Lupa
Obsah Obsah
Portál
image:Image Prohlášení rady Iustitia et Pax: Dobré sousedství není samozřejmost

Prohlášení rady Iustitia et Pax: Dobré sousedství není samozřejmost

Publikováno: 14. 5. v 9:45
Rada Iustitia et Pax

Dobré sousedství není samozřejmost, vzniká z ochoty naslouchat, setkávat se a hledat porozumění i tam, kde minulost zanechala bolestné stopy. V prohlášení Rady Iustitia et Pax při ČBK (celý text níže) zaznívá výzva, aby česko-německé vztahy nestály na starých křivdách, ale na smíření, vzájemném respektu a společné odpovědnosti za budoucnost Evropy. Prohlášení rady Iustitia et Pax: Dobré sousedství není samozřejmostPodle výzkumů veřejného mín

image:Image Memorandum o duchovní službě v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky

Memorandum o duchovní službě v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky

Publikováno: 12. 5. v 14:05
Oddělení komunikace

Kancelář Poslanecké sněmovny, Česká biskupská konference (ČBK), Ekumenická rada církví v České republice (ERC) a Federace židovských obcí v České republice (FŽO) uzavřely v úterý 12. května "Memorandum o duchovní službě v Poslanecké sněmovně". Právě 12. května 2026 končí tříleté období dosavadní duchovní služby, kterou za ERC vykonával Daniel Kvasnička a za ČBK Milan Hanuš. Nová dohoda o poskytování duchovní služby je prodloužena na další čtyřlet

image:Image Generální sekretáři evropských biskupských konferencí jednali v Bruselu

Generální sekretáři evropských biskupských konferencí jednali v Bruselu

Publikováno: 14. 5. v 11:02
Oddělení komunikace

Generální sekretáři biskupských konferencí zemí Evropské unie se v úterý 12. května 2026 sešli v Bruselu na výročním jednání organizovaném Komisí biskupských konferencí Evropské unie (COMECE). Jednali zde o migraci, náboženské svobodě i budoucnosti Evropy. Českou biskupskou konferenci na setkání zastupoval její generální sekretář P. Roman Czudek. Součástí programu bylo také setkání v Evropském parlamentu s jeho místopředsedkyní Antonellou Sbernov

Logo Církev.cz | Zprávy

Církev.cz | Zprávy

image:Image Náhled

Sv. Jan Nepomucký, světově proslulý patron Čech a strážce mostů

Publikováno: 15. 5. v 19:12, zdroj cirkev.cz

Jan se narodil po r. 1340 ve smíšené česko-německé rodině v tehdejším Pomuku (nyní Nepomuk na Plzeňsku). Stal se knězem pražské arcidiecéze, dostalo se mu vynikajícího vzdělání, zvl. v právu – studoval mj. na univerzitě v Padově. Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna jej ustanovil svým generálním vikářem.V pozici generálního vikáře se v březnu roku 1393 stal obětí konfliktu mezi arcibiskupem a králem Václavem IV. Král ve snaze omezit arcibiskupovu nezávislost chtěl iniciovat vznik nového biskupství, jehož hospodářskou základnou se měl stát klášter v Kladrubech, dočasně bez opata. Jan z Pomuku coby generální vikář urychleně potvrdil volbu nového opata, dříve než stačil král Václav zasáhnout, čímž byl královský plán zmařen.Králův hněv se obrátil právě proti Janovi. Jan byl krutě mučen (snad i s vlastnoruční královou účastí) a podle všeho ještě ve vězení na následky mučení zemřel. Antropologický průzkum jeho ostatků potvrdil, že příčinou smrti bylo proražení lebky. Janovo tělo bylo zavázáno do pytle a hozeno do Vltavy. Bylo však vyplaveno a nalezeno řeholníky z tehdejšího kláštera cyriaků nedaleko Karlova mostu, kteří je s úctou pohřbili. Roku 1416 byl Jan z Pomuku pochován ve svatovítské katedrále.Vzpomínka na zavražděného kněze přetrvala bouřlivou dobu husitských válek. Roku 1599 je – dosud nesvatořečený – Jan jmenován mezi zemskými patrony jako „Jan Zpovědník“. Snad od doby Václava Hájka z Libočan je s Janem (nyní již „Nepomuckým“) spojena legenda o mučednictví zpovědního tajemství.Tradovaná zpráva, že Jan Nepomucký byl zpovědníkem královny Žofie, jejíž zpovědní tajemství chtěl žárlivý král Václav získat mučením, je podle všeho nepravdivá. Je ale možné, že se královna s právnicky velmi erudovaným knězem Janem radila o případném kanonickém postupu ve věci svého bezdětného a velice komplikovaného manželství. Už jen toto jednání by stačilo, aby vzbudilo hněv značně popudlivého panovníka až k nepříčetnosti.Úsilí o Janovo svatořečení bylo korunováno úspěchem až více než dvě století po jeho smrti. Za blahoslaveného byl prohlášen roku 1721, kanonizován 1729. Při ohledání jeho ostatků v rámci kanonizačního procesu byl v lebce nalezen kus tkáně, který byl tehdy prohlášen za jazyk, což se dávalo do souvislosti s legendou o zpovědním tajemství – sv. Jan Nepomucký se „neprohřešil jazykem“. Později byl tento ostatek identifikován jako mozková tkáň.Není ovšem pravda, že objev „zázračně zachovaného mučedníkova jazyka“ byl jediným argumentem pro svatořečení, jediným „kanonizačním zázrakem“. Je uváděn a doložen případ sedmiletého děvčete, které 17. února 1718 spadlo do mlýnského náhonu ve Strakonicích a ocitlo se pod mlýnským kolem. Po půl hodině se podařilo tělo této holčičky jménem Rozálie Hodánková vytáhnout z vody. Navzdory všemu se probrala k životu a neměla žádná zranění. Sama své zachránění přičítala zásahu Jana Nepomuckého, jehož obraz prý po pádu do vody viděla.Pravděpodobně i tato událost přispěla k tomu, že sv. Jan Nepomucký je vzýván jako ochránce a přímluvce všech, kdo se pohybují, pracují či žijí na vodě nebo v její blízkosti. Sochy sv. Jana najdeme v blízkosti vodních toků, na mostech i nábřežích a náplavkách. Úctu ke sv. Janu po celém katolickém světě rozšířili členové tehdy kvetoucí české jezuitské provincie, kteří si jej zvolili za svého patrona a ochránce dobré pověsti. Proto na mnoha místech v Evropě i Latinské Americe stojí „svatý Jan, z kamene vytesán".Sv. Jan Nepomucký je častým patronem kostelů a kaplí. Za všechny jmenujme fascinující dílo Jana Blažeje Santiniho na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Tato vrcholná stavba tzv. barokní gotiky patří mezi památky Světového kulturního dědictví pod patronací UNESCO.zdroj: kudyznudy.cz, msjn.cz

