ČBK

Svatý Kalist I. – papež smíření a milosrdenství

Publikováno: 14. 10. v 5:00, zdroj cirkev.cz

O počátcích Kalistova života víme jen málo. Podle zprávy jeho pozdějšího odpůrce Hippolyta byl původně otrokem Karpofora, který mu svěřil správu peněz a vedení bankovního podniku v Římě. Poté, co podnik zkrachoval a svěřené prostředky byly ztraceny, se Kalist pokusil uprchnout. Později byl odsouzen k nuceným pracím v dolech na Sardinii. Po propuštění se vrátil do Říma.Správce pohřebiště římských křesťanůZa papeže Zefyrina se Kalist stal jáhnem a dostal na starost křesťanské pohřebiště při Via Appia. Rozsáhlý komplex podzemních chodeb a hrobů dnes známe jako Katakomby svatého Kalista.Staly se jedním z nejvýznamnějších pohřebišť prvních římských křesťanů. Byli zde pohřbeni mnozí mučedníci a také několik papežů 3. století. Nachází se zde známá Krypta papežů, označovaná někdy jako „malý Vatikán“, protože sloužila jako místo posledního odpočinku řady prvních římských biskupů.Po smrti papeže Zefyrina byl Kalist kolem roku 217 zvolen římským biskupem. V čele církve stál přibližně pět let.Spor o odpuštění hříchůKalistův pontifikát provázely ostré teologické a disciplinární spory. Jedním z nejvýznamnějších byla otázka, zda může církev po vykonaném pokání udělit rozhřešení také lidem, kteří se dopustili závažných hříchů. Kalist zastával mírnější postoj a zdůrazňoval možnost smíření hříšníka s církví. Jeho odpůrci, mezi nimi zejména Hippolyt, považovali takový přístup za příliš shovívavý a požadovali přísnější církevní kázeň.Právě tento spor patřil k okolnostem, které vedly k rozdělení římského křesťanského společenství. Hippolyt se postavil proti Kalistovi a bývá tradičně označován za prvního vzdoropapeže v dějinách církve. Kalistův přístup však vyjadřoval přesvědčení, že církev není společenstvím pouze bezúhonných lidí, ale také místem obrácení, pokání a odpuštění.Smrt a úctaKalist zemřel kolem roku 222. Tradice jej uctívá jako mučedníka, přesné okolnosti jeho smrti však nejsou historicky spolehlivě doloženy. Pozdější podání hovoří o jeho usmrcení během nepokojů v Římě.Navzdory tomu, že je s jeho jménem spojeno slavné pohřebiště při Via Appia, sám Kalist nebyl pohřben v katakombách, které nesou jeho jméno. Jeho hrob se nacházel na hřbitově Calepodia při Via Aurelia.Památka svatého Kalista I., papeže a mučedníka, připadá na 14. října. Jeho život připomíná jednu z důležitých otázek, s nimiž se prvotní církev vyrovnávala: jak spojit nároky křesťanského života s milosrdenstvím vůči člověku, který po selhání hledá cestu zpět.

Papeži Lvu byl odstraněn karcinom na dolním laloku pravé plíce

Publikováno: 14. 10. v 4:51, zdroj Vatican News

Přibližně hodinu a půl trval chirurgický zákrok, během něhož byl papeži Lvu XIV. odstraněn dolní lalok pravé plíce a okamžité histologické vyšetření potvrdilo diagnózu plicního adenokarcinomu. Operace proběhla bez komplikací a podle plánu. Očekávaná lékařská zpráva obsahující informace o zdravotním stavu papeže Lva přišla v 21:53 večer, několik hodin po operaci, která se uskutečnila včera, 13. října, v odpoledních hodinách na Poliklinice Gemelli. Sdělení tiskového střediska zaslané prostřednictvím aplikace Telegram krátce před dvacátou hodinou již informovalo, že operace papeže, kterou provedl tým hrudních chirurgů pod vedením profesora Stefana Margaritory, „skončila úspěšně, podle plánu a v předpokládaném čase“ a že se papež „vrátil do svého pokoje“ v desátém patře nemocnice. Lékařská zpráva Ve zprávě, která nese podpis MUDr. Luigiho Carboneho, ředitele Úřadu pro zdravotnictví a hygienu Vatikánského městského státu, a profesora Margaritory se uvádí: „13. října odpoledne byl Svatý otec podle plánu podroben operaci hrudní chirurgie. Aby byl zákrok radikální, byl pomocí videoasistované techniky odstraněn dolní lalok pravé plíce. Okamžité histologické vyšetření potvrdilo diagnózu plicního adenokarcinomu, jak naznačovala předoperační vyšetření.“ Jak dále uvádí oficiální lékařská zpráva, „Svatý otec strávil na operačním sále přibližně 3 hodiny, samotný zákrok trval asi 90 minut. Operace proběhla úspěšně a nedošlo k žádným komplikacím.“ Po operaci se Lev XIV. „probudil bez potíží a po krátké době pozorování se vrátil do svého pokoje v desátém patře.“ Profesorovi Margaritorovi asistovaly během zákroku profesorka Elisa Meacci, MUDr. Maria Teresa Congedo a MUDr. Leonardo Petracca Ciavarella. Anesteziologický tým tvořili profesor Massimo Antonelli a lékaři Giovanni Punzo a Giuseppe Bello. Další prognózy V příštích dnech budou následovat pooperační vyšetření a analýza odstraněného materiálu. Na základě předoperačních vyšetření lékaři již věděli, jak a kde zasáhnout, a výraz „radikální“ naznačuje, že bylo učiněno všechno pro úplné odstranění nádoru.Co se týče délky hospitalizace, platí prozatím již oznámený časový rámec, tedy přibližně jeden týden.Dnes, 14. října, bude Tiskové středisko Svatého stolce informovat o tom, jak papež Lev strávil noc, a o případných prvních výsledcích pooperačních vyšetření. Papež je v tuto chvíli v doprovodu těch, kdo mu obvykle asistují v papežském apartmá. Po probuzení působil okamžitě bděle a zcela při smyslech a – jak novinářům sdělil vatikánský mluvčí Matteo Bruni – „po návratu do svého pokoje požádal o večeři“.

