English
Sekce pro mládež vydala modlitbu za CSM v Ostravě
Publikováno: 24. 3. v 10:19, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Její úplnou verzi je možné stáhnout zde.
Oficiální stránky České biskupské konference, společenství biskupů římskokatolické a řeckokatolické církve v České republice
Více informacíPřinášíme přehled velikonočních obřadů a bohoslužeb s biskupy v jednotlivých českých a moravských diecézích v roce 2026. Pražská arcidiecéze Květná neděle 29. března 10.00, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha (liturgický průvod vychází z baziliky sv. Jiří) , celebrant apoštolský administrátor Mons. Jan Graubner a Mons. Zdenek Wasserbauer Zelený čtvrtek 2. dubna 18.00, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha (liturgický průvod poté odchází d
Česká biskupská konference hledá pracovníka/pracovnici sekretariátu ČBK, který/á bude koordinovat práci překladatelů, připravovat konference (i mezinárodní) a akce pro veřejnost, spolupracovat s biskupstvími a partnerskými organizacemi. Pracovní poměr: na dobu určitou – zástup za MD, RDNástup: první polovina dubna 2026Místo výkonu práce: Praha 6 – DejvicePožadavky na odbornost a schopnosti:1. Minimálně středoškolské vzdělání, vysokoškolské vzdělá
16. listopadu 2025 se konala po celé ČR kostelní sbírka, jejíž výtěžek byl určen na katolické sdělovací prostředky. Během sbírky se vybrala částka přes 11 mil. korun. Všem dárcům srdečně děkujeme. V roce 2025 byla v rámci kostelní sbírky na sdělovací prostředky, která proběhla 16. listopadu po celé České republice, vybrána celková částka 11 047 572,96 Kč. 146. plenární zasedání ČBK, které se konalo 20. - 21. ledna 2026 v Praze, na základě podan
Publikováno: 24. 3. v 10:19, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Její úplnou verzi je možné stáhnout zde.
Publikováno: 24. 3. v 8:43, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Také letos vznikl velikonoční paškál pro katedrálu sv. Václava v Olomouci v palonínské chráněné dílně, kterou vybudovala Charita Zábřeh. Ručně zdobenou svíci předal arcibiskupovi Mons. Josefu Nuzíkovi ředitel Arcidiecézní charity Olomouc Robert Neugebauer.Předání paškálu se stalo již tradiční součástí příprav na Velikonoce. Symbol světla, který bude zapálen při velikonoční vigilii, tak nese i konkrétní příběh lidí, kteří jej vyrobili.„Děkuji Arcidiecézní charitě Olomouc i pracovníkům chráněné dílny za tento dar. Velmi si vážím nejen samotného paškálu, ale i toho, že Charita vytváří prostor pro lidi, kteří by jinak hledali své uplatnění jen obtížně,“ uvedl arcibiskup olomoucký Mons. Josef Nuzík.Pracoviště chráněné dílny v Paloníně se dlouhodobě věnuje výrobě ručně zdobených svící, včetně těch liturgických. Jejich práce tak nachází své místo i v důležitých okamžicích života církve.Zdroj: www.acho.charita.cz
Publikováno: 24. 3. v 8:28, zdroj cirkev.cz