image:Image Náhled

Arcibiskup Přibyl: Krádež lebky sv. Zdislavy vyvolala hlubší debatu o hodnotách, které představuje

Publikováno: 15. 5. v 19:00, zdroj cirkev.cz

Nalezení odcizené relikvie svaté Zdislavy vyvolalo v uplynulých dnech velkou vlnu reakcí veřejnosti. Podle pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla, který je také administrátorem litoměřické diecéze, je povzbudivé, že se do pátrání zapojila policie i široká veřejnost a že událost otevřela hlubší debatu o hodnotách, které svatá Zdislava představuje.„Jsem rád, že policie relikvii vypátrala a jsem vděčný všem, kteří se na tom podíleli. Ten ohlas veřejnosti byl veskrze pozitivní a za to chci všem poděkovat,“ uvedl. Zároveň vyzval, aby tato zkušenost nezůstala bez dalšího dopadu: „Pojďme se zabývat hodnotami lidského života, rodiny, jejíž patronkou je svatá Zdislava.“Připomněl také sociální rozměr života svaté Zdislavy, která je spojována s péčí o nemocné a potřebné. „Vždyť právě ona zakládal první hospic v Jablonném v Podještědí. A byla to bohatá žena, která si z toho luxusu dokázala utrhnout, aby pomohla lidem, které viděla kolem sebe,“ řekl. Podle něj může být celá událost určitým znamením k větší citlivosti vůči potřebným i k obnově solidarity ve společnosti.Diecéze nyní zároveň připravuje výraznější zabezpečení relikvie. Biskup uvedl, že bude trvat na instalaci neprůstřelného skla a elektronického zabezpečení napojeného přímo na policii. Do té doby podle něj není vhodné relikvii znovu vystavit veřejnosti.„Byl bych nerad, aby kostely byly nedobytné trezory. Jsou to místa setkání člověka s Bohem a lidí mezi sebou a mají být otevřené,“ zdůraznil. Současně ale připomněl nutnost přijmout taková opatření, která pomohou podobným událostem předcházet.Vyjádřil se také k osobě pachatele a křesťanskému pohledu na odpuštění a spravedlnost. „Je na místě odpustit, ale to nevylučuje spravedlnost, která je v rukou státu,“ uzavřel.

image:Image Náhled

Papež Lev XIV. a patriarcha Tawadros II.: Jednota křesťanů jako naléhavé poselství smíření

