ČBK

Lev XIV.: Radost, kterou hlásáme, není umělá. Jsme nositeli života

Publikováno: 11. 10. v 12:53, zdroj cirkev.cz

Při promluvě k věřícím shromážděným na Svatopetrském náměstí v neděli 11. října vyšel papež z evangelního podobenství o králi, který uspořádal svatební hostinu pro svého syna. Svatba je výjimečnou událostí, jejíž radost lidé přirozeně chtějí sdílet s ostatními.Lev XIV. v této souvislosti připomněl myšlenku svatého Tomáše Akvinského, že dobro se ze své podstaty šíří „Také obraz z našeho příběhu nám v konkrétní životní situaci vypráví o této skutečnosti. Když se stane něco dobrého, rozsvítí se světlo, které nás vede k tomu, abychom do svého štěstí zapojili ostatní,“ uvedl papež.Nenechat se odradit odmítnutímPozvaní hosté však královu velkorysou nabídku odmítají. Jsou příliš zaměstnáni vlastními záležitostmi a někteří dokonce zabijí posly, kteří jim přinášejí radostnou zprávu. „Dobro, které nabízíme, není vždy pochopeno, uznáno a oceněno. Někdy je dokonce nesprávně vyloženo a odmítnuto. To nás však nesmí odradit,“ zdůraznil Lev XIV. Král hostinu nezruší, ale pozvání rozšíří na další lidi. Radost ze svatby tak může být sdílena a stát se darem pro všechny.Součástí příběhu jsme i myPapež poté položil otázku, koho představují hlavní postavy podobenství. Podle výkladu svatého Jeronýma je králem nebeský Otec, ženichem Ježíš a nevěstou církev. „Mezi hlavními postavami jsme tedy také my, které Pán vyvolil, abychom s ním sdíleli svůj život a společně s ním byli nositeli života. Svatební slavnost je naše a hodovní síní jsou naše kostely, naše domovy a místa, kde žijeme a kde nám každý den králův Syn, Ježíš Kristus, znovu vyznává svou lásku a očekává naše ‚ano‘,“ řekl papež.Právě na těchto místech se každý může setkávat s Pánem, oděný jako nevěsta do bílého křestního roucha a ozdobený „šperky dobrých skutků, které nás přibližují k Bohu i k sobě navzájem“.Radost zakořeněná v každodenním životěKřesťanská radost podle Lva XIV. vyrůstá z konkrétního života a vztahů s druhými. „Radost, kterou hlásáme, tedy není umělá, ale hluboká, konkrétní a skutečná, krásná jako tváře lidí, které potkáváme, opravdová jako práce, úsměvy, slzy, podání rukou a dobré skutky našich dní. Je Božím darem pro spásu světa,“ uzavřel papež.Po modlitbě Anděl Páně papež znovu vyzval k mírovému řešení války mezi Ruskem a Ukrajinou, která zhoršuje potravinovou situaci ekonomicky zranitelnějších zemí. Připomněl také italský Národní den obětí pracovních úrazů a vyzval k veškerému úsilí o jejich prevenci. S odkazem na příklad matky Marie Ignácie Isacchi, která byla v sobotu blahořečena v Mantově, povzbudil věřící, aby byli „svědky evangelní lásky“.Zdroj: Vatican News

Papež Lev XIV. podstoupí operaci kvůli uzlíku v plicích

Publikováno: 11. 10. v 12:34, zdroj cirkev.cz

Svatý otec informoval o svém zdravotním stavu věřící shromážděné k modlitbě Anděl Páně v neděli 11. října. Uvedl, že uzlík lékaři zjistili při nedávných vyšetřeních a doporučili jeho chirurgické odstranění.„Drazí přátelé, při nedávných lékařských vyšetřeních lékaři objevili uzlík v mých plicích. Byl zachycen ve velmi časném stadiu a je dobře ohraničený. Lékaři považují operaci za vhodnou. Na základě jejich doporučení jsem se proto rozhodl podstoupit zákrok k jeho odstranění. Operace je již naplánována na nejbližší dny. Děkuji vám za vaši duchovní blízkost a svěřuji se do vašich modliteb,“ řekl papež Lev XIV.Zdroj: Vatican News