Text s názvem Young Slovak Martyr of Communism Reaches Global Audience představuje Havlíka jako svědka víry a vnitřní svobody, který může inspirovat zejména mladou generaci. Připomíná jeho odvahu v 50. letech, kdy navzdory věznění a nuceným pracím v uranových dolech odmítl zradit své povolání i lásku k Bohu.Rostoucí mezinárodní zájem o tohoto slovenského blahoslaveného potvrzují i nové projekty, které jeho odkaz přibližují širšímu publiku. Dokumentární film Na cestě k dokonalosti režiséra Branislava Valka byl v roce 2026 doplněn o dabing v angličtině, španělštině, italštině a francouzštině. EWTN zároveň upozornila i na publikaci 3 dny s nezlomným od Silvie Lehutové, která zachycuje slavnost jeho blahořečení v Šaštíně, a na odborný lexikon Naši svatí od biskupa Viliama Judáka.Součástí šíření úcty k Jánu Havlíkovi je také nový relikviář s jeho ostatky a portrét od výtvarnice Terézie Sedlákové, inspirovaný svatým Carlem Acutisem.Ján Havlík (1928–1965) strávil jedenáct let v komunistických věznicích a pracovních táborech, kde byl vystaven nelidskému zacházení. Podle svědectví si však zachoval vnitřní pokoj a nikdy neobviňoval své věznitele. Po propuštění v roce 1962, navzdory podlomenému zdraví, pokračoval tajně v apoštolátu – navštěvoval nemocné a připravoval děti na první svaté přijímání.Zemřel ve věku 37 let na následky věznění. Jeho život byl oficiálně uznán při beatifikaci v roce 2021, které předsedal kardinál Marcello Semeraro. Ten jej označil za vzor věrnosti Kristu a svědectví síly ducha, která dokáže obstát i tváří v tvář totalitnímu režimu.Mediální pozornost, kterou jeho příběhu věnuje síť EWTN vysílající do stovek milionů domácností po celém světě, ukazuje univerzální sílu jeho poselství. Pro Slovensko i pro celou církev představuje inspiraci a připomínku duchovního bohatství, které se zrodilo i v časech pronásledování.Blahoslavený Ján Havlík tak přestává být vnímán pouze jako místní postava a stává se inspirací pro lidi po celém světě, kteří hledají oporu ve víře v době osobních i společenských zkoušek.Zdroj: tkkbs.sk, EWTN news
Publikováno: 24. 3. v 6:53, zdroj Vatican News
Papež Lev ve svém dopise neskrývá radost nad tím, že i dnes existuje periodikum, které promlouvá jazykem odlišným od většiny zpráv o nepříliš radostné tváři světa, totiž „univerzálním jazykem lásky“. Právě ten má být pro dětské čtenáře jednou z věcí, kterou si mají provždy uchovat spolu s „odzbrojující silou úsměvu, odvahou poprosit o odpuštění, krásou šířit pokoj“. Vrátit světu jeho krásu, píše papež dětem, je možné právě díky stále novému úžasu, který je dětem vlastní a kterému se od nich mohou dospělí učit. Dospělým pak připomíná Ježíšova slova „nebudete-li jako děti…“ a vysvětluje, že být jako dítě neznamená dívat se zpět, nýbrž naopak hledět kupředu s očima otevřenýma a schopnýma vidět to podstatné. Dívat se dětskýma očima znamená „znovu se naučit dívat se jeden druhému do očí a hledět na svět čistým pohledem“. Dospělí a děti se od sebe učí navzájem, uzavírá papež. A všichni, dospělí i děti, se v dnešní době s rizikem odlidštění musíme vzdělávat a vychovávat neustále, abychom v důsledku přehnaného spoléhání na technologický pokrok a umělou inteligenci nezlenivěli a neztratili tvořivost. Zvláště co se dětí týče, „musíme střežit jejich dětství a doprovázet jejich růst, aby se mohly stát protagonisty obnoveného světa“.
