránit tomu, aby člověk „propadl sítem“ a zůstal se svým traumatem izolován mimo společnost.To potvrdil také arcibiskup Nuzík. „Uvědomil jsem si, že pokud zůstaneme u všeobecného pohledu, vlastně nic neřešíme. Teprve až když sestoupíme k pohledu jednotlivce, můžeme hledat řešení, ale také objevit skutečně bolestné místo. Univerzální recept neexistuje a my musíme jít s každým člověkem jeho tempem a individuálně,“ shrnul. Připustil přitom, že církev se i skrze tato setkávání postupně učí jít kupředu. Po fázi, kdy bylo nutné se zabývat právní rovinou, a následném budování sítě doprovázení skrze kontaktní místo nyní přichází další náročná rovina, práce s pachateli.Od modlitby ke konkrétním činůmTéma ochrany obětí přitom v Olomouci rezonovalo v uplynulém týdnu opakovaně. V úterý 24. března se uskutečnil další kněžský den, tentokrát zaměřený na praxi a prevenci právě v oblasti zneužívání. Mezi přednášejícími vystoupil církevní právník P. Libor Botek, advokát Daniel Bartoň, sexuolog Peter Kepič a také Anna Ptáčková a Marek Drábek ze spolku Někdo Ti uvěří. Kněží tak byli obsáhle informováni o sexuálních poruchách, posttraumatických reakcích i hranicích sexuálního a duchovního zneužití.A na Květnou neděli uplynul přesně půlrok od chvíle, kdy arcibiskupství otevřelo své kontaktní místo pro oběti zneužívání. To je určeno všem, kdo se v prostředí církve setkali s nevhodným chováním nebo některou z forem zneužívání – ať už jako přímé oběti, svědci, příbuzní nebo jejich blízcí. Služba vyslechne a předá informace, jak v dané věci postupovat, nenahrazuje ale orgány, které zneužívání řeší z titulu své funkce – tedy zejména církevní soud nebo orgány činné v trestním řízení. Komunikace probíhá anonymně a nejprve po e-mailu na adrese pomocobetem@ado.cz, všichni zapojení odborníci jsou vázáni mlčenlivostí, a pokud dojde na osobní setkání, koná se v diskrétní poradenské místnosti v centru Olomouce. Kontaktní místo zveřejnilo i leták s podrobnými informacemi, jak zneužívání rozpoznat a jak postupovat v případě, že se s ním někdo setká.„Jsem rád, že se v arcidiecézi podařilo vytvořit prostor, kde se lidé mohou bezpečně ozvat a svěřit se s tím, co prožili,“ uvedl arcibiskup Nuzík. Církev podle něj musí nejen umět spáchané zlo pojmenovat, ale také nabídnout pomoc těm, kteří se cítí zranění. „Kontaktní místo poskytuje bezpečné prostředí, kde jsou tito lidé vyslyšeni a kde se jim dostává první podpory i nasměrování na ty, kdo se jim mohou věnovat,“ dodal.
Publikováno: 27. 4. v 8:27, zdroj Vatican News
Organizační výbor Světových dnů mládeže v Soulu oznámil patrony tohoto festivalu mladých katolíků. Vybráni byli: Svatý Jan Pavel II. (1920–2005) — zakladatel Světových dnů mládeže, proslulý pro svou blízkost mladým lidem, péči o rodinu a důstojnost lidského života. Svatý Ondřej Kim Taegon (1821–1846)– korejský katolický kněz a mučedník, ztělesňující odvahu a pevnou víru. Svatá Františka Xaveria Cabrini (1850–1917) — misionářka známá pro svou péčí o migranty a chudé. Svatá Josefína Bakhita (1869–1947) — bývalá otrokyně, která se stala řeholnicí, svědkyní naděje, svobody a víry proměněné utrpením. Svatý Carlo Acutis (1991–2006) — světec digitální éry, jehož život zůstává vzorem evangelizace v digitálním světě. Dvouletý proces výběru patronů Patroni Světových dnů mládeže v Soulu byli vybráni na základě celostátního průzkumu mezi mladými lidmi, pastoračními pracovníky a formátory. Jak informuje organizační výbor, po skončení výběru věnovala skupina mladých dobrovolníků dva měsíce studiu života a spirituality pěti svatých patronů. Na základě modlitby, diskuse a společné reflexe připravili pro každého ze světců zvláštní modlitbu a symbol, který poukazuje zvláštní svědectví, které každý z nich dává současné mládeži. Svědectví světců inspiruje Kardinál Kevin Farrell, prefekt Dikasteria pro laiky, rodinu a život, připomněl, že svatí patroni hrají zásadní roli v přípravách na Světové dny mládeže (SDM). „Zvou mladé lidi, formátory a pastýře k reflexi nad darem Božího povolání – křestního, kněžského, řeholního a manželského – a povzbuzují nás, abychom na něj odpověděli velkoryse a odvážně následováním Krista, který zvítězil nad světem, jak připomíná téma nadcházejících Světových dnů mládeže,“ – uvedl kardinál Farrell. „Ať svědectví těchto svatých patronů – dodal kardinál – inspiruje mladé lidi po celém světě, zejména v kontextech poznamenaných nesnázemi a pronásledováním, aby si uvědomili, že svatost není vzdáleným ideálem, aby upřeli svůj zrak na Krista a velkoryse odpověděli na Jeho volání.“ Vzory konkrétního prožívání víry Arcibiskup Soulu Peter Soon-taick Chung, předseda Místního organizačního výboru Světových dnů mládeže v Soulu 2027, zdůraznil, že „tito svatí patroni pocházejí z různých kontinentů a generací a každý z nich ukazuje konkrétní cestu prožívání víry v realitě, s níž se dnes mladí lidé setkávají. Doufám, že v nich objeví vzory pro svůj život a že nimi během přípravy na Světové dny navážou hluboké duchovní pouto“.