Publikováno: 15. 5. v 15:17, zdroj Vatican News

Vatikánské tiskové středisko dnes potvrdilo, že papež Lev XIV. hovořil s patriarchou Tawadrosem II. v duchu „bratrské srdečnosti“. Tento kontakt navazuje na tradici založenou v roce 2013, kdy byl tento den ustaven jako připomínka historického sblížení mezi Římem a Alexandrií, započatého před více než padesáti lety setkáním Pavla VI. a Šenudy III. Překonávání překážek a společná odpovědnost Během hovoru oba představitelé vyjádřili vůli „dodat nový impulz“ vzájemným vztahům a hledat cesty, jak překonat případné překážky v dialogu víry a lásky. Papež i patriarcha si jsou vědomi společné odpovědnosti za hlásání evangelia v dnešní době, která je poznamenána hlubokým rozdělením. Lev XIV. v doprovodném listě k této příležitosti připomněl, že křesťanské přátelství není pouze vágně definovaným citem, ale samotným středem víry. Zdůraznil, že právě z přátelství s Kristem musí vyrůstat i posilování vazeb mezi oběma církvemi. Odkaz mučedníků a ekumenismus V souvislosti s přetrvávajícím napětím na Blízkém východě zazněla v rozhovoru naléhavá výzva k jednotě. Papež připomněl, že křesťané jsou voláni k tomu, aby byli společnými nositeli pokoje. V této souvislosti odkázal na „mocnou přímluvu a příklad bezpočtu mučedníků“, kteří pro Kristovo jméno trpěli, čímž odkázal na hluboké duchovní pouto, které obě církve v utrpení spojuje. Plody apoštolské cesty do Niceje Svatý otec se rovněž ohlédl za loňským rokem 2025, kdy si křesťanský svět připomněl 1700. výročí Prvního ekumenického koncilu v Niceji. Vyjádřil naději, že reflexe spojené s tímto jubileem i nadále posilují touhu po viditelné jednotě církve, která je zakořeněna ve společném křtu a vyznání víry. Papež Lev XIV. v závěru své zprávy popřál celé koptské církvi kvetoucí společenství a vyjádřil naději, že společná pouť v pravdě a lásce povede k plné eucharistické jednotě. Historický spor o dvě přirozenosti: Od rozdělení k jednotě Základy dnešních vřelých vztahů byly položeny v květnu roku 1973, kdy se v Římě setkali papež Pavel VI. a patriarcha Šenuda III. Šlo o první setkání římského biskupa a koptského patriarchy po patnácti stoletích odloučení, které následovalo po Chalcedonském koncilu (451). Výsledkem této historické návštěvy bylo podepsání Společné christologické deklarace, v níž obě církve po staletích nepochopení společně vyznaly víru v jednu přirozenost vtěleného Slova. Významným gestem smíření byl tehdy dar papeže Pavla VI., který patriarchovi předal relikvie sv. Marka, patrona a zakladatele církve v Alexandrii. Tento akt ukončil dlouhotrvající teologické spory a otevřel cestu k praktické spolupráci a bratrskému dialogu, který dnes papež Lev XIV. a patriarcha Tawadros II. dále rozvíjejí. Jádrem sporu mezi Římem a koptskou církví byla otázka, jakým způsobem se v osobě Ježíše Krista spojuje jeho božství a lidství. Chalcedonská definice (katolická): Učila, že Kristus má dvě přirozenosti – lidskou a božskou –, které existují v jedné osobě nesmíšeně a neoddělitelně. Koptská tradice (alexandrijská): Vycházela z učení sv. Cyrila Alexandrijského o jedné složené přirozenosti vtěleného Slova. Koptové se obávali, že mluvit o „dvou přirozenostech“ by mohlo vést k představě, že Kristus byl dvěma různými bytostmi. Po staletí se obě strany vzájemně obviňovaly z bludů: katolíci považovali kopty za „monofyzity“ (popírající Kristovo lidství), zatímco koptové vnímali chalcedonské křesťany jako ty, kteří Krista nepřípustně rozdělují. Tento pat byl prolomen až zmíněným setkáním Pavla VI. a Šenudy III. Oba představitelé učinili průlomové prohlášení, v němž uznali, že podstata jejich víry v Krista je totožná. Redefinovali spor nikoliv jako spor o pravdu, ale jako nedorozumění v terminologii. V prohlášení se shodli, že Ježíš Kristus je „dokonalý ve svém božství a dokonalý ve svém lidství“ a že obě tyto stránky jsou spojeny v jednotu „bez smísení, bez prolnutí, bez změny a bez rozdělení“. Tímto aktem uznali, že odlišné vyjadřování (dvě přirozenosti vs. jedna složená přirozenost) popisuje stejné tajemství vtělení. Právě na tuto „shodu v podstatném“ dnes navazuje i papež Lev XIV. ve svém dialogu s patriarchou Tawadrosem II. Kontinuita dobrých vztahů Dialog mezi Římem a Alexandrií nabral na intenzitě během pontifikátu sv. Jana Pavla II., který v jubilejním roce 2000 navštívil Egypt a setkal se s patriarchou Šenudou III. v jeho sídle v Káhiře. Tato cesta potvrdila společné odhodlání k jednotě tváří v tvář výzvám nového tisíciletí. Zásadní obrat však přinesl rok 2013, kdy patriarcha Tawadros II. navštívil Vatikán krátce po zvolení papeže Františka. Právě tehdy se zrodila tradice slavit 10. květen jako „Den koptsko-katolického přátelství“. Papež František tento vztah dále prohloubil svou návštěvou Káhiry v roce 2017 a především historickým rozhodnutím z roku 2023, kdy do Římského martyrologia zapsal 21 koptských mučedníků zavražděných v Libyi, čímž uznal ekumenismus krve jako nejvyšší svědectví víry. -dv-

