ČBK

Litoměřická katedrála na dva roky zavřena

Publikováno: 15. 11. v 17:01, zdroj Biskupství litoměřické

Arcibiskup Stanislav Přibyl od desáté hodiny sloužil mši svatou za zdárný průběh a dokončení oprav interiéru. Ty začnou v následujícím týdnu. Chrám zaplnili především věřící z okolí biskupského města, protože kněží zrušili farní bohoslužby.Domov diecézní rodinyHlavní celebrant připomněl v promluvě význam hlavního chrámu diecéze: „Název pochází od katedry, stolce biskupa, od místa, kde k vám nyní promlouvám. Je to místo, odkud biskup učí víře přijaté od apoštolů a slouží jednotě místní církve,“ připomněl Stanislav Přibyl. Jak řekl, katedrála je domovem celé diecézní rodiny. „Když se zde kolem jednoho oltáře shromažďují kněží se svým biskupem, když jsou zde svěceni kněží a jáhnové, když se zde světí křižmo a žehnají oleje pro udělování svátostí, stává se viditelným poutem mezi našimi farnostmi. I nejmenší společenství patří k tomuto tělu. Jeho radosti i bolesti patří nám všem. Zde se učíme nést jeden druhého a odtud jsme posíláni sloužit,“ uvedl apoštolský administrátor litoměřické diecéze.„Moje služba v Praze nezrušila pouto, které mě s vámi spojuje. Nejprve jsem byl jako biskup povolán sem do Litoměřic a tato místí církev tak zůstává mou první láskou. Přijal jsem ji jako svěřenou hřivnu a snažil jsem se ji nezakopat,“ odkázal biskup na evangelní úryvek. „Možná i proto je zde na Dómském pahorku staveniště. Byl jsem několikrát v této souvislosti označen za megalomana, ale toto označení ve mně spíš vyvolává úsměv. Vždyť jsem se jen spolu se svými spolupracovníky chopil příležitosti, která se nabízela, a kterou jsme poznali právě jako hřivnu, kterou nám do ruky dává sám Pán,“ poukázal Stanislav Přibyl i na probíhající rekonstrukci Dómského náměstí a biskupské zahrady, která se změní v park.Obnova nejen chrámu„Až se sem – dá-li Bůh – za dva roky vrátíme, ať nás potěší obnovená krása chrámu a kéž si přineseme také srdce ochotnější ke službě,“ řekl Stanislav Přibyl a doplnil: „Zatímco se budou opravovat stěny, nechme Boha obnovovat naše vztahy, vztah k našemu Pánu i k bližním,“ vyzval. Požádal také shromážděné společenství o modlitbu za budoucího litoměřického biskupa, který „zde jednou usedne na svou katedru“.Před požehnáním arcibiskup krátce připomněl, co vše se bude v katedrále opravovat. Kvůli dosluhující elektroinstalaci například zhasla všechna světla při pohřbu biskupa Josefa Koukla. „Katedrála také bude barevnější a vrátí se jí její hlazené omítky, které jsme našli pod malbami. Imitují mramorový vzhled římských chrámů,“ popsal. Katedrálu čeká také návrat iluzivních maleb a za vstupem vznikne nová prosklená předsíň.Prosba o podporuBohoslužby se nyní z katedrály přesunou ve všední den do kaple kanovnického domu čp. 3 a v neděli se místní farnost bude scházet v kostele sv. Vojtěcha. Kapitula se bude pravidelně modlit v biskupské kapli. „Budeme nyní chodit na mši svatou do jiných kostelů v okolí, ale poneseme s sebou tutéž víru. Děkuji všem, kdo obnovu připravili, kdo na ní budou pracovat i kdo ji podpoří darem a modlitbou,“ uvedl arcibiskup a požádal věřící i veřejnost o finanční podporu. Náklady na rekonstrukci dosahují k 64 milionům korun, biskupství musí doplnit k dotaci EU (tvoří 95 % částky) tři a půl milionu. Více o sbírce na www.katedrala-stepan.cz.Na závěr mše svaté poblahopřál dómský farář P. Jiří Hladík Stanislavu Přibylovi k narozeninám, které oslaví 16. listopadu.Před katedrálou se pak účastníci bohoslužby dali nejen do řeči, ale také se občerstvili – dobrovolníci z řad litoměřických i okolních farností pro ně připravili bohaté pohoštění.