Publikováno: 24. 3. v 6:52, zdroj Biskupství českobudějovické
Svatý Benedikt zemřel v objetí svých bratří krátce poté, co přijal viatikum neboli svaté přijímání před smrtí jako posilu pro přechod ze života pozemského do života věčného. Zanechal po sobě dědictví mimořádného rozsahu: jeho nadčasová Řehole je dodnes pevným základem mnoha řeholních společenství, která významně ovlivnila běh dějin i kulturní bohatství Evropy.Cisterciáci jsou mnišským řádem, jenž vznikl na přelomu 11. a 12. století jako zdařilá reforma Benediktovy řehole. První cisterciácký klášter v Čechách byl založen roku 1142 v Sedlci u Kutné Hory, klášter ve Vyšším Brodě potom roku 1259.Cisterciácký řád se snaží být znamením velké slávy, kterou Bůh připravuje těm, kteří Ho milují. Život vyšebrodských bratří je jednoduchý. Sestává z bohoslužby, modlitby latinského breviáře, četby, manuální práce a mlčení. Někomu by se mohl zdát život podle řehole monotónní a přísný, ale všechna omezení a pravidla si zdejší muži volí jako praktické evangelium pro život s Bohem a takový život je plný pokoje a vnitřní svobody.V loňském roce přijelo prožít necelý týden mnišského života ve vyšebrodském klášteře jedenáct mladých mužů. Jejich reakce jsou inspirací pro všechny:V tu dobu, co jsem byl v klášteře, se mi to zcela upřímně moc nelíbilo. Bylo to pro mě, jako když skočíte do studené vody. Z intenzity mnišského života jsem byl nejdřív v šoku, ale postupně jsem se s ním více seznámil a stal se mi ve spoustě ohledů blízkým. Proti mému očekávání byl pro mě pobyt fyzicky náročnější, protože jsem nebyl zvyklý na tento způsob rozvržení dne. Největším přínosem pro můj život byl bezesporu vnitřní klid, který jsem během pobytu zakusil. Tím, že jsem na téměř celý týden odložil mobilní telefon a soustředil se pouze na modlitbu a práci, jsem si uvědomil, jak moc dokáže takové ztišení člověka osvobodit od stresu a napětí. Cítil jsem se klidnější, vyrovnanější a skutečně odpočinutý. Hlouběji jsem si uvědomil, jak důležité a naplňující místo má v mém životě řád. Tento čas mi pomohl znovu si ujasnit hodnoty a priority, které si chci přenášet i do svého každodenního života. Byla to má první praktická zkušenost s latinskou mší svatou, za kterou jsem rád. Velkým přínosem byly přednášky, například o modlitbě, o cisterciáckém řádu nebo o rozlišování povolání. Ocenil jsem jejich propojení do praxe. Byla to pro mě velmi cenná a obohacující zkušenost. Potěšilo mě, že jsme byli skutečně plně zapojeni do života mnichů. Společně jsme se modlili, pracovali a měli možnost sdílet i chvíle rekreace, díky čemuž jsme mohli lépe poznat jednotlivé řádové bratry a jejich každodenní život. Předpokládal jsem, že pobyt bude zaměřen převážně na modlitbu a práci a že na osobní rozhovory s mnichy nebude mnoho prostoru, jelikož se jedná o kontemplativní řád. Upřímně mě však velmi překvapilo, jak byli bratři milí a jak ochotně a laskavě se nám věnovali. Měli jsme dostatek prostoru pro osobní rozhovory s jednotlivými bratry o jakýchkoli tématech, která nás zajímala.Vyšebrodští cisterciáci nabízejí podobnou zkušenost i v letošním roce. Po loňském úspěchu akce ORA ET LABORA zvou mladé muže ve věku 16 – 30 let letos do své komunity od 29. července do 2. srpna. Nemusí se jednat přímo o zájemce o vstup do kláštera, ale mohou se přihlásit i ti, kteří prostě chtějí poznat mnišský život či rozlišují své povolání. Více se dozvíte zde https://www.klastervyssibrod.cz/clanky/ORA-ET-LABORA-29-7-2-8-2026-Stan-se-na-par-dni-mnichem.html.A ještě jedno hodnocení loňského ORA ET LABORA:Myslím si, že pro každého mladého katolíka je podobný zážitek, jako je Ora et labora, přínosný. Ne každý v něm najde své povolání, ale několik dní v klášteře může i laikovi, nebo klidně člověku, který se připravuje k manželství, poskytnout pohled na jeho život a vztah k Bohu i k druhým lidem z jiného úhlu a to považuji za velmi přínosné. I díky akci Ora et Labora jsem si vybudoval některé návyky, jako je modlitba breviáře.Text: Stanislava Vitoňová
