ČBK

V Ostravě začíná Celostátní setkání mládeže

Publikováno: 3. 8. v 8:05

Oddělení komunikace

V úterý 11. srpna začne v Ostravě Celostátní setkání mládeže (CSM), největší setkání mladých katolíků v České republice. Do moravskoslezské metropole se sjede přibližně 3 200 mladých lidí ve věku od 14 do 26 let. Během šesti dnů je čeká duchovní, vzdělávací i kulturní program, koncerty, sportovní aktivity a prostor pro vzájemná setkávání. „Celostátní setkání mládeže je jedinečnou příležitostí zažít živou církev. Mladí lidé zde mohou objevit, že v

Skončilo 148. plenární zasedání ČBK

Publikováno: 7. 7. v 17:05

Oddělení komunikace

Ve dnech 6. a 7. července 2026 se na Velehradě uskutečnilo 148. plenární zasedání České biskupské konference. Jednání se tradičně zúčastnili také zástupce Apoštolské nunciatury v České republice P. N’gbesso Vital Akélé Ohochi, předsedkyně Konference vyšších představených ženských řeholí sestra Zdeňka Švédová FMA a poprvé také nový předseda Konference vyšších představených mužských řeholí P. Bonaventura Ondřej Čapek OFM. V úvodu plenárního zasedán

List biskupů k VI. světovému dni prarodičů a seniorů

Publikováno: 7. 7. v 17:05

Oddělení komunikace

Biskupové České biskupské konference na svém 148. plenárním zasedání na Velehradě schválili pastýřský list ke Světovému dni prarodičů a seniorů, který letos připadá na neděli 26. července. V listu děkují seniorům za jejich svědectví víry, modlitbu i službu církvi a povzbuzují je, aby i nadále byli nositeli naděje, blízkosti a mezigenerační solidarity. Milé sestry a drazí bratři, zvláště vy, věkem pokročilí, poslední neděli v červenci slavíme VI

Panna Maria Královna

Publikováno: 22. 8. v 7:57, zdroj cirkev.cz

Vlastní liturgická památka Panny Marie Královny byla zařazena do kalendáře poměrně nedávno, až roku 1954. Tento titul je však Panně Marii dáván odnepaměti – vzpomeňme jen na antifonu Salve, Regina – Zdrávas, Královno, starou bezmála tisíc let, nebo z 12. století pocházející velikonoční zpěv Regina caeli, laetare – Vesel se, nebes Královno (u nás známý v Michnově zpracování).Již Žalm 45 staví ideálnímu panovníkovi „po pravici královnu, ozdobenou ofirským zlatem“ (v. 10); dost možná reflektuje událost z počátku Šalomounovy vlády, kdy byl jeho matce, královně Betsabé, postaven trůn po pravici trůnu krále Šalomouna (1 Král 2,19). A jako byl král Šalomoun, Davidův syn, chápán v novozákonní době coby předobraz Mesiáše, analogicky se pojetí královské důstojnosti rozšířilo i na Matku Páně.Ze 6. století pochází fascinující byzantský mariánský hymnus Akathistos, oslovující Pannu Marii jako „Nebeskou vládkyni“ a obdařující ji pestrou paletou četných titulů s biblickými či patristickými kořeny. K rozvoji úcty k Panně Marii coby Královně dochází na křesťanském Západě od 9. století, jednotlivé královské tituly si našly cestu do známých Loretánských litanií, které vzývají Pannu Marii jako Královnu zvláštních skupin světců a světic – starozákonních patriarchů a proroků, novozákonních apoštolů, mučedníků, vyznavačů a panen. K nim přibyly další „královské“ invokace, naposledy za sv. Jana Pavla II. zvolání „Královno rodin“. Jako se událost Nanebevzetí Panny Marie stala jedním z nejčastějších titulů zasvěcení mariánských kostelů, je obraz jejího korunování velmi oblíbeným tématem uměleckých děl – jmenujme např. bl. Fra Angelica, Botticelliho, Raffaella, Velázqueze, El Greca…Pius IX. v bule Ineffabilis Deus prohlašuje, že „Pán ustanovil Bohorodičku Královnou nebe i země a povýšil ji nade všechny sbory andělů a svatých; ona stojí po pravici Jednorozeného Božího Syna, našeho Pána Ježíše Krista, a svými mateřskými přímluvami je nám velice nápomocná“. Matka Boží byla „vyvýšena Pánem jako královna všeho tvorstva, aby se dokonaleji připodobnila svému synu, Pánu pánů (srov. Zj 19,16) a vítězi nad hříchem a smrtí“, učí II. vatikánský koncil (LG 59).„Církev už došla v blahoslavené Panně k dokonalosti bez poskvrny a vrásky (srov. Ef 5,27). Věřící se však stále ještě snaží přemáhat hřích a růst ve svatosti. Proto pozvedají oči k Marii, která září celému společenství vyvolených jako vzor ctností. Když o ní církev zbožně uvažuje a rozjímá ve světle vtěleného Slova, s úctou proniká hlouběji do nejvyššího tajemství vtělení a připodobňuje se tak stále více svému Snoubenci. Maria, která vstoupila hluboko do dějin spásy, jistým způsobem v sobě spojuje a vyzařuje největší skutečnosti víry. Když je oslavována a uctívána, volá věřící k svému synu a k jeho oběti i k lásce k Otci. Poněvadž však církev usiluje o oslavu Kristovu, stává se podobnější svému vznešenému vzoru, když stále roste ve víře, naději a lásce, a ve všem hledá a plní Boží vůli. A tak církev i ve své apoštolské práci právem vzhlíží k té, která zrodila Krista, jenž se proto počal z Ducha svatého a zrodil se z Panny, aby se prostřednictvím církve zrodil a rostl také v srdci věřících. Tato panna byla ve svém životě příkladem takové mateřské lásky, která má oživovat všechny, kdo spolupracují v apoštolském poslání církve při znovuzrození lidí.“ (LG 65)