Královéhradecký biskup Jan Vokál uctil s hasiči sv. Floriána

Publikováno: 15. 11. v 10:57, zdroj Biskupství královéhradecké

Slavnost opět propojila Boží lid, hasiče, jejich rodiny i širokou veřejnost v duchu hasičské tradice, přátelství, vzájemné úcty a setkávání lidí, které spojuje společné poslání – pomáhat druhým.Hlavním celebrantem slavnostní mše svaté v sobotu 14.11. byl královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál. Pouť se konala za účasti významných představitelů hasičského a církevního života, domácích i zahraničních hasičských delegací.Součástí programu byl pietní akt u sochy svatého Floriána, patrona hasičů, při kterém byla položena kytice jako výraz úcty k tomuto patronovi i všem, kteří zasvětili svůj život službě a pomoci druhým.

Devátý den latinskoamerické cesty Lva XIV.: Matka Boží v Chiclayu a Santa Cruz de Succhabamba v severním Peru

Publikováno: 15. 11. v 9:01, zdroj cirkev.cz

Lev XIV. zahájil svůj program v 8 hod. v katedrále v Chiclayu, která byla v dobách jeho biskupského působení jeho sídelním chrámem. Z biskupského paláce přišel pěšky, krátce navštívil presbytář a kapli Nejsvětější svátosti a odebral se na tribunu před katedrálou. Zde slavil bohoslužbu slova, v jejímž rámci slavnostně korunoval sochu Neposkvrněné Panny Marie.Ve své promluvě pronesl papež Lev mimo jiné velmi osobní vyznání Matce Boží, která jej „učila, co znamená být pastýřem v Chiclayu“. Zdůraznil také, že do všech našich temnot „přichází Bůh, který se stal člověkem díky Mariinu Ano, vstoupil do historie našeho světa a všechno obnovil svou poslušností vůči Otci“. Syn Boží a Syn Mariin „nám také odhaluje, kým skutečně jsme: synové a dcery Boží“, zdůraznil papež Lev.Pán putuje s námi i po neschůdných horských stezkáchZ Chiclaya překonal papež vrtulníkem přibližně stokilometrovou vzdálenost do Santa Cruz de Succhabamba v severním Peru, na svazích peruánských And. Zde se v kostele Neposkvrněného početí zastavil k modlitbě před sochou Krista s probodeným bokem, známou a velmi uctívanou jako Señor del Costado. Zde vzdal Lev XIV. Kristu úctu kyticí. Krátce spontánně oslovil přítomné, jimž připomněl, že „Pán nás skrze křest všechny volá, abychom byli jeho učedníky a misionáři, malí i velcí“. Za svědectví víry poděkoval zvláště nemocným a handicapovaným, s nimiž se zvlášť zastavil.Papež pak zamířil na pláň v Santa Cruz de Succhabamba, kde od 11 hod. slavil mši svatou s liturgickými texty zaměřenými k Božímu milosrdenství. Této bohoslužby se účastnilo přibližně 20 tisíc lidí.Lev XIV. ocenil ve své homilii, že mnozí z přítomných připutovali zdaleka a mnohdy těžko schůdnými cestami, „aby se setkali s Kristem, naslouchali jeho slovu, přijali jeho Tělo a krev a z tohoto pokrmu čerpali živiny pro posílení