Babylon, nebo obnova Jeruzaléma
Publikováno: 13. 11. v 9:00, zdroj Katolický týdeník
Když papež 15. května podepsal ve Vatikánu dlouho očekávaný dokument, světem oběhly titulky, že „papež vydal encykliku o umělé inteligenci“. Už pouhé prolistování ale ukazuje, že témat přináší daleko více: nekonečné zbrojení, normalizaci válek, moderní otroctví, ekonomiku, jaderné zbraně, náboženský extremismus. A mohli bychom pokračovat. Papež totiž zve především k ochraně lidské důstojnosti v době, kterou poznamenal nástup umělé inteligence.
„Na přelomu let 2022 a 2023 se stalo něco zásadního. Do té doby byla umělá inteligence spíše záležitostí odborníků. Spolu se zpřístupněním prvního velkého jazykového modelu pro veřejnost v listopadu 2022 se ale stala celospolečenskou záležitostí,“ podotýká překladatel encykliky do češtiny a teolog František Štěch.
Proměna komunikace
Nástroje umělé inteligence jako Gemini, ChatGPT, Copilot nebo Claude už od té doby bezpochyby přinejmenším zahlédla většina uživatelů internetu. Ať už s nimi hledáme kuchyňské recepty, píšeme e-maily nebo vytváříme složitější AI agenty (programy, které dostanou úkol a samy si naplánují, jak jej splnit), proměňuje se tím způsob komunikace mezi lidmi a stroji. „Sociální otázka se zde stává otázkou antropologickou. Neptáme se jen na to, v jakých podmínkách lidé žijí, ale také jakými lidmi se stávají. Papež v encyklice pro dnešní dobu znovu a nově představuje klíčové koncepty sociálního učení církve, jako je lidská důstojnost, společné dobro nebo solidarita,“ komentuje František Štěch a dodává, že Lev XIV. svou encyklikou de facto předběhl veřejnou diskusi. „To, před čím dnes varují odborníci na AI, zmiňoval papež už na jaře – například riziko soustředění moci v rukou několika technologických gigantů. Skutečný význam Magnifica humanitas ovšem doceníme, až když ji přestaneme číst jen jako encykliku o AI,“ opakuje Štěch a za pravdu mu dávají i respondenti v anketě na vedlejší straně.
Podle papeže dnes stojí každý člověk před volbou, zda chce v této technologické době stavět babylonskou věž (Gn 11,1-9), nebo s Nehemiášem trpělivě obnovovat poničený Jeruzalém (Neh 2-6). Na „staveniště naší doby“ se máme vydat, jak píše papež, neohroženě a s důvěrou – nejen jako pasivní pozorovatelé a komentátoři. „Vstoupit na staveniště dějin – do výzkumných laboratoří, technologických firem, škol, médií, institucí i místních společenství – abychom znovu budovali, co se rozpadlo, a chránili, co je ohroženo,“ zve Lev XIV. A encykliku končí adventním obrazem Mariiny Písně naděje – Magnificat: „I věk AI může být dobou, v níž Duch Svatý buduje civilizaci lásky v našich životech.“
English
