Biskupové z Evropy a Afriky se setkají v Lucemburku. Tématem bude evangelizace a synodalita

Publikováno: 22. 5. v 9:25, zdroj cirkev.cz

Seminář, který se pravidelně koná od roku 2004, představuje významnou příležitost ke sdílení zkušeností a společné reflexi výzev, kterým církev v dnešním světě čelí. Letošní ročník bude věnován především implementační fázi závěrů Synody o synodalitě do života místních církví a otázkám evangelizace v různých kulturních a kontinentálních kontextech ve světle apoštolské exhortace Evangelii Gaudium papeže Františka.Program začne v pondělí 25. května návštěvou tradiční pouti v Echternachu u baziliky sv. Willibrorda. V dalších dnech účastníky čekají pracovní zasedání, společné liturgické slavnosti i synodální diskuse metodou „rozhovoru v Duchu“.Seminář oficiálně zahájí předseda CCEE arcibiskup Gintaras Grušas a předseda SECAM kardinál Fridolin Ambongo OFMCap. Mezi hlavními řečníky vystoupí také kardinál Jean-Claude Hollerich SJ, kardinál Ladislav Nemet SVD, arcibiskup Anthony Muheria nebo biskup Lucio Andrice Maundula. Diskuse budou věnovány především zkušenostem se synodálním procesem v Evropě a Africe a sdílení pastorační praxe.Závěrečný den bude patřit tématu evangelizace v evropském a africkém kontextu. Seminář zakončí slavnostní mše svatá, které bude předsedat litevský arcibiskup Gintaras Grušas, předseda CCEE.Zdroj: CCEE

Cesta k Církevnímu shromáždění: Jak chce Vatikán proměnit synodální zkušenost ve sdílenou moudrost