naděje“. Poděkoval také všem misionářům z minulosti i současnosti, kněžím, řeholníkům a řeholnicím i laikům, zvláště katechetům, kteří „často za cenu obětí věnovali svým komunitám pastýřskou péči, vedli bratry a sestry ke slavení bohoslužby Slova, připravovali je na svátosti, navštěvovali nemocné a nesli břímě různých potřeb“.S odkazem na evangelní příběh o neodbytné vdově a lhostejném soudci (Lk 18,1–8) papež zdůraznil význam vytrvalé modlitby spojené s vírou a konkrétním úsilím: „Kde je víra, tam je modlitba; a kde je modlitba, tam je nasazení pro druhé.“ Závěrem pak Lev XIV. přítomné povzbudil, že Pán zná jejich cesty, jejich starosti a únavu i výzvy, jimž musejí čelit. „Když duše bezcílně bloudí, On je cestou. Když chybí síla, On je jejím zdrojem. Když přichází malomyslnost, On je tím, kdo živí naději.“V závěru mše svaté se Lev XIV. ještě jednou vrátil k evangelní otázce: „nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ (Lk 18,8) A vzápětí na ni odpověděl: „Vím, že kdyby se Ježíš rozhodl přijít sem do Santa Cruz, zde by víru našel!“Po stopách sv. Turibia z MogrovejaZe Santa Cruz de Succhabamba se Lev XIV. vrátil vrtulníkem do Chiclaya, kde poobědval v biskupském paláci. V odpoledních hodinách místního času pak přejel autem do vesnice Zaña necelých 50 km od Chiclaya. Zde 23. března 1606 během své pastorační cesty zemřel na následky zimnice sv. Turibius z Mogroveja, zde také byly krátký čas uchovávány jeho ostatky, než byly přeneseny do Limy.Papež Lev navštívil poutní areál sv. Turibia při příležitosti završení jubilejního roku tohoto světce – třístého výročí jeho kanonizace. Zde papeže uvítala ukázka tradičního tance. V kapli sv. Turibia je uctil krátkou modlitbou a květinami. Na pódiu před kaplí pak zahájil krátké modlitební setkání. Po přivítání místním biskupem a biblickém čtení vyslechl papež Lev spolu s ostatními svědectví jednoho z kněží, laické misionářky a zástupce komunity afrického původu.Ve své promluvě Lev XIV. vzpomínal na počátek své biskupské služby v Chiclayu roku 2015: „Strávil jsem noc v modlitbě a prosil jsem Pána, aby ze mě na přímluvu sv. Turibia učinil pastýře podle svého srdce.“ Papež také připomněl temno stránku historie, kdy se tato lokalita stala nedobrovolným domovem zotročených Afričanů, kteří sem byli zavlečeni. „Milovaní bratři a sestry afrického původu, chtěl bych vám vyjádřit svou blízkost a sounáležitost,“ oslovil Lev XIV. jejich potomky s výrazem úcty „vůči lásce, s níž uchovávají vzpomínku na své předky“.Setkání uzavřela modlitba ke sv. Turibiovi, hymnus k tomuto světci, modlitba Páně a papežovo požehnání. Po krátké tiché modlitbě v kapli sv. Turibia Lev XIV. zhlédl další ukázku tradičního tance a odjel do biskupského paláce v Chiclayu, kde přenocoval.zdroj: vatican.va

