List nemocným jako součást magazínu Adalbert

Publikováno: 26. 8. v 8:28, zdroj Biskupství královéhradecké

Již arcibiskup Karel Otčenášek během své biskupské služby psal každý měsíc dopis nemocným. Krátce po jeho smrti v roce 2011 na jeho aktivitu navázalo vydávání dvouměsíčníku, později občasníku, o který se staral Mons. Josef Socha. Nyní, dva roky po jeho odchodu, se tradice pravidelného psaní starším, osamělým a nemocným v královéhradecké diecézi určitým způsobem obnoví.„Takzvané Dopisy nemocným byly kdysi rozesílány na téměř tisícovku adres, nově bude každý měsíc zařazena do našeho diecézního časopisu Adalbert rubrika List nemocným. Na nemocné se budou obracet různí autoři, například nemocniční kaplani, duchovní i laici. Všechny odběratele Adalberta a další ochotné zprostředkovatele bych chtěl poprosit, aby obsah rubriky List nemocným zpřístupnili seniorům a nemocným ve svých rodinách či blízkém okolí a aby jim ho třeba i pravidelně četli. Věřím, že tak se nám podaří vytvořit jedinečné společenství zdravých a nemocných, pečujících a opečovávaných, které má v naší diecézi díky aktivitě otce arcibiskupa Karla a dalších autorů dopisu tak dlouhou tradici,“ říká k nové rubrice diecézního magazínu Adalbert královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál.List nemocných si vzal tentokrát na starost redaktor Radia Proglas Martin Weisbauer. „Jako koordinátor této rubriky a zároveň nemocniční kaplan se stále setkávám s lidmi, kteří nesou různá břemena – bolest, nejistotu, osamělost, ale také velkou statečnost, trpělivost a víru. Právě oni mě učí, že lidský život neztrácí svou hodnotu ani tehdy, když ubývá sil a přibývá omezení. Naopak, často právě v těchto chvílích člověk objevuje to nejdůležitější.Každý měsíc se na stránkách Adalberta objeví krátké zamyšlení od některého z autorů. Budou mezi nimi kněží, nemocniční kaplani, řeholníci, laici i další lidé, kteří chtějí sdílet slovo naděje, povzbuzení a víry. Nejde o odborné rady ani o velká kázání. Spíše bychom rádi, aby tyto řádky byly tichou návštěvou, podáním ruky a připomenutím, že na své cestě nejste sami,“ sdělil Martin Weisbauer a dodal, že nemocní nejsou pouze příjemci péče a povzbuzení, ale také důležitou součástí života církve, neboť nemoc, stáří a omezení člověka nevyřazují ze společenství, naopak modlitba, obětované utrpení i věrnost v těžkých dnech jsou často skrytou oporou celé diecéze.„To je motiv, který se v tradici původních Dopisů nemocným objevoval poměrně často. Možná budete tyto stránky číst sami, možná vám je bude někdo předčítat. Ať už je tomu jakkoli, přejeme si, aby se staly malým znamením blízkosti – a to blízkosti lidské i Boží. Vždyť Pán Ježíš zvláštním způsobem přichází k těm, kdo jsou unavení, zkoušení nebo nesou svůj kříž,“ řekl ještě Weisbauer.Jak již bylo uvedeno, List nemocným se stal součástí diecézní tiskoviny Adalbert a poprvé bude uveřejněn v zářiovém vydání. Adalbert bude k dispozici ve všech farnostech královéhradecké diecéze, všichni nemocniční kaplani, jáhnové a další dobrovolníci, jej budou moci přinášet nemocným do jejich domovů, a to zdarma. Pokud máte doma člena rodiny, který se již nemůže osobně zúčastňovat života farnosti, ozvěte se vašemu knězi do farnosti a požádejte jej, aby vám ho přinesl nebo pomohl Adalbert pro vaše nemocné, skrze nemocniční kaplany či jáhny, zajistit.

