Lev XIV. v Uruguayi, den druhý: Budujte mosty, nepřehlížejte trpící a žijte víru naplno

Publikováno: 8. 11. v 7:39, zdroj cirkev.cz

V Paysandú povzbudil k pokračování v misijním posláníPapež se ráno přesunul letecky z Monttevidea do Paysandú, kde slavil mši svatou v parku París Londres v. V homilii připomněl generace misionářů, kteří přinášeli evangelium do oblasti Río de la Plata, zvláště prvního biskupa Montevidea, blahoslaveného Jacinta Veru. Na jejich svědectví mají dnešní křesťané navazovat poctivostí, věrností a vědomím, že evangelium je darem přijatým od Boha.K přiblížení poslání církve použil tři místní symboly: mezinárodní most generála Artigase, palmové háje a tradiční nápoj maté. Most představuje otevřenost a schopnost spojovat lidi. Palmy rostoucí společně připomínají církev, která čerpá ze společných kořenů – Božího slova, svátostí, modlitby a skutků lásky. Sdílení maté zase vyjadřuje přátelství, blízkost a ochotu dělit se o život.„Kristus počítá s vámi všemi!“ povzbudil papež přítomné. Vyzval je, aby s nadšením předávali víru dalším generacím a vytvářeli společenství otevřená zvláště lidem v nouzi.Před návratem do Montevidea se zastavil k tiché modlitbě v katedrální bazilice Panny Marie Růžencové a svatého Benedikta z Palerma. Poté pozdravil věřící před chrámem a znovu je povzbudil k budování vztahů, které překonávají rozdělení. „Věříme, že mír je možný, a chceme ho budovat,“ zdůraznil.V Casavalle vyzval k odpovědnosti za nejzranitelnějšíOdpoledne navštívil farnost Panny Marie Guadalupské v montevidejské čtvrti Casavalle. Vyslechl svědectví obyvatel, kteří zakusili různé podoby strádání, a ocenil úsilí místního společenství o zlepšení životních podmínek rodin.Na příkladu milosrdného Samaritána připomněl, že křesťanská láska vyžaduje konkrétní blízkost a převzetí odpovědnosti za druhého. Upozornil na děti, kterým násilí v ulicích brání bezpečně chodit do školy, i na matky, které nemají prostředky k zajištění jídla pro své rodiny.„Musíme setřást svou apatii a zasazovat se o společné dobro,“ vyzval papež. Zdůraznil přitom nezbytnost spolupráce církve, občanské společnosti a státu. Pomoc poskytovaná v naléhavé nouzi podle něj nemůže nahrazovat odpovědnost veřejných institucí.Připomněl také výstavbu domů pro rodiny s omezenými prostředky, kterou podpořila nadace The Papal Foundation. Vyjádřil přání, aby se staly skutečnými domovy, kde mohou rodiny žít v důstojnosti, pokoji a naději.Vzdělávání má stavět člověka před algoritmusNa Katolické univerzitě Uruguaye se Lev XIV. setkal se zástupci světa vzdělávání. V projevu vyšel z obrazu pěti lidských smyslů a jejich prostřednictvím přiblížil výchovu, která pomáhá objevovat krásu evangelia i důstojnost člověka.Zrak spojil se schopností kontemplace a odpovědností za stvoření, hmat s lidskou prací a budováním pokoje. Chuť papeži posloužila jako obraz moudrosti získávané zkušeností a přemýšlením. V této souvislosti vyzval školy a univerzity k uvážlivému používání technologií a umělé inteligence, při němž má přednost lidská osoba před algoritmem.Při úvaze o čichu varoval před prostředím, v němž se ponižování a poškozování pověsti druhých stává běžnou součástí života. Sluch pak spojil s nasloucháním a rozlišováním. „Ti, kdo naslouchají, vnímají druhé jako požehnání, nikoli jako hrozbu,“ uvedl.Při vigilii povzbudil k odvaze usilovat o svatostSobotní program završila modlitební vigilie s mladými na stadionu Centenario v Montevideu. Papež při ní vyzval věřící, aby se nespokojili s vírou prožívanou pouze ze zvyku. „Nedávejte Bohu jen část sebe samých – darujte se mu úplně!“ povzbudil je.Připomněl vytrvalost rodičů, učitelů, mladých lidí i kněží, kteří předávají víru navzdory náboženské lhostejnosti. Současně vybídl každého k otázce, jaké místo má Kristus v jeho čase, rozhodování a vztazích. Cestu k obnově víry spojil s modlitbou, účastí na mši svaté, svátostí smíření a rozjímáním evangelia.Mladé povzbudil k odvaze vstoupit do manželství a založit rodinu, manžele k otevřenosti životu a ty, kdo vnímají povolání ke kněžství či zasvěcenému životu, k důvěřivé odpovědi. Všechny vyzval k poctivosti, odpuštění a ochotě obětovat vlastní pohodlí ve službě druhým.Na závěr připomněl Kristovu přítomnost v eucharistii a pozval k adoraci i k osobnímu rozhovoru s Ježíšem. Životy věřících svěřil pod ochranu Panny Marie Třiatřiceti, patronky Uruguaye.Zdroj: Vatican News

