Kardinál Cupich: Synodalita jako kruhový tanec
Publikováno: 15. 7. v 10:25, zdroj Vatican News
Synodalita vyžaduje od celého společenství, aby přijalo odpovědnost za postup vpřed unisono, v pozornosti vůči Svatému Duchu a jedněch vůči druhým. Předpokládá posun od individuálního vystoupení ke kolektivní harmonii; podobně jako tanec proměňuje skupinu individuí v jedno pohybující se tělo. Při tanci se žádný pohyb nerodí ze vzduchoprázdna – začíná hudbou. Než tanečníci vykročí, musí vytvořit atmosféru hlubokého a pozorného ticha, aby přijali za své rytmus, tempo a charakter konkrétní melodie. Stejně tak synodalita: jejím prvním krokem není mluvení nebo jednání, nýbrž pečlivé naslouchání – Duchu Svatému, Písmu, Tradici, druhým lidem, a zvláště pak těm na okraji. Tanečník, který ignoruje hudbu, vypadává z kola; křesťan, který nenaslouchá, nejedná synodálně. Komplexní choreografie skupinových tanců vyžaduje různé role; potřebuje vedoucího, jeho úlohou však není dominovat nebo kontrolovat, nýbrž vytvořit pro ostatní bezpečný prostor, aby se mohli projevit. Synodalita nezplošťuje rozdíly mezi jednotlivými stavy v církvi a jejich specifickými charismaty, nýbrž z nich vytváří jedno umělecké dílo. Tanec vyžaduje tvůrčí přístup a otevřenost. Každý tanečník se musí přizpůsobit váhové kategorii a hybnosti svých partnerů a umět improvizovat, když dojde k přešlapu. Synodalita vyžaduje po společenství, aby nezmizelo ze scény, objeví-li se napětí nebo nesoulad, nýbrž aby společně hledalo řešení – i za cenu toho, že Duch Svatý může převrátit vzhůru nohama naše předem připravená schémata. Časnost a nadčasovost Synodalita má v sobě synchronní i diachronní rozměr. Ten synchronní se ptá: „Jak máme tančit s těmi, kdo jsou v tanečním sále právě dnes?“ Kdežto diachronní otázka zní: „Jak ctí náš tanec svého originálního choreografa a jak věrně předává choreografii budoucím generacím?“ V syntéze synchronního a diachronního rozměru dosahuje synodalita své plné krásy. Církev je povolána k tomu, aby byla intenzivně vnímavá vůči tanečníkům na parketu dneška, vůči jejich radostem, jejich zraněním i jejich jedinečným rytmům. Zároveň však musí být stejně tak vnímavá vůči svému historickému tanečnímu parketu. Vnímáme-li synodalitu „taneční optikou“, stává se čímsi dynamickým, radostným a bytostně inkarnačním. Synodalita je církev, která se učí tančit a neustále zkouší, jak naslouchat Boží melodii, respektovat jedinečné kroky každého tanečníka a pohybovat se vpřed v překrásně koordinovaném svědectví světu. Synodalita se stává součástí nepřerušeného představení, nadčasového tance, kde kroky z minulosti určují pohyby dneška a nesou celé tělo bezpečně po scéně směrem k věčnosti. To však není vše. Synodalita vnímaná jako tanec nadto otevírá cestu plnějšímu pochopení církve povolané k tomu, aby zrcadlila trojiční tajemství. Raní otcové církve při líčení tajemství Nejsvětější Trojice užívali výraz perichórésis, což doslova znamená „obtančení“. Tímto obrazem popisovali klíčové bytí-jeden-ve-druhém tří božských Osob Trojice. A církev tím účinněji odráží trinitární tajemství, čím více přijme za svůj tanec synodality.
