English
FOTOGALERIE: Poslední rozloučení s P. Manuelem Lobo
Publikováno: 13. 9. v 12:37, zdroj cirkev.cz
Oficiální stránky České biskupské konference, společenství biskupů římskokatolické a řeckokatolické církve v České republice
Více informacíRuská agrese proti Ukrajině přinesla statisíce obětí, miliony vysídlených lidí a nezměrné lidské utrpení. Přesto v české společnosti sílí hlasy, které odpovědnost agresora zpochybňují nebo přebírají proruské dezinformace. Jaké jsou příčiny těchto postojů a proč je důležité stát na straně napadených? Přinášíme prohlášení Rady Iustitia et Pax Česká republika, které vybízí k rozlišování, solidaritě a konkrétní pomoci Ukrajině. Nepodléhejme dezinform
Nový apoštolský nuncius Eugene Martin Nugent přicestoval ve čtvrtek 3. září v podvečer do Prahy. Po přivítání představiteli katolické církve jej čekají také první kroky spojené s jeho diplomatickým posláním – kontakt s Ministerstvem zahraničních věcí a následně předání pověřovacích listin prezidentu republiky. Co čeká nového apoštolského nuncia v nejbližších dnech?Na letišti nového apoštolského nuncia přivítali předseda ČBK, olomoucký arcibiskup
Publikováno: 13. 9. v 12:37, zdroj cirkev.cz
Publikováno: 13. 9. v 12:34, zdroj cirkev.cz
„Odpuštění je nezbytné a bez něj nemůžeme žít v pokoji,“ zdůraznil papež ve své promluvě. Neodpuštěné konflikty, obviňování, zášť a touha po pomstě podle něj ničí mezilidské vztahy, rozdělují rodiny a vedou k válkám.„Pouze odpuštění nás osvobozuje a navrací světlo i tam, kde lidská, materiální a morální chudoba zatemnila obzor,“ řekl Svatý otec. Odpuštění přirovnal k lehkému vánku, který dokáže rozehnat i nejhustší mraky, aby znovu zazářilo slunce.Odpouštět bez hranicPapež vyšel z nedělního evangelia podle Matouše, v němž se Petr ptá Ježíše, kolikrát má odpustit člověku, který proti němu zhřešil. Kristus mu odpovídá: „Ne sedmkrát, ale sedmdesátkrát sedmkrát.“Číslo sedm v Bibli symbolizuje plnost. Ježíš tak podle papeže ukazuje, že křesťan je povolán odpouštět bez hranic a bez míry. Odpuštění proto patří k základním rysům křesťanského života.Následující podobenství o nemilosrdném služebníkovi připomíná, že dar a odpuštění stojí u samotných základů lidské existence. Všechno člověk přijímá od Boha z nezištné lásky, a právě nezištnost se proto má stát také pravidlem vzájemného soužití.Petr zakusil uzdravující odpuštěníLev XIV. připomněl také Petrovu vlastní zkušenost. Přestože během Ježíšova utrpení svého Mistra zapřel, vzkříšený Kristus se ho znovu zeptal: „Šimone, miluješ mě?“ a obnovil jeho povolání slovy: „Následuj mě.“ Kristova láska, která odpouští a uzdravuje, tak Petrovi umožnila znovu přijmout jeho poslání prvního z apoštolů.Na závěr papež vyzval věřící, aby prosili Pannu Marii, Matku milosrdenství, o pomoc při odpouštění, zvláště když je těžké udělat první krok. Povzbudil je také, aby odvážně a vytrvale šířili pokojné a uzdravující světlo lásky, která překonává nenávist a odzbrojuje každou zášť.Vzpomínka na oběti 11. záříPo modlitbě Anděl Páně papež připomněl 25. výročí teroristických útoků z 11. září 2001. Vzpomněl na ty, kteří při nich zahynuli, i na všechny, kdo si dodnes nesou zranění onoho tragického dne. „V době, kdy konflikty a násilí sužují tolik našich bratří a sester, vyzývám všechny k modlitbě, aby Pán daroval světu pokoj,“ uvedl Lev XIV. Připomněl, že vzpomínka na tuto tragédii vybízí k obnovení úsilí o mír, především prostřednictvím modlitby svěřené přímluvě Panny Marie.Zdroj: Vatican News, anglická sekce
Publikováno: 13. 9. v 8:25, zdroj Biskupství královéhradecké
"Na první soboty v Koclířově se již 31 let konají celodenní programy, bohoslužby, přednášky, vždy je příležitost ke svátosti smíření a tyto dny jsou příležitostí k duchovní obnově i povzbuzením pro společenství, rodiny," sdělila po slavnosti Hana Frančáková, prezidentka Fatimského hnutí v ČR a dodala, že v letošním září je do každodenní modlitby zahrnuto Slovinsko, odkud také obdrželi poutníci pro uplynulý fatimský den pozdrav Mons. France Šuštara, generálního tajemníka Slovinské biskupské konference.V tyto dny je v kostele ČM Fatimy ke shlédnutí výstava Česko-slovinské stopy, která obsahuje bohatou historii vztahů mezi Čechy a Slovinci.