Publikováno: 26. 4. v 6:08, zdroj Diecéze ostravsko - opavská
Skauti na Ivančenu každoročně proudí už od ranních hodin a již při mši svaté v 11 hodin byla louka u turistického rozcestí Ivančena zcela zaplněna. Biskupský vikář P. Daniel Vícha při bohoslužbě povzbudil skauty, aby se nebáli usilovat o proměnu světa, ve kterém žijí. „Pokud se každý z nás rozhodne udělat v životě ještě více dobra, můžeme něco změnit,“ povzbudil skauty k šíření Dobré zprávy v jejich okolí. A podotkl, že světec dne – sv. Marek při psaní evangelia udělal mnoho gramatických chyb, které dodnes biblisté v řeckém originálu vidí. „Navzdory svým chybám ale Marek přivedl na svět text, který proměňuje lidstvo již dva tisíce let,“ podotkl P. Vícha. Cesta k lepšímu světu začíná podle biskupského vikáře dobrým slovem, kterým lidé šíří Dobrou zprávu o Bohu. Povzbudil účastníky, aby po návratu poslali zprávu člověku, kterého delší dobu neviděli.Mezi účastníky se míhaly také nášivky středisek Frýdek-Místek, Velká Polom, Kravaře, Morávka a mnozí další. Na bohoslužbu připutoval také Vojta z Polanky nad Odrou:„Na Ivančenu chodím každý rok – letos je to zhruba popatnácté. Je dobré si připomínat památku umučených skautů, protože v některých částech světa se podobná bezpráví dějí stále." Podobnou motivaci stoupat na Ivančenu má další pravidelný účastník – Šimon z Opavy: „Ivančena je bod, okolo kterého se jako skauti z celé republiky můžeme sejít a uvědomit si, že dělat skauting nebylo vždy tak jednoduché jako dnes,“ připomíná.Skauti se na Ivančeně setkávají každoročně na konci dubna – v okolí památky sv. Jiří. V letošním roce ale společně vystoupají na Ivančenu ještě jednou – v sobotu 10. října. Připomenou si tak 80. výročí od přinesení prvních kamenů do pamětní mohyly.