Přijetí bez konfrontace: Arcibiskup Nuzík o doprovázení LGBTQ+ věřících

Publikováno: 21. 8. v 15:00, zdroj Arcibiskupství olomoucké

Bratři a sestry,obdržel jsem od vás mnoho různorodých reakcí na zrušení poutě LGBTQ+ a ačkoliv jsem všechny osobně pročetl, není v mých silách odpovídat každému jednotlivě. Navíc některá témata se v mnohých vašich reakcích opakovala a jiná byla občas hodnocena zcela opačně.Předně bych chtěl zdůraznit, že pastorace není aktivismus. Pán Ježíš nepořádal okázalé akce, protesty ani demonstrace. On v první řadě viděl každého člověka jako povolaného a milovaného Bohem bez ohledu na věk, postavení, zdraví či sexualitu. Proto ani my nechceme a nebudeme pořádat akce za asistence policie nebo dávat prostor ke konfrontacím a vyostřování konfliktů.Podstata poutí je duchovní. Je to společná modlitba a prosba k Bohu za různé úmysly – např. za zdravotníky, nemocné, politiky, ochranu nenarozeného života aj. Proto je vhodné, když se spojíme v modlitbě i za bratry a sestry s odlišnou sexualitou, kteří v církvi často nezakoušejí přijetí a pochopení, přestože mnohdy sami upřímně milují Krista a Jeho církev a snaží se být věrní evangeliu. Proto je mnohým z vás zrušení této poutě upřímně líto a pro nás je to výzva hledat jinou formu pastoračního doprovázení, které nepřinese těmto bratřím a sestrám jen další odsouzení a pohrdání.Pastorace věřících LGBTQ+ v naší diecézi dál pokračuje, a to na základě malých společenství a osobních setkání. V tomto prostředí vzájemné úcty je možné bezpečně sdílet radostné i bolestné zkušenosti a společné hledat, jak naplňovat ideály evangelia, ke kterým je každý z nás povolán. Katolická nauka církve je zásadním pilířem, na kterém stojí náš život i naše pastorace. Každý, kdo ctí její učení, je srdečně vítán a nesmí být nikým vylučován.Děkuji všem, kteří jsou si v pokoře vědomi své vlastní křehkosti a s úctou přistupují k ostatním lidem.V modlitbě spojenýMons. Josef Nuzík,arcibiskup olomoucký

Plzeňská diecéze si připomíná 21. srpen 1968

Publikováno: 21. 8. v 14:59, zdroj Diecéze plzeňská

Události 21. srpna 1968 si dnes připomněl také plzeňský biskup Tomáš Holub. U pamětní desky připomínající tehdejší události a jejich oběti položil kytici.Letošní připomínka proběhla v komornější podobě kvůli rekonstrukci náměstí v okolí pamětní desky. I tak zůstává důležité se u událostí srpna 1968 zastavit a připomenout si jejich význam.Invaze vojsk Varšavské smlouvy znamenala konec nadějí na demokratizaci společnosti a začátek období tzv. normalizace. Okupace a následné politické represe zasáhly do života mnoha lidí a jejich dopady jsou součástí naší společné historie dodnes.Připomínat si 21. srpen 1968 má smysl i dnes. Je připomínkou lidí, kteří se tehdy postavili nesvobodě, i hodnot, které nelze považovat za samozřejmost. Těmito hodnotami jsou svoboda, demokracie a odpovědnost za společnost, ve které žijeme. Modleme se za všechny, jejichž životy poznamenala okupace a následná léta nesvobody. A prosme, abychom si dokázali vážit svobody, kterou máme.

Velmistryně učí děti šachům. Díky Daránkovi se tábora účastní i děti ze sociálně slabých rodin.