Publikováno: 13. 9. v 8:22, zdroj cirkev.cz
Martin Richard Macek se narodil v Praze roku 1967. Postupně rozlišil své povolání do řádu milosrdných bratří během práce pečovatele o klienty s fyzickým i mentálním handicapem v Domově Svaté rodiny. Roku 1999 složil první sliby, 2004 pak sliby slavné. Téhož roku zakončil studium vyšší zdravotní školy. Řadu let byl českým provinciálem, nyní jsou české země (spolu se Slovenskem a Maďarskem) součástí rakouské provincie. Bratr Martin přijal jáhenské svěcení coby kandidát kněžství.Více fotografií najdete na stránkách spolku Člověk a Víra.
Publikováno: 13. 9. v 7:48, zdroj cirkev.cz
Jan se narodil kolem poloviny 4. století v Antiochii. Jeho otec brzy zemřel a o jeho výchovu se starala matka Anthusa. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání a jeho učitelem byl také slavný pohanský rétor Libanios. Právě v řečnictví Jan mimořádně vynikal.Po přijetí křtu se rozhodl pro život zasvěcený Bohu. Několik let žil asketickým životem, věnoval se modlitbě a intenzivnímu studiu Písma. Když se kvůli podlomenému zdraví vrátil do Antiochie, přijal jáhenské a později kněžské svěcení.„Zlatá ústa“Právě v Antiochii se naplno projevil jeho mimořádný kazatelský talent. Dokázal vykládat Písmo srozumitelným a působivým způsobem, zároveň se však nebál otevřeně pojmenovávat problémy tehdejší společnosti. Později získal přízvisko Chrysostomos – „Zlatoústý“.Jeho kázání nebyla pouze teologickými výklady. Opakovaně upozorňoval na propast mezi bohatými a chudými a připomínal, že víru nelze oddělit od konkrétní pomoci člověku v nouzi. Úcta ke Kristu přítomnému v Eucharistii musí být spojena s úctou ke Kristu přítomnému v chudých. Křesťany proto vybízel, aby nezanedbávali potřebné a nepovažovali nádheru chrámů za důležitější než pomoc hladovějícím a trpícím.Patriarcha KonstantinopoleV roce 397 byl Jan povolán do Konstantinopole a stal se tamním patriarchou. Ani po příchodu do jednoho z nejvýznamnějších měst tehdejší říše svůj způsob života nezměnil. Žil skromně, zasazoval se o reformu duchovenstva a kritizoval okázalý život bohatých vrstev i poměry na císařském dvoře.Jeho otevřenost mu získala řadu nepřátel. Dostával se do sporů s částí duchovenstva i s císařským dvorem a nakonec byl poslán do vyhnanství. Po krátkém návratu do Konstantinopole následovalo další vyhnanství, tentokrát definitivní.Vyčerpaný a nemocný Jan zemřel 14. září 407 během nuceného přesunu do dalšího místa vyhnanství. Podle tradice patřila mezi jeho poslední slova věta: „Sláva Bohu za všechno.“Učitel církve Východu i ZápaduJan Zlatoústý zanechal rozsáhlé dílo, zejména homilie, biblické komentáře a spisy věnované křesťanskému životu a kněžství. Jeho odkaz je dodnes živý v katolické i pravoslavné církvi.Jeho jméno nese také liturgie svatého Jana Zlatoústého, která je dodnes nejčastěji slavenou eucharistickou liturgií byzantského obřadu. Jeho kázání zároveň připomínají, že víra se má projevovat nejen slovy, ale také konkrétní pomocí druhým, zvláště chudým a potřebným.