Operace papeže Lva XIV. proběhla úspěšně

Publikováno: 13. 10. v 20:13, zdroj cirkev.cz

„Operace proběhla úspěšně, v předpokládaném čase a podle plánu“. Tiskové středisko Svatého stolce o tom informovalo prostřednictvím svého účtu na síti Telegram. Papež Lev se dnes, v úterý 13. října podrobil operaci v římské poliklinice Gemelli, při které mu byl odstraněn ohraničený plicní útvar.„Svatý otec se vrátil do svého pokoje,“ uvádí dále tiskové středisko a dodává, že další informace budou následovat.Zdroj: Vatican News

10 let Amoris laetitia: Misijní elán a poslání manželů a rodin

Publikováno: 13. 10. v 18:46, zdroj Vatican News

Dnešní shromáždění vyjádřilo svou blízkost papeži Lvu XIV., který zahájil svou hospitalizaci, a ujistilo ho o svých modlitbách. „Jsme Vám vděčni, že jste se rozhodl svolat toto setkání a že jste nás povzbudil k naslouchání rodinám a cestám, jimiž putují naše církevní společenství. Chceme pokračovat v díle s vědomím, že jste nám nablízku a že Vám leží na srdci rodiny celého světa,“ stálo v poselství, které papeži účastníci adresovali. Do posledního pracovního dne uvedl účastníky setkání kardinál Kevin Farrell, prefekt Dikasteria pro laiky, rodinu a život. Zdůraznil misionářské rysy lásky v manželství a rodině, které vyplývají nejen ze všeobecného křestního povolání, ale jsou specifickým způsobem vlastní právě manželské lásce. „Tento misionářský dynamismus, který je nedílnou součástí manželské lásky, […] nachází plnější vyjádření ve svědectví autentické lásky, která dokáže inspirovat a povzbudit jak v církvi, tak ve společnosti,“ uvedl kardinál. Kardinál Rugambwa: Rodina je křižovatkou pastorace Na tento důraz navázal arcibiskup z tanzanské Tabory, kardinál Protase Rugambwa. S odkazem na slova sv. Pavla VI. „manželské páry se stávají apoštoly pro další dvojice“ a další vyjádření Magisteria připomněl, že „prostřednictvím svátosti manželství vytvářejí křesťanští manželé domácí církev svého druhu, jejíž role je zásadní pro vzdělávání ve víře a její předávání“. Kardinál Rugambwa nazval rodinu „křižovatkou pastorace“, a to nejen proto, že v rodinném prostředí se „setkávají generace, sdílejí hodnoty, prožívá víra a utváří budoucnost jednotlivců i společnosti“, ale i proto, že právě rodiny se stále více zapojují nejen do „rodinné pastorace“ v užším slova smyslu, tedy zaměřené čistě na jiné rodiny a na (před)manželskou formaci, ale i v mnoha dalších oblastech působení. „Právě zde vidíme, jak se rodiny a manželské páry stávají z pouhých příjemců pastorační péče stále aktivnějšími a spoluzodpovědnými účastníky poslání církve.“ I zde ovšem ještě existují značné rezervy. Právě nyní, po deseti letech od vydání exhortace Amoris laetitia, bychom se podle kardinála měli ptát: „Byla párům a rodinám v našich zemích dána aktivnější role ve formaci seminaristů, jáhnů a dalších pastoračních pracovníků?“ Svůj příspěvek kardinál Rugambwa uzavřel zkušeností z afrického prostředí. Důraz na charakter „církve coby rodiny“ v této části světa vedl mnohdy k tomu, že i farní struktura začala být chápána jinak: „Farnost se proměňuje v rodinu rodin, kde si věřící nejsou navzájem cizí a kde se snáze zapojují, plánují a podílejí na vznešeném poslání hlásat evangelium.“ Véronique Lonchamp: Manželská láska coby misionářské nadšení V podobném duchu promluvila Véronique Martin Lonchamp, národní delegátka francouzské biskupské konference pro pastoraci rodin. S odkazem na exhortaci Amoris laetitia připomněla, že „v každodenním životě manželů se evangelium stává tělem a dává se vidět […] a láska Krista k jeho církvi se stává viditelnou“ (srov. AL 121), což je prvořadným posláním manželského života. Stejně tak se rodina stává „první místem socializace“, kde se děti učí pozornosti vůči druhým, sdílení a vzájemnému respektu. V souvislosti s rostoucím zájmem o katechumenát či hlubší poznání života ve víře, který je ve francouzské církvi pozorovatelný v posledních letech, také Véronique Lonchamp upozornila, že „proces předávání víry v rodině je dvousměrný“: často jsou to děti, dospívající nebo mladí dospělí, kteří inspirují své rodiče a příbuzné k prohloubenému zájmu o duchovní a křesťanský život. Z exhortace Amoris laetitia Véronique Lonchamp vyzdvihla zvláště IV. kapitolu, jejíž „komentář k Velepísni lásky představuje velice cenný návod na manželský život“. Tento text „by si zasloužil být mnohem více šířen“, dodala. Závěrem se pak Véronique Lonchamp věnovala otázce „misionářského povolání“ rodin: „Nejde je o to, co s rodinami může církev udělat. Je také třeba poznat, co od nich církev přijímá. Dostane-li se rodinám uznání coby skutečným aktivním účastníkům na poslání církve, budou moci být nápomocné církvi, aby se stávala stále více synodální, misionářskou a pozornou vůči lidem.“