Na Gruň přijede kaplan slovenské Horské služby

Publikováno: 26. 8. v 8:10, zdroj Diecéze ostravsko - opavská

Program je součástí akce „Gruň náš šumný jediný“ a proběhne na beskydském hřebeni, odkud jsou výhledy na Lysou horu i slovenské hory. U služebny Horské služby budou během dne záchranáři představovat svou práci, vybavení a techniku. Součástí programu bude také ukázka práce psovoda. Návštěvníci si budou moci vyzkoušet modelové volání prostřednictvím aplikace Záchranka a dozvědět se více o jejím fungování.Motto „Láska hory přenáší“ volně navazuje na biblický verš a zároveň na hlavní duchovní část programu – mši Horské služby v dřevěném kostele Panny Marie. Mši od 14 hodin bude sloužit P. Ján Dubecký, kněz a dobrovolný horský záchranář v Nízkých Tatrách. Spolu s ním budou mši sloužit kněz a skialpinista P. Klement Rečlo, který vedl mši Horské služby v Beskydech v loňském roce, a místní kněz P. Andrej Slodička. Ten v roce 2018 žehnal zdejší pomník obětem hor.Beseda s knězem, který pokořil osmitisícovku bez kyslíkuPo mši bude u pomníku vedle kostela následovat pieta za oběti hor, kterou doprovodí saxofon a fujara. Součástí programu bude také drobná expozice fotografií z loňské mše a piety. V 16 hodin začne v Bezručově škole beseda s P. Jánem Dubeckým. Ten patří mezi dva kněze, kteří v září 2023 vystoupili na vrchol osmitisícovky Manáslu, osmé nejvyšší hory světa, a to bez použití kyslíku. Ve své přednášce přiblíží tento výstup, své zkušenosti z něj i svou službu kněze.Součástí akce „Gruň náš šumný jediný“  bude také například stříhání ovcí, ukázky řemesel, vystoupení folklorního souboru a hudební program. Připraveny budou také aktivity pro děti a stánky s občerstvením.

P. Martin Středa, ochránce Brna a kandidát blahořečení

Publikováno: 26. 8. v 7:38, zdroj cirkev.cz

Třicetiletá válka, konflikt devastující Evropu v 1. polovině 17. stol., propukl v českých zemích a tragicky je poznamenal. Tato doba však dala našim zemím také vynikající osobnosti, které navzdory bídě, nenávisti a zmaru pomáhaly lidem alespoň koutkem oka zahlédnout tvář milujícího Boha.Jedním z těchto výjimečných lidí byl Martin Středa, jezuitský kněz, který spojil značnou část svého života s Brnem. Právě on patří mezi ty, jimž především vděčí Brno za to, že odolalo za švédského obléhání mnohonásobné přesile – jako jediné moravské město.Martin Středa se narodil kolem roku 1587 (prameny se v tomto údaji různí) ve slezském městě Hlivice, dnešní polské Gliwici nedaleko Katovic. Odešel za studii do Prahy, roku 1608 vstoupil v Brně do jezuitského noviciátu. Spojil tak ve svém životě tři „korunní země“. V Brně také roku 1610 složil první sliby.Do Prahy se Martin Středa vrátil po krátkém studijním intermezzu ve Štýrském Hradci. V Praze také zažil začátek třicetileté války, stavovské povstání. Roku 1618 byl donucen spolu s ostatními jezuity opustit Čechy – rozhodnutí tzv. Direktoria stavělo jezuity mimo zákon. Vrací se do Štýrského Hradce, kde také roku 1620 přijímá kněžské svěcení.P. Martin Středa se znovu vrací do Prahy v letech 1621–1625 a 1629–1641. Působí zde jako vyučující na univerzitě, rektor Klementina a nakonec i jako provinciál. Za svého pražského života zakusí nové vyhnanství, když je Praha obsazena saskými vojsky roku 1631. Na krátký čas, v letech 1627–1629, se stává rektorem brněnské koleje a do Brna se opět vrací roku 1641, tentokrát natrvalo.Na počátku května roku 1645 dorazila k Brnu švédská armáda se sedmihradskými posilami, která zahájila obléhání. Pro švédského velitele Torstensona bylo Brno jedinou překážkou ve vítězném tažení na císařské sídelní město Vídeň. Nechat si v zádech nedobytou pevnost, jako bylo právě Brno, si nemohl dovolit.Zní to neuvěřitelně, ale Brno se ubránit dokázalo. Jeho hradby hájila pětistovka vojáků a přibližně tisíc civilistů – ozbrojených měšťanů, řemeslníků, ale i studentů z jezuitské koleje. Proti nim stálo bezmála 30 tisíc profesionálních vojáků, dobře vycvičených a uvyklých boji.Nejen studenty povzbuzoval v obraně města právě P. Martin Středa. Účastníci bojů potvrzují, že byl neustále k vidění na hradbách, nevyhýbal se ani místům, kde zuřily nejtvrdší boje, povzbuzoval, těšil, vyzýval k odvaze a především k důvěře v Boží pomoc. Pečoval o raněné, sháněl pomoc pro potřebné a samozřejmě nezanedbával ani své povinnosti kněze a jezuity.Sám velitel obrany Brna, plukovník Louis Raduit de Souches, v době bojů ještě kalvinista, o P. Martinovi uvedl: „Zdá se, že této statečnosti při obraně dodávaly sílu vroucí modlitby a vytrvalé posty patera Středy, jimiž přinášel sílu z nebe pro ochranu a bezpečnost obležených, takže nepřítel sám konečně nahlédl, když už nasadil všechno bojové úsilí a nastražil všechny léčky, že duch města je pevný a nezlomný a že pochází z jakési nadzemské ochrany. Kdykoliv jsem měl během onoho obranného boje aspoň trochu volnou chvíli od obtížnějších povinností, využil jsem ji k návštěvě P. Martina a k rozhovoru s ním; vždy jsem si od něho odnášel útěchu a vnitřní pokoj. Tomuto muži přičítám první pohnutky ke svému obrácení.“K tomu, že vojevůdce de Souches se po válce skutečně stal katolíkem, přispělo i přátelství, které jej s P. Martinem Středou pojilo. Již v dobách obléhání Brna přesvědčoval P. Martin Středa plukovníka de Souches, že místo u kostela sv. Tomáše není nejslabším, nýbrž nejsilnějším bodem obrany – zde byl totiž uchováván obraz Panny Marie Svatotomské, v jejíž přímluvu P. Středa neustále doufal; k této důvěře vedl i své současníky, obhájce Brna.Také městská rada si působení P. Martina Středy nesmírně cenila: „Tak veliká byla též jeho horlivost a důvěra v Boha, že kdykoliv mělo dojít k boji s obleženými, ať už před hradbami nebo za mohutného nepřátelského útoku, otec Středa po celou dobu ležel na zemi a modlitbami a vzdechy prosil o přispění nebeské moci. (…) Není pochyb, že on s Boží pomocí zachránil město Brno a celou vlast, protože její osud závisel na osudu města Brna.“P. Martin Středa se dočkal odchodu švédských vojsk od Brna v srpnu roku 1645. Dočkal se zde i konce třicetileté války – Vestfálského míru roku 1648. A v Brně také odešel na věčnost v pověsti svatosti. Stalo se tak 26. srpna 1649. Jeho tělo očekává vzkříšení v kostele Nanebevzetí Panny Marie „u jezuitů“, od prvopočátku je toto místo navštěvováno žadateli o přímluvu. Skutečně řada vyslyšených modliteb spojených s přímluvou P. Martina Středy je doložena v průběhu staletí i z nedávných dob. Už v době totality v roce 1978 vznikl v Brně mezi několika farnostmi branný Závod Martina Středy (ZMS – vydávaný veřejně z důvodů utajení za „Závod mladých svazarmovců“). Roku 2021 byl zahájen proces beatifikace P. Martina Středy.Zdroje:martinstreda.czencyklopedie.brna.cz