Publikováno: 17. 3. v 9:09, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Úvodní slovo patří arcibiskupu Josefu Nuzíkovi, který připomíná, že i když jubilejní rok skončil, naděje v našich životech zůstává. „Předkládaný druhý díl ukazuje, jak se tato naděje projevuje v konkrétních osudech a společenstvích. Čteme v něm o síle Božího slova, poznáváme farnost jako rodinu a dozvídáme se, jak duchovní hudba dokáže proměnit lidské srdce,“ píše olomoucký arcibiskup.Sborník nabízí čtenářům pestrou paletu textů, které stavějí na osobní zkušenosti s Bohem a církví.Biskup Josef Hrdlička uvažuje nad krizí víry, ale i nad novou touhou po křtu a pevných hodnotách v dnešním světě.Text Martin Slabého „Láska někdy bolí“ se dělí o zkušenost víry uprostřed ztráty nenarozeného dítěte.Richenza Buková vykresluje obraz farnosti jako skutečné rodiny, kde se víra mění v konkrétní skutky.Martina Pavlíková představuje historii kurzů pro lektory Božího slova a manželé Bernátkovi i Jarmila Navrkalová přibližují krásu a sílu duchovní hudby.Milada Betlachová pak popisuje, co by se stalo, kdyby lidé nechali Boží obraz v sobě růst a kvést a přinášet plody.Součástí je i hluboká báseň Jiřího Suchého „Láska a naděje“, kterou autor zaslal biskupu Hrdličkovi v době jeho nemoci.Stejně jako u prvního dílu celou publikaci vizuálně dotvářejí fotografie biskupa Antonína Baslera.Publikace je v těchto dnech distribuována do farností. Zájemci si ji – a někde stále i první díl – mohou vyzvednout zdarma (do vyčerpání zásob) nebo si ji stáhnout v elektronické podobě na odkazu níže.Tvá slova, Pane, jsou Duch a jsou život (PDF)
Publikováno: 10. 3. v 12:16, zdroj Vatican News
Závěrečná zpráva 5. synodální skupiny je rozdělena do tří částí. První z nich popisuje činnost této skupiny, druhá pak tvoří vlastní jádro této závěrečné zprávy. Jejích pět kapitol se věnuje tématům: Respekt vůči zaslíbení; Vztahová podstata lidské bytosti; Pravomoc; Služba; Charismatický rozměr úlohy žen v církvi. Zvláště dvě témata stojí za bližší pozornost, totiž vztah služby a pravomoci a charismatický rozměr. 5. synodální skupina se v odvolání na učení papežů Jana Pavla II. a Františka zabývá otázkou určité „monopolizace“ autority v souvislosti se svátostným svěcením – nelze do budoucna předpokládat, že svěcený služebník církve bude tím samým, jednoduše řečeno, „odborníkem na cokoli“, a tedy automaticky univerzální autoritou. Charismatický rozměr je klíčový pro život církve, která je více než jen souhrnem struktur. Právě charismatická podstata církve coby Duchem oživovaného Kristova těla umožňuje dosah církve i tam, kam strukturální jádro nemůže proniknout. S tím souvisí téma aktuálně velmi činně působících, byť oficiálně neustanovených služeb, které nejsou vázány na svátostné svěcení. Třetí část zprávy nabízí různé podněty a informace, s nimiž tato 5. synodální skupina pracovala. Jsou v nich obsaženy i výzvy k dalšímu synodálnímu procesu. Je tedy žádoucí dále se zabývat např. inspirativními ženskými postavami Starého a Nového zákona i dějin církve, zkušenostmi žen účastnících se vedení církve, tématy mariánského a petrovského principu, strukturami moci v církvi či příspěvky papežů Františka a Lva XIV. k otázce úlohy žen v životě a vedení církve.