Arcibiskup Nuzík vyjádřil soustrast a solidaritu s oběťmi střelby v Krakově

Publikováno: 7. 11. v 20:59, zdroj cirkev.cz

Arcibiskup Nuzík se v dopisech obrátil na předsedu Polské biskupské konference arcibiskupa Tadeusze Wojdu a krakovského arcibiskupa kardinála Grzegorze Ryśe. „S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu o dnešní tragické střelbě v Krakově, která připravila o život nevinné lidi a zanechala řadu zraněných,“ uvedl. Jménem České biskupské konference a celé církve v naší zemi vyjádřil účast s pozůstalými i se všemi, které násilí zasáhlo.Přestože okolnosti a motivy činu dosud nejsou plně známy, podle předsedy ČBK nic nemůže ospravedlnit násilí vůči nevinným lidem. „Tváří v tvář takové tragédii je zvlášť důležité být nablízku těm, kteří trpí, a nedopustit, aby bolest a strach přerostly v nenávist,“ zdůraznil.V modlitbě svěřuje zemřelé Božímu milosrdenství a prosí o uzdravení zraněných, sílu pro jejich rodiny a útěchu pro pozůstalé. Pamatuje také na zdravotníky, záchranáře, policisty a všechny, kteří poskytují pomoc a nasazují se pro druhé.„V této bolestné chvíli stojíme po boku církve v Krakově i celého polského národa. Kéž Kristus, který je naší nadějí, posiluje všechny trpící a vede nás k odmítnutí násilí, vzájemné solidaritě a pokoji,“ uzavřel arcibiskup Nuzík.