Publikováno: 20. 5. v 14:39, zdroj Vatican News

„Nejde o přidávání formálních úkolů k běžnému životu farností, ale o jeho proměnu a obnovu zevnitř,“ zdůrazňuje nový vatikánský dokument s názvem „Směrem ke shromážděním 2027–2028: etapy, kritéria a nástroje“. Církev se po uzavření hlavní synodní fáze v roce 2024 nachází ve třetím momentu – ve fázi implementace, kterou vytyčila apoštolská konstituce Episcopalis communio. Cílem již není teoretizovat, ale sklízet plody, pojmenovávat překážky a učit se ze zkušeností.Slova kardinála Grecha„To, co místním církvím navrhujeme,“ uvádí kardinál Mario Grech, generální sekretář synody, „není úkol navíc, ale čas společného rozlišování a díkůvzdání, v němž máme společně znovu pročítat to, co Duch dává v církvi růst, a rozpoznávat kroky, k jejichž učinění jsme povoláni. Shromáždění se totiž neshodují se sociologickým průzkumem ani s rozhodovacím procesem, nejsou ani technickou prověrkou, ale spíše silnou církevní a duchovní zkušeností rozlišování: momentem syntézy a nového nastartování cesty, aby se výměna darů mezi církvemi stala konkrétní zkušeností a synodalita se stále více proměňovala v běžný styl církevního života ve službě misi.“Biblický model: Návrat z misie a výměna darůDokument hned v úvodu ukazuje, že společné setkávání a reflexe nejsou moderním sociologickým vynálezem, ale praxí zakořeněnou v evangeliu. Odkazuje na situaci, kdy se dvaasedmdesát učedníků vrací z misie „plni radosti“ a vyprávějí Pánu, co skrze ně vykonal (Lk 10,17), a na apoštolský sněm v Jeruzalémě, kde svatý Pavel podrobně líčil působení Boha mezi pohany (Sk 21,17–19).Vatikán chce tímto procesem podnítit „výměnu darů mezi církvemi“. Místní komunity nemají fungovat izolovaně, ale mají své zkušenosti – dobré i ty méně zdařilé – sdílet s ostatními.Ústřední otázka a 14 konkrétních témat k prověrceCelou cestu napříč kontinenty bude provázet jedna společná otázka: „Jaká konkrétní tvář synodální misijní církve a jaké nové cesty synodality se objevují ve vaší komunitě?“Aby reflexe nesklouzla do obecných frází, dokument ukládá biskupským konferencím povinnost vypracovat podrobné tematické listy ve 14 specifických oblastech. Mezi nimi nechybí: větší zapojení laiků a přístup žen, mladých lidí a chudých do vůdčích a odpovědných rolí, zavádění procesů transparentnosti, skládání účtů (rendicontazione) a pravidelného hodnocení, fungování farních a diecézních rad synodálním způsobem, reforma formace v seminářích a styl výuky na teologických fakultách, nová podoba a struktura samotných biskupských konferencí, synodální styl v ekumenických a mezináboženských vztazích.Čtyři kroky na cestě: Od diecézí po VatikánItinerář je rozdělen do čtyř logických a chronologických etap, z nichž každá nese silný duchovní podtext vyjádřený klíčovým slovesem:1. VZPOMÍNAT – 1. pololetí 2027Úroveň: místní církve (diecéze a eparchie) O co jde: Společenství pod vedením biskupa duchovně reflektují, co se od roku 2024 reálně změnilo.Výstup: Diecéze vypracují narativní zprávu o svých zkušenostech a zároveň napíšou dopis ostatním církvím, jenž bude přímým vyjádřením solidarity. Uzávěrka: Výstupy musí být odevzdány národním týmům a Vatikánu do 30. června 2027.2. INTERPRETOVAT – 2. pololetí 2027Úroveň: národní a regionální (biskupské konference)O co jde: Syntéza a hlubší teologicko-pastorální interpretace podkladů z diecézí. Do práce mají být zapojeni experti, laici i lidé na okraji.Výstup: Teologicko-pastorální zpráva (obsahující zmíněných 14 tematických listů) a národní dopis světu.Uzávěrka: Odevzdání kontinentálním orgánům a Římu do 31. prosince 2027.3. ORIENTOVAT – první čtyři měsíce roku 2028Úroveň: kontinentální uskupeníO co jde: Hledání společných priorit, které přesahují hranice států (migrace, sekularizace, politické napětí). V této fázi proběhne také paralelní dialog uvnitř Římské kurie, aby se synodální praxe propojila s úřady Svatého stolce.Výstup: Výhledová zpráva, která poslouží jako přímý podklad pro tvorbu Instrumentum laboris (pracovního textu) pro vatikánské shromáždění.Uzávěrka: 30. dubna 2028.4. SLAVIT – říjen 2028Úroveň: celosvětová církev (Vatikán)O co jde: Velké církevní shromáždění za účasti papeže. Půjde o hlubokou liturgickou a rozlišovací událost. Speciální pracovní skupiny (rozdělené podle generací, kultur či církevního postavení) projednají přinesené plody a předloží je Svatému otci. Do modlitby a oslav se v tomto měsíci zapojí farnosti po celém světě.Žádná sociologie, ale duchovní procesKardinál Mario Grech, generální sekretář synody, výslovně varuje před tím, aby byla shromáždění vnímána jako „sociologické průzkumy, parlamentní debaty nebo technické audity“. Jde o duchovní proces, kde hlavní metodou zůstává rozhovor v Duchu Svatém (střídání promluv, ticha a modlitby).Vatikán striktně požaduje, aby složení shromáždění na všech úrovních odpovídalo realitě: musí být zastoupen vyvážený poměr mužů a žen, různé generace, faráři, řeholníci, ale i lidé stojící mimo oficiální církevní struktury nebo žijící v situacích marginalizace a křehkosti. Klíčovou podmínkou navíc je, aby byli vybraní účastníci připraveni pokračovat v rozvoji synodality i po roce 2028 a zajistili tak kontinuitu v diecézích.Generální sekretariát synody závěrem vyzval k okamžitému obnovení činnosti diecézních a národních synodních týmů a oznámil, že v nejbližší době spustí sérii online školení a poskytne detailní metodické příručky.Více na webu www.synod.va.

