ČBK

V Ostravě začíná Celostátní setkání mládeže

Publikováno: 3. 8. v 8:05

Oddělení komunikace

V úterý 11. srpna začne v Ostravě Celostátní setkání mládeže (CSM), největší setkání mladých katolíků v České republice. Do moravskoslezské metropole se sjede přibližně 3 200 mladých lidí ve věku od 14 do 26 let. Během šesti dnů je čeká duchovní, vzdělávací i kulturní program, koncerty, sportovní aktivity a prostor pro vzájemná setkávání. „Celostátní setkání mládeže je jedinečnou příležitostí zažít živou církev. Mladí lidé zde mohou objevit, že v

Skončilo 148. plenární zasedání ČBK

Publikováno: 7. 7. v 17:05

Oddělení komunikace

Ve dnech 6. a 7. července 2026 se na Velehradě uskutečnilo 148. plenární zasedání České biskupské konference. Jednání se tradičně zúčastnili také zástupce Apoštolské nunciatury v České republice P. N’gbesso Vital Akélé Ohochi, předsedkyně Konference vyšších představených ženských řeholí sestra Zdeňka Švédová FMA a poprvé také nový předseda Konference vyšších představených mužských řeholí P. Bonaventura Ondřej Čapek OFM. V úvodu plenárního zasedán

List biskupů k VI. světovému dni prarodičů a seniorů

Publikováno: 7. 7. v 17:05

Oddělení komunikace

Biskupové České biskupské konference na svém 148. plenárním zasedání na Velehradě schválili pastýřský list ke Světovému dni prarodičů a seniorů, který letos připadá na neděli 26. července. V listu děkují seniorům za jejich svědectví víry, modlitbu i službu církvi a povzbuzují je, aby i nadále byli nositeli naděje, blízkosti a mezigenerační solidarity. Milé sestry a drazí bratři, zvláště vy, věkem pokročilí, poslední neděli v červenci slavíme VI

Papež se setkal s libanonským prezidentem: Usilujme o spravedlivý a trvalý mír

Publikováno: 21. 8. v 8:30, zdroj Vatican News

Papež Lev XIV. přijal ráno 20. srpna ve Vatikánském apoštolském paláci prezidenta Libanonské republiky Josepha Aouna. Informovalo o tom prohlášení Tiskového střediska Svatého stolce. Následně se prezident setkal s kardinálem Pietrem Parolinem, vatikánským státním sekretářem, kterého doprovázel monsignor Paul Richard Gallagher, tajemník pro styky se státy a mezinárodními organizacemi. Středobodem „srdečných rozhovorů“ byla Třístranná rámcová dohoda, ujednání podepsané ve Washingtonu Spojenými státy, Izraelem a Libanonem letos 26. června, jehož cílem je „stabilizovat jižní hranice Libanonské republiky a dosáhnout spravedlivého a trvalého míru“. „Svatý stolec při vyjádření spokojenosti s podpisem dokumentu,“ píše se v prohlášení, „vyjádřil vážné znepokojení nad obtížemi, s nimiž se potýká jeho provádění, a ujistil o své podpoře úsilí směřujícího tímto směrem.“ Libanonská prezidentská kancelář: vděčnost papeži za podporuV prohlášení zveřejněném na webu libanonské prezidentské kanceláře prezident Joseph Aoun zopakoval svou vděčnost papeži Lvu XIV. a Svatému stolci za veškeré úsilí vynaložené na podporu Libanonu. Zejména požádal o pokračování podpory požadavků Bejrútu, z nichž prvním je přimět Izrael k naplňování podmínek rámcové dohody podepsané pod záštitou Spojených států 26. června. Aoun požaduje, aby Izrael zastavil každodenní útoky zaměřené zejména na civilisty, infrastrukturu a vesnice na jihu země a stáhl se z okupovaných území s ohledem na obnovu toho, co bylo zničeno, a návrat vysídlených osob.Prezident Aoun – pokračuje prohlášení libanonské prezidentské kanceláře – zdůraznil, že tato opatření musí být doprovázena rozšířením autority libanonského státu na celé jeho území.Napětí na jihu LibanonuSchůzky ve Vatikánu přicházejí v době velkého napětí, zejména na jihu Libanonu, kde neustávají útoky navzdory dočasnému příměří podepsanému s Izraelem letos 17. dubna. Židovský stát tvrdí, že zasahuje pouze infrastrukturu a příslušníky Hizballáhu, ale Bejrút nadále odsuzuje pokračování izraelských vojenských operací. V pozadí zůstává politická patová situace ohledně budoucnosti jižního Libanonu; dosud nebylo stanoveno datum osmého kola rozhovorů – zprostředkovaných Spojenými státy – jejichž cílem je posunout rámcovou dohodu mezi oběma zeměmi a stanovit harmonogram směřující k úplnému příměří a trvalému míru.