Publikováno: 8. 9. v 14:57, zdroj cirkev.cz
„Tyto dvě zprávy zdánlivě pojednávají o různých otázkách, říkají však totéž: neexistuje misie bez konverze ve vztazích. Mezi biskupem a řeholními komunitami, mezi biskupem a částí Božího lidu, svěřenou jeho péči, mezi místní církví, církvemi na tomtéž území a římským biskupem – všude platí jeden a týž princip: nasloucháme jeden druhému, oceňujeme se a jsme si navzájem obdarováním. Oba tyto texty se soustředí na to, co Synoda nazývá »rozlišenou spoluzodpovědností«,“ uvedl kardinál Mario Grech, generální sekretář Synody.6. skupina se ve své závěrečné zprávě zabývá vztahy mezi biskupy a různými formami zasvěceného života či sdruženími věřících, hnutími a novými komunitami. Jako nezbytné vidí posílení vzájemné spolupráce mezi biskupy a řeholemi, resp. konferencemi vyšších řeholních představených a biskupskými konferencemi; konkrétním krokem má být ustanovení vikáře nebo delegáta pro zasvěcený život v každé diecézi.Za důležitou pokládá závěrečná zpráva 6. skupiny také koordinaci formace v seminářích, noviciátech a formačních domech. Zvláště klíčové je společné formování v oblastech jako synodalita, sebepochopení církve (ekleziologie) a schopnost vést druhé (leadership). Formace je žádoucí i pro členy sdružení věřících, nových hnutí a komunit, zvl. co se týče rozhodovacích procesů a vztahu mezi svobodou a společenstvím.Klíčový princip je pak vzájemné setkávání a poznávání. „Jen tak bude podle synodní studijní skupiny možné ‚vybudovat síť‘, která umožní tvořit společné projekty, sdílet zdroje a podporovat vzájemné obdarovávání na základě jednotlivých charismat.“7. studijní skupina vydala druhou část své závěrečné zprávy. Její činnost se totiž vztahuje ke třem tématům spojeným s osobou a službou biskupa, a to 1) kritéria pro výběr biskupských kandidátů, 2) návštěvy Ad limina, 3) úloha biskupa coby soudce. K 1. tématu vydala zprávu již letos 5. května, na 3. tématu začne pracovat nyní.Ohledně návštěv „u apoštolských prahů“ (Ad limina), které mají podle práva konat biskupové pravidelně, tato studijní skupina řešila jednak přípravu, jednak samotný průběh a pak také výsledek a další dění. K přípravě vyslovila požadavek, aby se na předběžné zprávě, které návštěvě Říma předchází, mohl podílet všechen Boží lid místní církve. K vlastní návštěvě Ad limina pak zdůraznila prioritu pro její duchovní rozměr a požadavek, aby biskupa doprovázeli zástupci diecézního společenství. Co se dalšího vývoje po návratu týče, je nanejvýš žádoucí, aby se s výsledkem římských jednání seznámila opět celá diecéze a aby byl další postup pravidelně a transparentně vyhodnocován.Transparentnost a přičitatelnost jsou ostatně i podle papeže Lva XIV. „podstatnými charakteristikami synodální církve“. Proto také papež rozhodl, že tyto závěrečné zprávy mají být publikovány, „aby všechen Boží lid mohl mít podíl na plodech těchto reflexí a rozlišování“. Texty jsou proto publikovány v několika světových jazycích na stránkách Synody: www.synod.va.Zdroj: Synod.va – angl. verze
Publikováno: 27. 7. v 13:30, zdroj cirkev.cz