Publikováno: 3. 3. v 17:00, zdroj Vatican News
Jak zdůraznil generální sekretář synody kardinál Mario Grech, „závěrečné zprávy je třeba chápat jako pracovní dokumenty – jako výchozí bod, nikoli jako konečný výsledek.“ Zároveň dodal, že „i když mají pracovní charakter, obsahují již cenné pokyny – což potvrzují zprávy skupin č. 3 a č. 4 –, kterými se místní církve a různá církevní prostředí mohou již nyní inspirovat“.Mise v digitálním prostředí: struktury, jurisdikce, formaceZpráva studijní skupiny č. 3 poukazuje na to, že přítomnost církve v digitálním prostoru nemůže být považována za doplněk pastorační činnosti, ale měla by být začleněna do jejích běžných struktur. Mezi klíčové požadavky patří: institucionální začlenění digitální misie do struktur církve; prohloubení reflexe o územní jurisdikci v kontextu internetových komunit; systémová formace duchovních a laiků pro digitální kulturu.Zpráva obsahuje návrhy opatření na úrovni Svatého stolce, konferencí biskupů a diecézí a shrnutí širokých mezinárodních konzultací.Formace kněží: více společenství a společné odpovědnostiStudijní skupina č. 4 nenavrhla změnu dokumentu Ratio Fundamentalis Institutionis Sacerdotalis (2016), protože považuje jeho základní předpoklady za aktuální. Byla však vypracována orientační dokumentace týkající se jeho implementace v synodálně-misijní perspektivě. Ústřední myšlenkou zprávy je, že identita kněze se formuje „v Božím lidu“ a „s Božím lidem“, a nikoli odděleně od něj.Mezi konkrétními návrhy byly: střídání seminární formace a života ve farních společenstvích nebo jiných církevních prostředích; společné formační etapy s laiky a zasvěcenými osobami již od propedeutické etapy; zapojení kompetentních žen jako spoluzodpovědných na všech úrovních formace, také v týmech formátorů; rozvoj kompetencí v oblasti spoluzodpovědnosti a společenského rozlišování.Synodalita „realizovaná v praxi”Kardinál Grech poukázal na to, že práce na zprávách přesahovaly rámec běžné institucionální spolupráce: „Kromě své věcné hodnoty jsou tyto zprávy svědectvím o zkušenosti společné cesty s dikasterii. Není to poprvé, co dikasteria spolupracují na společném projektu, ale v tomto případě se jedná o něco víc: o autentický proces společného naslouchání, reflexe a rozlišování. Je to synodalita realizovaná v praxi, nikoli pouhá byrokratická spolupráce.“Zveřejnění a další krokyRozhodnutí o zveřejnění zpráv učinil papež Lev XIV., aby – jak bylo uvedeno – se podělil o plody reflexe s celým Božím lidem a realizoval zásadu transparentnosti a odpovědnosti. Nyní má Generální sekretariát synody spolu s příslušnými dikasteriemi převést závěry zpráv do operačních návrhů pro celou církev, které budou předloženy Svatému otci. Spolu s publikací dokumentů ukončily studijní skupiny č. 3 a č. 4 své mandáty. Další zprávy budou zveřejňovány postupně; nejbližší publikace je ohlášena na 10. března 2026.
Publikováno: 23. 3. v 8:48, zdroj cirkev.cz
Zástupci z různých částí světa se soustředili především na podporu obětí, vytváření globálních standardů a prohlubování spolupráce napříč všemi úrovněmi církevního života. V úvodu vyjádřili vděčnost papeži Lvu XIV. za jeho vedení a důraz na ochranu důstojnosti každého dítěte i zranitelného člověka. Samotnému zasedání předcházela také audience u Svatého otce.V kontextu pokračujících globálních konfliktů komise zdůraznila naléhavou potřebu větší spolupráce, naslouchání a pokory. Její předseda, arcibiskup Thibault Verny, upozornil na nezbytnost sdílené odpovědnosti a systematické podpory místních církví při vytváření bezpečného prostředí.Jedním z klíčových témat bylo zapojení obětí a osob, které zažily zneužívání. Komise opakovaně zdůraznila, že právě jejich zkušenost musí být výchozím bodem všech