ČBK

Domov sv. Václava slavnostně otevřen. Arcibiskup Přibyl jej požehnal na svátek svaté Ludmily

Publikováno: 17. 9. v 8:36, zdroj cirkev.cz

Slavnostní program zahájila mše svatá, kterou celebroval pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl. Spolu s ním koncelebrovali generální sekretář ČBK P. Roman Czudek, generální vikář P. Josef Ptáček, prezident Arcidiecézní charity Praha P. Edward Walczyk, kněží pravidelně sloužící v domově i někteří klienti z řad kněží, kterým to jejich zdravotní stav umožnil. Datum slavnostního požehnání nebylo vybráno náhodně. Otevření domova připadlo na svátek svaté Ludmily, babičky svatého Václava a jedné z nejvýznamnějších postav českých dějin. Právě její odkaz se stal hlavním motivem homilie arcibiskupa Stanislava Přibyla. „Svatá Ludmila ukazovala svatému Václavovi, co je v životě podstatné. A to je i úloha seniorů dnes. Moudrost nespočívá jen v tom, že člověk nasbírá mnoho zkušeností a informací. Moudrost spočívá v tom hledat to podstatné a na to podstatné ukazovat. Proto jsou senioři pro nás všechny nenahraditelní. Pomáhají nám uvědomovat si hodnotu života a to, co je skutečně důležité.“ Arcibiskup zároveň připomněl, že lidé ve vyšším věku nejsou jen příjemci péče, ale také nositeli životní zkušenosti a moudrosti. „Stáváte se tak trochu našimi prarodiči. Pomáháte nám uvědomovat si kvalitu života jako takového a připomínáte nám, že život je dar.“ Náročnou rekonstrukci podpořily Národní plán obnovy i stovky individuálních dárců Rekonstrukce Domova sv. Václava představuje největší stavební investici v novodobé historii Arcidiecézní charity Praha. Obnova zahrnovala kompletní modernizaci objektu, vznik plně bezbariérového prostředí, nové pokoje s vlastním sociálním zázemím i moderní technologie vytápění a vzduchotechniky. Celkové náklady první etapy dosáhly 120 milionů korun. Projekt byl financován z prostředků Národního plánu obnovy a za podpory stovek individuálních i firemních dárců. Ředitel Arcidiecézní charity Praha Jaroslav Němec označil celou rekonstrukci za mimořádně náročný projekt. „Přestěhovat desítky klientů do náhradních prostor, získat všechna potřebná povolení a současně zrekonstruovat historický objekt tak, aby splňoval požadavky památkové ochrany i moderní sociální péče, byl obrovský úkol. To, že se dnes klienti mohli vrátit domů, považuji za malý zázrak.“ Ministr Juchelka: Vážím si práce, kterou Charita odvedla Slavnostního otevření se zúčastnil také ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka, který ocenil práci Arcidiecézní charity Praha. „Z pozice ministra vím, jak nesmírně náročné je budovat a udržovat kvalitní zázemí pro seniory. O to víc si vážím obrovského kusu práce, který zde Arcidiecézní charita Praha odvedla. Dáváte kněžím a církevním pracovníkům důstojné zázemí, které si za svou celoživotní službu právem zaslouží.“ Ministra podle jeho slov zaujal zejména důraz na individuální přístup ke klientům. „Nejvíc mě oslovil lidský rozměr celého projektu. Během dočasného pobytu v náhradních prostorách se podařilo naplno rozvinout rodinný model péče, který staví na prvním místě individuální potřeby klientů. Dům tvoří zdi, ale domov tvoří lidé.“ Za město vystoupil starosta Petr Soukup, který zdůraznil význam rekonstrukce nejen pro klienty, ale i pro samotnou Starou Boleslav. „Historická budova nebyla opravena jen proto, aby byla krásná. Dostala nový život proto, aby mohla sloužit lidem. Právě stáří je obdobím, kdy si člověk zaslouží nejen naši péči, ale především naši úctu. Proto mám z dnešního otevření velkou radost.“ Bezbariérové prostředí usnadňuje každodenní život Mše svatá se konala pod širým nebem na nádvoří domova. V jejím průběhu se rozpršelo, a organizátoři proto pohotově přesunuli program do vnitřních prostor budovy, kde slavnost pokračovala. Déšť nakonec mnozí hosté vnímali symbolicky jako další požehnání novému začátku Domova sv. Václava. Po požehnání následovala prohlídka zrekonstruovaných prostor. Každé ze tří podlaží je vybaveno kuchyní s jídelnou a společenskou místností. Bezbariérové prostředí usnadňuje každodenní život nejen klientům, ale i pracovníkům, kteří mohou více času a energie věnovat tomu nejdůležitějšímu: individuální péči o každého seniora. Každý z nich je jedinečný a zaslouží si pozornost a přístup šitý na míru. Zdroj: ADCH Praha