Svatý Albert Veliký: Dominikán, který spojoval víru a poznávání přírody

Publikováno: 15. 11. v 6:45, zdroj cirkev.cz

Albert se narodil kolem roku 1200 v bavorském Lauingenu na Dunaji. Během studií v Padově se seznámil s Jordánem Saským a vstoupil do dominikánského řádu. Teologii studoval v Kolíně nad Rýnem, kde přijal kněžské svěcení.Filozofii a teologii vyučoval na několika místech včetně Pařížské univerzity. Později vybudoval v Kolíně nad Rýnem dominikánské studijní středisko, v němž k jeho žákům patřil Tomáš Akvinský. Albert pomohl zpřístupnit Aristotelovo dílo středověkým učencům a ukázal, jak může filozofie přispět k hlubšímu promýšlení otázek víry.Biskup a prostředník ve sporechJako představený německé dominikánské provincie navštěvoval řeholní komunity, často pěšky. Opakovaně také pomáhal zprostředkovat dohodu mezi kolínským arcibiskupem a městem.Roku 1260 se na přání papeže Alexandra IV. stal řezenským biskupem. V diecézi se věnoval obnově farností a klášterů i péči o chudé. Po krátkém působení požádal o uvolnění z úřadu a vrátil se k vyučování a psaní. V roce 1274 se zúčastnil církevního sněmu v Lyonu.Poznávat svět vlastní zkušenostíAlbert se vedle teologie zabýval také rostlinami, živočichy, nerosty a dalšími oblastmi přírody. Důraz kladl na vlastní pozorování a zkušenost. Díky tomu dokázal zpochybnit některé dobové představy, které se o přírodě tradovaly. Ve zkoumání stvořeného světa viděl také cestu k poznávání Boha.Největší část svého díla věnoval teologii. Psal biblické komentáře, kázání i spisy o základních otázkách křesťanské víry. V modlitbě hodin se při jeho památce čte úryvek, v němž rozjímá nad Ježíšovými slovy „To konejte na mou památku“ a připomíná, že v eucharistii se nám Kristus dává a přináší nám účast na Božím životě.Albert zemřel roku 1280 v Kolíně nad Rýnem. Papež Pius XI. jej roku 1931 prohlásil za svatého a učitele církve. Liturgický kalendář si jej připomíná 15. listopadu, v den jeho „zrození pro nebe“.Zdroj: Catholica