Nový dokument s podtitulem „Doprovázení přípravy hodnotícího shromáždění místní církve“ je dostupný v několika jazycích na webu synod.va. Není závazným modelem, který by měly všechny místní církve jednotně převzít. Nabízí spíše možný postup, který lze přizpůsobit podmínkám jednotlivých diecézí a eparchií, tedy diecézí východních katolických církví.„Hodnocení není technickým cvičením, ale zkušeností vděčnosti a pravdy. Fare memoria znamená rozpoznat, co Pán nechal na cestě našich společenství dozrát, a nechat se vést k dalším krokům. Tak se církev stává stále schopnější obrácení,“ uvedl generální sekretář synody kardinál Mario Grech.Co znamená „fare memoria“Italské spojení fare memoria znamená připomínat si a znovu promýšlet dosavadní cestu. V biblickém smyslu však nejde pouze o pohled do minulosti, ale o rozpoznání Božího působení v dějinách, které pomáhá porozumět přítomnosti a otevřít se budoucnosti.Každá místní církev je proto zvána, aby se v modlitbě, s vděčností a upřímností ohlédla za dosavadním uskutečňováním závěrů synody. Má rozpoznat plody, které již dozrály, i další kroky, k nimž je nyní povolána.Dokument navazuje na závěrečný dokument synody o synodalitě, materiál Cesty pro implementační fázi z 29. června 2025 a dokument Směrem ke shromážděním v letech 2027–2028, zveřejněný 20. května 2026.Adresován je především diecézním a eparchiálním biskupům, kteří nesou za celý proces odpovědnost, a synodálním týmům, jež jej mají prakticky podporovat. Připomíná také slova papeže Lva XIV., podle něhož je synodalita „duchovním stylem“, který se rodí ze setkání, roste nasloucháním a dozrává v rozlišování.Zpráva a dopis ostatním církvímText je rozdělen do dvou vzájemně propojených částí. První se věnuje přípravě zprávy, v níž každá místní církev zachytí svou dosavadní zkušenost. Její tvorba má probíhat ve třech krocích: shromáždit vzpomínky na společně vykonanou cestu, rozpoznat a vyslechnout její „znamení“ a pojmenovat probíhající procesy proměny.Dosavadní zkušenosti mají místní církve posuzovat ve světle tří podob obrácení, o nichž hovoří závěrečný dokument synody: proměny vztahů, církevních procesů a vzájemných vazeb.Druhá část dokumentu se zabývá přípravou a průběhem samotného hodnotícího shromáždění, které svolává biskup. Nemá jít pouze o organizační nebo administrativní setkání, ale o hluboce duchovní zkušenost společného naslouchání a rozlišování.Výsledkem shromáždění budou dva texty: konečná podoba narativní zprávy a Dopis ostatním církvím. Ten odkazuje na starokřesťanskou tradici takzvaných listů společenství, jejichž prostřednictvím jednotlivá místní společenství vydávala ostatním svědectví o své víře.Oba dokumenty budou představovat příspěvek místní církve ke společné cestě celé katolické církve v duchu „výměny darů“. Po schválení biskupem mají být předány národnímu nebo regionálnímu synodnímu týmu a do 30. června 2027 také Generálnímu sekretariátu synody.Cesta vyvrcholí v Římě v roce 2028Diecézní a eparchiální hodnotící shromáždění v první polovině roku 2027 zahájí širší proces. Ve druhé polovině roku budou následovat shromáždění biskupských konferencí a příslušných struktur východních katolických církví.Během prvních čtyř měsíců roku 2028 se uskuteční kontinentální shromáždění. Celý proces završí v říjnu 2028 celocírkevní shromáždění ve Vatikánu za účasti papeže. Tím bude završena implementační fáze Synody o synodalitě, která začala v roce 2021.Zdroj: Generální sekretariát Synody
Publikováno: 15. 7. v 10:25, zdroj Vatican News