Pastýřský list biskupa Martina Davida o poslání farních pastoračních rad

Publikováno: 7. 11. v 19:34, zdroj Diecéze ostravsko - opavská

Drazí bratři a sestry v Kristu,v evangeliu nám dnes Ježíš vypráví podobenství o deseti pannách, které čekaly na příchod ženicha. Všechny očekávaly jeho příchod. Rozdíl mezi nimi byl v tom, že prozíravé myslely také na to, co bude potřeba, když se ženich opozdí. Připravily si zásobu oleje, aby jejich lampy mohly svítit, až přijde chvíle, na kterou čekaly. Toto podobenství nás vybízí k bdělosti a připravenosti. Nejde jen o to čekat, co přinese budoucnost, ale už dnes se moudře připravovat na to, co může přijít. Myslím, že tato slova mají co říci i nám, když přemýšlíme o budoucnosti našich farností a celé diecéze.Před více než rokem jsem vás v pastýřském listu vybídl, abychom stále více přijímali odpovědnost za život a poslání svých farností. Připomínal jsem, že církev není dílem několika jednotlivců, ale společným dílem všech pokřtěných. Každý z nás dostal od Boha dary, které mohou sloužit druhým a pomáhat budovat živé společenství víry. Dnes bych na tuto výzvu rád navázal. Blíží se rok 2027, kdy chceme mít pastorační radu v každé farnosti naší diecéze. Nejde však pouze o to, aby každá farnost splnila určitý organizační požadavek. Nejde ani o to, aby ve farnostech vznikly rady pouze formálně. Přeji si, aby se pastorační rady staly skutečným místem, kde věřící spolu se svým knězem hledají, naslouchají a rozlišují, jak má naše církev žít a sloužit v dnešní době.Přeji si, aby se pastorační rady staly skutečným místem, kde věřící spolu se svým knězem hledají, naslouchají a rozlišují, jak má naše církev žít a sloužit v dnešní době.Tak jako nestačí mít jen lampu, ale potřebujeme také olej, aby mohla svítit, podobně nestačí, aby farnost měla kostel, kněze, bohoslužby a zavedené aktivity. To všechno je sice důležité, ale samo o sobě to ještě nezaručuje, že bude farnost živým společenstvím, které přináší evangelium lidem kolem sebe. Potřebujeme pečovat o to, z čeho její život vyrůstá: o vztah ke Kristu, vzájemnou důvěru, ochotu ke službě a schopnost společně rozpoznávat, co je v dané době skutečně důležité. V naplňování tohoto poslání mohou pastorační rady sehrát důležitou úlohu.Nemají být jen místem, kde se organizují jednotlivé akce nebo řeší praktické záležitosti. Nemají být skupinou farníků, kteří vše zajišťují a druzí jen přihlížejí. Ani nemají být uzavřeným klubem či skupinkou přikyvujících. Naopak. Mají reagovat i na hlasy těch, kteří do zvolené pastorační rady nepatří a umět unést i kritický pohled. Mají pomáhat farnosti dívat se dopředu a ptát se: co dnes lidé potřebují od církve? Komu se nám daří přinášet evangelium a na koho možná zapomínáme? Co máme ve své farnosti rozvíjet, co změnit a k čemu nás Bůh zve? Rady mají přinášet nové pohledy a impulzy do života farnosti a spolu s knězem hledat, kudy nás Pán chce vést.Mají pomáhat farnosti dívat se dopředu a ptát se: co dnes lidé potřebují od církve? Komu se nám daří přinášet evangelium a na koho možná zapomínáme? Co máme ve své farnosti rozvíjet, co změnit a k čemu nás Bůh zve?Pastorační rada ale není cílem sama o sobě. Je jedním z prostředků, jak se učit být církví společně v duchu synodálního procesu. Neznamená to, že všichni budou rozhodovat o všem nebo že se vždy všichni shodnou. Kněz zůstává pastýřem, kterému je svěřena odpovědnost za farní společenství a nese tíhu rozhodování. V rozlišování však potřebuje spolupracovníky, kteří s ním ponesou starost o farnost, budou mu pomáhat vnímat potřeby lidí a společně s ním hledat cesty do budoucnosti. Věřící naopak potřebují zakoušet, že nejsou pouze příjemci duchovní péče, ale že jejich křestní povolání zahrnuje i aktivní účast na poslání církve.Naše farnosti potřebují ženy i muže různých generací, lidi s různými dary a životními zkušenostmi, kteří mají otevřené srdce pro druhé a jsou ochotni hledat dobro celé farnosti. Potřebují věřící, kteří dokážou naslouchat lidem stojícím na okraji našeho společenství a připomínat nám, že farnost není uzavřena sama do sebe. Zároveň jde o to, aby se ve farnosti postupně rozvíjela kultura spolupráce, naslouchání, důvěry a společné odpovědnosti.Všem, kdo v pastoračních radách již sloužíte, děkuji, a chci vás povzbudit, abyste ve své službě vytrvali a pomáhali vytvářet prostředí, v němž se lidé nebojí vyslovit svůj názor, naslouchají si a společně hledají Boží vůli. Pro podporu této vaší služby připravujeme setkávání členů pastoračních rad s možností předávání zkušeností a vzdělávání. Ze srdce děkuji za službu vám, spolubratři kněží, kteří nesete tíhu zodpovědnosti za svá farní společenství. Přeji si, aby pro vás byly pastorační rady pomocí ve službě, v níž se svým farnostem darujete.Kéž nám Pán daruje moudrost rozpoznávat, co je důležité, odvahu vykročit tam, kde je třeba něco změnit, a vytrvalost pečovat o světlo víry, aby mohlo svítit i těm, kteří teprve hledají cestu k Bohu.Děkuji vám za vše, co pro své farnosti konáte. Provázím vás modlitbou a žehnám vám.Váš + biskup Martin