přijatých opatření. Nedávné případy zneužívání označila za bolestnou připomínku selhání, k nimž v církvi došlo.Významná část jednání byla věnována přípravě univerzálních směrnic, které mají být srozumitelné, praktické a uplatnitelné v různých kulturních kontextech. Dokument by měl být předložen papeži ještě v průběhu letošního roku.Komise rovněž zhodnotila pokrok iniciativy Memorare, jež v současnosti podporuje 18 místních církví. Pozitivní posun zaznamenala zejména v Africe a Latinské Americe, přetrvávají však problémy spojené s nedostatkem zdrojů a nedostatečnou mírou odpovědnosti.Výroční zpráva komise se postupně stává nejen nástrojem podpory, ale i kontroly. Upozorňuje na regionální rozdíly, nedostatky v dostupnosti dat i přetrvávající legislativní výzvy.Závěr jednání patřil novým hrozbám, zejména problematice online zneužívání a dalším formám zranitelnosti. Komise zdůraznila, že ochrana v digitálním prostoru se musí stát jednou z nejvyšších priorit, a to s ohledem na rostoucí rizika, jimž jsou děti a zranitelné osoby vystaveny.Zdroj: web Tutela minorum
Publikováno: 16. 3. v 13:55, zdroj Vatican News
Jak řekl Svatý otec, prevence zneužívání je náročná, tichá a obtížná služba, která je však nezbytná pro život církve a budování skutečné kultury péče. Papež František vědomě zařadil Komisi mezi instituce Římské kurie, „aby připomněl celé církvi, že prevence zneužívání není volitelným úkolem, ale konstitutivním rozměrem poslání církve“. Nejde jen o postupy, ale o novou kulturu péče Papež zdůraznil, že prevence zneužívání „nikdy není jen souborem protokolů či postupů. Jde o pomoc při formování kultury péče v celé církvi, v níž ochrana nezletilých a osob v obtížné situaci není vnímána jako povinnost vnucená zvenčí, ale jako přirozený projev víry. To vyžaduje proces obrácení, v němž nasloucháme utrpení druhých, a to nás vede k jednání“. Zkušenosti poškozených nás učí pokoře Lev XIV. zdůraznil, že zkušenosti poškozených musejí být nezbytnými referenčními body. Ačkoli jsou bolestivé a není snadné je poslouchat, odhalují pravdu a učí pokoře. Tímto způsobem se otevírá také důvěryhodná cesta k naději a obnově. Odpovědnost biskupů a řeholních představených Papež připomněl také odpovědnost místních biskupů a řeholních představených. Naslouchání obětem a jejich podpora se musí konkrétně projevit v každé církevní komunitě a instituci, a to i díky pomoci Papežské komise pro ochranu nezletilých. „Vaše poslání,“ řekl Svatý otec, „nespočívá v zavedení formálního procesu, ale je znamením společenství a společné odpovědnosti.“ „Ochrana nezletilých a lidí, kteří se ocitli v obtížné situaci,“ řekl na závěr papež, „není izolovanou oblastí církevního života, ale dimenzí, která prostupuje pastorační činnost, formaci, správu a disciplínu. Každý krok vpřed na této cestě je krokem ke Kristu a k více evangelní a autentičtější církvi.“
Publikováno: 24. 2. v 8:23, zdroj Arcibiskupství olomoucké
„Setkávat se s těmi, kteří si nesou trauma ze zneužívání, považuji za důležité. Se svou bolestí nesmí nikdo zůstat sám a společně musíme hledat konkrétní kroky, jak v církvi vytvářet bezpečnější prostor a předcházet dalšímu utrpení,“ říká arcibiskup Nuzík.Již šesté setkání olomouckého arcibiskupa s oběťmi zneužívání a všemi, kterým toto bolestné téma leží na srdci, se uskuteční v sobotu 28. března. Mše svatá v kostele sv. Anny vedle katedrály se koná v 14.00, moderované setkání s arcibiskupem Nuzíkem a členy diecézního týmu pro pomoc obětem zneužívání začíná v salonku restaurace U Kristýna na Wurmově ulici v 15.00 a nabídnut bude také prostor pro osobní rozhovor s arcibiskupem.
Publikováno: 24. 3. v 10:19, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Její úplnou verzi je možné stáhnout zde.