Synodalita vyžaduje od celého společenství, aby přijalo odpovědnost za postup vpřed unisono, v pozornosti vůči Svatému Duchu a jedněch vůči druhým. Předpokládá posun od individuálního vystoupení ke kolektivní harmonii; podobně jako tanec proměňuje skupinu individuí v jedno pohybující se tělo. Při tanci se žádný pohyb nerodí ze vzduchoprázdna – začíná hudbou. Než tanečníci vykročí, musí vytvořit atmosféru hlubokého a pozorného ticha, aby přijali za své rytmus, tempo a charakter konkrétní melodie. Stejně tak synodalita: jejím prvním krokem není mluvení nebo jednání, nýbrž pečlivé naslouchání – Duchu Svatému, Písmu, Tradici, druhým lidem, a zvláště pak těm na okraji. Tanečník, který ignoruje hudbu, vypadává z kola; křesťan, který nenaslouchá, nejedná synodálně. Komplexní choreografie skupinových tanců vyžaduje různé role; potřebuje vedoucího, jeho úlohou však není dominovat nebo kontrolovat, nýbrž vytvořit pro ostatní bezpečný prostor, aby se mohli projevit. Synodalita nezplošťuje rozdíly mezi jednotlivými stavy v církvi a jejich specifickými charismaty, nýbrž z nich vytváří jedno umělecké dílo. Tanec vyžaduje tvůrčí přístup a otevřenost. Každý tanečník se musí přizpůsobit váhové kategorii a hybnosti svých partnerů a umět improvizovat, když dojde k přešlapu. Synodalita vyžaduje po společenství, aby nezmizelo ze scény, objeví-li se napětí nebo nesoulad, nýbrž aby společně hledalo řešení – i za cenu toho, že Duch Svatý může převrátit vzhůru nohama naše předem připravená schémata. Časnost a nadčasovost Synodalita má v sobě synchronní i diachronní rozměr. Ten synchronní se ptá: „Jak máme tančit s těmi, kdo jsou v tanečním sále právě dnes?“ Kdežto diachronní otázka zní: „Jak ctí náš tanec svého originálního choreografa a jak věrně předává choreografii budoucím generacím?“ V syntéze synchronního a diachronního rozměru dosahuje synodalita své plné krásy. Církev je povolána k tomu, aby byla intenzivně vnímavá vůči tanečníkům na parketu dneška, vůči jejich radostem, jejich zraněním i jejich jedinečným rytmům. Zároveň však musí být stejně tak vnímavá vůči svému historickému tanečnímu parketu. Vnímáme-li synodalitu „taneční optikou“, stává se čímsi dynamickým, radostným a bytostně inkarnačním. Synodalita je církev, která se učí tančit a neustále zkouší, jak naslouchat Boží melodii, respektovat jedinečné kroky každého tanečníka a pohybovat se vpřed v překrásně koordinovaném svědectví světu. Synodalita se stává součástí nepřerušeného představení, nadčasového tance, kde kroky z minulosti určují pohyby dneška a nesou celé tělo bezpečně po scéně směrem k věčnosti. To však není vše. Synodalita vnímaná jako tanec nadto otevírá cestu plnějšímu pochopení církve povolané k tomu, aby zrcadlila trojiční tajemství. Raní otcové církve při líčení tajemství Nejsvětější Trojice užívali výraz perichórésis, což doslova znamená „obtančení“. Tímto obrazem popisovali klíčové bytí-jeden-ve-druhém tří božských Osob Trojice. A církev tím účinněji odráží trinitární tajemství, čím více přijme za svůj tanec synodality.
Publikováno: 11. 9. v 9:20, zdroj Arcibiskupství olomoucké
„Osobní rozhovory s lidmi, kteří se vyrovnávají s následky zneužívání, vnímám jako zásadní. Naším společným úkolem je nalézat jasná řešení, která zajistí ochranu v církevním prostředí a zabrání dalším podobným případům,“ říká arcibiskup Nuzík.Již sedmé setkání olomouckého arcibiskupa s oběťmi zneužívání a všemi, kterým toto bolestné téma leží na srdci, se uskuteční v sobotu 24. října. Mše svatá v kostele Panny Marie Pomocnice se koná v 14.00, moderované setkání s arcibiskupem Nuzíkem a členy diecézního týmu pro pomoc obětem zneužívání začíná v prostorách salesiánského střediska v 15.00 a nabídnut bude také prostor pro osobní rozhovor s arcibiskupem.