image:Image Náhled

135 let encykliky Rerum novarum

Publikováno: 15. 5. v 14:04, zdroj Vatican News

Název encykliky „Rerum novarum“, tedy „O nových věcech“, odkazoval na prudké společenské a hospodářské změny na konci 19. století. Průmyslová revoluce přinesla rozvoj technologií a ekonomiky, ale zároveň prohloubila sociální nerovnosti. Mnoho dělníků pracovalo přes deset hodin denně denně, bez sociálního zabezpečení, spravedlivé mzdy nebo právní ochrany. Papež tehdy napsal: „Zajisté je třeba vzít v úvahu mnoho okolností, aby se stanovila spravedlivá mzda; obecně by však bohatý a zaměstnavatel měli mít na paměti, že při stanovování mzdy ani Boží, ani lidské zákony nedovolují zneužívat chudobu a bídu druhého, ani obecně vykořisťovat jeho chudobu.“ Lev XIII. si uvědomil, že církev nemůže zůstat lhostejná k utrpení pracujících. Encyklika byla pokusem odpovědět na otázku, jak budovat spravedlivou společnost ve světě prudkých ekonomických změn. Mezi kapitalismem a socialismem Papež se postavil jak proti bezohlednému kapitalismu, který redukoval člověka na roli výrobního nástroje, tak proti socialismu, který odmítal soukromé vlastnictví a náboženství. Lev XIII. připomínal, že práce má morální a duchovní rozměr a že člověk nemůže být podřízen výhradně logice zisku. Bránil právo na soukromé vlastnictví, ale zároveň zdůrazňoval společenskou odpovědnost majetných a povinnost péčovat o společné dobro. Encyklika obsahovala také požadavky, které byly v té době přelomové: právo na spravedlivou mzdu, odpočinek, ochranu rodiny nebo sdružování dělníků v odborech. Papež hájil lidskou důstojnost. Kladl důraz na povinnost bohatých a zaměstnavatelů „nepovažovat dělníka za otroka, řídit se zásadou, že je třeba respektovat jeho osobní důstojnost“. Základy sociální nauky církve „Rerum novarum“ zahájila rozvoj moderní katolické sociální nauky. K dokumentu Lva XIII. se opakovaně vraceli další papežové a rozvíjeli jeho myšlenky s ohledem na nové sociální a ekonomické výzvy, mimo jiné Pius XI. v encyklice „Quadragesimo anno“ (15. května 1931) nebo Jan XXIII. v encyklice „Mater et magistra“ (15. května 1961). Ke stému výročí podpisu encykliky Jan Pavel II. vydal dokument „Centesimus annus“, v němž připomněl, že ekonomická svoboda musí být zakořeněna v pravdě o člověku a jeho důstojnosti. Aktuálnost poselství Rerum novarum Poselství encykliky Rerum novarum neztratilo nic ze své aktuálnosti. Požadavek, aby se ekonomické procesy řídily obecným dobrem, aby jejich pravidla nediktoval maximální zisk, ale spravedlnost a solidarita a společné dobro, aby se člověk nestával předmětem ekonomiky, ale byl jejím subjektem, zůstává platný i v dnešním automatizovaném světě. Lev XIV. v těchto věcech vědomě navazuje na odkaz papeže Pecciho, svého jmenovce na Petrově stolci.  Novým otázkám, které se vynořují ve společnosti, kde stále častěji rozhodují algoritmy a kde procesy řídí umělá inteligence, bude věnována také jeho nová encyklika, jejíž zveřejnění se očekává v příštích dnech. - jb - 

image:Image Náhled

Arcibiskup Nuzík po nálezu lebky sv. Zdislavy: Děkuji policii za profesionální práci a věřícím za modlitby

Publikováno: 15. 5. v 14:03, zdroj Arcibiskupství olomoucké

Zprávu o nalezení lebky svaté Zdislavy jsem zaznamenal s velikou radostí a vděčností. Vyjadřuji uznání a upřímné poděkování za profesionální práci Policie ČR, díky níž se tato vzácná relikvie našla ještě předtím, než mohla být nenávratně ztracena. Doufám, že se ji nyní díky péči odborníků podaří bez poškození vrátit do baziliky.Na celé události mě mimo jiné silně povzbudil postoj široké veřejnosti a velká modlitební podpora věřících. Ukázalo se, že společenská atmosféra je jako velká plachta na lodi – pokud se spojíme v dobrém, dokáže věci pohánět správným směrem a přinést naději i do složitých situací.+ Josef Nuzík

Focusy

image:Image Synoda o synodalitě

Synoda o synodalitě

Všechny články >
Plzeňská diecéze zveřejnila závěrečný dokument synody

Publikováno: 12. 5. v 9:57, zdroj Diecéze plzeňská

Závěrečný dokument III. etapy diecézní synody vychází ze zkušeností tříleté synodní cesty. Připomíná, že nejde o hledání rychlých řešení, ale o dlouhodobou cestu proměny, která začíná u vztahu ke Kristu, pokračuje proměnou vzájemných vztahů a má se promítat do konkrétní služby lidem i celé společnosti.První část dokumentu proto mluví o cestě proměny srdcí, vztahů a služby. Vybízí k tomu, aby se synodní proces nestal pouze organizačním úkolem, ale zůstal především duchovní cestou celé diecéze. Jako biblický obraz používá výzvu vzkříšeného Krista z Janova evangelia: „Následuj mě!“Druhá část dokumentu představuje konkrétní kroky pro období nejbližších tří až pěti let. Priority jsou rozděleny do tří oblastí. Misijní priority se zaměřují například na duchovní doprovázení, podporu živých míst víry, srozumitelné sdílení evangelia, bohoslužby, službu lidem v nouzi, péči o stvoření a mladé lidi. Organizační priority se věnují přizpůsobení struktur, synodálnímu stylu vedení, spolupráci a péči o povolání. Ekonomické priority zdůrazňují odpovědnou správu majetku, etické dárcovství, fundraising, investování i pracovní podmínky.Dokument byl schválen 9. května 2026 při závěrečném hlasování III. generálního shromáždění diecézní synody v Johannisthalu. Ze 104 synodních delegátů bylo hlasování přítomno 92, z nichž platně hlasovalo 90. Pro přijetí dokumentu se vyslovilo 76 delegátů, proti bylo 14 a 2 nehlasovali. Dokument tak byl odsouhlasen 84 % hlasujících.Biskup Tomáš Holub dokument 11. května 2026 přijal a označil jej za závaznou směrnici pro misijní, organizační i ekonomický rozvoj plzeňské diecéze v příštích pěti letech. Zároveň požádal, aby se s dokumentem seznámil celý Boží lid plzeňské diecéze. Všechny informace o diecézní synodě, včetně předchozích etapových dokumentů, najdete na webu www.synoda.bip.cz