Papež Lev XIV.: Trest smrti je útok na lidskou důstojnost

Publikováno: 11. 10. v 11:39, zdroj cirkev.cz

U příležitosti Světového dne proti trestu smrti zveřejnil papež v sobotu 10. října na svém oficiálním účtu na síti X příspěvek, v němž zdůraznil, že trest smrti je „nepřípustný, protože představuje útok na nedotknutelnost a důstojnost člověka“.„Společné dobro lze chránit a požadavky spravedlnosti naplňovat bez použití trestu smrti: byly vyvinuty účinné vězeňské systémy, které chrání občany a zároveň zcela nezbavují viníky možnosti nápravy,“ napsal Lev XIV. Příspěvek doplnil hashtagem #NoDeathPenalty.Nesouhlas s plánovanou veřejnou popravouPapežovo vyjádření přišlo den poté, co se státní sekretář Svatého stolce kardinál Pietro Parolin a předseda americké biskupské konference vyslovili proti plánované veřejné popravě Nidala Hassana.Hassan byl odsouzen za zabití 13 lidí a zranění dalších 32 při útoku na vojenské základně Fort Hood v listopadu 2009. Vojenský soud mu v roce 2013 uložil trest smrti. Pentagon ve čtvrtek oznámil, že poprava zastřelením je naplánována na 3. prosince 2026. Další soudní řízení ji však mohou odložit.Kardinál Parolin v pátek před novináři označil plány na živý přenos popravy za nepřijatelné. „Je skutečně nepochopitelné, že by někdo v dnešní době chtěl použít takovou metodu. Nevím, za jakým účelem. Rozhodně je nepřijatelné dělat ze smrti podívanou. Ať je člověk jakkoli vinen, existují jiné cesty,“ uvedl. Znovu zdůraznil, že trest smrti „je neslučitelný s lidskou důstojností a nemá odstrašující účinek“.Výzva k přehodnocení rozhodnutíPředseda americké biskupské konference, arcibiskup Paul Coakley, vyjádřil v pátek „šok a hluboký zármutek“ a vyzval k přehodnocení rozhodnutí. „Hassanovy činy nelze v žádném případě omlouvat, ale toto rozhodnutí představuje barbarskou podporu kultury smrti a musí být přehodnoceno,“ uvedl pro Vatican News.Varoval, že veřejná poprava by narušila morální základy společnosti, a vyjádřil modlitbu za to, aby Američané vždy volili život.Zdroj: Vatican News

Svatý Jan XXIII., papež, který svolal Druhý vatikánský koncil

Publikováno: 10. 10. v 20:36, zdroj cirkev.cz

Angelo Giuseppe Roncalli se narodil 25. listopadu 1881 v Sotto il Monte nedaleko Bergama. Pocházel z početné rolnické rodiny, v níž víra tvořila přirozenou součást každodenního života. Skromné poměry, vzájemná pomoc a pravidelná modlitba ovlivnily jeho vztah k lidem i pozdější kněžskou službu.Studoval v Bergamu a následně v Římě, kde 10. srpna 1904 přijal kněžské svěcení. Působil jako sekretář bergamského biskupa a vyučoval v semináři. Za první světové války sloužil jako zdravotník a vojenský kaplan. Setkávání se zraněnými a trpícími vojáky prohloubilo jeho citlivost vůči lidské bolesti.Ve službě církvi a dialoguRoku 1921 začal pracovat v Římě v oblasti podpory misií. O čtyři roky později přijal biskupské svěcení a zahájil dlouholetou diplomatickou službu Svatému stolci.Nejprve působil v Bulharsku, později jako apoštolský delegát v Turecku a Řecku. V prostředí, kde katolíci tvořili menšinu, poznával pravoslavné křesťany i věřící jiných náboženství. Učil se hledat cesty k porozumění a spolupráci při zachování vlastní víry. Na konci roku 1944 byl jmenován apoštolským nunciem ve Francii. Roku 1953 jej papež Pius XII. ustanovil kardinálem a benátským patriarchou. Také zde si získával lidi svou srdečností a blízkostí.Papež s důvěrou v Boží vedeníPapežem byl zvolen 28. října 1958 a přijal jméno Jan XXIII. Vzhledem k jeho věku mnozí očekávali spíše krátký přechodný pontifikát. Nový papež však brzy ukázal odhodlání odpovídat na výzvy své doby.Jeho vystupování charakterizovaly přirozenost, humor a schopnost povzbudit druhé. Za laskavostí stál hluboký duchovní život, důvěra v Boží prozřetelnost a vědomí odpovědnosti za svěřenou službu. Právě pro svou lidskost bývá označován jako „dobrý papež“.Koncil jako cesta obnovyDne 25. ledna 1959 oznámil Jan XXIII. záměr svolat všeobecný koncil. Chtěl, aby církev nově promýšlela, jak předávat evangelium současnému člověku a jak věrně naplňovat své poslání v měnícím se světě.Druhý vatikánský koncil zahájil 11. října 1962. Jeho cílem byla obnova života církve, prohloubení jejího poslání a otevření dialogu se světem i s ostatními křesťany. Jan XXIII. zdůrazňoval, že pravdu víry je třeba předkládat způsobem, kterému lidé dokážou porozumět, a s důvěrou v sílu milosrdenství. Dožil se pouze prvního koncilního zasedání. V další práci pokračoval jeho nástupce Pavel VI., za jehož pontifikátu byl koncil roku 1965 dokončen.Pokoj založený na důstojnosti člověkaVýznamnou součástí odkazu Jana XXIII. je encyklika Pacem in terris z roku 1963, adresovaná všem lidem dobré vůle. Papež v ní spojil úsilí o mír s úctou k lidské důstojnosti, právům a povinnostem člověka. Zdůraznil, že pokoj musí vyrůstat z pravdy, spravedlnosti, lásky a svobody.Jeho zájem o mír vycházel z přesvědčení, že lidé a národy mohou hledat společnou cestu prostřednictvím dialogu a vzájemného respektu.Jan XXIII. zemřel 3. června 1963. Papež Jan Pavel II. jej blahořečil 3. září 2000 a papež František jej 27. dubna 2014 prohlásil za svatého společně s Janem Pavlem II.