Svatý Pius X., papež, který chtěl „všechno obnovit v Kristu“

Publikováno: 21. 8. v 7:49, zdroj cirkev.cz

Pozdější papež Pius X. se narodil roku 1835 v městečku Riese v Benátsku na severu Itálie. Jeho rodným jménem bylo Giuseppe Melchiorre Sarto. Pocházel z velké rodiny, vyrůstal ve skromných poměrech. Lidové vyprávění traduje, že jako malý chlapec prosil svého faráře, aby mu dovolil přijímat eucharistii dříve než v tehdy stanoveném věku 14 let. Farář musel s lítostí odmítnout, jelikož jako „příliš malý pán“ nemohl změnit církví stanovený limit. S úsměvem prý dodal: „Třeba to změníš ty, až se staneš papežem…“Vstoupil do semináře v Padově díky podpoře benátského arcibiskupa, rodáka z téže obce, a roku 1858 byl vysvěcen na kněze a ustanoven kaplanem v Tombolu v diecézi Treviso. Kuriózní náhodou postupoval v hierarchii po devítiletých etapách: devět let byl kaplanem v Tombolu, pak devět let farářem v Salzanu, devět let kanovníkem a rektorem semináře v Trevisu a devět let biskupem v Mantově. Byl po mnoha letech prvním papežem, který prošel „všemi patry“ pastorace.Roku 1893 byl jmenován kardinálem a ustanoven benátským arcibiskupem, „patriarchou“, ovšem úřadu se mohl ujmout až následujícího roku. Tehdejší italský král si totiž osoboval právo „posledního slova“ při obsazování benátského patriarchátu na základě prastarého privilegia z dob Benátské republiky. Když odjížděl z Benátek vlakem na konkláve roku 1903, slíbil svým diecézanům, kteří jej vyprovázeli na nástupiště: „Vrátím se živý nebo mrtvý.“ Slib mu umožnil splnit sv. Jan XXIII., který roku 1959 nechal převézt do Benátek ostatky mezitím svatořečeného Pia X.Jako papež přijal heslo Omnia instaurare in Christo – „Všechno obnovit v Kristu“. Velmi důsledně pak skutečně usiloval o oživení vnitrocírkevního života, čistotu víry a liturgického slavení. Zásadním způsobem zasáhl do tehdy probíhající modernistické krize. A skutečně roku 1910 vydal dekret Quam singulari, jímž stanovil v římskokatolické církvi věk pro první svátost smíření a první přijetí eucharistie na dobu „užívání rozumu“, tj. kolem sedmého roku. Tato norma trvá dosud.Jako papež vystupoval sv. Pius X. z pozice přísné neutrality, odmítal se nechat zatáhnout do tehdejších mocenských sporů, natož do pokusů identifikovat některou z válčících stran s „obránci pravého náboženství“. Když jej na samém počátku 1. světové války žádal rakousko-uherský velvyslanec o „požehnání pro rakouské zbraně“, striktně odmítl: „Papež nežehná zbraním, ale míru.“Skutečnost, že navzdory jeho úsilí se světová válka skutečně rozpoutala, přispěla k velkému utrpení, jež zažíval v posledních týdnech svého života. Zemřel 20. srpna 1914 na srdeční selhání. Roku 1951 byl Pius X. beatifikován a tři roky poté svatořečen. Na jeho počest doplnilo rodné městečko své jméno na Riese Pio X.

