ČBK

Šestý den latinskoamerické cesty Lva XIV. – loučení s Argentinou, přivítání v Peru

Publikováno: 12. 11. v 10:18, zdroj cirkev.cz

V brzkých ranních hodinách, krátce po 7. hod. místního času, odjel papež Lev XIV. do federálního vězeňského komplexu Cárcel de Devoto. Zde byl přivítán ředitelem tohoto zařízení a vězeňským kaplanem. Papež Lev vyslechl svědectví dvou vězňů a jednoho nedávno propuštěného a oslovil všechny přítomné.Lev XIV. zde citoval svou encykliku Magnifica humanitas, v níž zdůraznil, že člověk, i když ztrácí na své lidskosti a svým jednáním způsobuje tragické situace, má v sobě stále „malé světélko“, které nepřestává svítit a může se s pomocí Boží milosti znovu rozzářit na cestě obrácení a smíření. Připomněl také, že „navštěvovat vězněné je skutek milosrdenství, k němuž jsme všichni povoláni“ a „Pán se bude ptát, co jsme učinili pro každého z našich bratří a sester“.U Panny Marie z LujánuPřibližně v 8.30 se papež Lev přesunul na poutní místo Panny Marie z Lujánu asi 60 km od Buenos Aires. Matka Boží je zde ctěna jako patronka Argentiny, v lidové úctě je nazývána „Malá snědá patronka“ (Patroncita Morena) s ohledem na tmavou barvu milostné mariánské sochy. Na prostranství před poutní bazilikou předsedal eucharistické slavnosti, které se v poutním areálu zúčastnilo přes dva miliony lidí. Poutní baziliku také obdaroval zvláštním vyznamenáním, zlatou růží.Ve své promluvě představil Lev XIV. cestu duchovního života podle jednotlivých částí mše svaté: smíření, naslouchání Božímu slovu, eucharistického společenství a poslání. Představil Pannu Marii jako vzor „eucharistického života“ a připomněl blízký vztah papeže Františka právě k poutnímu místu Luján i začátek svého vlastního pontifikátu v den poutního svátku, tj. 8. května.Na konci mše papež poděkoval všem za přijetí v Argentině, kde se podle vlastních slov „cítil jako doma“. Svěřil celou zemi zvláštní ochraně Neposkvrněné Panně, jejíž modrobílý šat uvedl do souvislosti se státními barvami. „Na shledanou, má milá Argentino!“ rozloučil se závěrem.Odlet z Argentiny, cesta do PeruCestou z Lujánu na letiště vykonal Lev XIV. krátkou zastávku v maristickém komplexu San José de Luján, v jehož areálu poděkoval dobrovolníkům, kteří se podíleli na organizaci apoštolské cesty v Argentině. „Jako Ježíš, který přišel darovat vlastní život, tak také vy coby dobrovolníci jste v těchto dnech dali svůj život ke službě na pomoc všem lidem Argentiny a také mně,“ vyjádřil papež svou srdečnou vděčnost.Na letišti v Buenos Aires se papež oficiálně rozloučil s argentinským prezidentem Javierem Mileiem a nastoupil do letadla společnosti Aerolíneas Argentinas, které jej dopravilo do Peru. Letadlo startovalo ve 14.38. Během čtyřapůlhodinového letu poslal Lev XIV. děkovný telegram argentinskému prezidentovi a pozdrav prezidentovi Chile, jehož vzdušným prostorem cestoval do Peru. Na letecké základně Callao přistál v 17.01 místního času (23.01 SEČ).Lev XIV. v „druhé vlasti“Na letišti nedaleko peruánského hlavního města papeže Lva přivítala peruánská prezidentka Keiko Sofía Fujimori Higuchi, ministr zahraničí a velitel letectva. S prezidentkou se Lev XIV. krátce setkal v letištním salonku k soukromému rozhovoru. Poté odjel autem do Vládního paláce v Limě.Ve Vládním paláci byl papež oficiálně přivítán se všemi poctami a mohl se setkat s nejvyššími představiteli a jejich rodinami. V krátkém oslovení zdůraznil naději ve „velké hodnoty vlastní peruánskému lidu: ducha společenství, ducha jednoty“. Z Vládního paláce pak zamířil do Velkého národního divadla na setkání s představiteli veřejného života a členy diplomatického sboru.V promluvě na tomto setkání připomněl Lev XIV. svou životní peruánskou zkušenost misionáře i později biskupa v Chiclayu, díky níž se mu Peru stalo domovem, a poděkoval „za tváře, rozhovory a přátelská gesta“, která jej stále doprovázejí. Citoval slova papeže Františka, podle něhož je politika „vznešeným posláním a jednou z nejcennějších forem lásky k bližním, protože usiluje o obecné dobro“ (Evangelii gaudium 205), a zmínil v této souvislosti sociální nauku církve jako „pomoc, světlo a orientaci pro všechny, kdo věnují své síly dobru tohoto národa“.Na nocleh se papež odebral na apoštolskou nunciaturu. Z balkonu ještě krátce španělsky pozdravil shromážděné, byť – jak sám řekl – „možná nemám slov, abych dostatečně poděkoval za tak vřelé přivítání“. S přítomnými lidmi se pomodlil a požehnal jim s přáním pokojné noci.Zdroj: vatican.va