FOTOGALERIE: Requiem za kardinála Dominika Duku

Publikováno: 7. 11. v 8:19, zdroj cirkev.cz

Papež Lev: Vracím se do jednoho ze svých mnoha domovů

Publikováno: 7. 11. v 7:57, zdroj Vatican News

Pozdravem ve třech jazycích – italsky, španělsky a anglicky –, které se staly běžnými komunikačními prostředky současného pontifikátu, zahájil papež Lev první veřejné vystoupení své dvanáctidenní apoštolské cesty do Latinské Ameriky. Na palubě letadla z Říma do uruguayského Montevidea jej doprovází 82 novinářů a korespondentů médií z celého světa.„Nejprve bych vás všechny chtěl přivítat a znovu vyjádřit svou vděčnost za vaši službu, za práci, kterou děláte a která je tak důležitá pro šíření slova přinášejícího Boží poselství pokoje a dobré vůle pro všechny lidi,“ řekl papež.Jak je u Lva  XIV. zvykem, zamířil pak bez okolků přímo k tématu, které viselo ve vzduchu a k němuž se mnozí vrátili i během neformálního rozhovoru na palubě. Papež se vydává na cestu necelý měsíc poté, co mu byl odstraněn karcinom a s ním část pravé plíce.„Jsem opravdu šťastný, že tu mohu být. Vím, že někteří měli ohledně této cesty pochybnosti. Musím přiznat, že já jsem od prvního dne nepochyboval a byl jsem přesvědčen, že se cesta má uskutečnit. Jsem opravdu šťastný, chválím Pána a děkuji skvělým zdravotníkům, kteří tu jsou dnes s námi. Mohu říci, že se cítím v poměrně dobré formě.“Přivítání nové prefektky: Bude Vatikánu i mně pomáhat „s mediální dimenzí komunikace“Hlavní novinkou papežského letu je přítomnost nové prefektky Dikasteria pro komunikaci, Monteserrat Alvarado, která se ujala své funkce 1. listopadu a je první laičkou v tak vysokém úřadu římské kurie. Přestože většina novinářů bývalou ředitelku sítě EWTN zná, papež Lev ji chtěl osobně představit. Jak řekl, ujala se „náročné role prefektky pro komunikaci“, v níž vystřídala Paola Ruffiniho. „Máme tu tedy bohaté zkušenosti, kreativitu a elán Montse, která nás bude doprovázet na této cestě a pomáhat Vatikánu i mně ve velmi důležité oblasti komunikace**.“**Vracím se do jednoho ze svých mnoha domovůNakonec se papež Lev zastavil u tří zemí, které se chystá navštívit. Každá z nich má svou jedinečnou historii. Mnoho mají společného, v mnohém se však také liší. Připomněl také svůj vztah k Peru, kde strávil jako misionář a biskup více než dvacet let:„Samozřejmě nejdelší část cesty bude patřit Peru, které je jedním z mnoha mých domovů a jsem velmi šťastný, že se tam vracím.“Přicházím hlásat radostnou zprávu evangelia a být s lidmiNa závěr papež Lev zrekapituloval, co je hlavním důvodem toho, že se Petrův nástupce vydává na dalekou cestu: „Chtěl bych znovu zopakovat, že hlavním důvodem této cesty je pokračovat v poslání římského biskupa, papeže, a sdílet radost evangelia, radost z hlásání radostné zprávy a kráčet společně s lidmi, dát jim najevo svou blízkost, která je pro člověka tak důležitá, ať je to ve chvílích radosti, nebo v okamžicích bolesti. Protože člověk v dnešním světě tolik hledá poselství naděje.