Nový online předmět Synodality pro studenty i zájemce z řad veřejnosti
Publikováno: 10. 7. v 8:56, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Cílem předmětu je seznámit zájemce s teologickými principy synodální ekleziologie tak, jak jsou rozvíjeny v teologii i praxi katolické církve. Prostřednictvím dílčích témat budou do širší teologické diskuze zasazeny aktuální události, jimiž jsou Synoda o synodalitě (2021–2024) a její současná realizační fáze (2025–2028).Online předmět se uskuteční v zimním semestru 2026/2027 formou čtyř 90minutových online seminářů (přednášky a diskuze se zapojením odborníků). Předmět nabízíme studentům bakalářského a navazujícího magisterského studijního programu Teologie online i zájemci z řad veřejnosti.Program (přednášky začínají vždy v 18.00):7. října: Humanitní a historicko-teologický kontext (Martin Maďar, Synodalita jako kreativní recepce 2. vatikánského koncilu, Cyril Dunaj, Církev vztahová: intersubjektivní a dialogické pojetí lidské osoby a církevního společenství)14. října: Subjekty synodality (Ján Kotlarčík, Křestní identita a její projev v sensus fidei fidelium: křest jako základ synodální eklesiologie, Prokop Brož, Subjekty synodality: spoluúčast a spoluodpovědnost všech v poslání církve)18. listopadu: Struktury synodality (Josef Mikulášek, Církev jako communio ecclesiarum, Petr Hruška, Synodální procesy a struktury v místní církvi)2. prosince: Synodalita jako forma mentis křesťanství (Adéla Muchová, Spirituální prameny synodality, Tomáš Halík, Synodalita a poslání církve ve světě)Přihlášky:Zájemci z řad veřejnosti se přihlašují na odkazu zde (do 30. 9. 2026)Studenti si online kurz zapisují ve STAGu jako volitelný předmět (do vyčerpání kapacity).Zdroj: www.cmtf.upol.cz
Belgie: synoda už nebude o synodalitě, lidé klepou na dveře
Publikováno: 4. 7. v 9:30, zdroj Vatican News
Letos o Velikonocích přijalo v Belgii křest 700 dospělých. To je samozřejmě mnohem méně než ve Francii. Nicméně i v této zemi je patrný zřetelně vzestupný trend. Letos je novokřtěnců o 29 procent více než loni. V desetiletém horizontu jde o trojnásobný nárůst. Mladí novokřtenci i návraty po letech Belgická církev si proto uvědomuje, že ji čeká nová výzva. Tím spíše, že na dveře kostela klepou nejen převážně mladí konvertité, ale přicházejí také lidé, kteří se vrací k víře po mnoha letech. Úkol pro místní synodální skupiny Právě z tohoto důvodu se do belgických farností dostala brožura nazvaná: „Nově příchozí do společenství věřících“. Právě ona má být základem pro jednání místních synodálních skupin. Jde o to, aby zhodnotili konkrétní situaci na místě, kde působí, a odpověděli na řadu otázek, které jim byly položeny: Kdo jsou dnes nově příchozí, přítomní v našich společenstvích? Našli si své místo? Dáváme jim příležitost vyprávět svůj příběh? Co jsme se od nich naučili? Co nám jejich přítomnost přináší? Zapojení nově příchozích Jak zdůrazňuje Geert De Cubber, národní koordinátor synody v Belgii, nově příchozí nejsou problémem, který je třeba vyřešit, ale příležitostí pro církev. Proto je v rámci synody třeba klást otázky i jim: Byli dobře přijati, co je v životě společenství překvapuje, jaké rady by chtěli poskytnout? Nově příchozí mají být přímo zapojeni do synodních setkání. Pokud jsou z nějakého důvodu nepřítomni, brožura doporučuje nechat jedno místo volné, což symbolicky vyjadřuje jejich roli v církevním společenství. Další etapy synody Místní synodální skupiny mají na diskuse čas do února. Na základě jejich závěrů se na jaře příštího roku uskuteční diecézní setkání a následně na podzim celostátní setkání. Takto vypracované závěry budou zaslány do Říma.Autor: Krzysztof Bronk