Pouť kněží na Lomci

Publikováno: 17. 9. v 8:33, zdroj Biskupství českobudějovické

Biskup Kročil rozjímal ve své promluvě o připravenosti Panny Marie ke službě, o těžkostech, které prožívala. Mluvil o jejích rodičích, svatém Jáchymovi a svaté Anně na základě informací z Jakubova protoevangelia a z apokryfních spisů. Zmínil se o významu křestního jména, které zároveň předurčuje poslání člověka, a o Zvěstování Panně Marii. Položil otázku: „Jsme připraveni zaslechnout Boží volání, slyšet ho, když k nám promlouvá?“Biskup Vlastimil vedl příklad Zachariáše, který měl všechny předpoklady k tomu, aby přijal Boží poselství, neboť absolvoval mnoho škol, znal všechny zákony a proroky, ale stejně neměl odvahu uvěřit, že by mohl Bůh učinit slibovaný zázrak. „Služba Bohu, život s Bohem jsou mnohdy nepopsatelné, protože to jsou naše niterné záležitosti. Máme tu dva bohoslovce Vojtěchy a s nimi jsme při skrutiniích vzpomínali, kdy a jakým způsobem vstoupil Bůh do jejich života. To bychom si měli připomínat všichni, abychom věděli a uvědomovali si, že jsme byli všichni povoláni. Nemůžeme se spoléhat jen na náš rozum a to, co jsme nastudovali, protože Boží moudrost přesahuje systémy, které máme nastaveny.“Vojtěch Švarc má za sebou tři roky v římském semináři a na univerzitě Santa Croce. Ještě před seminářem ušel krátkou cestu v rámci komunity Rodina Panny Marie. V semináři vykonává službu varhaníka a také redaktora nepomucenského časopisu Brázda. Vojtěch Franěk má za sebou dva roky v semináři na pražské fakultě, ještě před seminářem pracoval v sociálních službách a má krátkou řeholní zkušenost u františkánů.Pouť pokračovala společným obědem a kněžským sdílením. „Mám z pouti radost,“ řekl P. Petr Plášil, prachatický vikář. „Kněží jsou spolu, spolu se modlí, slaví mši svatou, stolují spolu, popovídají si a navzájem si poslouží svátostí smíření.“redakčně upraveno

Požehnání kříže u sv. Jindřicha a sv. Kunhuty

Publikováno: 17. 9. v 8:12, zdroj Arcibiskupství pražské

Obnova kříže zahrnovala restaurátorské práce na korpusu Ukřižovaného i na vyobrazení Panny Marie Sedmibolestné pod Kristovým křížem. Právě proto bylo jeho požehnání symbolicky spojeno se svátkem patronky Slovenska.Kříž stojí na frekventovaném místě v historickém centru Prahy, kudy denně procházejí stovky lidí. Mnozí se u něj zastavují ke krátké modlitbě, znamení kříže nebo tichému zamyšlení. Obnovená památka tak zůstává nejen součástí kulturního dědictví, ale také viditelným svědectvím křesťanské víry ve veřejném prostoru. Ve své homilii připomněl administrátor Slovenské personální farnosti P. Zoltán Balga, že Panna Maria pod Kristovým křížem nemohla změnit průběh utrpení svého Syna, ale zůstala mu věrně nablízku. Právě tato věrnost je podle něj povzbuzením pro každého člověka, který nese svůj vlastní životní kříž.Úcta k Panně Marii Sedmibolestné má mezi slovenskými věřícími mimořádné místo. Každoročně se proto slovenští katolíci žijící v Praze i dalších částech České republiky scházejí ke společné oslavě své nebeské patronky. Požehnání obnoveného kříže se letos stalo viditelným symbolem této tradice a zároveň připomínkou, že i uprostřed rušného velkoměsta může kříž zvát kolemjdoucí k zastavení, modlitbě a obrácení pohledu k Bohu.