Publikováno: 23. 3. v 9:21, zdroj cirkev.cz
Zpráva vychází z několika sociologických výzkumů, včetně Evropského sociálního šetření a průzkumů organizace Iona Institute, a nabízí aktuální pohled na náboženskou situaci v zemi. Podle arcibiskupa z Armaghu Eamona Martina se v poslední době stále častěji hovoří o „tichém oživení“ víry, které nyní potvrzují i dostupná data.„Zpráva ukazuje určitý nárůst zájmu o víru, zejména mezi mladými lidmi. Je však třeba zachovat střízlivost – nejde o úplný obrat po dlouhodobém poklesu náboženské praxe,“ uvedl arcibiskup Martin.Podle dostupných údajů se alespoň jednou týdně modlí 51 % dospělých Irů a 27 % mladých lidí. Pravidelně na mši chodí 31 % obyvatel, což řadí Irsko mezi religióznější země západní Evropy. Přesto zůstává rozdíl mezi generacemi výrazný – mladí lidé se náboženskému životu věnují přibližně o polovinu méně než starší.Nejnovější data z let 2023–2024 však ukazují, že právě u mladé generace dochází k určitému obratu trendu. Zvýšený zájem o víru se projevuje jak mezi katolíky, tak protestanty.Zpráva se věnuje také postojům k církvi a jejímu učení. Upozorňuje například na významnou roli žen při předávání víry, zároveň ale poukazuje na jejich kritičtější postoj k církevním institucím. Podle průzkumu se 74 % irských katolických žen domnívá, že se k nim církev nechová s dostatečným respektem.Zvláštní pozornost dokument věnuje mladým lidem, kteří sice nejsou vůči církvi jednoznačně pozitivní, ale zároveň projevují větší otevřenost vůči víře než starší mladí dospělí. Více než 60 % irských dospívajících se navíc stále hlásí ke křesťanství.Autoři zprávy proto vyzývají církev, aby na tento vývoj reagovala a hledala nové způsoby, jak oslovit mladou generaci, která znovu objevuje zájem o víru.Zdroj: ewtnnews.com
Publikováno: 18. 3. v 14:35, zdroj Biskupství brněnské
Nakonec bylo v roce 2025 v rámci této výzvy podpořeno v různé výši celkem 46 realizovaných projektů. Ludmila Kuchyňková z Diecézního centra pro mládež, která koordinovala průběh i závěrečné vyhodnocení grantu, říká: „Mile mě překvapilo, kolik různých typů projektů vzniklo - bylo to opravdu pestré, od čistě duchovních akcí, přes sportovní, hudební projekty, akce, které propojovaly děkanství atd. A taky mi to rozbilo nějakou mou zafixovanou představu, že se na některých místech v uvozovkách nic neděje – a ono se ukázalo, že tam ti mladí vlastně velmi dobře fungují a dokážou něco dobrého, smysluplného vytvořit.“ Jedním z projektů, které proběhly v první polovině roku 2025 byla víkendovka s vozíčkáři, kterou realizovali mladí z Bílovic nad Svitavou. Jedna z jejích iniciátorek Anežka Mezerová k přínosu akce sdělila: „Pro mě osobně je vždy moc krásné vidět, jak je akce obohacující pro obě skupiny, pro dobrovolníky i vozíčkáře, jak mezi nimi vznikají nová přátelství, jak se navzájem učí respektovat a přijímat, radovat se z přítomnosti a být vůči sobě laskaví.“ V Novém Městě na Moravě uspořádali mladí z farnosti na jaře před Velikonocemi pesachovou večeři a snažili se přitom propojit všechny věkové generace. Jak potvrzuje hlavní koordinátor projektu Jan Trödler, tento záměr se nakonec podařilo naplnit: „Při přípravě akce jsme objevili a využili rozmanité hřivny a charismata farníků, od organizačních schopností, přes dar pohostinnosti, výtvarného ztvárnění nebo duchovního doprovázení. Účastníci akce pak vyjádřili přání, aby se pesachová večeře stala v naší farnosti tradicí.“ Divadlo, hudba, sportDivadelně-hudební projekt nabídli mladí ve farnosti Velká Bíteš – společně připravili a odehráli velikonoční příběh s podtitulem Muzikál Naděje. „Podílelo se nás na tom celkem 50, každý měl důležitý úkol a ukázalo se, že každý má svá nenahraditelná charismata, kterými může přispět ke zdárnému průběhu akce. Velmi nás přitom podporovaly naše rodiny, otec Milan (Vavro, pozn. red.) a celé farní společenství,“ vysvětlila Barbora Smutná z organizačního týmu. Mladým ze scholy z farnosti Střelice se podařilo v uplynulém roce dokončit výrobu vlastního CD, jeho vydání se nakonec z technických důvodů nestihlo, ale počítá se s ním letos.