English
Arcibiskup Agrigenta: Papež na Lampeduse – Nejdůležitější je dívat se jim do očí
Publikováno: 3. 7. v 15:16, zdroj Vatican News
Papežova návštěva začne připomínkou těch, kdo zahynuli na moři, na místním hřbitově, pokračuje u Brány Evropy a na nechvalně proslulém molu Favarolo, kde se uskuteční setkání se zástupci migrantů. Završí ji eucharistická slavnost na místním stadionu, na níž se sejde celá místní komunita. Krátká, ale významná návštěva na ostrově, se uskuteční v sobotu 4. července a symbolicky naváže na červnovou cestu na Kanárské ostrovy, kde papež Lev ostrými slovy vyzval obchodníky s lidmi k obrácení. „Slova, která nám, obyvatelům Agrigenta, připomínají výzvu Jana Pavla II. adresovanou mafiánům,“ říká arcibiskup Damiano. Pane arcibiskupe, co uvidí, co najde papež Lev na Lampeduse? První, co uvidí, je ostrov plný turistů. Ale kvůli nim tam samozřejmě nepřijíždí. Najde ostrov v očekávání, který si pamatuje návštěvu papeže Františka, jeho vůbec první apoštolskou cestu, která vedla právě na Lampedusu. Ta vzpomínka je stále velmi živá a spolu s ní pocit blízkosti, konkrétní a prostá blízkost církve tomuto kousku země, této komunitě a k lidem na útěku, migrantům. Papež tedy najde toto očekávání. Návštěva, jak víte, je krátká, ale má svou trasu, a vzhledem k tomu, jak byla strukturována, je to také cesta duchovní. Svatý otec se totiž po příletu na letiště okamžitě vydá na hřbitov, v soukromí, aby se na chvíli zastavil v modlitbě před hroby migrantů. Zastaví se tam, kde odpočívá malý Yusuf, chlapec, který byl pohřben právě na tomto hřbitově. Bude to projev soucitu, který se těm, kdo zahynuli na moři, nedostává. Jde o společenství s těmi, kteří opustili pozemský život, aby vstoupili do života věčného. Neztrácejme tento aspekt ze zřetele. Co se změnilo na Lampeduse od návštěvy papeže Františka? Od návštěvy papeže Františka se ve skutečnosti mnoho nezměnilo, protože k vyloděním stále dochází. V některých obdobích častěji, jindy méně často, podle povětrnostních podmínek, ale ještě více podle toho, zda jsou odjezdy ze severoafrického pobřeží nějakým způsobem brzděny, usnadňovány či povolovány. Tam by bylo třeba zamýšlet se nad těmito pohyby spíše z politického hlediska… Co se změnilo v okamžiku vylodění? Dříve, zejména před návštěvou papeže Františka, docházelo k asistenci při vylodění a záchranných akcích častěji ze strany rybářů. Nyní se záchrana životů odehrává především prostřednictvím pobřežní stráže a finanční stráže, které působí přímo na vodě. Dříve tu byla větší blízkost mezi místní komunitou a migranty, kteří byli zpočátku ubytováni v domech, dostávali od místních obyvatel pomoc při hledání oblečení, stravy… Někteří měli dokonce možnost se trochu umýt, aby ze sebe smyli mořskou vodu nebo, bohužel, stopy po palivu, což je strašné. To vše už léta neexistuje, protože jakmile začala fungovat vládní opatření– a v jistém smyslu je to dobrá věc –, situaci začaly kontrolovat bezpečnostní síly přítomné na ostrově, kterých je mnoho. Použiji výraz, který je možná nutné brát trochu s rezervou, ale vylodění je poměrně „militarizované“, pod kontrolou bezpečnostních složek a jejich různých oddílů. A co v tomto kontextu dělá církev? V této situaci se církev, lampeduská komunita a někteří zástupci nevládních organizací přítomných na nechvalně proslulém molu Favarolo snaží „zlidšťovat“ vylodění, nakolik je to na molu možné, protože i to se postupně mění a pro dobrovolníky je stále těžší na molu zůstávat. Mohou ovšem dělat drobná gesta, která se možná zdají banální. Zeptat se: Co vlastně děláš? Nabídnout láhev vody, šálek horkého čaje… ale můžeš jim hledět do očí. Podle mě je nejdůležitější dívat se těmto mužům, ženám a dětem do očí. A to není samozřejmost v době, kdy se na politické úrovni hovoří o reemigraci. Co si o tom myslíte? Myslím si, že reemigrace je v rozporu s evangeliem, ale to už řekl i papež. Je to stále restriktivnější logika. Mění se úhel pohledu, protože pohled, kterým vlády v Itálii i ve zbytku Evropy nahlížejí na migranty, je pohled zaměřený na bezpečnost. Ovšem pohled, který zachovává lidskost, lidskou důstojnost a také to lidské, co je v nás, rozhodně takový být nemůže. Takový je naopak pohled evangelia; tam najdeme ta správná slova: „Byl jsem cizincem a přijali jste mě, alespoň jste mi poskytli přístřeší, nenechali jste mě zemřít.“ To není málo. Jaký signál podle vás vysílá tato papežova návštěva, ke které dochází jen pár týdnů po jeho cestě na Gran Canarii a Tenerife, dalším dějišti migrační tragédie? To je zajímavé. Papež na Kanárských ostrovech použil výraz: „Zastavte se, obraťte se!“ V Agrigentu a okolí toto „Obraťte se!“ nevyhnutelně připomíná – protože to všichni mají ještě ve velmi živé paměti – důrazné volání Jana Pavla II. v Údolí chrámů (v Agrigentu): „Říkám vám, lidé mafie, obraťte se, jednoho dne přijde Boží soud!“ Od tohoto „zastavte se a obraťte se“ zasazeného do souvislosti s migranty, můžeme přejít k další malé, ale významné odbočce, a to k návštěvě Svatého otce v Pavii, kde zavítal k Matce Cabrini. A kdo je Matka Cabrini? To víme… (je to patronka migrantů, pozn. red.). Právě Matce Cabrini řekl papež Lev XIII., že má jít na misie nikoli na Východ, ale na Západ. A tato věc skutečně rozšiřuje pohled na migraci, na národy putující z Východu na Západ. Zdá se mi, jako by se na Lampeduse uzavíral malý kruh. Migrace se týká celého světa, ale nyní se všechno soustřeďuje sem, na místo tak symbolické pro Středomoří. Myslím, že je to úžasné poselství. Není halasné, ale prožívané, sdílené, a právě proto možná ještě působivější. Protože ten, kdo křičí, sice křičí, ale nedosáhne ke svědomí a nedotkne se srdce. Rozhovor připravil Salvatore Cernuzio, korespondent z Lampedusy. Překlad a redakční úpravy - jb -