Amoris laetitia: Manželství jako „dlouhodobý plán“

Publikováno: 10. 10. v 20:33, zdroj Vatican News

Jak uvedl kardinál Kevin Farrell, prefekt Dikasteria pro laiky, rodinu a život, „pastorační konverze církve nás vyzývá k naslouchání mladým manželským párům: čemu se společně naučili a co jim brání v porozumění a růstu“. Podotkl, že v tomto „rozhodujícím čase“ často ani kvalitní předmanželská příprava „není dostačující pomocí pro novomanželské páry, aby mohly pochopit a prohloubit manželskou lásku, která se utváří v prvních letech manželství, ani čelit obtížím, které mohou vyvstat s narozením dětí či zkrátka se stávat zřetelnějšími“. Zásadní otázky pro předmanželskou a manželskou formaci Madridský arcibiskup kardinál José Cobo Cano vyzval k otázce, která vyplývá z exhortace Amoris laetitia: „Rozumíme opravdu realitě párů, které chceme doprovázet?“ Manželství, jak tato exhortace připomíná, „není jen svátost, kterou oslavíme, ale i povolání, které je třeba žít a pěstovat po celý život“, proto by se i pastorace měla přeorientovat z přípravy na svatbu k doprovázení partnerů před svatbou i po ní. Jak připomněl madridský kardinál, je třeba přejít od otázek „Co musím vědět, abych se mohl oženit?“ k tázání se „Co je třeba, abych objevil, mám-li pochopit, že jsem povolán k naprostému sebedarování druhému člověku?“ Ovšem mluvíme-li o povolání, zdůraznil kardinál Cobo Cano, nevyhneme se jiné otázce: „Tvrdíme-li, že manželství je povolání, jak je toto povolání ve společenství církve rozlišováno?“ Od pastorace jednotlivých okamžiků k pastoraci souvislé Manželství je drahocenný dar, který je třeba střežit, povolání vyžadující každodenní nasazení a vztah, který se vytváří v průběhu času. To ovšem vyžaduje kontinuální, souvislou pastoraci, která se nesoustředí jen na určité, byť klíčové momenty, upozornil madridský arcibiskup. V podobném duchu hovořila zvláště o počátcích manželského života argentinská teoložka María Marcela Mazzini. „První roky manželství je třeba chápat jako skutečnou a vlastní mystagogii slavené svátosti,“ nabídla paralelu s iniciačními svátostmi. Je nezbytné přejít od „svátosti oslavené“ ke „svátosti prožívané“, jak připomněla exhortace Amoris laetitia: „Manželské ano je začátkem putování. […] Manželství nelze pokládat za něco hotového a definitivně uzavřeného.“ Závěrem pak prof. Mazzini zdůraznila, že „doprovázet manžele v prvních letech jejich manželství znamená pochopit, že nedoprovázíme jen dvě individua, nýbrž rodící se svazek, dosud křehké ano s velkým potenciálem“. A z toho vyvodila i zásadní impulsy pro celou církev: „Jednota nevyžaduje potlačení odlišnosti. Patřit k někomu neznamená vlastnit. Pečovat neznamená ovládat. A věrnost uschopňuje k tomu, abychom prošli proměnou, aniž bychom opustili společenství.“