„Podílelo se nás na tom celkem 50, každý měl důležitý úkol a ukázalo se, že každý má svá nenahraditelná charismata, Teď už se všichni těší, až si pustí nahrávky z nového CD,“ říká za organizátory Markéta Prudilová a dodává, že projekt také v jejich farnosti propojil generace a umožnil využít naplno dary a charismata každého ze zúčastněných. Mezi další úspěšně realizované projekty Mladí mladým patřil v loňském roce například ministrantský fotbalový turnaj v Urbanově na Jihlavsku, příměstský tábor pro děti v Deblíně, obnova farní zahrady ve Vysokých Popovicích, chválové večery v Brně-Řečkovicích nebo výlet mladých z Brna-Bystrce do Terezína. Biskupství brněnské podpořilo všechny realizované projekty částkou v celkové výši 814 tis. Kč. V letošním roce 2026 se biskupství zaměří na finanční podporu prorodinné pastorace. P. Pavel Šenkyřík vysvětluje: „V rámci každého děkanství bude možnost využít částku 30 000 Kč na rozvojové prorodinné projekty – mohou to být materiály pro manželské večery, vzdělávání lektorů pro přípravu snoubenců nebo třeba nějaký místní Den pro rodinu. Konkrétní podobu projektu vytváří, vybírá a schvaluje pastorační rada děkanství.“
Toto dílo je v nejednom ohledu jedinečné. Jeho autor si povšiml živého zájmu veřejnosti o život a tradice židovských společenství a vyšel mu ve svém textu vstříc – nejprve je vydával na pokračování v nežidovských novinách. Učinil tak s nadějí, že popsání forem židovského náboženského života může napomoci odhalit něco z vnitřní povahy a hlubšího smyslu židovství a vést tak k jeho pochopení. V jednotlivých kapitolách vysvětluje Simon Philip de Vries vznik a význam synagogy, slavení šabatu a hlavních židovských svátků, otázky spojené s obřízkou, prvorozenectvím, košer stravou, nemocí i umíráním, a závěrem se věnuje povaze základních židovských kanonických textů. 2.vydání
Žijeme v nádherném koutě světa. Mnozí to víme, mnozí si to ani neuvědomujeme. Laskavý dárek přibližující krásu české a slovenské krajiny, kulturního dědictví a moudrého slova. V době, kdy jsou současnému člověku více než kdy v minulosti na dosah úchvatná místa celého světa, neškodí si trochu připomenout bohatství krásy, ale i společných kořenů dvou našich zemí, které tvořily do roku 1992 jeden státní celek. Text ke knize napsaly dvě výrazné osobnosti obou zemí, profesoři Pavel Pafko a Božidara Turzonovová, předmluvu napsal Jan Graubner, arcibiskup olomoucký.
Okcitánie, kraj pod francouzskými Pyrenejemi, země rytířů a trubadúrů. V roce 1213 je už čtyři roky dějištěm jednoho z nejdramatičtějších a nejdelších válečných konfliktů středověku na evropské půdě – křížové výpravy proti albigenským. Zatímco pan Bertrand z Boncὸr bojuje a je raněn v rozhodující bitvě u Muretu, vede jeho syn Jan v Paříži veselý studentský život. Mladý šlechtic se musí rychle vrátit domů a bránit rodný hrad, tím zoufaleji, že útok přichází ze strany, ze které by to nejméně čekal. V boji proti členům katarské sekty, kteří pronikají do jeho vlastní rodiny, mu však meče nepomohou. Platí v něm hloubka poznání a udatnost ducha. Takovými kvalitami vyniká jediný rytíř – bratr Dominik, budoucí zakladatel řádu, který dodnes nese jeho jméno.
Po stanovení diagnózy rakoviny v roce 2007 podstoupila autorka operaci a za nějakou dobu byla propuštěna z nemocnice jako stabilní pacient. O téměř pět let později přišla jako blesk z čistého nebe stejná diagnóza. Další dvě operace ani následná chemoterapie nepomohly, až nový lék zastavil růst metastáz. Na základě těchto zkušeností a také z radosti ze psaní si začala vést svůj blog, kde zpracovávala mnohé ze svých prožitků. Nadto psala i dopisy Bohu, jehož blízkost vnímala ve všech krásných, ale i těžkých obdobích svého života. A obojí se nachází právě v této knize, která představuje autentické svědectví ženy, jež navzdory onkologické diagnóze prožívá nejlepší období svého života.
© 2026 Česká biskupská konference
© Copyright ČTK, Vatican News, Katolický týdeník, Catholic News Agency a další zdroje.
