ČBK

Papež Lev XIV. jmenoval novým pražským arcibiskupem Mons. Stanislava Přibyla

Publikováno: 2. 2. v 12:00

Oddělení komunikace

Papež Lev XIV. jmenoval Mons. ThLic. Ing. Stanislava Přibyla, Th.D., Ph.D., CSsR, novým pražským arcibiskupem a metropolitou české církevní provincie. Dnes, 2. února 2026 v pravé poledne, zveřejnil tuto informaci Svatý stolec a ve stejnou dobu o tom v kapli pražského arcibiskupského paláce informoval apoštolský nuncius v České republice Jude Thaddeus Okolo. Mons. Stanislav Přibyl, dosavadní 21. litoměřický biskup, převezme vedení pražské arcidiec

FŽO se připojuje k prohlášení ČBK a ERC

Publikováno: 29. 1. v 9:00

Oddělení komunikace

Federace židovských obcí v České republice se připojuje ke společnému prohlášení České biskupské konference a Ekumenické rady církví, týkajícímu se výroků předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předsedy SPD pana Tomia Okamury, namířeným proti ukrajinským uprchlíkům. Skutečnost, že předseda SPD Tomio Okamura inicioval v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky v Den památky obětí holokaustu minutu ticha za oběti nacistické

Spravedlnost, mír a lidská důstojnost pro Grónsko: Prohlášení Justice & Peace Europe

Publikováno: 29. 1. v 11:12

Rada Iustitia et Pax

Organizace Justice & Peace Europe zveřejnila prohlášení na podporu obyvatel Grónska. Prohlášení spolupředsednictví Justice & Peace EuropeSpravedlnost, mír a lidská důstojnost pro Grónsko a jeho obyvateleDijon/Kodaň, 20. ledna 2026Jako spolupředsedové organizace Justice and Peace Europe tímto vyjadřujeme svou hlubokou solidaritu s obyvateli Grónska v době, která je poznamenána klimatickými změnami, rostoucím geopolitickým zájmem a sociálními v

Jak více přiblížit synodální styl a synodální konverzi všem v diecézi?

Publikováno: 29. 1. v 9:16, zdroj Biskupství litoměřické

Na úvod biskup připomněl, že synodalita je víc než jen metoda a zároveň že to není rekonstrukce církve ve smyslu změny nauky nebo její struktury. „Je to změna stylu života církve. Děje se za jízdy a nevíme, co bude za zatáčkou. Proto se někdy bojíme vykročit do neznáma. Spoluúčast znamená přerozdělit zodpovědnosti – a když nám to nejde, bývá to vedeno zkostnatělými a zažitými vzorci. Poslání pak znamená, že nemůžeme být orientováni dovnitř, k sobě samým, ale naše poslání míří i k těm, kdo stojí mimo naše společenství,“ zdůraznil v úvodu. Jáhen Michal Olekšák, který má realizační část synody v diecézi na starosti, pak představil několik dobrých příkladů z praxe, kde se tento přístup a aplikace synodálních principů osvědčila (Vratislavice nad Nisou a Železný Brod).Biskup Stanislav Přibyl nabídl, že si udělá čas a alespoň jedenkrát do měsíce zavítá do některé z farností na podobná synodální setkání.Každý z přítomných členů diecézního presbyteria pak hovořil jednu minutu a dával přitom odpověď na otázku „Jak více přiblížit synodální styl, a tím i synodální konverzi, všem v diecézi?“ ze svého pohledu. V dalším kole pak přítomní reagovali na to, co je oslovilo. Následovala volná diskuze.Co od kněží zaznělo?- Potřebujeme se naučit si opravdově naslouchat.- Odpovídat si, co znamená být spolu na cestě. - Mít jasno, že synoda je o životě mezi námi.- Přenést a převzít zodpovědnost znamená společnou práci, které se budou ujímat i laici.- Důležité jsou akce, při nichž lidé zažijí, že mají podíl na životě církve – typově Zapal svíčku nebo Vánoční bohoslužba pro sousedy.- Aktivovat osoby, které nemluví, a proto jim nikdo nenaslouchá. Hlasití lidé jsou slyšet, ale i tiší a dosud mlčící mají nápady.- Potřebujeme vytvářet hlubší vztahy, nejen se potkat na bohoslužbě, ale sdílet život a vědomí společného díla.- Poznáváním a přijímáním jeden druhého, jací jsme.- Synodalita je přirozený proces, který už žijeme. Proto tu jsme. Je to způsob života církve: žít a jít společně.- Přijímat a rozumět těm, kdo jsou přetížení: když někomu utíká dcera z domu, manželka má rakovinu… jsou to starosti o sebe, o rodinu, existenční těžkosti.- Tvořit živá společenství, která přijímají nově příchozí.- Naučit se naslouchat. Nereagovat hned kriticky. Přijímat. Máme strach, že náš hlas zapadne, soupeříme. Můžeme být rozděleni v názorech, ale je důležité to umět snášet.- Kněžská role ve farnostech – přenášet zodpovědnost na druhé, ale také se nedostat do situace „co si přejete, to udělám“. Nerezignovat na roli pastýře.- Farnosti tvoří aktivní jádro i pasivní část, ale pak jsou i lidé, co se chtějí zapojit, ale nevědí jak. Propojit. Zapojit.- Nehodnotit druhé, ale učit se hledat a odkrývat motivy jednání.- Být spolu a nenechat se odradit neúspěchem.- Delegovat zodpovědnost a utvářet spoluzodpovědnost – farnost a kostel je všech a hlásat Krista je společné povolání.- Příkladem, kde to funguje. Nést radost zevnitř.- Nebát se zpětné vazby.