Publikováno: 23. 4. v 10:14, zdroj Biskupství brněnské
Skauti se letos setkají na poutním místě Vranov u Brna. Registrace přihlášených družin proběhne na nádraží v České u Brna mezi 9.30 a 11.30, program vyvrcholí ve čtyři hodiny odpoledně mší svatou s biskupem Pavlem Konzbulem v poutním kostele Narození Panny Marie na Vranově.Shodou okolností právě v této obci vyrůstal současný diecézní duchovní rádce skautů, P. Pavel Opatřil, který slouží jako farář a děkan v Třebíči. Požádali jsme ho o krátký rozhovor: Jaké bylo vaše první setkání se skautem? Je skauting něco, co vás v životě nějakým způsobem ovlivňuje? Ano, vyrostl jsem samozřejmě za dob reálného socialismu, ale určité skautské impulsy mě provázely od mého dětství. V roce 1990 jsem nastoupil do olomouckého semináře a zapojil jsem se do skautských aktivit, jak v semináři, tak i v Olomouci samotné. Na podzim roku 1990 jsem složil skautský slib a naplno vstoupil do skautské organizace. Od dob mého jáhenského působení v Pozořicích jsem si postupně doplňoval skautské vzdělání. To vyvrcholilo Instruktorskou lesní školou v roce 1997, což je nejvyšší vzdělání v skautské organizaci. Od té doby jsem různě spolupracoval na vedení ve skautských střediscích, podle toho, kde jsem působil. Také jako instruktor na Ekumenické lesní škole a pak na Jesenické lesní škole.Na skautingu mě nejvíc fascinuje přátelství, příroda, a jestli se to tak dá říct, i neformální hledání duchovního rozměru života. Lord Robert Baden-Powell, zakladatel skautingu na konci svého života napsal jakousi závěť všem skautům, jejímž jádrem je výzva: „Pokusme se zanechat tento svět o trochu lepším, než jaký byl, když jsme na něj přišli.“Co to v praxi znamená, že jste skautský duchovní rádce v brněnské diecézi?Roli duchovního rádce v diecézi vidím především v propojování lidí a aktivit. Jejím jádrem je skautská pouť, dále návštěvy táborů, duchovní doprovázení a další aktivity, podle toho, jak dovoluje čas.Potřebují skauti nějaké duchovní vedení, pastorační podporu? Proč? Například na rovině farností potřebují skauti najít své místo, což někdy nebývá jednoduché. Oddíly tvoří věřící a praktikující katolíci, ale samozřejmě i nevěřící a je proto důležité vybudovat dobrou spolupráci a komunikaci mezi střediskem/oddílem a farností.Kromě skautů a své vlastní farnosti v Třebíči se v diecézi teď necelý rok věnujete ještě jedné službě - děkanské. Jak se vám všechny tyhle role kloubí dohromady a která je vám nejbližší? Někdy docela složitě (smích), ale vše beru jako výzvy, které je třeba naplňovat, a to pokud možno co nejlépe. Někdy se to i daří. Jak říká staré kněžské pořekadlo: Jsme staří a unavení, ale nevzdáváme to.Člověk samozřejmě v kontaktu s mladými lidmi také trošku omládne a to je super. A stále více se snažím říkat mladým, že oni jsou budoucností církve a na nich záleží. Vnímám to tak, že je potřeba podporovat vše, co rozvíjí život mladého člověka. Skautská cesta může být jedním z důležitých prvků. A pokud nežijeme jako věřící skauti v nějakém ghettu, pak je tam také silný evangelizační rozměr. Sám jsem pokřtil několik mladých lidí, kteří svoji cestu hledání Boha začali právě skrze skauting. A to je něco, z čeho mám velkou radost.
Modlitba je běh na dlouhou trať. O to větší radost člověk má, když vidí dobré plody, které modlitba přináší jemu, církvi i okolnímu světu. Nepřestává ho to udivovat a je za to vděčný. Knížka Církev na kolenou je především praktická. Pomáhá církevním společenstvím vytvářet prostředí, v němž hraje hlavní roli Bůh, a přitom v modlitbě nacházet potěšení. Na většině modlitebních modelů zmíněných v této knize je úžasné, že fungují jak ve skupinkách tvořených několika lidmi, tak v obrovských shromážděních. Modlitba je také boj. A jak nás ujišťuje autor: „Církev je jedinou armádou světa, která dosahuje svých vítězství na kolenou…“
Ztráta a zisk je první knihou, již Newman publikoval po svém obrácení ke katolicismu. Jen za autorova života se román dočkal devíti vydání. Na pozadí studentského života Oxfordu 40. let 19. století se zde odehrává intelektuální a duchovní dobrodružství v životě Charlese Redinga, mladého muže, který se chtěl vyhnout sporům, nedokázal však nejít za poznanou pravdou. Co všechno musí být člověk připraven ztratit, pokud nechce ztratit svou duši?
Příběh pro děti i dospělé vzdáleně inspirovaný Noemovou archou o síle přátelství i všelijakých představách o Bohu, a to vše ve chvíli, kdy se blíží potopa světa. „Nejsem Bůh,“ řekl Noe polichocen. „Ale my jsme si Boha právě tak představovali,“ řekli zklamaně tučňáci, „jako starce s dlouhým bílým vousem.“ „To si myslí mnozí,“ řekl Noe, „ale Bůh není muž.“ „Bůh je žena?!“ „Ne!“ zvolal Noe rozhořčeně a skla jeho brýlí se pohoršeně zaleskla. „Pochop,“ řekl jeden tučňák, „Bůh je spíše něco na způsob věci,“ a malý tučňák se tenkým hlasem zeptal: „Jako třeba toustovač?“
© 2026 Česká biskupská konference
© Copyright ČTK, Vatican News, Katolický týdeník, Catholic News Agency a další zdroje.
English