Publikováno: 1. 9. v 14:43, zdroj Vatican News
Někdejšímu prefektovi kongregace – a posléze dikasteria – pro biskupy bylo přiznáno odškodné ve výši 100 tisíc dolarů. Kardinál Ouellet se rozhodl věnovat jej organizacím bojujícím proti sexuálnímu zneužívání domorodého obyvatelstva. V reakci na rozsudek, zveřejněný 31. srpna, kardinál dále “s vděčností bere na vědomí”, že justice v jeho zemi uznala nepravdivost obvinění, která byla “formulována s ‚extrémní lehkomyslností, rovnající se zlomyslnosti‘, a že dotyčná osoba je shledána odpovědnou za ‚hanlivá a pomlouvačná tvrzení‘ namířená proti mně a široce šířená po celém světě“.Ouellet děkuje advokátům a četným vyslechnutým svědkům za to, že „pomohli soudu zjistit skutkový stav a prosadit pravdu“. Dále ujišťuje o svém osobním „odhodlání pokračovat uvnitř církve i ve společnosti v boji proti jakékoli formě zneužívání, zejména sexuálního“, a prohlašuje, že „bez výhrad podporuje prokázané oběti v jejich úsilí o restorativní spravedlnost“.Geneze případu V srpnu 2022 se jméno kardinála Ouelleta objevilo v hromadné žalobě proti Corporation Archiépiscopale catholique romaine de Québec a římskokatolickému arcibiskupovi Québecu, která zahrnovala obvinění ze sexuálního zneužívání, k němuž docházelo v průběhu několika desetiletí. Paméla Groleau, bývalá laická pastorační asistentka, obvinila kardinála z činů spáchaných v letech 2008 až 2010 a popsala epizody nedobrovolného fyzického kontaktu, které později označila za násilí. Kardinál od samého počátku tato obvinění odmítal, „důrazně“ popíral, že by „se dopustil nevhodných činů“, a označil „výklad a šíření těchto obvinění za pomlouvačné“. Kardinál Ouellet rovněž zaručil, že se aktivně zúčastní případného civilního vyšetřování, „aby byla zjištěna pravda a uznána moje nevina“. V prosinci téhož roku kardinál oznámil, že podá žalobu na svou žalobkyni s cílem obnovit svou čest a pověst.Do záležitosti zasáhl, rovněž v roce 2022, papež František, který pověřil předběžným vyšetřováním jezuitského kněze Jacquesa Servaisa, jenž dospěl k závěru, že „neexistuje žádný opodstatněný důvod k zahájení vyšetřování kvůli sexuálnímu napadení dotyčné osoby ze strany kardinála M. Ouelleta“. Papež tedy neschválil zahájení kanonického vyšetřování proti kardinálovi.Rozsudek Ve včerejším rozsudku – který je výsledkem procesu konaného v Montrealu v březnu 2026 – soud poukázal na nesrovnalosti ve výpovědi Groleauové a zpochybnil její věrohodnost a spolehlivost. V témže rozsudku se zdůrazňuje skutečnost, že „jádro hromadné žaloby spočívá v příbězích sedmi dětí, které se staly oběťmi pedofilních řeholníků“. Soud proto rovněž uznal stížnost kardinála Ouelleta na skutečnost, že byl v rámci řízení týkajících se hromadné žaloby spojován s pedofily. Soudce Martin Castonguay dospěl k závěru, že obvinění namířená proti kardinálu Ouelletovi jsou nepodložená, a odsoudil ženu k úhradě částky, kterou kardinál požadoval za újmu na cti a pomluvu. Jak oznámil kardinál Ouellet v prohlášení zveřejněném v reakci na rozsudek, celá částka bude věnována „organizacím, které bojují proti sexuálnímu zneužívání domorodého obyvatelstva v Kanadě“.