Pouť ve Zlaté Koruně a uvedení nového duchovního správce

Publikováno: 25. 8. v 16:49, zdroj Biskupství českobudějovické

Svou promluvu založil biskup Kročil na vyslechnutém evangeliu o Navštívení Panny Marie a pojal ji jako nádherný obraz a výzvu pro službu nového duchovního správce i celou farnost.Kněz je nositelem Kristovy přítomnosti ve svátostech, v Božím slově a v modlitbě. Nepřichází sám za sebe nebo se svými vlastními nápady, nýbrž jako ten, kdo má v srdci i v rukou Krista. „Vstává a spěchá“ k osamělým, nemocným, hledajícím nebo duchovně unaveným lidem. Jde sloužit – přinášet požehnání a radost – jako Maria, která už jen svým pozdravem způsbila, že se dítě v lůně Alžběty živě a radostně pohnulo.Maria se setkala s Alžbětou a ani kněz nepřichází jako samotář. On své poslání nemůže naplnit bez svých oveček. „Přijměte ho s otevřeným srdcem,“ obrací se na farníky českobudějovický biskup, „přijměte ho jako dar s jeho přednostmi i nedostatky. Modlete se za něj, to je největší pomoc a podpora, kterou mu můžete poskytnout. A společně zpívejte Magnificat, chvalte Boha za veliké věci, které činí mezi vámi.“V závěru své homilie přivítal otec biskup Vlastimil otce Jana na jeho novém místě a popřál mu srdce plné Krista, aby Ho mohl rozdávat, a všem pak po vzoru Panny Marie milost vzájemné úcty, služby a společné chvály Hospodina.Po skončení liturgie se biskup Kročil pomodlil u vzácného deskového obrazu Zlatokorunské madony v opatské kapli a na návsi spolu s panem starostou Milanem Štindlem pozdravil poutníky.Text a foto: Stanislava Vitoňová, fotografie na návsi: Zdeněk Kalianko. 

FOTOGALERIE: Poutní mše svatá v jubilejním františkánském kostele v Bechyni

Publikováno: 25. 8. v 16:47, zdroj Biskupství českobudějovické