Biskup Vojtěch slavil 80. narozeniny a 50. výročí kněžského svěcení

Publikováno: 21. 8. v 7:35, zdroj Biskupství brněnské

Kazatelem slavnostní bohoslužby byl olomoucký arcibiskup Josef Nuzík, který vyzdvihl aktuálnost biskupského hesla otce Vojtěcha Ne já, ale ty (Non ego, sed tu) a navázal na výzvu prvního čtení z knihy Sírachovcovy (Sír 50, 22): „Starozákonní Sírachovec nás učí, abychom si víc všímali Boha, který všude dělá, všude dává a jedná. Nejen v životě otce Vojtěcha, ale v životě každého z nás. Není tam minulý čas, ale čas přítomný. Tato slova nás vyzývají, abychom se učili rozpoznávat, co Bůh udělal, co dělá pro mne právě teď.“ V závěru mše svaté otci Vojtěchovi gratulovala řada lidí, přítomní biskupové, kněží, zástupci veřejného života a farností, kde biskup Vojtěch kdysi působil, nebo zaměstnanci biskupství, kteří mu věnovali hvězdu, jež symbolicky nese ve jméně jeho biskupské heslo. Blahopřáli také chrámoví hudebníci, zástupci duchovní služby Armády ČR, u jejíhož zrodu biskup Vojtěch stál, nebo pracovníci centra pro mládež, kteří obdarovali biskupa Vojtěcha merchem z Celostátního setkání mládeže.Biskup Vojtěch Cikrle se po skončení bohoslužby pozdravil také s přítomnými věřícími a každého příchozího obdaroval útlou knížečkou Pozdní sběr, která obsahuje výběr z jeho příspěvků na sociální síti Facebook z posledních let.

Lev XIV. navštíví San Marino a Rimini

Publikováno: 20. 8. v 15:14, zdroj cirkev.cz

Přistání vrtulníku se Svatým otcem na palubě očekává San Marino v 9 hodin ráno. Následně se papež přesune do stejnojmenného hlavního města, kde bude na náměstí Svobody přivítán kapitány-regenty, nejvyššími představiteli státu. Společně se odeberou do Palazzo Pubblico (radnice a vládní budovy), kde v Sále Rady Dvanácti (Consiglio dei XII, nejvyššího soudu) papež Lev učiní zápis do Knihy čestných hostů. Následně se setká s představiteli republiky v Sále Velké a všeobecné rady (Consiglio Grande e Generale, 60členný parlament Republiky San Marino). Z balkonu vládní budovy požehná lidem na náměstí Svobody.Následně papež zamíří do baziliky sv. Marina, patrona a zakladatele státu, který nese jeho jméno. Zde jej přivítá Mons. Domenico Beneventi, biskup diecéze San Marino-Montefeltro, do níž spadá vikariát San Marino (zahrnující celé území státu), a rektor baziliky P. Marco Mazzanti. V bazilice věnuje Lev XIV. čas eucharistické adoraci a uctí ostatky sv. Marina. Připojí se k němu kněží, zasvěcené osoby a představitelé církevního života. Na náměstí před bazilikou se pak papež pozdraví s ostatními věřícími.Ze San Marina do ItálieZe San Marina se Lev XIV. přepraví do Rimini na výstaviště, kde se koná Meeting pro přátelství mezi národy. Toto setkání pořádá komunita Comunione e Liberazione. Papež navštíví expozice věnované sv. Augustinovi a Léonu Harmelovi, poté se pozdraví s účastníky setkání nejprve v „Dětské vesničce“ a následně ve Velkém sále.Z výstaviště zamíří Lev XIV. do katedrály v Rimini. Zde se setká s nemocnými, handicapovanými a chudými klienty v doprovodu pracovníků Charity. Následně oslaví mši na náměstí v riminském přístavu (Piazzale del Porto). Rozloučí se s místními představiteli a vrátí se do Vatikánu.V průběhu dne vykoná papež Lev také čistě soukromou návštěvu komunity augustiniánských řeholnic v klášteře sv. Antonína z Padovy v italském městě Pennabilli.zdroj: vatican.va