Publikováno: 7. 8. v 15:00, zdroj cirkev.cz
Konference o ochraně nezletilých a prevenci jejich zneužívání se bude konat v Praze ve dnech 28.–30. ledna 2027. Spolupořadatelem jsou pražské arcibiskupství a Česká biskupská konference, hlavním řečníkem bude Mons. Charles Jude Scicluna, arcibiskup Malty a zástupce sekretáře Dikasteria pro nauku víry, v jehož kompetenci je právě šetření případů zneužívání nezletilých a mladistvých.Přípravného setkání se účastnila Ewa Kusz, členka Papežské komise pro ochranu nezletilých a mladistvých, působící na krakovské Univerzitě Ignatianum. Jednala mimo jiné s pražským arcibiskupem Stanislavem Přibylem a generálním sekretářem ČBK Romanem Czudkem. Setkání se účastnili další zástupci organizátorů chystané konference, na niž se počítá s účastí cca 80 delegátů a znalců ze střední a východní Evropy.Jak uvedla dr. Kusz, jedná se o druhou konferenci v tomto formátu pro střední a východní Evropu. První se konala v polské Varšavě roku 2021, byla pořádána ve spolupráci Papežské komise pro ochranu nezletilých a mladistvých s Polskou biskupskou konferencí. Celoevropskou konferenci uspořádala Papežská komise roku 2024. Vlastní shromáždění organizují i evangelikální církve (např. v červnu letošního roku) nebo katolické biskupské konference Latinské Ameriky a Karibiku (CELAM).
Publikováno: 10. 9. v 12:29, zdroj Arcibiskupství pražské
Vítány jsou děti předškolního i školního věku. Děti vystupují při slavnostních bohoslužbách v katedrále, na vlastních koncertech v areálu Pražského hradu, u katedrálních jesliček s orchestrem a dalšími sbory i v dalších pražských kostelech a na sborových soustředěních.Zkušenost se mší ani chození do kostela není podmínkou. Ve sboru se zpívá duchovní repertoár i dětské sborové písně. Zkoušky probíhají na několika místech v Praze:Pondělí | 16:00–17:00školní děti | Pražský hrad, Mladotův důmnově otevřenoPondělí | 15:30–16:15školní děti | Církevní mateřská škola Srdíčko, StodůlkyÚterý | 15:30–16:15školkové a předškolní děti | Církevní mateřská škola Srdíčko, StodůlkyStředa | 16:00–16:45nejmenší děti | kostel sv. Ignáce, Nové MěstoStředa | 16:00–16:45předškolní i školní děti | kostel sv. Václava, NuslePřihlášení i další informace na: svatovitskysbor@gmail.com.
Publikováno: 10. 9. v 11:56, zdroj Biskupství brněnské
Každoročně se první čtvrtek v říjnu setkávají na Petrově v Brně děti, které v daném roce poprvé přijaly eucharistii. Akci připravuje Diecézní katechetické centrum ve spolupráci s dalšími zaměstnanci biskupství. Program začíná v katedrále sv. Petra a Pavla mší svatou s biskupem Pavlem, s nímž se pak děti mají možnost potkat i osobně v rámci menších skupin.V areálu Petrova jsou pro děti připravena stanoviště s úkoly, soutěžemi a tvořením, vždy přizpůsobená zvolenému mottu setkání. To letošní vybrali organizátoři z knihy proroka Ezechiela: „Dám vám nové srdce.“ Děti tak mají možnost prožít jak netradiční výlet v běžném školním dni, tak poznat nové kamarády a zažít, že ve společenství církve nejsou osamocené. Na setkání prvokomunikantů je potřeba se přihlásit ve skupince katecheta + děti na tomto odkazu.