VIDEO: Synodál. Propojeni s Plzní i dalšími diecézemi

Publikováno: 20. 5. v 8:14, zdroj cirkev.cz

FOTOGALERIE: Podepsání memoranda o spolupráci České biskupské konference a spolku Někdo Ti uvěří

Publikováno: 2. 6. v 13:45, zdroj cirkev.cz

Česká biskupská konference a spolek Někdo Ti uvěří podepsaly memorandum o spolupráci

Publikováno: 2. 6. v 10:32, zdroj cirkev.cz

Memorandum podepsali místopředseda ČBK a předseda Komise pro prevenci a ochranu před zneužíváním při ČBK, pražský arcibiskup Stanislav Přibyl a předseda spolku Někdo Ti uvěří Jiří Kylar. „Cítím s bolestí všech, kteří jsou zneužíváním zraněni. Věřím, že spolupráce Komise ČBK pro prevenci a ochranu před zneužíváním a spolku Někdo Ti uvěří posílí možnost, jak účinně a citlivě pomáhat všem, kteří zažili ze strany církevních představitelů zranění či nezájem tyto věci řešit, a přispěje k vytvoření programů prevence zneužívání.“ uvedl arcibiskup Přibyl. „Ačkoli by se mohlo zdát, že memorandum je završením spolupráce, je to právě naopak. Jsme na začátku společné cesty,“ řekl Jiří Kylar, předseda spolku Někdo Ti uvěří, a dodal: „Jsme rádi, že po mnoha letech, kdy někteří církevní představitelé chtěli k problematice zneužívání mlčet, se otevírá možnost, jak společně pomáhat církvi, aby byla bezpečným místem.“ Memorandum deklaruje společné hodnoty a cíle, jako ochrana všech zranitelných lidí v církvi a zdůrazňuje důležitost prevence a citlivého přístupu k lidem, kteří byli zneužiti představiteli či pracovníky církve. Zároveň vymezuje formy spolupráce, jakými jsou vzájemný dialog, spolupráce na vzdělávání, podpora obětí zneužívání a reflexe minulých i aktuálních selhání jako prostředek k dalšímu učení. Zároveň zdůrazňuje, že i po podpisu memoranda zůstávají obě strany nezávislé a že důvěrnost informací, které oběti zneužívání spolku svěří, není uzavřením memoranda nijak dotčena. Podpis memoranda se uskutečnil na symbolickém místě u Strahovského kláštera pod širým nebem, u sochy Panny Marie z Exilu. Organizátoři tím chtěli vyjádřit otevřenost vůči všem lidem, včetně těch, pro které je vstup do církevních prostor kvůli jejich bolestné zkušenosti obtížný. Celý text memoranda naleznete  v příloze.___________ Spolek Někdo Ti uvěří sdružuje lidi, kteří zažili zneužití, a odborníky věnující se problematice zneužívání nejen v církvi. Nabízí obětem bezpečné prostředí pro sdílení jejich zkušeností, podílí se na vzdělávání duchovních i veřejnosti a usiluje o systémové změny vedoucí k větší citlivosti církevního prostředí vůči problematice zneužívání. Komise pro prevenci a ochranu před zneužíváním při ČBK vznikla v dubnu 2025, jejím předsedou je arcibiskup Stanislav Přibyl, místopředseda ČBK. Je složena z biskupů a odborníků, kteří mají za cíl posílit pastorační a terapeutický přístup k obětem, připravovat metodiky pro prevenci zneužívání a spolupracovat s dalšími organizacemi i veřejnými autoritami.

Německá zmocněnkyně ocenila systém prevence sexuálního zneužívání v katolické církvi