Marta Torresová vyprávěla papeži svůj příběh o víře, naději a odpuštění

Publikováno: 12. 11. v 9:50, zdroj cirkev.cz

Marta Griselda Torresová se narodila v roce 1948 s dětskou mozkovou obrnou a zrakovým postižením. Když jí bylo šest let, matka ji opustila. „Odešla z domova a už se nikdy nevrátila,“ vzpomínala během setkání se Svatým otcem. Péči o ni tehdy převzali otec a sourozenci.Od dětství musela podstoupit řadu operací a léčebných zákroků. Dlouhá léta strávila v nemocnicích a různých zařízeních, aniž by našla místo, kde by mohla trvale žít a získat potřebnou péči. „Prošla jsem mnoha místy, protože jsem hledala, kde bych mohla žít. Všechna však byla jen dočasná a nevyhovovala mým potřebám."Domov, který změnil její životZásadní obrat nastal, když se dostala do centra Pequeño Cottolengo Don Orione v Claypole nedaleko Buenos Aires. Zařízení založené v duchu odkazu sv. Luigiho Orioneho poskytuje péči lidem se zdravotním postižením a těm, kteří se ocitli v obtížných životních situacích. V současnosti zde žije přibližně 410 dospělých lidí s různými formami postižení. Pro Martu se toto místo stalo skutečným domovem. „Byl to pro mě maják světla, který rozzářil můj život. Nejen místo, kde jsem mohla žít, ale místo, kde mě přijali, poskytli mi domov a měli mě rádi,“ svěřila se papeži.Před příchodem do centra měla dlouho pocit, že nikam nepatří. „Pomohli mi, abych se už necítila odmítaná. Po tolika letech hledání jsem měla pocit, že mě nikde nechtějí. Ale tady jsem tak šťastná, že to všechno zůstalo za mnou.“Víra jako opora v těžkostechJedním z největších darů, které Marta v centru získala, bylo podle jejích slov hlubší poznání Boha. Víra v Ježíše Krista se pro ni stala oporou při překonávání každodenních obtíží. „Boha jsem hluboce poznala prostřednictvím lidí, kteří mě doprovázeli v modlitbě."Navzdory svému zdravotnímu postižení se naučila číst Braillovo písmo, psát na psacím stroji a hrát na hudební nástroje. V centru také dlouhá léta vyučovala katechismus.Své zkušenosti se rozhodla zachytit v autobiografii s názvem Mi vida, un milagro de Dios. El amor en el dolor (Můj život, Boží zázrak. Láska v bolesti). Kniha vyšla letos v listopadu a její součástí je také dopis zesnulé matce, v němž jí Marta odpouští.Osobní dar papežiNa závěr svého svědectví předala Marta papeži výtisk své knihy. Vysvětlila, že jejím přáním je povzbudit další lidi, kteří procházejí podobnými životními zkouškami. „Přeji si, aby byl můj příběh známý a aby mu lidé naslouchali, protože chci konat dobro. Chtěla bych, aby pomohl těm, kdo prožívají něco podobného, aby věděli, že nejsou sami a že mají právo být přijímáni, milováni a respektováni."Při předávání knihy Svatému otci dodala: „Tato kniha je součástí mého života. Předávám vám ji jako poděkování Bohu za všechno, co mi daroval. Mnoho křížů, ano, ale také mnoho darů.“ Papež její svědectví pozorně vyslechl a na oplátku jí věnoval růženec.Ve své následné promluvě připomněl, že hodnota lidského života nespočívá ve výkonnosti, úspěchu ani fyzických schopnostech. „Vaše životy nejsou pro společnost přítěží, ale požehnáním,“ zdůraznil Lev XIV.Zdroj: EWTN News