Publikováno: 9. 9. v 10:20, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Mši svatou celebroval školní kaplan P. Petr Káňa společně s P. Jiřím Zámečníkem, který vyučuje na gymnáziu náboženství. U oltáře přisluhoval také nový jáhen Jan Vrana, který tímto dnem začal své působení na AG.Ve své homilii o. Petr zdůraznil tři myšlenky. Vybídl přítomné k postoji vděčnosti za dary, které dostáváme v podobě možnosti studovat, vzdělávat se, žít v míru. Připomněl, že naše škola je aktivně zapojena do podpory projektu Mary’s meals a povzbudil studenty k velkorysosti a ochotě pomáhat těmto dětem.Dále v návaznosti na žalm, který zazněl při liturgii, nabídl možnost přinést své těžkosti před svatostánek ve školních kaplích a zakusit, že se můžeme opřít o Boha, který nabízí svou pomoc.A nakonec na základě evangelia o uzdravení posedlého zlým duchem o. Petr vyzval všechny přítomné k šíření dobra, i za cenu překážek, které zlý duch staví do cesty. Kéž i my jsme sobě navzájem oporou po celý tento školní rok.Slavnostní liturgii doprovodila svým zpěvem schola AG nově pod vedením Veroniky Mikuškové.Po mši svaté následovalo žehnání nového hřiště, které bylo vybudováno během prázdnin na jednom z nádvoří školy, a první fotbalový zápas mezi studenty a zaměstnanci školy.
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Karin Lednická tento příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.
Revidovaný text Nového zákona vyšel v roce 2000. Nyní vychází v menším formátu a černobílé grafické úpravě. Dvousloupcová sazba je doplněna světově proslulými ilustracemi od Annie Vallottonové. Kromě textu Nového zákona obsahuje i základní informace o Bibli a 9 černobílých mapek. Slovo na cestu je čtivý, jasný a srozumitelný překlad Bible. Převádí do současné moderní češtiny teologické výrazy a formulace, které jsou dnešnímu člověku cizí. Pomáhá tak čtenáři pochopit myšlenky a smysl původního biblického textu. Velkou oblibu si získal nejen mezi začínajícími, ale i zkušenými čtenáři Bible. Ti oceňují, že mohou lépe číst i delší oddíly najednou a objevovat tak nové souvislosti.
Ve svém nejnovějším dobrodružství se sourozenci Caleb, Hana a Noe nečekaně dostávají do městečka Kafarnaa. Tady Ježíše všichni dobře znají, vždyť tu zrovna nedávno vzkřísil dcerku představeného synagogy, Jaira. Teď je na cestách, ale jistě se do Kafarnaa vrátí. Setkají se s ním konečně sourozenci? Jenže z hrnčířské dílny se ztratily vzácné nádobky a Caleb je podezřelý z jejich krádeže. Musí odhalit skutečného zloděje. Povede se mu to? A poučí se z toho, co zažil na téhle výpravě do doby Ježíšovy?
Kříž svatého otce Benedikta vykládaný olivovým dřevem s kovovým korpusem, o velikosti 20 cm. Symbolika medailky vychází z duchovních zkušeností sv. Benedikta, který znamením kříže a modlitbou zažehnával mocnosti zla. Proto je na jedné straně vyobrazen kříž sv. otce Benedikta s počátečními písmeny modlitby exorcismu. Mezi rameny kříže proto nacházíme písmena C S P B: Crux Sancti Patris Benedicti – Kříž svatého otce Benedikta. Na svislém břevnu C S S M L: Crux Sancta Sit Mihi Lux – Svatý kříž mi buď světlem. Na příčném břevnu N D S M D: Non Draco Sit Mihi Dux – Drak (tj. ďábel) ať mi není vůdcem. Na lemu kolem kříže jsou písmena V R S N S M V S M Q L I V B: Vade Retro Satana Numquam Suade Mihi Vana Sunt Mala Quæ Libas Ipse Venena Bibas – Odstup dále Satane a nikdy mi neraď. Marné je zlo, které nabízíš, ten jed si vypij sám. Na druhé straně je pak vyobrazen samotný světec doprovázen textem: Eius in obitu nostro praesentia muniamur! – Jeho (Benediktova) přítomnost ať nás chrání při našem umírání. Více informací najdete např. na webu Břevnovského kláštera: https://www.brevnov.cz/cs/benediktini-a-brevnovsky-klaster/kriz-svateho-otce-benedikta
© 2026 Česká biskupská konference
© Copyright ČTK, Vatican News, Katolický týdeník, Catholic News Agency a další zdroje.
