Na Svatou Horu dorazil rekordní počet poutníků za duchovní povolání
Publikováno: 14. 5. v 9:48, zdroj Arcibiskupství pražské
„Atmosféra byla moc dobrá, živá, přirozeně přátelská a otevřená. I přesto, že jsme byli letos docela velká a pestrá skupina lidí z různých koutů naší arcidiecéze, měl jsem pocit, že tvoříme jedno společenství,“ popsal P. Vojtěch Smolka, ředitel Arcidiecézního centra mládeže. Podle něj byl letošní ročník nejpočetnější od doby, kdy se tato pouť pořádá. „Lidé si povídali nehledě na věkové rozdíly a vytvořil se prostor pro zábavné i hluboké rozhovory,“ doplnil.Pouť začala v pátek večer společným programem v bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Sobotní program vyvrcholil slavnostní mší svatou u Korunovačního oltáře, kterou celebroval pražský arcibiskup Stanislav Přibyl. Ten ve své homilii připomněl, že povolání není vyhrazeno pouze kněžím a řeholníkům, ale týká se každého člověka.„Povoláni jsme my všichni. Je to povolání ke svatosti, povolání do života s Kristem, povolání k životu v církvi. Nikdo tu nestojí opodál,“ zdůraznil arcibiskup. Podle něj jsou někteří lidé povoláni ke zvláštní službě proto, aby ostatním pomáhali tuto cestu objevovat a ukazovali jim směr, kterým je sám Kristus.Tato slova zarezonovala i u šestnáctileté Vilemíny, která se pouti účastnila již podruhé. „Snažím se účastnit podobných akcí co nejčastěji, protože je vnímám jako důležitou duchovní obnovu a prostor pro zastavení. Tyto akce mi pomáhají prohlubovat víru, poznávat nové lidi a přemýšlet nad tím, kam mě Bůh vede,“ uvedla. Za nejdůležitější poselství letošní pouti považuje potřebu zpomalit. „Jsme neustále obklopeni informacemi a sociálními sítěmi, a člověk se v tom může snadno ztratit. Tahle pouť mi znovu připomněla, jak důležité je na chvíli vypnout, být tady a teď a udělat si prostor pro ticho a klid. Věřím, že právě v tichu může člověk Boha vnímat nejvíce,“ dodala.Arcibiskup ve své promluvě povzbudil přítomné, aby se nebáli naslouchat Božímu hlasu a odpovídali na něj s důvěrou. Připomněl přitom známý výrok Winstona Churchilla o „krvi, potu a slzách“.„Ježíš může slíbit víc než kdysi Winston Churchill: krev, pot a slzy. Slibuje nám, že ten, kdo kvůli němu opustí svou představu o životě, dostane stokrát víc a za podíl bude mít život věčný,“ zaznělo v homilii. „Sice v tom tak trochu ta krev, pot a slzy jsou, ale mnohem více dostáváme, než ztrácíme,“ dodal arcibiskup.Součástí pouti byla také možnost svátosti smíření, adorace a neformálních setkání s bohoslovci. Právě osobní svědectví seminaristů byla pro mnohé účastníky významným povzbuzením a příležitostí otevřeně hovořit o otázkách víry a životního směřování.„Když se věnuji řeči o Bohu, nesmím zapomínat na řeč s Bohem. Ta se neděje jen skrze modlitbu, ale i skrze společenství, které bylo na této pouti pro mě osobně, a věřím, že i pro ostatní, životodárné a nesmírně povzbuzující,“ řekl bohoslovec pražské arcidiecéze Petr Urban, který se pouti zúčastnil poprvé.Podobně hovořil i pětadvacetiletý Jan, který se pouti účastnil podruhé. „Obohatila mě svědectví druhých a inspirativní výklady duchovních s radami, jak žít v souladu s Božími přikázáními v dnešní převážně ateistické společnosti,“ zhodnotil. Za nejdůležitější považuje právě duchovní rozměr celé akce. „V dnešní uspěchané a na výsledky zaměřené společnosti je duchovní naplnění velmi zanedbávané,“ uvedl. P. Vojtěch Smolka by si přál, aby si poutníci odnesli především inspiraci, povzbuzení a touhu hledat své povolání, aby díky tomu mohli skutečně naplno prožít svůj život. „U mladých lidí vnímám na jednu stranu obavy z větších a celoživotních závazků, na druhou stranu je pro ně otázka povolání a životního směřování velmi důležitá. U těch, kteří se pouti účastnili, jsem viděl opravdovou touhu hledat a rozlišovat,“ uvedl.„Z poutě odjíždím s nadějí, že až všechno, co jsme společně a s Bohem zažili, v našich srdcích vyklíčí, přinese mnoho užitku v podobě prohloubení nebo dokonce vzniku nových povolání,“ uzavřel Petr Urban.
English