Publikováno: 21. 8. v 14:58, zdroj cirkev.cz

Příměstský tábor pro děti ve věku od 4 do 12 let spojuje šachovou výuku s kreativními a sportovními aktivitami. Vedle šachových lekcí děti tvoří, malují, soutěží v šachovém bingu, sportují nebo tráví čas na rozlehlé zahradě penzionu, kde si vyzkoušely i střelbu ze vzduchovky. K šachovnicím usedají úplní začátečníci i mladí hráči, kteří už mají se šachy zkušenosti. Výuka proto probíhá v několika skupinách podle úrovně. „Máme tady děti, které na začátku prakticky neuměly tahat figurkami, a postupně jsou schopné zahrát celou šachovou partii,“ říká hlavní organizátorka a mezinárodní velmistryně Kateřina Němcová. „Pokročilejší děti se zase učí nové věci, jak strategicky přemýšlet, inspirujeme se partiemi mistrů, luštíme šachové problémy a všichni také hrají táborový turnaj.“ Šachy jako škola životaDěti se na táboře učí i praktické věci do života, například jak se chovat jako vítěz a jak se vyrovnat s porážkami. „Pro některé děti je obzvláště těžké prohrát, takže s nimi mluvíme i o tom, že k šachům i k životu patří chyby a prohry, jak je zvládnout a jak se z nich něco naučit,“ vysvětluje Kateřina Němcová. Právě možnost přispívat k všestrannému rozvoji dětí je pro Kateřinu Němcovou největší motivací při práci s mladými šachisty: „Můžeme jim dát svou pozornost a opravdový zájem, což děti hned vycítí. Jsou šťastné, když vědí, že nás zajímá, co dělají a jak se jim daří.“ Vedle šachových dovedností si tak děti z tábora odnášejí také radost z vlastních pokroků, větší sebedůvěru a nové kamarády. Děti učí špičky českého šachuTým instruktorek tvoří vynikající šachistky, které mají pedagogické vzdělání nebo mnohaletou praxi a které práce s dětmi baví. Skupinu dětí předškolního věku vede mezinárodní velmistryně a vicemistryně světa juniorek Martina Kořenová. Pro nejmenší má připravené speciální šachové sety a učí je šachy prostřednictvím pohádek, písní a pohybových aktivit.Starším dětem se věnují FIDE mistryně a několikanásobná mistryně České republiky dívek Karin Škuthanová a umělkyně Karolína Kořenová. Šachové lekce jsou zde zaměřené na zlepšení hry a spolupráci figur a jsou doplňovány především tvorbou a kreativními aktivitami.Nejsilnější skupinku šachistů trénují mezinárodní velmistryně Kateřina Němcová a Tereza Rodshtein. Děti v této skupině mají intenzivní tréninky taktiky a strategie, hrají rapid partie a nechybějí ani týmové šachové aktivity a turnaje.„Myslím, že právě kombinace šachové úrovně a toho, že nás práce s dětmi opravdu baví, je na atmosféře tábora hodně znát,“ zdůrazňuje Kateřina Němcová. „Děti dostávají spoustu pozornosti, a když pak vidím, jak se zapojují, přátelí a užívají si čas prázdnin, vnímám, že naše práce má opravdu smysl.“Pomoc díky sbírce Daránek K úspěchu tábora přispívá zázemí penzionu U sv. Kryštofa v pražských Záběhlicích, který provozuje Arcidiecézní charita Praha. Děti i instruktorky oceňují prostorné učebny a zejména klidnou, uzavřenou zahradu, kde děti sportují, hrají fotbal nebo malují křídami. Zastřešená terasa umožňuje přesunout část programu ven. „Výhodou je i samotný penzion. Některé rodiny se v něm během tábora ubytovaly, takže například pro rodinu, která není z Prahy, je možné spojit šachový tábor dítěte s pobytem v Praze,“ připomíná Kateřina Němcová.Důležitou součástí projektu je také celonárodní sbírka Daránek. Díky příspěvkům dárců mohla Arcidiecézní charita Praha snížit registrační poplatek několika dětem ze sociálně slabších rodin, pro které by účast na táboře byla jinak jen obtížně dostupná. I ony tak mohly strávit týden mezi vrstevníky, rozvíjet své schopnosti a prožít výjimečné okamžiky, na které se nezapomíná.zdroj: Arcidiecézní charita Prahy