Farnosti a Charita hledají společné cesty pomoci lidem v nouzi

Publikováno: 12. 11. v 5:44, zdroj Biskupství českobudějovické

Během posledních dvou let Diecézní charita České Budějovice systematicky podporovala vznik a rozvoj Farních charit a hledala cesty, jak lépe zapojit místní společenství do pomoci lidem v nouzi. V každé farnosti je pomoc zaměřená jinak - podle možností farníků i potřeb obce. „V Protivíně se věnují sociálně znevýhodněným dětem a mladým lidem, v Kájově poskytují krátkodobé ubytování lidem v nouzi, v Netolicích provozují charitní šatník, a v Katovicích podporují dlouhodobě pečující a navštěvují nemocné,“ přibližuje rozmanitost pomoci koordinátorka Farních charit Monika Vachová. V českobudějovické diecézi jich funguje už 18. Konference nabídla prostor pro sdílení zkušeností, představení osvědčených modelů spolupráce i diskusi o tom, jak mohou farnosti reagovat na potřeby lidí ve svém okolí. „Přáli bychom si, abychom byli takovým mostem. Aby po něm klienti mohli přejít na tu lepší stranu,“ popsala, jak vnímá svou úlohu sestra Karmela Chromíková z Farní charity Kájov.„Charita nevznikla vedle církve, ale z jejího poslání. Farnosti jsou místem, kde lidé přirozeně vnímají potřeby svých sousedů, osamělých seniorů, rodin v krizi nebo lidí, kteří se ocitli v nouzi. Tam, kde se propojí citlivost a blízkost farního společenství s odborným zázemím Charity, vzniká pomoc, která je nejen rychlá, ale také dlouhodobě účinná. Zdá se mi, že se podařilo nejen vytvořit prostor pro předávání informací, ale také pro vzájemné setkávání a sdílení,“ říká prezident Diecézní charity České Budějovice a kněz Stanislav Brožka. Program nabídl příklady dobré praxe z regionu nebo zkušenosti z pomoci lidem v nouzi ve farnostech. Jedním z hlavních témat bylo také fungování charitní záchranné sítě, která propojuje všímavost lidí v místních komunitách s profesionálními službami Charity. „Mnoho lidí v těžké životní situaci si o pomoc aktivně nepožádá. Jsou mezi nimi osamělí senioři, rodiny, které se dostaly do finančních problémů, lidé bez domova nebo osoby zasažené náhlou životní krizí. A pak jsou tady lidé, kteří propadnou sítem institucionální pomoci. Díky charitní záchranné síti jim můžeme nabídnout odpovídající podporu,“ vysvětluje ředitel Diecézní charity České Budějovice Jiří Kohout. Součástí konference byl také pohled za hranice České republiky. Hosté ze Slovenska představili program Mosty Charity, který podporuje vznik a rozvoj Farních charit a propojuje dobrovolnickou pomoc s odbornou sociální prací. Účastníkům přiblížili možnosti rozvoje charitní činnosti ve farnostech, význam posilování charitní identity i způsoby, jak zapojovat dobrovolníky a dlouhodobě s nimi pracovat.„Já jsem moc rád, že můžeme být inspirováni tím, jak se to dělá na jiných místech a je třeba abychom se na tu cestu vydali a neztráceli naději. Vždy, když se něco rodí, je to obtížné, ale věřím, že se nám podaří dávat ty věci postupně do pohybu,“ poděkoval účastníkům konference českobudějovický biskup Mons. Vlastimil Kročil.Konference byla určena kněžím, členům Farních charit, dobrovolníkům, zaměstnancům Charity i všem, kteří mají zájem pomáhat lidem ve svém okolí. Zúčastnilo se jí na 60 lidí včetně Jörga Bastena z německé katolické nadace Renovabis. Ta projekt dlouhodobě finančně podporuje.