Plzeňská diecéze uzavřela třetí generální shromáždění synody

Publikováno: 11. 5. v 11:48, zdroj Diecéze plzeňská

Součástí programu bylo také hlasování o pozměňovacích návrzích a o závěrečném dokumentu, který bude spolu s dalšími informacemi zveřejněn na webu synoda.bip.cz. “Konec slavení synody je začátkem cesty, jak být Církví, která má naději ve 21. století. Jsem vděčný všem, kteří tomu věnovali čas a obrovské množství energie, uvedl biskup Tomáš HolubÚčastníci synody se do Johannisthalu začali sjíždět ve čtvrtek odpoledne. První večer byl věnován především duchovnímu naladění na celé shromáždění. Po společné večeři následovala večerní rekolekce s biskupem Tomášem Holubem a den byl zakončen modlitbou kompletáře v kapli.Páteční program zahájily ranní chvály a tichá mše svatá. Hlavní část dne patřila jednání synody a práci ve skupinách. Delegáti se vraceli k dosavadním výstupům, formulovali podněty a připravovali návrhy pro další společnou práci. Večer pak navázala debata v plénu, během níž zaznívaly otázky, návrhy i jednotlivé příspěvky.Sobota byla klíčovým dnem celého shromáždění. Dopoledne se účastníci věnovali hlasování o pozměňovacích návrzích, odpoledne pak následovalo hlasování o samotném závěrečném dokumentu. Program dne doprovázela společná modlitba, slavnostní večerní chvály a také večerní „párty vděčnosti“, která vytvořila prostor pro neformální setkání a poděkování všem, kdo se na synodním procesu podíleli.Závěrečný den patřil sdílení ve skupinách, společnému plénu a výhledu do dalšího období. Třetí generální shromáždění bylo završeno slavnostní mší svatou v kapli, po níž následoval společný oběd a odjezdy účastníků.Poslední generální shromáždění tak uzavřelo důležitou etapu diecézní synody. Její průběh ukázal, že společné hledání budoucí cesty plzeňské diecéze není pouze organizačním procesem, ale především duchovní zkušeností. Toto hledání stojí na modlitbě, ochotě naslouchat, vzájemném sdílení a společné odpovědnosti za život diecéze.