Publikováno: 27. 5. v 9:45, zdroj cirkev.cz

Kerstin Clausová, nezávislá spolková zmocněnkyně pro problematiku sexuálního zneužívání dětí a mladistvých v Německu, uvedla, že zejména katolické školy, školky, farnosti a jejich programy pro děti a mládež vytvořily vysokou úroveň odbornosti v oblasti prevence a ochrany dětí. Sama Clausová přitom patří mezi oběti zneužívání – v roce 1984 ji zneužil protestantský duchovní. Její vyjádření mají zvláštní význam také proto, že nepřicházejí od představitelů církve, ale od státní úřednice, která se dlouhodobě věnuje ochraně dětí a podpoře obětí.Podle Clausové se důležitou součástí prevence stala povinná školení a rozsáhlé ochranné programy. V mnoha komunitách tyto struktury nejen pomáhají předcházet zneužívání, ale umožňují také včas rozpoznat děti, které doma zažívají násilí, zanedbávání nebo psychickou zátěž.Významnou roli podle ní hraje místní úroveň. Právě ve farnostech, školách nebo komunitách se totiž často rozhoduje o tom, zda systém ochrany dítěte funguje. Některé katolické komunity navíc vytvořily preventivní mechanismy, které v praxi převyšují běžné standarty komunálních institucí.Debata o sexuálním zneužívání se v posledních letech vede také v dalších evropských zemích. Ve Španělsku například organizace zaměřené na ochranu dětí upozornily, že mediální pozornost bývá často soustředěna téměř výhradně na případy v církvi, zatímco širší společenský rozměr problému zůstává upozaděn. Podle dostupných údajů se většina případů zneužívání odehrává v rodinách a blízkém okolí dítěte.Ani tato data však nijak nesnižují závažnost případů, kdy se zneužívání dopustí duchovní osoba. Takové jednání představuje hluboké morální selhání a zraňuje důvěru, kterou věřící do duchovních vkládají.Současně však odborníci upozorňují, že instituce nejsou posuzovány pouze podle svých selhání, ale také podle ochoty jim čelit a vytvářet účinné preventivní mechanismy. Některé zkušenosti katolické církve v oblasti ochrany nezletilých by tak mohly být přínosem i pro širší společnost.Zdroj: ZENIT

Čtěte zároveň Knihu přírody a Písmo, doporučuje papež skautům

Publikováno: 1. 6. v 16:11, zdroj Vatican News

Papež Lev se ve své promluvě ke skautkám a skautům dotkl kořenů skautského hnutí, kterými jsou od časů zakladatele, Roberta Baden-Powella, život pod širým nebem a kontakt s přírodou, „které hovoří o Bohu prostřednictvím stop, jež sám Stvořitel zanechal ve svém stvoření“. Právě proto má skautská výchova a formace důležitý rozměr, když takto „doprovází chlapce a děvčata na setkání s Ježíšem, Učitelem dobrého života, věrným Přítelem, spolehlivým Průvodcem na naší cestě“. Skautům také Lev XIV. doporučil společnou četbu „Knihy přírody“ s „moudrostí Božího Slova“, které „střeží smysl dějin a podepírá nás, když nás naše životní cesta vede zkouškami. Zvu vás jako k prameni živé vody k tomu, abyste přilnuli k Písmu, které může osvítit a posílit vaše životní zkušenosti lidského i duchovního růstu v rozměru jak osobním, tak komunitním,“ oslovil skauty papež Lev a citoval svého předchůdce Františka: „Zvu vás, abyste s sebou vždy měli evangelium jako svého navigátora a skutečnou mapu cesty životem a abyste je každodenně otevírali.“ Zvláště skautským vůdcům kladl Lev XIV. na srdce soudržnost osobního života a zralost osobních rozhodnutí: „Pro své svěřence jste velmi důležitými svědky a příkladem, který jim pomůže růst. Spolu s nimi proto žijte krásu víry v každodenních gestech a ve společné modlitbě, ve svátostech a v rozlišování povolání: odpovídejte velkodušně na Kristovu výzvu, která nás zve k výstupu na vrchol, k zajetí na hlubinu, ke společnému běhu cestou ctnosti.“ Papež ocenil také specifika skautské pedagogiky, která pomáhá mladým lidem, dívkám a chlapcům, být skutečně ženami a muži. Konstatoval, že tato specifika vycházejí ze zdravé pozornosti vůči člověku a lidské osobě, kterou skauting staví do centra svého výchovného působení. Poděkoval pak i za evropský rozměr, resp. posilování evropské identity, a to „nikoli na politické scéně, nýbrž v kulturním rozměru“, při budování Evropy „spojené nejvyššími hodnotami křesťanského humanismu“.Závěrem Lev XIV. zdůraznil zásadní a sjednocující prvek skautské myšlenky, totiž ideu služby, která „stojí v srdci výchovného procesu“: Podle papeže Lva „sloužit znamená věnovat vlastní schopnosti a vlastní čas ostatním lidem, zcela zdarma, bez očekávání jakékoli odplaty. Prostřednictvím služby se rozvíjí altruismus, solidarita, pozornost vůči bližním a smysl pro společenskou zodpovědnost,“ což v životě víry osvobozuje od egocentrismu a lhostejnosti. „Dobrodružství skautingu pomáhá odhalovat, jak je naše lidství postupně osvěcováno a zapojováno do Božího díla, protože On je skutečným vychovatelem nás všech,“ uzavřel papež Lev svou promluvu ke skautům se závěrečným požehnáním.