Všech 500 dětí na Ukrajině má svého vánočního dárce

Publikováno: 12. 11. v 5:41, zdroj Arcibiskupství olomoucké

Vánoční balíček pro Ukrajinu začínal před osmnácti lety s dárky pro 95 dětí. Letos se podařilo zajistit dárce pro rekordních 500 dětí. Každý dárce si v internetové databázi vybíral konkrétní dítě a připravoval mu balíček podle jeho přání.„Chtěl bych i touto cestou upřímně poděkovat všem, kteří se do letošního Vánočního balíčku zapojili. Za každým z pěti set dárků je člověk nebo rodina či jiná skupina lidí, kteří věnovali svůj čas, prostředky a pozornost konkrétnímu dítěti. Velmi si vážím toho, že ani po tolika letech války neztrácíme schopnost vnímat osudy jednotlivých lidí a pomáhat jim. Pro děti na Ukrajině je důležité nejen to, co v balíčku najdou, ale také vědomí, že na ně někdo myslí. A to není moje domněnka. Vždy to na Ukrajině slyším. Jsou za to opravdu vděční,“ říká Robert Neugebauer, ředitel Arcidiecézní charity Olomouc.Jeden balíček může být společným dárkem mnoha lidíDo letošního ročníku se zapojili jednotlivci, rodiny, pracovní kolektivy i farní společenství. Některé příběhy ukazují, že příprava vánočního balíčku může být také společnou aktivitou.Například zaměstnanci Arcidiecézní charity Olomouc uspořádali mezi sebou finanční sbírku. Původně chtěli připravit jeden vánoční balíček, vybrané peníze však nakonec stačily na dárky pro dvě děti.Do projektu se zapojila také komunita ukrajinských žen žijících v České republice, které se v Olomouci účastní integračních a komunitních aktivit Charity. Společně nakoupily a zabalily dárky pro čtyři chlapce na Ukrajině.Vlastní balíček připravil rovněž olomoucký arcibiskup Josef Nuzík. Ten v loňském roce Ukrajinu osobně navštívil společně s pracovníky Arcidiecézní charity Olomouc. Letos projevil přání obdarovat jedno z dětí zapojených do projektu. K předanému balíčku připojil také osobní vzkaz.Děti si často přejí obyčejné věciVánoční balíčky nejsou anonymní zásilky. Dárci znají věk dítěte, velikost jeho oblečení a obuvi i několik konkrétních přání. Vedle hraček, míčů, panenek nebo společenských her si děti často přejí zimní oblečení, boty, pyžama či hygienické potřeby.Do jejich přání se promítají také podmínky života ve válkou zasažené zemi. V minulých letech se například objevovaly čelovky, baterky nebo lampičky, které dětem pomáhají při výpadcích elektřiny.Balíčky obvykle váží čtyři až pět kilogramů a jejich doporučená hodnota je přibližně 2 000 až 3 500 korun. Vedle praktických věcí a hraček do nich dárci často přidávají také osobní dopisy, obrázky nebo fotografie.Dárky je potřeba doručit do 13. listopaduRezervací všech dětí projekt nekončí. Dárci musí připravené balíčky doručit nejpozději do 13. listopadu 2026 na nejbližší Charitu nebo je včas zaslat poštou na Arcidiecézní charitu Olomouc.Následovat bude kontrola a třídění dárků a jejich příprava na přepravu. Podle dosavadního plánu by měly balíčky odjet na Ukrajinu v první polovině prosince.Po vyřízení celních formalit budou předány ukrajinským partnerským organizacím, které zajistí jejich další distribuci. Dárky jsou určeny dětem z Kolomyje, Ternopilu, Chmelnyckého, Bortnyků, Berežan a Lopatynu.Samotné předávání dětem je plánováno na začátek ledna 2027. Pracovníci Arcidiecézní charity Olomouc chtějí být u něj osobně.Pomoci lze i finančním příspěvkemPřestože už mají všechny děti své dárce, lidé mohou projekt nadále podpořit finančně. Příspěvky pomohou zajistit dopravu vánočních balíčků na Ukrajinu a organizaci celé akce.Číslo účtu: 4030207/0100, variabilní symbol: 2512Arcidiecézní charita Olomouc děkuje všem dárcům, kteří věnovali svůj čas, prostředky a pozornost přípravě dárků. Poděkování patří také místním Charitám, které pomáhají s jejich shromažďováním a přepravou do Olomouce.Vánoční balíček je součástí dlouhodobé pomoci Arcidiecézní charity Olomouc na Ukrajině. Organizace zde podporuje také projekty zaměřené na dostupnost pitné vody, potravinovou pomoc a psychosociální podporu. Více informací: www.darek.charitaproukrajinu.czVánoční balíček je jednou z dlouhodobých aktivit Arcidiecézní charity Olomouc na Ukrajině. Arcidiecézní charita Olomouc nyní pokračuje také ve sbírce Světlo a teplo pro Ukrajinu, jejímž prostřednictvím pomáhá lidem čelit následkům války, výpadkům elektřiny a nedostatku tepla. Vedle této aktuální pomoci se dlouhodobě věnuje také zajišťování pitné vody, potravinové pomoci a psychosociální podpoře obyvatel zasažených válkou.Marek Navrátil, ACHO