Osmý den Lva XIV. v Latinské Americe – „návrat“ do diecéze Chiclayo

Publikováno: 14. 11. v 10:15, zdroj cirkev.cz

Lev XIV. zahájil den krátkým spontánním pozdravem z balkonu nunciatury v Limě. „Ať Pán žehná vám všem, ať je jeho přítomnost nadále živá ve vašich srdcích, ve vašich rodinách, spolu s velkou nadějí, abychom mohli nadále kráčet den za dnem po svých cestách,“ popřál přítomným s požehnáním. Následně odjel na letiště, odkud odlétl do Chiclaya, kde přistál krátce po deváté hodině.Z letiště přejel papež autem na pláň Pampas de Pimentel jihozápadně od města Chiclayo. Podle místních představitelů cestu lemoval přibližně milion lidí, kteří přišli papeže pozdravit. Na Pampas de Pimentel slavil mši, jíž se zúčastnilo půl milionu lidí.Pravda a láska jsou neoddělitelnéLev XIV. ve své promluvě nejprve vyjádřil radost z návratu do diecéze, v níž jako biskup působil: „Je to pro mě požehnání být znovu mezi vámi. (…) Byli jste a stále jste požehnáním pro můj život a pro mou biskupskou službu.“ Poděkoval přítomným za modlitby a nadále se jim svěřil.Klíčovým motivem papežovy homilie a celého eucharistického slavení bylo hlásání evangelia. Připomněl, že hlásat Krista je zásadní poslání každého pokřtěného člověka, a zdůraznil, že toto hlásání se má uskutečnit především „svědectvím autenticky a důsledně křesťanského života, a především tím, že dáme Kristu centrální místo ve svém hlásání a v celém svém bytí“.Taková křesťanská existence se pak projevuje především láskou. „Láska a pravda jsou neoddělitelné; pravda totiž nespočívá v teorii, abstraktní ideji nebo utopii, nýbrž v osobě Ježíše Krista,“ vysvětlil papež Lev s odkazem na své předchůdce Benedikta a Františka. „Prosím Pána, aby dal zahořet plameni své lásky v životě každého z nás,“ završil svou homilii s přáním, aby přímluva Matky Boží „pomáhala v našem poslání hlásat radostnou zvěst všemu stvoření“.Cestou ze mše krátce Lev XIV. navštívil nově rekonstruovanou a vysvěcenou kapli sv. Oskara Romera na jižním předměstí Chiclaya. Oslovil shromážděnou místní komunitu, které poděkoval za modlitby za uzdravení a připomněl, že ve společenství církve pokračuje Kristovo poslání a že k účasti na něm je povolán každý pokřtěný.Co znamená být synodální církvíV 16.30 místního času (22.30 SEČ) se papež Lev setkal s biskupy, kněžími a jáhny, zasvěcenými osobami, seminaristy, členy pastoračních rad a synodálních skupin. Toto setkání se uskutečnilo na poutním místě Nuestra Señora de la Paz (Panny Marie Ochránkyně míru), k němuž měl Lev XIV. osobní vztah již za dob své biskupské služby v Chiclayu.V poutním areálu se shromáždilo přibližně 5 tisíc účastníků. Papeže zde přivítal místní biskup Mons. Edinson Edgardo Farfán Córdova, poté zaznělo několik svědectví: o své zkušenosti se podělili jeden z kněží, řeholnice z arcidiecéze Trujillo a laička z arcidiecéze Piura.Ke shromážděným duchovním i laikům Lev XIV. promluvil především na téma, co znamená být církví, a to církví synodální: „Je snadné mluvit o synodalitě, ale uvést ji v praxi, to je náročný úkol, který vyžaduje, aby všichni přehodnotili své postoje a přístupy,“ upozornil papež Lev.S odkazem na II. vatikánský koncil Lev XIV. dodal, že synodní církev především sdílí „radosti a naděje, smutky a úzkosti lidstva, především lidí chudých a trpících“ (GS 1). „Věnovat pozornost sociální a kulturní realitě, bránit důstojnost člověka, doprovázet rodiny, mladé lidi, migranty, domorodé národy a lidi postižené chudobou, zasazovat se za spravedlnost, pokoj, mír a společné dobro nejsou dobrovolné úkoly, ale naléhavé požadavky našeho misijního poslání coby církve,“ zdůraznil Lev XIV.Univerzita ve službách Pravdy s velkým PZ poutního místa přejel papež Lev do areálu Katolické univerzity sv. Turibia z Mogroveja. Zde se setkal se zástupci akademického prostředí. Přivítali jej velký kancléř univerzity, jímž je místní biskup Mons. Farfán Córdova, a rektorka Patricia Julia Campos Olazábal. Poté nabídli svá svědectví jeden ze studentů, zástupkyně vyučujících a představitel akademické sféry.Ve své promluvě Lev XIV. vyzdvihl příklad patrona univerzity, sv. Turibia, který „ze svého života učinil katedru vědění, lásky a spravedlnosti“, a vyslovil přání, aby „víra, kterou hlásal, a nauka, jíž učil, byly i nadále kompasem, jímž se bude řídit výzkum na této univerzitě“. Připomněl, že posláním vysoké školy je být „prostorem, kde se inteligence nesklání před prospěchem, ale slouží věrnosti a pravdě“, a to především „Pravdě s velkým P, kterou je Kristus, Spasitel světa“.S odkazem na Krista upozornil papež Lev, že španělské slovo sacrificio znamená nejen „oběť“, ale především „posvěcení“. Proto „ve spojení s Kristovým sacrificio, které ukazuje autentickou cestu (…), obětujme a zasvěťme Božímu dílu svůj život, své námahy i své naděje“, vyzval papež zvláště studenty a mladou generaci vůbec.Následně se papež Lev přesunul do Koleje sv. Turibia z Mogroveja. Zde se krátce setkal s dobrovolníky, kteří věnovali svůj čas a síly papežově návštěvě v Chiclayu: „Vaše služba je geniální, úžasná a velice, velice důležitá; zasloužíte velké díky a velký potlesk,“ poděkoval jim. V koleji pak papež povečeřel s místními kněžími a na noc odejel do sídla místního biskupa.zdroj: vatican.va