Zveřejněny zprávy dalších dvou synodálních skupin: výběr biskupů, věrouka, etika

Publikováno: 5. 5. v 12:14, zdroj Vatican News

Generální sekretariát synody dnes zveřejnil první část závěrečné zprávy Studijní skupiny č. 7, která se zabývá kritérii výběru kandidátů na biskupský úřad. Zaměřuje se na některé aspekty osoby a služby biskupa, zejména na kritéria výběru kandidátů, soudní funkci biskupa a povahu i průběh návštěv ad limina apostolorum v misijní synodální perspektivě. Zároveň byla zveřejněna také zpráva Studijní skupiny č. 9, která se věnuje teologickým kritériím a synodálním metodologiím pro společné rozlišování nových věroučných, pastoračních a etických otázek.Oficiální zpráva cituje generálního sekretáře synody, kardinála Maria Grecha, který zdůrazňuje, že výstupy obou skupin se dotýkají samého jádra církevního života: „První z nich nám připomíná, že volba biskupa je okamžikem autentického rozlišování uvnitř křesťanského společenství: není pastýře bez stáda ani stáda bez pastýře. Druhá zpráva nám nabízí konkrétní nástroje k řešení nejobtížnějších otázek, aniž bychom se vyhýbali jejich složitosti: naslouchat zúčastněným osobám, analyzovat realitu, shromažďovat poznatky. Je to synodální metoda aplikovatelná i na nejnáročnější situace.“Výběr kandidátů na biskupský úřad První část závěrečné zprávy studijní skupiny č. 7 se zabývá výběrem kandidátů na biskupský úřad. Popisuje ho jako okamžik „autentického církevního rozlišování, vedeného Duchem Svatým v atmosféře modlitby a naslouchání“. Text připomíná, že zúčastněnými subjekty tohoto procesu jsou místní církev se svým biskupem, biskupové církevní provincie nebo biskupské konference a apoštolský nuncius. Dokument navrhuje, aby diecéze aktivně reflektovala svůj stav a potřeby. „V období blížícího se biskupského nástupnictví svolá biskup kněžskou radu a diecézní pastorační radu, jejichž členové kolektivně vyjádří názor na potřeby diecéze a předají biskupovi – v zapečetěné obálce – jména kněží, které považují za vhodné pro biskupský úřad. Kde je to možné, jsou konzultováni také katedrální kapitula, rada pro ekonomické záležitosti, rada laiků, zástupci zasvěcených osob, mládeže a chudých,“ – čteme v oficiální tiskové zprávě. Mezi vlastnostmi požadovanými od kandidátů skupina zdůrazňuje „synodální kompetence“: schopnost budovat společenství, vést dialog, hlubokou znalost místních kultur a ochotu konstruktivně se do nich integrovat. Další témata, která závěrečná zpráva reflektuje se týkají soudní funkce biskupa, návštěv ad limina apostolorum a formace biskupů. Nové věroučné, pastorační a etické otázky Závěrečná zpráva studijní skupiny č. 9 navrhuje změnu paradigmatu v přístupu církve k nejobtížnějším věroučným, pastoračním a etickým otázkám. Za vzor si klade kapitoly 10-15 ze Skutků apoštolských, ukazující jak „valorizovat kulturní odlišnosti a nezradit přitom novost evangelia“. Tisková zprávy biskupské synody proto poukazuje na volbu jazyka: skupina hovoří o otázkách „vznikajících“ nikoli o „kontroverzních“, protože „cílem není vyřešit problém, ale budovat společné dobro prostřednictvím vztahové konverze, sdíleného poučení a transparentnosti." Princip pastorality Dokument zavádí „princip pastorality“. „Neexistuje zvěstování evangelia, aniž bychom se ujali svého partnera v dialogu, v němž Duch již působí,“ čteme v textu. Skupina navrhuje tři metodologické kroky v přístupu k nově vyvstávajícím otázkám: naslouchat sobě samým, naslouchat realitě, shromáždit poznatky. Rozhovor v Duchu [Svatém] zůstává privilegovaným nástrojem pro rozvoj církevní kultury synodality. Ve třetí části zprávy skupina tuto metodu konkrétně aplikuje na dvě otázky, které se dnes objevují v životě místních církví a které byly vybrány právě pro svou odlišnost: zkušenost věřících homosexuálních osob a zkušenost aktivního nenásilí.Skupina nenabízí žádná konečná prohlášení, ale navrhuje cesty eticko-teologického rozlišování založeného na naslouchání konkrétních svědectví, aby každá komunita mohla převzít „závazek uznávat a podporovat dobro, kterým Bůh působí v dějinách a v lidské zkušenosti“.Závěrečné zprávy a stručné shrnutí v pěti jazycích jsou k dispozici na webových stránkách Generálního sekretariátu synody:www.synod.va

image:Image Ochrana nezletilých v církvi

Ochrana nezletilých v církvi

Všechny články >
Jak předcházet zneužívání v církvi? Téma semináře pro zaměstnance diecéze

Publikováno: 13. 5. v 8:42, zdroj Biskupství brněnské

Celodenního semináře se účastnili ti, kdo v rámci své pastorační služby pracují s dětmi, mládeží a zranitelnými skupinami lidí - spirituálové církevních škol, kaplani pro mládež, děkani, zaměstnanci Diecézního centra mládeže a Katechetického centra, moderátoři pastoračních aktivit v děkanstvích a další. „Brněnské biskupství se aktivně staví proti jakékoliv formě zneužívání a také tento seminář je jedním z preventivních kroků, který může přispět k ochraně nezletilých a zranitelných v diecézi,“ vysvětluje generální vikář Pavel Kafka. Program semináře byl zaměřen na otázky jednak různých způsobů zneužití, prevence takového jednání nebo citlivého zacházení s jeho oběťmi. Lektorka Slávka Karkošková z ústecké univerzity se také věnovala tématu zranitelnosti nebo tzv. groomingu (proces cíleného budování důvěry ze strany útočníka vůči oběti, jehož záměrem je zneužití v různých oblastech). Jeden z posluchačů, kaplan při brněnské katedrále P. Tomáš Zámečník, hodnotí: „Nejvíce mě oslovila oblast zdravého nakládání s mocí a rozpoznávání jejích možných forem zneužití. Přínosné pro mě bylo také zamyšlení nad nastavováním hranic v profesionálních vztazích, které pomáhá vytvářet bezpečné a důvěryhodné prostředí v místech, kde působíme.“ V brněnské diecézi dlouhodobě funguje PROJEKT 3 P, který má za cíl nabídnout obětem zneužívání bezpečný prostor, v němž se mohou svěřit se svou zkušeností. V rámci tohoto projektu spolupracujeme s psychology, psychoterapeuty a vzděláváme v problematice zneužívání (jak sexuálního, tak například emočního nebo zneužití autority či moci) také pracovníky diecéze. Více informací najdete ZDE.