Svatá Hildegarda z Bingenu – mystička, skladatelka a učitelka církve

Publikováno: 17. 9. v 7:04, zdroj cirkev.cz

Hildegarda se narodila roku 1098 v Porýní do šlechtické rodiny. Už jako dítě byla svěřena do péče Jutty ze Sponheimu, benediktinky a duchovní učitelky, a později vstoupila do ženské komunity při klášteře Disibodenberg. Po Juttině smrti v roce 1136 se Hildegarda stala představenou této komunity.Kolem roku 1150 založila vlastní klášter na Rupertsbergu nedaleko Bingenu, kam se přestěhovala se svými sestrami. V roce 1165 založila další klášter na protějším břehu Rýna. Jako abatyše se starala o duchovní život komunity, její vzdělávání i každodenní chod.Vize, teologie i hudbaHildegarda měla podle vlastního svědectví již od dětství mystické vize. Jejich obsah začala později zapisovat a vykládat. Povzbuzení se jí dostalo také od svatého Bernarda z Clairvaux a v roce 1147 jí papež Evžen III. dovolil její vize zapisovat a veřejně o nich promlouvat.Její tvorba byla na svou dobu mimořádně rozsáhlá. Vedle teologických a mystických spisů se zabývala přírodou a léčitelstvím, dochovalo se kolem čtyř set jejích dopisů a skládala také duchovní hudbu. Benedikt XVI. později vyzdvihl mimořádnou šíři jejího díla, v němž se prolínají teologie, zájem o člověka, přírodu i umění.Abatyše, která promlouvala k mocnýmHildegarda nezůstávala uzavřena pouze za zdmi kláštera. Dopisovala si s papeži, biskupy i světskými vládci a otevřeně se vyjadřovala k problémům tehdejší církve. Podnikala také kazatelské cesty a veřejně promlouvala v řadě německých měst, což bylo pro ženu ve 12. století mimořádné.Usilovala o obnovu církevního života a zdůrazňovala, že skutečná reforma církve musí začínat obrácením člověka. Zároveň vnímala svět a přírodu jako Boží stvoření, o které je třeba pečovat a jehož zákonitosti je třeba respektovat. Učitelka církveHildegarda zemřela 17. září 1179 v klášteře na Rupertsbergu u Bingenu ve věku 81 let. Úcta k ní přetrvávala po staletí, její formální uznání však přišlo až v moderní době. Papež Benedikt XVI. v květnu 2012 rozšířil její liturgickou úctu na celou církev a 7. října téhož roku ji spolu se svatým Janem z Avily prohlásil učitelkou univerzální církve.Papež Benedikt XVI. ji charakterizoval jako ženu mimořádné inteligence, hluboké citlivosti a uznávané duchovní autority. Za stále aktuální považoval mimo jiné její vztah k teologii, kultuře, vědě a umění, její lásku k liturgii i citlivost vůči přírodě.

Velká rodina donátorů se sešla na Svatém Antonínku

Publikováno: 16. 9. v 16:12, zdroj Arcibiskupství olomoucké

Slavnostní mši svatou pro ně a také pro farníky ze Strážnice celebroval moderátor společenství donátorů P. Zdeněk Stodůlka spolu s místním farářem P. Františkem Králem a s P. Janem Můčkou, P. Lukášem Karpińským a P. Davidem Bartochovským. O hudební doprovod se postarala blatnická schola.V samotném závěru bohoslužby otec Zdeněk poděkoval všem přítomným donátorům za jejich vytrvalou péči a podporu kněží. Společně s koordinátorkou donátorů Jitkou Škařupovou pak předal děkovný certifikát donátorce Ludmile Zelinkové z Fryštáku, která byla vylosována za všechny donátory. Těšit se může na odměnu v podobě večeře pro dvě osoby s otcem biskupem Antonínem Baslerem.Po duchovním programu pokračovalo odpoledne koncertem folkové skupiny Dobrá otázka i při občerstvení. K dobrým koláčkům, malinovce a kávě se podával také pohárek blatnického vína, které pro Donátor připravili Radek Hofírek a Jan Polehňa. Příjemnou atmosféru nenarušila ani dešťová přeháňka. Vydatné kapky zkrápějící vyprahlou zemi jen podtrhly pocit, že vše přišlo ve správný čas.