Děti se ptají arcibiskupa: Co měl rád ve škole a z čeho měl strach?

Publikováno: 1. 6. v 11:53, zdroj Arcibiskupství pražské

Měl jste nějakého zvířecího domácího mazlíčka?Měl jsem rybičky a všechny vždycky zahynuly, protože jsem se o ně nestaral. A proto z úcty ke zvířatům si žádné nepořizuji.Jaké je Vaše oblíbené jídlo?Jakákoliv čína.Dostával jste ve škole poznámky? Jestli ano, tak za co?Dostával jsem většinou za špatné chování. Krásná poznámka, kterou si dodnes pamatuji a myslím, že ještě mám tu žákovskou knížku schovanou, byla „neúměrná frekvence“.Který předmět jste měl ve škole rád, a který naopak ne?Dějepis a hudebku. A strach jsem měl z matematiky a tělocviku.Jaké knížky jste jako kluk nejradši četl?Verneovky, mayovky a asi Káju Maříka.Sportujete? Jaký sport Vás nejvíc baví?Opravdu rád chodím do přírody. A čím jsem starší, tím víc vnímám, že je opravdu potřeba se pohybovat. A že vlastně to působí jednak to, že se udržuji v nějaké kondici, a potom taky, že vlastně ty myšlenky, které mě třeba zatěžují, se tak prostě vypotí. Hrajete na varhany. Co Vám dalo největší práci se naučit?Sehrát levou ruku s nohama. Protože na klavír se hraje prostě tak, že nohama kopírujete tu basovou linku levé ruky. Ale vlastně frajeřina té varhanní hry je, že ta levá ruka hraje něco jiného než ty nohy.Jakou radu byste nám dal do života?Nic není tak horké, jak to vypadá. A to, co člověka trápí, nemusí řešit jen s lidmi, ale především s Pánem Bohem.Na co si máme dávat pozor?Na to, abychom si nemysleli, že jsme střed světa.Který svatý je Vaším vzorem? A proč?Svatý Vojtěch, protože to byl můj předchůdce na pražském arcibiskupském stolci. A protože to byl odvážný člověk.

Biskup Pavel Konzbul předal dekrety novým animátorům

Publikováno: 1. 6. v 8:56, zdroj Biskupství brněnské

Duchovně a osobnostně obohacený, týmový hráč a zastánce hodnot – to je stručná charakteristika, kterou najdou zájemci o animátorský kurz na stránkách Diecézního centra mládeže. V roce 2024 se do něj přihlásilo 21 mladých, kteří letos své dvouleté vzdělávání uzavřeli. „Moc bych jim přál, aby načerpané znalosti a dovednosti hojně ve svých životech uplatnili a stále rostli ve vztahu s Bohem,“ říká Tomáš Kánský z Diecézního centra mládeže, který měl kurzisty na starosti. Během jednotlivých víkendových pobytů (je jich celkem 14) reflektují účastníci témata jako vztah k Bohu či církvi, sebepoznání, evangelizace, společenství, komunikace, teambuilding a další. Každý víkend má přitom různorodou náplň – od přednášek, přes hry, sdílení, společný zážitek i duchovní program. V závěru kurzu pak ještě probíhají obhajoby – reflexe uplynulých dvou let a představení další animátorské praxe.Kdo je tedy animátor?Je to křesťan, který se rozhodl pro cestu víry, je člověkem své doby, který se snaží odpovědně žít svoji víru a v ní růst. Je schopný pracovat v týmu, budovat vztahy a navazovat nová přátelství. Dokáže přiložit ruku k dílu a žít aktivně ve svém farním společenství. Praktikuje ve svém životě hodnoty víry a je ochotný za nimi stát. Není však uzavřený k lidem, kteří nemají stejnou víru. Umí je s láskou přijmout a hovořit s nimi i o víře.Animátorský kurz je otevřen mladým lidem od prvního ročníku SŠ do 22 let. Další běh bude spuštěn v říjnu, přihlásit se na něj můžete už v této chvíli.