Papež Lev: Další konzistoř bude v červnu, pořádat se bude každoročně

Publikováno: 9. 1. v 11:38, zdroj Vatican News

První zasedání mimořádné konzistoře skončilo ve středu 8. ledna večer, přičemž další setkání bylo již stanoveno na červen, v období kolem slavnosti svatých Petra a Pavla. Svatý otec tuto informaci osobně oznámil ve svém závěrečném projevu při třetím a posledním jednání kardinálského kolegia ve čtvrtek odpoledne. Konzistoře se zúčastnilo celkem 170 kardinálů, volitelů i nevolitelů. Papež vysvětlil, že dvoudenní setkání odpovídá požadavkům, které zazněly během generálních kongregací před konkláve, a vyjádřil přání pořádat konzistoře pravidelně každý rok. Podle jeho představ by tato shromáždění měla trvat tři až čtyři dny. Ve svém projevu označil právě skončenou konzistoř za „předzvěst naší budoucí cesty“. Lev XIV. rovněž potvrdil církevní shromáždění plánované na říjen 2028, jehož konání bylo oznámeno již letos v březnu. Poděkování a blízkost nepřítomným Na závěr papež poděkoval všem přítomným za účast a podporu, se zvláštním uznáním starším kardinálům, kteří do Vatikánu přicestovali navzdory obtížím. „Vaše svědectví je cenné,“ uvedl. Zároveň vyjádřil duchovní blízkost kardinálům z různých částí světa, kteří se konzistoře nemohli zúčastnit: „Jsme s vámi a jsme vám blízko.“ „Netechnickou synodalitou“ označil papež Lev zkušenost z dvou dnů konzistoře. Hovořil o hluboké harmonii a společenství, které byly umožněny zvolenou metodikou zaměřenou na lepší vzájemné poznání, a to s ohledem na rozmanité prostředí a zkušenosti jednotlivých účastníků. Z této zkušenosti vyplynul odkaz na Druhý vatikánský koncil jako základ cesty a obnovy církve. Zároveň zaznělo upozornění, že další dvě navržená témata, o nichž shromáždění včera nehlasovalo – liturgie a Praedicate evangelium – s koncilem úzce souvisejí a nesmějí být opomenuta. Ze strany papeže i všech členů kardinálského kolegia zaznělo v závěru pečlivé hodnocení globální situace, jež činí reakci církve „o to naléhavější“. Tato církev se obrací především k místním církvím, které trpí v důsledku válek a násilí. Myšlenka na Venezuelu Přestože témata konzistoře byla zcela odlišná, synodalita a misie ve světle Evangelii gaudium, zazněla také zvláštní reflexe, zejména ze strany latinskoamerických kardinálů, věnovaná situaci ve Venezuele. Tuto myšlenku vyjádřil kardinál Luis José Rueda Aparicio, arcibiskup Bogoty v Kolumbii, během večerní tiskové konference, na níž vystoupili rovněž kardinál Stephen Brislin, arcibiskup Johannesburgu v Jižní Africe, a kardinál Pablo David, biskup Kalookanu na Filipínách. Kolumbijský kardinál připomněl slova papeže pronesená při modlitbě Anděl Páně 4. ledna, den po dramatických událostech, kdy papež Lev XIV. vyjádřil znepokojení nad situací ve Venezuele a ujistil o podpoře dialogu a hledání konsenzu. Zároveň vyzval k míru, míru neozbrojenému a odzbrojujícímu, který usiluje o sjednocení národů v úctě k lidským právům a státní suverenitě. „Toto nedělní poselství udalo tón mým úvahám během těchto dnů,“ uvedl kardinál Luis José Rueda Aparicio. Přestože nešlo o oficiální téma konzistoře, bylo podle něj „nevyhnutelné“, aby členové kardinálského kolegia pociťovali znepokojení nad tím, co se děje, kladli si otázky ohledně dalšího směřování, proměn geopolitiky Latinské Ameriky i role církve při doprovázení obyvatelstva. Venezuela je podle jeho slov otázkou, „kterou nosíme v srdcích, která nás všechny tíží a u níž si přejeme, aby se v blízké budoucnosti vyvíjela co