Debata o spirituálním zneužívání v Dominikánské 8

Publikováno: 24. 4. v 13:35, zdroj cirkev.cz

Během večera bude představena také kniha Zlomené duše. Duchovní zneužívání v řeholních komunitách, jejíž vydání finančně podpořily mužská i ženská konference vyšších řeholních představených i spolek Někdo ti uvěří.Diskuze se zaměří na naléhavé téma duchovního a sexuálního zneužívání v církvi: na zkušenost obětí, mechanismy zneužití moci i na otázku, co dnes znamená odpovědnost, prevence a uzdravení. Pozornost bude věnována také tomu, jak rozpoznávat nezdravé formy vedení, poslušnosti a závislosti a jak vytvářet bezpečnější a pravdivější prostředí nejen v rámci církve.Večer navazuje na vydání dvou knih, které toto téma pomáhají přesně pojmenovat. Dysmas de Lassus ve své knize Zlomené duše. Duchovní zneužívání v řeholních komunitách (Krystal OP 2026) ukazuje rizika a deformace řeholního života. Doris Reisinger v knize Spirituální zneužívání v katolické církvi. Orientace, doporučení, prevence (Petrinum 2025) přináší širší reflexi zneužívání v církevním prostředí i možné cesty prevence.Více o akci: https://dominikanska8.cz/akce/762/zlomene-duseHosté: Tomáš Cyril Havel, katolický kněz, autor a překladatel. Působí jako farní vikář v Římskokatolické farnosti u kostela sv. Markéty v Praze-Břevnově. Přeložil také knihu Doris Reisinger Spirituální zneužívání v katolické církvi.Eliška Hrnčířová, maminka, pedagožka, překladatelka a bývalá trapistka. Spolu s dalšími přispěla k zahájení kanonického vyšetřování duchovního zneužívání u sester trapistek a svou zkušenost následně sdílela na stránkách Někdo ti uvěří.Agnieszka Ewa Jarkowska, kapucínka a pedagožka. Odborně se věnuje tématům ochrany, traumatu a pomoci lidem zasaženým násilím. Absolvovala diplomový kurz v oblasti ochrany na Gregoriánské univerzitě v Římě a působila v Centru pro ochranu dětí v Košicích i v Komisi Konference biskupů Slovenska pro zneužívání dětí.Moderátor.Marek Drábek Opraem, premonstrát, kněz a terapeut. Absolvoval specializovaný kurz na Papežské Gregoriánské univerzitě v Římě zaměřený na problematiku sexuálního zneužívání v církvi. Pracuje jako nemocniční kaplan v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Aktivně se věnuje doprovázení obětí sexuálního zneužívání.

Respekt – náročná podoba lásky k bližnímu

Publikováno: 17. 4. v 8:15, zdroj Vatican News

Účastníky setkání oslovil papež Lev XIV. Jeho jménem poslal list kardinálu Matteovi Zuppimu, předsedovi Italské biskupské konference, kardinál Pietro Parolin, státní sekretář. Ve svém listě kardinál Parolin poukazuje na skutečnost, že vytvářet autentické vztahy je „bytostným úkolem křesťanských společenství“. Zdůrazňuje, že respekt „neznamená pouhou korektnost, nýbrž náročnou formu lásky“, která se projevuje tím, že „střežím bližního, aniž bych se ho zmocnil, doprovázím ho, aniž bych ho ovládal, sloužím mu, aniž bych ho ponižoval“. Odsud mohou vyrůstat „průzračné, zralé a bezpečné vztahy“. Ke zvláštní pozornosti vybízí poselství vůči obětem zneužívání. Křesťanské komunity jsou povolány k tomu, aby neustále prožívaly „evangelní konverzi“, díky níž se nebudou ožehavým tématům vyhýbat ze strachu před skandálem, nýbrž vydají se „cestami, které si žádá pravda, spravedlnost a uzdravení“. K tomu povzbuzuje, jak píše kardinál Parolin, i papež Lev XIV. Římský biskup doufá, že v italských diecézích „budou vyrůstat komunity, v nichž ti nejzranitelnější budou přijímáni, chráněni a milováni“. K tomu také všem zúčastněným uděluje apoštolské požehnání.

image:Image Mladí v církvi

Mladí v církvi

Všechny články >
Biskup Prokop Brož zve ministranty z celé diecéze na setkání

Publikováno: 14. 5. v 9:45, zdroj Biskupství královéhradecké

Milí mladí přátelé, ministranti a ministrantky!Řádky tohoto dopisu se k vám dostávají v okamžiku, kdy připravujeme diecézní setkání ministrantů. Po delší době jsme se rozhodli, že vás všechny pozveme do města, kde sídlí náš diecézní biskup Jan, do Hradce Králové, v čase, který předchází slavnosti Seslání Ducha Svatého, v sobotu 23. května 2026.Každý a každá z vás jste našli svou osobní cestu ke službě u oltáře. Někdo možná spolu se sourozenci, jiný byl pozván knězem, kostelníkem nebo starším ministrantem, někdo z vás si musel o účast u oltáře přímo říci. Cest je tolik, kolik je ministrantů, protože každé pozvání a povolání ke službě je také osobním povoláním Božím.Považuji ministrantskou službu za veliký dar pro farní společenství, protože se v něm rozvíjí a zraje i osobní povolání ke službě v církvi. Všichni víme, kolik legrace a radostných chvil se při ministrování zažije! A také víme, jak nás tato služba učí odpovědnosti, vnitřní disciplíně, spolupráci a souhře s druhými.Zveme vás všechny na diecézní setkání ministrantů také proto, že chceme ukázat, jak nás služba při liturgii otvírá hlubšímu poznávání Božího jednání mezi námi. Pěkně píše svatý Pavel věřícím do Filip, že se od Ježíše Krista učíme „zářit jako hvězdy ve vesmíru“ (Fil 2,15). Už se vám stalo, že jste přišli do zákristie a byli plni radosti, to, co jste zažili u oltáře, vám koukalo z očí?Máme pro vás připravený hezký program, který začíná v kostele Panny Marie na Velkém náměstí v Hradci Králové. Odtamtud nás bude program vést až do závěrečné mše svaté, kterou budeme společně slavit v katedrále Svatého Ducha. Všechny důležité informace naleznete na ministranti.bihk.cz.Na setkání s vámi se těší, v pokoji Kristově, Prokop.Videopozvánka biskupa ProkopaKontakt:  Matyáš Meisner (meisner.matyas [at] dihk.cz (meisner[dot]matyas[at]dihk[dot]cz), 731 825 168)Odkaz pro přihlášení 