“Jak se stalo zvykem, papež Lev po prvním přivítání prošel uličkou v letadle a dal každému příležitost k osobnímu pozdravu. Novináři mu předali nejrůznější dárky, od typického andského klobouku pocházejícího z Chuluchanas, kde trávil svá první léta jako misionář, po baseballový míček týmu Chicago White Sox. Jednotlivé rozhovory zachytil korespondent Vatican News Salvatore Cernuzio.Hlasovat ve volbách je dobrá věcKorespondentům amerických médií, kteří se ptali na jeho hlas zaslaný poštou v rámci voleb do Kongresu, papež Lev odpověděl: „K tomu jsem se již vyjádřil, jsem hrdý na to, že jsem Američan a že uplatňuji své volební právo.“ Zároveň vysvětlil, že nehlasoval v peruánských volbách – přestože je rovněž občanem Peru –, protože neexistovala technická „možnost“ hlasovat na dálku. Kdyby však mohl, udělal by to: „Je to dobrá věc.“Otázky na zdravíMnoho otázek se týkalo zdraví. Modlil se v Lurdech během cesty do Francie za své uzdravení? „V tu chvíli nebyly žádné známky potíží, překvapivě bylo v podstatných věcech vše v pořádku. Mnohem více jsem se obával o zdraví lidí, kteří tam byli.“ A nyní, po operaci, co je pro pontifikát nejdůležitější? „Odhodlání být i nadále nablízku nemocným, ale také bych chtěl lidem říci, že zdravotní péče musí být právem pro všechny.“Lidem trpícím rakovinou posílá papež konkrétní vzkaz: „Nebojte se, včasná diagnóza je nejlepší cesta, proto jsou pravidelné kontroly požehnáním.“ Papež Lev dále dodal, že pobyt v nemocnici Gemelli strávil čtením „breviáře, modlitební knihy a novin“ a že se ještě nevrátil k tenisu: „Zatím ne, ale vrátím se.“Ukrajina a příměří v OleškáchV souvislosti s Ukrajinou komentuje příměří v Oleškách, které sám prosazoval a podporoval: „Díky Bohu za to, čeho se podařilo dosáhnout, ale k dosažení míru je zapotřebí ještě hodně práce.“Návštěva ArgentinyPokud jde o návštěvu Argentiny, u níž novináře zajímalo, zda jde o poctu jeho předchůdci, upřesnil, že jde o „poctu“ „v tom smyslu, že navštěvuji jeho zemi, kam on sám nemohl jet“, ale prioritou je navštívit tuto významnou zemi.Mezi mnoha dárky, dopisy a pozornostmi, kterými novináři z doprovodu papeže zahrnuli, byly jako obvykle i více či méně nepřímé pozvánky k návštěvě. A tak španělská korespondentka rádia Cope Eva Fernández přinesla štítek pro letadlo, které by mohlo dopravit papeže na Svatojakubskou cestu v jubilejním roce Santiaga de Compostela, v roce 2027. Bude to možné? „Pokud jde o to chtít, tak chci. Jedna věc však je to, co člověk chce, a druhá věc je to, co je možné udělat.“Redakčně upraveno