nejlépe“. Žít synodalitu jako „společníci na cestě“ Tři kardinálové následně informovali o tématech i celkové atmosféře jednání, které začalo dopoledne a pokračovalo odpoledne. Průběh konzistoře byl prokládán chvílemi zpěvu a modlitby, přičemž polední přestávka se konala v atriu Auly Pavla VI. Uvedli také, že papež byl jednání osobně přítomen a každému z účastníků předal pamětní medaili svého pontifikátu. V jazykových skupinách se diskuse soustředily především na synodalitu a na potřebu žít ji jako skuteční „společníci na cestě“. Tento přístup má podle kardinálů nacházet odraz ve výkonu autority, ve formaci i v práci apoštolských nunciů a má být uskutečňován také v římské kurii, a to s důrazem na „větší přesah do světa“. Pozornost byla věnována rovněž exhortaci Evangelii gaudium papeže Františka, textu, který „nevypršel“ s předchozím pontifikátem, ale nadále představuje výzvu pro diecéze, římskou kurii i samotného papeže. Celkem vzniklo dvacet pracovních skupin: jedenáct zahrnovalo kardinály bez volebního práva a devět kardinály s volebním právem – diecézní ordináře a apoštolské nuncie dosud ve službě, upřesnil ředitel Tiskového střediska Svatého stolce Matteo Bruni. „Papež si dělal poznámky, byl velmi pozorný.“ Kardinál Brislin popsal svoji zkušenost jako „velmi obohacující“ díky různým perspektivám, které umožnily prohloubit porozumění potřebám světa, a tím i příležitost navzájem se lépe poznat. Uvedl, že skutečnost, že se v červnu uskuteční nové setkání, je známkou toho, že Svatý otec bere velmi vážně skutečnost, že mu můžeme pomoci v jeho roli nástupce Petra. „Osm měsíců po konkláve nás papež chtěl svolat, aby nás vyslechl,“ zopakoval kardinál Rueda. To „nás posiluje v poslání církve“. Kardinál David hovořil pochválil formát jednání a rozhovory v Duchu, díky kterým mohl každý dostat slovo, a ocenil skutečnost, že papež „více naslouchal než mluvil“. „Dělal si poznámky, byl velmi pozorný; jeho příspěvky byly pro nás všechny velmi obohacující.“ Důležitost vzájemného poznávání Novináři se následně ptali, jaké skutečně nové prvky konzistoř přinesla, vzhledem k tomu, že mnohá z probíraných témat byla již podrobně rozpracována během dvou zasedání synody o synodalitě. Kardinál Stephen Brislin v odpovědi zdůraznil, že novost nelze hledat „pouze v diskusích“, ale především v samotné „příležitosti vzájemně se poznat a naslouchat si“. „To je důležité,“ uvedl, „protože pocházíme z různých částí světa; někteří jsou novými kardinály, jiní tuto službu vykonávají již dlouhou dobu.“ Papež podle něj usiluje o skutečně kolegiální styl vedení: „Chce naslouchat, chce čerpat ze zkušeností a znalostí kardinálů z různých částí světa, protože mu to může pomoci vést církev.“ Profily účastníků jsou podle jeho slov rozmanité, přesto se práce odehrávala „v harmonii, která není uniformitou“, dodal kardinál Luis José Rueda Aparicio. Laici a ženy V této souvislosti se novináři dotkli také otázky účasti laiků a role žen v církvi. Kardinál Pablo David k tomu poznamenal: „Jak bychom mohli neuznat roli žen a jejich služby v církvi?“ Podle jeho slov je téma žen „stálým předmětem zájmu“ a připomněl rovněž nedávno zveřejněné výsledky Komise pro studium ženského jáhenství. Filipínský kardinál se dotkl i problému klerikalismu a znovu otevřel myšlenku „kněžství“ Božího lidu, která vychází z Druhého vatikánského koncilu. „Mluvíme o Těle církve,“ uzavřel. „Máme Hlavu církve, ale nejen Hlavu; máme také Tělo. Lidé mají právo a schopnost podílet se na životě a poslání církve.“