Svatý Josafat, mučedník jednoty křesťanského Východu

Publikováno: 12. 11. v 5:38, zdroj cirkev.cz

Sv. Josafat se narodil pravděpodobně roku 1580 ve městě Volodymyr na Volyni (dříve Vladiměř) v tehdejším polsko-litevském soustátí (nyní severozápad Ukrajiny) jako Jan Kuncevič (ukrajinsky Kuncevyč). Na přání rodičů odešel do litevské metropole Vilniusu, aby se zde vyučil kupcem.Roku 1596 uzavřela část pravoslavné církve (zvláště na polsko-litevském území) dohodu o jednotě s katolickou církví, později nazvanou Brestlitevská unie. Podle této dohody si dosud pravoslavní křesťané mohli uchovat svou strukturu, liturgii i disciplínu, přijmou-li autoritu římského biskupa, tedy papeže. Vzniklo tak církevní společenství dnes známé jako řeckokatolická církev, které čerpá z bohatství východních duchovních a kulturních tradic a zároveň zachovává plnou jednotu s katolickou církví.Tehdy šestnáctiletý Jan byl obnovenou jednotou nadšen. Vstoupil do této církve východního (byzantského) obřadu a později se stal mnichem ve sjednoceném východním klášteře Nejsvětější Trojice ve Vilniusu, kde přijal řeholní jméno Josafat. Byl postupně vysvěcen na jáhna a kněze, roku 1614 se stal archimandritou (představeným kláštera).Josafat usiloval o jednotu nejen navenek. Na prvním místě pro něj byla jednota s Kristem, o niž usiloval intenzivní osobní i liturgickou modlitbou. Právě svatá liturgie a knihy o ní sepsané mu byly velkým zdrojem inspirace pro úsilí o jednotu vnější, tedy církevní. Již jako kněz navštívil jeden z nejvýznamnějších východních klášterů, Kyjevskopečerskou lávru. Navzdory původně nepřátelskému postoji tamních pravoslavných mnichů si je získal svou srdečností, pokorou a oddaností východním tradicím.Stejné prostředky využíval i jako nově jmenovaný archieparcha (arcibiskup) v Polocku na území dnešního Běloruska, jímž se stal roku 1618. Přimlouval se také u státních autorit, aby nezakročovaly násilím proti bouřícím se odpůrcům jednoty. Čím přesvědčivěji však Josafat vystupoval, tím více nepřátel si získával. Napětí nakonec vyústilo v nábožensky motivované násilí, jemuž Josafat padl za oběť. Byl zavražděn během pastorační návštěvy Vitebsku 12. listopadu 1623.Josafat byl prohlášen za blahoslaveného roku 1643 a svatořečen v roce 1867. Jeho ostatky byly během první světové války přeneseny do Vídně a později do Říma, kde jsou uloženy v bazilice sv. Petra. Sv. Josafat je patronem jednoty křesťanského Východu a Západu. Obrací se k němu především východní katoličtí křesťané, kteří zejména v bouřlivém 20. století prokazovali obdivuhodnou věrnost jednotě církve.zdroj: Vatican News