Lev XIV.: Ve sportu se odráží obraz bratrství

Publikováno: 21. 8. v 10:33, zdroj Vatican News

V Tarantu zbývá jen několik hodin do zahájení XX. Středomořských her. Ve středu 19. srpna se konala eucharistická bohoslužba, které předsedal arcibiskup „města dvou moří“, monsignor Ciro Miniero. Sportovec má podle jeho slov „mít odvahu a nebát se dělat chyby“. Mše v tarentské katedrále svatého Katalda, oživená zpěvem mladých sportovců, připravila atmosféru Středomořských her, kterých se účastní 26 zemí z oblasti Středozemního moře včetně týmu Athletica Vaticana, sportovního klubu Svatého stolce. Toto jihoitalské město v Apulii prožívá událost, která jej staví do středu mezinárodní pozornosti, a to nejen ze sportovního hlediska. Taranto v těchto dnech žije sportem v ulicích i na náměstích, ale nezapomíná ani na sociální otázky, jako je například pracovní krize v ocelářském průmyslu, která jej zasáhla v posledních letech. Monsignor Miniero to důrazně připomněl. Rozvoj a obnova města vedou přes usmíření a stejně jako v podobenství o hřivnách musí opatrnost a strach ustoupit tvořivosti a schopnosti riskovat. Hry mostem solidarityTyto hry nabídnou od 21. srpna do 3. září mnohé příběhy, přičemž v katedrále svatého Katalda bude výkony více než čtyř tisíc zúčastněných sportovců doprovázet Kříž sportovců. Podíváme-li se na význam této události z širšího pohledu, i Středomořské hry – stejně jako jiné akce – stojí tváří v tvář konfliktům, napětí a nespravedlnostem. Právě tyto dny plné sportu jsou však příležitostí k „budování mostů mezi kulturami a národy a k podpoře přijetí, solidarity a míru“, jak vyjádřil ve svém přání Lev XIV. v telegramu podepsaném státním sekretářem, kardinálem Pietrem Parolinem. Ten byl přečten ve středu na závěr mše v den, kdy Taranto přivítalo Kříž sportovců ve své katedrále.„Proroctví míru a bratrství“Papež to zmínil již minulou neděli při modlitbě Anděl Páně: Středomořské hry mohou být „proroctvím míru a bratrství“. V telegramu zaslaném arcibiskupovi Minierovi, v němž pozdravil účastníky bohoslužby na přivítanou Kříže sportovců, navíc vyzval „k pohledu s vírou na toto znamení vykoupení, které shromažďuje očekávání, naděje, radosti i námahu všech, kdo sdílejí sportovní zážitky“, a vybídl k prožívání soutěží „v duchu přátelství, bratrství a fair play“. Právě ze sportu totiž může zavát nový vítr naděje, který sice okamžitě nezastaví zbraně, ale může ukázat možnost vytvoření bratrštějšího lidství. Kříž sportovců, který již od olympijských her v Londýně 2012 symbolizuje očekávání a naděje mužů a žen, hovoří jazykem sportu, jenž směřuje k proměně společnosti, v níž konflikt až příliš často zaujímá místo dialogu. Bratrství nad rámec soupeřeníKříž předali monsignorovi Minierovi dva zástupci Athletica Vaticana spolu s biskupem Paulem Tighem, sekretářem Dikasteria pro kulturu a vzdělávání, a s dětmi z tarentských oratoří. V katedrále zůstane až do konce her. „Nejste zde jen kvůli sportovním závodům, ale abyste světu dali silné svědectví míru, sdílení a bratrství,“ uvedl Mons. Miniero ve svém kázání. „Tato událost vstupuje do historie tím, co prožijeme v těchto dnech, ale především duchovním, sociálním, morálním a kulturním dědictvím, které zanechá, a poselstvím, jež vysílá z pobřeží Jónského moře přes všechny oceány až na sám konec světa.“ Tato slova přisuzují zásadní společenskou roli něčemu, co mnozí považují za pouhou hru. Arcibiskup s odkazem na slova svatého Pavla zdůraznil, že „sport jakožto ovládnutí vlastního těla, a tím i sebe sama, se stává cestou k vyšším cílům a hraje významnou roli při výchově mladých lidí“.Sounáležitost v rozmanitostiArcibiskup v homilii připomněl též podobenství o hřivnách a vyzval k pohledu na sport jako na jeden z talentů darovaných Pánem, který „může být využit pro vlastní zájmy, pro vlastní obraz, k dosažení rekordu v dané disciplíně, k zaplnění předních stránek novin a zpráv, z marnotratnosti či pro obdiv lidí, před čímž nás varuje Ježíš, nebo může být zhodnocen ve sdílení, darování a pomoci při budování pokojnějšího světa, v solidaritě s těmi nejslabšími a nejchudšími“. Na závěr dodal: „Při sportování máte příležitost setkávat se se sportovci ze všech kultur, náboženství a sociálních vrstev; objevujete krásu sounáležitosti v rozmanitosti s cílem přispět k realizaci snu o lidské rodině žijící v míru a s úctou ke svobodě.“ Z Taranta tak může prostřednictvím Středomořských her vzejít „konkrétní poselství naděje pro celý svět“.