Blahoslavený P. Władysław Findysz – první mučedník komunismu v Polsku

Publikováno: 20. 8. v 14:24, zdroj Vatican News

Osudy blahoslaveného P. Władysława Findysze ukazují míru nenávisti komunistických úřadů vůči církvi. Byl falešně obviněn z nucení lidí k náboženským úkonům a odsouzen ke dvěma a půl roku vězení. Během věznění byl vystaven fyzickému i psychickému týrání a úřady mu znemožnily plánovanou operaci rakoviny jícnu. Propuštěn byl ve stavu krajního vyčerpání a zemřel o několik měsíců později v pověsti svatosti.„Ani vězení, ani smrt ho neodloučily od Krista a od ovcí, které mu byly svěřeny,“ napsal o něm papež František v dopise k 50. výročí jeho mučednické smrti. „Kéž je blahoslavený Władysław pro všechny kněze výzvou k věrnosti, ke svatosti a k úplnému odevzdání v každodenní službě Kristu a bratřím. Pro všechny věřící nechť je znamením a příkladem důvěry v Boha a radikální oddanosti Kristu a hodnotám, které v evangeliu nabízí všem lidem.“Kněžské působení ve stínu dvou totalitPo kněžském svěcení a službě v několika farnostech přišel do Nowého Żmigrodu. Tehdy nemohl tušit, že farní kostel svatého Petra a Pavla, jehož se stal farářem, se jednou stane poutním místem zasvěceným právě jemu. Ve své nové farnosti proslul mimořádnou srdečností a péčí o všechny obyvatele, ale také přísností, zejména k sobě samému. nasazením vlastního života P. Findysz pomáhal pronásledovaným a osobám ohroženým na životě bez ohledu na jejich národnost či vyznání, včetně Židů, kterým pomáhal k útěku do Maďarska.Jeho farníci v sobě nesli hluboké rány způsobené druhou světovou válkou. Německé úřady vysídlily všechny obyvatele obce včetně P. Findysze a samotný Nowy Żmigród byl téměř zcela zničen. Po návratu na konci 2. světové válkyzapojil do obnovy farního života a pomoci obyvatelům zasaženým válkou. Brzy však musel čelit další hrozbě: represím komunistických úřadů a programové ateizaci společnosti.Mládež ho měla ráda a farníci si ho vážili. Brzy se však stal trnem v oku komunistickým úřadům – již od roku 1946 ho sledovala Státní bezpečnost (Urząd Bezpieczeństwa). V roce 1952 mu školské úřady zakázaly vyučovat náboženství na místním gymnáziu. Následně mu úřady dvakrát odmítly udělit povolení k pobytu v příhraničním pásmu, což mu znemožnilo vykonávat duchovní službu v části farnosti.Skutky lásky pro II. vatikánský koncilKdyž během koncilních prací Jan XXIII. požádal věřící o duchovní podporu v podobě modliteb a „skutků dobra“, vznikla v Polsku z iniciativy primase Stefana Wyszyńského iniciativa „Koncilního činu dobroty“ – konkrétních skutků a modliteb přijímaných v polských rodinách a společenstvích jako podpora při naplňování koncilních rozhodnutí o morální obnově Církve. „Duch odpuštění, smíření, svornosti, odpuštění vašich křivd, skutečných či domnělých, bratrsky a přátelsky podaná ruka, úsměv a vlídný pohled pro všechny, to je nejlepší a nejúčinnější forma pomoci pro sjednocení křesťanů,“ psali tehdy biskupové. Koncilní činy dobroty, které se staly jedním z důležitých prvků polského duchovního programu spojeného s koncilem, byly tehdy fenoménem v rámci celé Církve.Do tohoto díla se zapojil i P. Findysz a vybízel k němu své farníky. Po operaci štítné žlázy, kdy měl problémy s hlasem, zaslal jako osobitý a diskrétní projev péče o některé farníky více než sto dopisů. Vybízel v nich mimo jiné k péči o svátostný život, skoncování se zlozvyky a ke smíření a ukončení rodinných i sousedských sporů. Lidem žijícím v nesvátostných svazcích připomínal potřebu smířit se s Bohem a uspořádat svou situaci v Církvi a nabízel pomoc při uzavření svátostného manželství. Někteří adresáti se těmito výzvami cítili dotčeni a podali stížnost komunistickým úřadům. Ty následně posloužily jako základ pro obvinění P. Findysze z toho, že nutil občany k náboženským úkonům a obřadům, a v důsledku toho k trestnímu stíhání a následnému procesu.Oběť nenávisti k vířeV roce 1963 byl zatčen a uvězněn v tehdejší věznici na zámku v Rzeszowě. Výmluvným znamením nenávisti, kterou vůči němu úřady chovaly, bylo ponižování a fyzické i psychické týrání, jemuž byl ve vězení vystaven. Byl obviněn mimo jiné z porušování ústavy a svobody svědomí a z nucení lidí k vyznávání katolické víry. V monstrprocesu byl odsouzen ke dvěma a půl roku vězení.První dva měsíce trestu si odpykával v Rzeszowě. Dne 25. ledna 1964 byl převezen do Ústřední věznice v ulici Montelupich v Krakově. Přestože bylo tehdy potvrzeno, že trpí nádorovým onemocněním a vyžaduje neodkladnou léčbu, vězeňské i soudní orgány mu odepřely řádnou péči a znemožnily provedení dříve plánované operace jícnu – a to i přes intervenci diecézních orgánů a obhájce. V důsledku toho a také v důsledku fyzického a psychického týrání se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Dne 29. února 1964 byl ve stavu krajního vyčerpání podmínečně propuštěn. Vrátil se do Nowého Żmigrodu a zemřel 21. srpna 1964 v pověsti svatosti. Dne 19. června 2005 byl ve Varšavě beatifikován.redakčně upraveno