Evangelizační projekt Godzone opět v Brně

Publikováno: 13. 10. v 15:10, zdroj Biskupství brněnské

„Každý rok se snažíme přinášet originální a jedinečný program s novými písněmi a unikátními kombinacemi křesťanských umělců. V průběhu let se program dostal do bodu, kdy na pódiu spolupracuje více než stovka zpěváků, rapperů, hudebníků, tanečníků a dalších umělců, aby účastníci mohli mít neopakovatelný zážitek,“ přibližuje David Drienovský z organizačního týmu. Godzone Tour letos začíná v Brně 19. října, pak se přesune na Slovensko (Bratislava, Žilina, Poprad, Košice, Banská Bystrica), závěrečný večer se koná ve Frýdku Místku. Součástí programu je evangelizace v ulicích daného města a další dobročinné aktivity. V loňském roce navštívilo Godzone více než 37 000 účastníků. Organizační tým čítá na 450 lidí, k nim se v každém z měst připojují místní dobrovolníci. K letošnímu programu v Brně je stále možné se jako dobrovolník přihlásit, více informací na webu tour.godzone.sk.Duchovní povzbuzení pro všechny generacePořadatelé letos jako ústřední motto vybrali větu Ještě není pozdě. Chtějí oslovit nejen mladé lidi, ale všechny, kdo touží po naději, povzbuzení a novém začátku. „Snažíme se v posledních letech o to, aby Godzone byl pro všechny generace. Program je sice na vícero místech zaměřený na mladé, ale snažíme se ve velké míře o propojování generací. Od mladých přes rodiny s dětmi až po dříve narozené. Mohou zde načerpat ti, kdo do kostela moc nechodí, i ti, kdo žijí ve víře –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ každý se čas od času potřebuje duchovně osvěžit. Věříme, že to hlavní, co mohou účastníci zažít, je setkání s živým Kristem, který je středem a podstatou toho všeho,“ doplňuje David Drienovský.Vstup na tříhodinový večerní program je zdarma, organizátoři nabízí možnost předchozí online registrace, jejíž výhodou je rychlejší vstup v místě akce. Brněnská část turné proběhne v pondělí 19. října na výstavišti v pavilonu G1 od 18 do 21 hodin. Za projektem stojí už jeho počátků slovenská chválová skupina ESPÉ a křesťanské společenství mladých SP, kteří v roce 2009 uspořádat první šňůru evangelizačních koncertů na Slovensku. Projekt se koná za podpory českých i slovenských biskupů.