Diecézní centra pro mládež přivítala hosty z Katovic

Publikováno: 12. 5. v 9:02, zdroj Biskupství českobudějovické

Od Prahy po KtišPutování začalo v Praze na Sekretariátu Sekce pro mládež ČBK, kde hosty přivítal generální sekretář P. Roman Mazur. Po prohlídce historického centra a noclehu v DCŽM Nazaret se skupina přesunula do DCŽM Mamre. Jedním z vrcholů návštěvy byla cesta do Českých Budějovic, kde polští přátelé strávili čas u večeře a dlouhého povídání s biskupem Vlastimilem Kročilem.Víkend pak patřil jihu Čech. Po výletu do Českého Krumlova následovalo to nejdůležitější: setkání s místní farností a společenstvím mládeže. Sobotní večer v DCŽM Ktiš byl plný sdílení zkušeností z animátorských kurzů i každodenního života mladých křesťanů.Co si hosté odvážejí?* P. Szymon Grieger: „Viděl jsem církev v úplně jiném měřítku – menší, jinak organizovanou, ale stále plnou života a krásy. Viděl jsem animátory, kurzy, dokonce i stejné memy a hry, které jsou mi blízké. Základní úkol kněze se nemění, i když život v Česku vypadá jinak.“* Michal: „Cítil jsem se u vás jako doma. Tradice u vás není jen kulisou, ale součástí života. Ta vaše prostá, přirozená pohostinnost mě nadchla.“* Janek: „Byla to motivace. Pochopil jsem, že má smysl dívat se na víru z různých perspektiv, slyšet ji v jiném jazyce a vnímat jiný kulturní kontext.“Návštěva byla zakončena nedělní mší svatou ve Velešíně a společným obědem v moravském DCŽM Přístav, odkud se polští sousedé vydali zpět domů.

FOTOGALERIE: Studentský Velehrad 2026

Publikováno: 4. 5. v 14:52, zdroj cirkev.cz

Mohlo by vás zajímat

image:Image Šikmý kostel - třetí díl

Šikmý kostel - třetí díl

Karin Lednická

Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?

image:Image 40 dní v Boží přítomnosti

40 dní v Boží přítomnosti

Peter Scazzero

Modlitební příručka volně navazuje na knihu autora, která nedávno vyšla pod názvem Emočně zdravá spiritualita (Paulínky 2022). Vede nás k tomu, abychom se aspoň dvakrát denně dokázali na chvilku zastavit a ztišit před Boží tváří – s cílem žít své životy daleko víc a vědoměji ve vztahu s Bohem, s Ježíšem. Texty jsou stručné, ale velmi výživné, vždy zakončené otázkou „na tělo“. Cílem není přidat si další pobožnost někam na okraj svého nabitého programu, ale naučit se častěji vracet do životodárného ticha s Bohem, což může radikálně proměnit naše srdce i celý náš život (včetně služby druhým): to se ostatně přihodilo i autorovi, proto už více než dvacet let neúnavně předává tento svůj objev křesťanům po celém světě.

image:Image Cyril a Metoděj

Cyril a Metoděj

Oldřich Selucký

Knížka Oldřicha Seluckého poodhaluje nejmenším čtenářům barvitý životní příběh soluňských bratří. Ukazuje, jak důležité je najít ve správný čas odvahu k rozhodnutí a věřit, že nás při tom dobrý Bůh neopustí.

image:Image Náramek desátek, fialově žíhaný

Náramek desátek, fialově žíhaný

Růženec desátek s fialově žíhanými korálky na gumičce a s křížkem stříbrné barvy

ArcidiecézeOlomoucká

Arcidiecéze

Olomoucká

ArcidiecézePražská

Arcidiecéze

Pražská

DiecézeBrněnská

Diecéze

Brněnská

DiecézeČeskobudějovická

Diecéze

Českobudějovická

DiecézeKrálovéhradecká

Diecéze

Královéhradecká

DiecézeLitoměřická

Diecéze

Litoměřická

DiecézeOstravsko-opavská

Diecéze

Ostravsko-opavská

DiecézePlzeňská

Diecéze

Plzeňská

Apoštolský Exarchát

Apoštolský Exarchát

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou