English
FOTOGALERIE: Zahájení poutnické sezóny u sv. Jakuba v Brně
Publikováno: 28. 4. v 15:17, zdroj cirkev.cz
Oficiální stránky České biskupské konference, společenství biskupů římskokatolické a řeckokatolické církve v České republice
Více informací147. plenární zasedání České biskupské konference probíhá ve dnech 27.–29. dubna 2026 na Erlebachově boudě ve Špindlerově Mlýně. Zúčastní se ho také apoštolský nuncius arcibiskup Jude Thaddeus Okolo, který se zde s biskupy Čech, Moravy a Slezska rozloučí před svým odjezdem na další diplomatickou misi. Na jednání dorazí rovněž předsedové konferencí vyšších představených mužských a ženských řeholí – arciopat Prokop Siostrzonek OSB a sestra Zdeňka Š
V sobotu 25. dubna 2026 bude Mons. Stanislav Přibyl slavnostně uveden na svatovojtěšský arcibiskupský stolec při pontifikální mši v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Papež Lev XIV. jej pražským arcibiskupem jmenoval 2. února 2026, přinášíme informace k této události. Administrátor arcidiecéze a emeritní pražský arcibiskup Jan Graubner srdečně zve klérus, věřící pražské arcidiecéze i všechny, kteří by se chtěli zúčastnit této pro pražskou ar
Podobně jako v západních zemích zaznamenává katolická církev v České republice rostoucí podíl křtů dospělých z celkového počtu pokřtěných. V roce 2025 dosáhl 9 %, což je dosud nejvyšší hodnota v historii. V roce 2025 katolická církev evidovala celkem 13 622 křtů, přičemž 58 % z nich se uskutečnilo na Moravě. Křty dospělých se dlouhodobě pohybovaly na úrovni 5–6 % ze všech pokřtěných, avšak v posledních letech jejich podíl výrazně roste, stejně ja
Publikováno: 28. 4. v 15:17, zdroj cirkev.cz
Publikováno: 28. 4. v 13:45, zdroj Vatican News
O této audienci hovoří sám kardinál jako o „atmosféře čiré radosti a čiré naděje“ a „zvláštní milosti Svatého Ducha“. Lvu XIV. v závěru audience věnoval ostatkový kříž s relikviemi albánských mučedníků, kteří „darovali svůj život za věrnost, za lásku k Ježíši, za spásu albánského lidu, za to, aby všichni lidé mohli vidět úsměv nebes“.Kardinál Simoni se již s papežem Lvem setkal letos o Velikonocích; na neděli Zmrtvýchvstání (dva dny před 70. výročím kněžského svěcení) jej doprovázel při požehnání Urbi et orbi. Lvův předchůdce František, který albánského kněze jmenoval roku 2016 kardinálem, o něm mluvil jako o „živoucím mučedníkovi“; svědectví P. Simoniho pohnulo papeže Františka k slzám. Ernest Simoni byl původně františkánským novicem, po nástupu komunistického režimu v Albánii však byl noviciát rozprášen a řeholníci povražděni. Tehdy dvacetiletý Ernest Simoni dostal nařízení pracovat jako učitel v zapadlých horských vískách. Po dvouleté vojenské službě tajně vystudoval teologii a 7. dubna 1956 přijal ve Skadaru kněžské svěcení, již jako diecézní kněz, byť v srdci stále františkán.P. Simoni byl zatčen o Vánocích roku 1963 a odsouzen k smrti, dokonce opakovaně. Trest byl změněn na dlouholeté věznění a nucené práce, které vykonával přibližně 18 let. Až do pádu totalitního režimu byl pokládán za „nepřítele státu“ a směl pracovat pouze jako kopáč stok. I ve vězení a pak po propuštění ovšem tajně působil jako kněz, což byl v té době hrdelní zločin. Po roce 1990 směl P. Simoni opět působit veřejně, svou kněžskou službu vykonával na různých místech. Mezi jeho požehnané úspěchy patří smíření řady svých krajanů, hnaných tradiční „krevní mstou“. V současnosti žije ve Florencii, ovšem vysoký věk mu nebrání cestovat po světě a svědčit „o věčném štěstí, které Ježíš připravil, když vylil svou krev za všechny lidi celého světa a všech věků“.
Publikováno: 28. 4. v 12:42, zdroj Vatican News
„Nesmíme se nechat strhnout zrychlením světa, který neví, za čím běží, abychom se mohli vrátit ke službě v rytmu života, harmonii stvoření a pečovat o jeho rány.“ – Slova, která papež pronesl 11. dubna před modlitbou růžence za mír ve světě, jsou vodítkem pro vatikánskou expozici na Benátském bienále, které dospělo ke svému 61. ročníku.Jak řekl kardinál Tolentino de Mendonça, Svatý stolec chce na této mezinárodní přehlídce umění nabídnout příležitost ponořit se do kontemplace a naslouchat. Ve světě zmítaném konflikty a napětím může umění dokázat mnoho: „Potřebujeme, aby promlouvali umělci. Umění nám nabízí nové vize světa,“ poznamenal.Zpomalit, naslouchat, kontemplovat, pečovat – tak znělo zadání pro umělce, kteří vystavují v rámci expozice Svatého stolce nazvané Ucho je okem duše. Při tiskové konferenci v úterý 27. dubna představili tento projekt jeho kurátoři Hans Ulrich Obrist a Ben Vickers. Podle prefekta Dikasteria pro kulturu a vzdělání „naše doba potřebuje nové učitele a polyfonní profil Ildegardy nám může pomoci jako protijed proti vyčerpání monodií, inspirovat nás při zrodu nových vizí“ a přivést nás k poznání „neznámého jazyka“.Projekt čerpá inspiraci z písní, spisů a vizionářských obrazů benediktinské mystičky a abatyše, badatelky v přírodních vědách, kterou v roce 2012 svatořečil Benedikt XVI. „Postava, která se může jevit jako vzdálená,“ uvedl de Mendonça, „jelikož jde o mystičku z 12. století, ale která má silně současný hlas, který dokáže osvětlit otázky a cesty současnosti.“V Mystické zahradě bosých karmelitánů ve benátské čtvrti Cannareggio a v komplexu Santa Maria Ausiliatrice ve čtvrti Castello se představí 24 umělců. Výstavy budou probíhat ve stejných prostorech, které hostily projekt na 19. mezinárodní výstavě architektury na Bienále v roce 2025, Opera aperta, s architektonickým návrhem od Tatiana Bilbao Estudio a Maio Architects. Hans Ulrich Obrist uvedl, že k Hildegardě má vztah už od dětství, kdy s rodiči navštívil klášter v St. Gallenu. K jejímu odkazu se později vracel i prostřednictvím jejího kulturního dědictví. „Pro Hildegardu byl zvuk formou poznání. Hudba se stává spojnicí mezi bytím a světem, mezi mikrokosmem a makrokosmem,“ řekl. Pavilon Svatého stolce má návštěvníkům nabídnout celostní zážitek, který podle něj dokážou ocenit. Pro druhého kurátora, Bena Vickerse, je Hildegarda příkladem ženy, která dokázala propojit nebe a zemi prostřednictvím zpěvu a která kladla důraz na význam naslouchání.V Mystické zahradě se rozeznějí tóny skladeb současných hudebníků, básníků a umělců v dialogu s dědictvím Hildegardy prostřednictvím hlasů, nástrojů a ticha.Návštěvník, který vstoupí do Mystické zahrady, prostoru určeného kontemplaci, který je obvykle nepřístupný a je inspirován dílem Hrad v nitru svaté Terezie z Ávily, může díky sluchátkům poslouchat skladby umělců: Patti Smith, Briana Ena, Jima Jarmushe, Meredith Monk, benediktinských mnišek z opatství svaté Hildegardy v Elbingenu a mnoha dalších. Ponoří se tak do zvuků pomocí nástroje, který vytvořilo Soundwalk Collective, aby v reálném čase vnímal hlas přírody, ale také „svůj vlastní vnitřní prostor“, jak poznamenal Simone Merli z kolektivu. „Mystická zahrada je poněkud utajené místo, ale Benátčané ji velmi milují. Karmelitáni nám dali tuto krásnou možnost koexistovat s jejich každodenním životem.“ „Představuji si Hildegardu a Terezii, jak svými odlišnými vlastnostmi doprovázejí lidi v mystické zahradě v jejich duši, kde přebývá Bůh. Tyto dvě svaté nás učí starat se o druhé. Ticho nás nutí naslouchat svému nitru, naslouchat svému svědomí a ptát se, zda budujeme dobrý, krásný svět pro všechny,“ dodává otec Ermanno Barucco z řádu bosých karmelitánů, k tématu pavilonu v Mystické zahradě.Naslouchání, cesta k pochopení božské caritas Komplex Santa Maria Ausiliatrice se naopak stane současným skriptoriem – místem, kde se kdysi kopírovaly a iluminovaly knihy – rozčleněným do tří částí: živého archivu, díla Alexandra Klugeho a liturgického zpěvu sester z opatství v Eibingenu. V archivu, o který se stará sestra Maura Zátonyi ve spolupráci s Akademií sv. Hildegardy, najdou návštěvníci knihovnu s Hildegardinými texty, umělecké knihy Ildy David a nový projekt klášterní architektury od Tatiana Bilbao Estudio. Dílo Alexandra Klugeho — umělce s mnohostranným talentem, jemuž vděčíme i za název pavilonu — bylo dokončeno těsně před jeho smrtí v březnu letošního roku a sestává z monumentální instalace filmů a obrazů rozdělené do dvanácti stanovišť. Pavilon je věnován památce Klugeho a Koyo Kouoha, ředitelce sekce vizuálního umění na Bienále, která zemřela loni. Cílem instalace je uvést návštěvníka na cestu vedoucí do harmonie Boží lásky – caritas. Jak napsal Benedikt XVI. v apoštolském listu, který doprovázel prohlášení svaté Hildegardy za učitelku církve, „stvoření je aktem lásky, díky němuž může svět vzejít z ničeho: proto celou škálu stvoření prostupuje, jako proud řeky, božská láska. Ze všech stvoření miluje Bůh zvláště člověka a uděluje mu mimořádnou důstojnost, daruje mu tu slávu, kterou ztratili vzpurní andělé“.
Publikováno: 28. 4. v 11:32, zdroj cirkev.cz
Biskupové zemí Evropské unie vyjádřili solidaritu se všemi, kdo trpí v důsledku násilí, nestability a nespravedlnosti, zejména ve Svaté zemi, Libanonu či Íránu. Zvláštní pozornost věnovali také křesťanským komunitám v regionu, které podle nich zůstávají svědectvím vytrvalosti a naděje navzdory obtížným podmínkám. Ve svých modlitbách pamatovali také na Ukrajinu, Súdán a další oblasti zasažené válkou.Ve svém prohlášení biskupové připomněli slova Lva XIV., který opakovaně vyzývá k odzbrojení a dialogu: „Nechť odloží zbraně ti, kdo je mají… Nechť si ti, kdo mají moc rozpoutat války, zvolí mír – ne vynucený silou, ale skrze dialog.“ Zároveň vyjádřili plnou podporu Svatému otci a jeho výzvám adresovaným světovým lídrům.Z Kypru, který sám nese historickou zkušenost rozdělení, zazněla také výzva k budování důvěry a smíření. Biskupy oslovilo zejména svědectví místních komunit, které i navzdory složité situaci přispívají k dialogu a soužití.COMECE dále připomněla zvláštní odpovědnost Evropské unie jako projektu míru. Vyzvala proto její instituce i členské státy k posílení diplomatického, politického i humanitárního úsilí ve prospěch ochrany lidské důstojnosti, dodržování mezinárodního práva a podpory spravedlivého a trvalého pokoje.V závěru biskupové zdůraznili, že velikonoční doba je výzvou k obnovení závazku být tvůrci pokoje a smíření. „Nechť světlo vzkříšeného Pána posiluje toto úsilí, aby ani v nejtěžších chvílích nemělo násilí poslední slovo,“ uvedli.Plné znění prohlášení An urgent plea to seek peace and pursue it je dostupné na stránkách COMECE.
Publikováno: 28. 4. v 11:27, zdroj cirkev.cz
Program je otevřen všem, kdo chtějí aktivně přispět k péči o stvoření. Jak připomíná iniciativa, každý člověk může svými dary a schopnostmi přispět k ochraně společného domova.Formace probíhá prostřednictvím bezplatného online kurzu, který lze absolvovat vlastním tempem ve virtuální komunitě. Účastníci se tak mohou propojit s dalšími lidmi z celého světa, kteří sdílejí podobné hodnoty a motivaci.Zájemci se mohou registrovat na webových stránkách projektu laudatosianimators.org.
Publikováno: 21. 4. v 14:27, zdroj cirkev.cz
Generální sekretariát synody stanovil plán na nadcházející měsíce a oznámil klíčové události za účasti papeže Lva XIV. V plánu je červnové přípravné setkání ke kontinentálním hodnoticím shromážděním v roce 2028 a také říjnové setkání věnované rodině u příležitosti desátého výročí exhortace Amoris laetitia. Během online jednání 17. dubna byla zároveň schválena struktura nového realizačního dokumentu, který má určit další směřování synody o synodalitě v místních církvích.Hlavním bodem jednání XVI. řádné rady byla organizace setkání plánovaného na 23.–25. června 2026, které má připravit kontinentální hodnotící shromáždění plánovaná na první čtvrtletí roku 2028. Jedné ze zvláštních pracovních sekcí se zúčastní také papež Lev XIV. K účasti byli pozváni zástupci širokého spektra církevních představitelů, včetně zástupce Rady patriarchů východních církví a předsedů mezinárodních biskupských konferencí, mimo jiné ze Spojených států a Kanady. Každého z nich má doprovázet koordinátor synodálního týmu a, pokud to bude možné, také generální sekretář dané struktury.Dalším významným krokem bude setkání ve Vatikánu, které Svatý otec svolal na 7.–14. října 2026 při příležitosti desátého výročí vydání posynodální apoštolské exhortace Amoris laetitia. Do Říma se při této příležitosti sjedou předsedové biskupských konferencí z celého světa i představitelé synod katolických východních církví sui iuris, aby se společně věnovali tématu rodiny. Papež chce tímto setkáním „ve vzájemném naslouchání přistoupit k rozlišování kroků, které je třeba učinit, aby bylo možné hlásat evangelium rodinám v dnešní době s ohledem na to, co se děje v místních církvích“. Za přípravu této konzultační fáze odpovídá Dikasterium pro laiky, rodinu a život.Během jednání, kterému předsedal kardinál Mario Grech, představil P. Giacomo Costa návrh dokumentu zaměřeného na uskutečňování závěrů synody o synodalitě. Text, jehož struktura byla schválena, má být zveřejněn do začátku léta. Naváže na pokyny publikované v červnu 2025 a poslouží jako nástroj pro přípravu hodnotících shromáždění. Tyto kroky jsou součástí širšího procesu naplňování závěrečného dokumentu XVI. shromáždění a navazují na práci studijních skupin.Závěr jednání patřil poděkování biskupu Luisu Maríovi Marínovi de San Martín za jeho dlouholeté působení v Generálním sekretariátu synody. Členové rady jej zároveň ujistili o své modlitbě v souvislosti s jeho novým posláním papežského almužníka a prefekta Dikasteria pro službu milosrdenství.Zdroj: Vatican News - italská sekce
Publikováno: 24. 3. v 14:35, zdroj Vatican News
Na stůl generálního sekretariátu synody dorazily dvě nové závěrečné zprávy. Jednou z nich je zpráva komise zřízené v rámci Sympozia biskupských konferencí Afriky a Madagaskaru (SECAM) na téma polygamie, praxe označená v dokumentu za „nemorální“ a za „formu otroctví“ pro ženy. Druhou zprávou je zpráva studijní skupiny č. 2 na téma Naslouchat volání chudých a země, v níž se mimo jiné prosazuje „teologie, která vychází z naslouchání“ zranitelným a stvoření a která navrhuje zřízení církevního observatoře pro lidi se zdravotním postižením. Práce studijních skupin Jak je známo, deset studijních skupin zahájilo svou práci hned po svém založení v průběhu dvojitého synodu o synodalitě (2024). Hloubkové analýzy, výzkumy a dialog s odborníky a institucemi, pokračovaly po zahájení pontifikátu Lva XIV., který požádal, aby byly jejich zprávy, po předání sekretariátu synody zveřejněny v „duchu transparentnosti“. Zároveň stanovil, že po odevzdání zpráv končí mandát jednotlivých skupin. Dosud odevzdaly výsledky své práce tři skupiny: Skupina 3 o misii v digitálním prostředí; skupina 4 o revizi Ratio pro formaci kněží; skupina 5 o účasti žen na životě Církve. Polygamie, „viditelná“ praxe v Africe Dnes, 24. března, byly zveřejněny další dva dokumenty. V prvním z nich se odborníci ze SECAM vyjádřili k ožehavé otázce polygamie, o které během zasedání informoval kardinál Fridolin Ambongo, arcibiskup z Kinshasy a předseda Sympózia biskupů Afriky a Madagaskaru. Zpráva vychází z kořenů polygamní reality a analyzuje její příčiny: společenské postavení, ideály, kontakty s islámem. Zpráva nicméně podotýká, že jde o praxi, která není specifikem afrického kontinentu, ale má „univerzální“ dosah, a proto „se týká pastorační péče celé církve“. Zároveň však jde o praxi v Africe je však velmi „viditelnou“ a vyžaduje proto reflexi na vysoké úrovni. Zkušenost misionářů Reflexe shrnutá v dnešním synodním dokumentu vychází u biblického pohledu na člověka, která „jasně“ potvrzuje „rovnou důstojnost muže a ženy před Bohem“. Polygamie je proto považována za specifickou formu „otroctví žen“, a tedy za praxi hluboce nemorální. Zpráva se opírá o zkušenosti misionářů, kteří jsou s touto realitou neustále konfrontováni. Zdůrazňuje proto, že pastorační činnost se musí soustředit na boj proti polygamii, protože monogamní manželství je „nezbytnou podmínkou pro to, aby člověk byl nebo se stal křesťanem“. Žádná nejednoznačnost Zpráva zdůrazňuje, že v této věci nesmějí existovat žádné nejednoznačnosti: „Nelze se v žádném případě odchýlit od oficiální nauky církve: pastorační přístup k polygamistům se musí vyhnout se všemu, co by mohlo vypadat jako uznání polygamie ze strany církve“. Synodální komise opakuje výzvu k podpoře monogamie skrze učení Písma o jedinečnosti a nerozlučitelnosti manželství. Pastorační péče a svátosti Zpráva rovněž vyjmenovává různé pastorační přístupy, které se v Africe ve vztahu k polygamistům uplatňují. Některé vyžadují, aby si polygamista, který chce přistupovat ke svátostem, „vybral jednu manželku“ a ostatním ženám a dětem zaručil „spravedlnost a podporu“. Jiné zavádějí „trvalý katechumenát, přijímající osobu do společenství bez přístupu ke svátostem“. „Zvláštní doprovázení“ je naopak vyhrazen pro takzvanou „skrytou polygamii“, tedy neoficiální mnohoženství. Přesná jsou pak doporučení týkající se křtu, počínaje tím, že „polygamisté, kteří si přejí ztotožnit se s Kristem skrze milost křtu, musí být pečlivě připraveni, zbavit se některých kulturních překážek, přijmout evangelní poselství, přijmout křesťanský ideál a zavázat se k monogamnímu manželství před přijetím křtu“. Jinými slovy, církev nepokřtí polygamistu na základě slibu: „Pro polygamisty neexistuje předběžné udělení svátosti křtu, ale je zapotřebí doprovázení v perspektivě inkulturované pastorace“. Blízkost, naslouchání, docenění žen SECAM nakonec zmiňuje pastorační péči nabízející „blízkostí“, „naslouchání“, „přijetí lidí“, „respektování jejich cest“ a zaměřenou „na docenění důstojnosti ženy“. Tento typ pastorace„umožní navázat respektující a bratrský dialog mezi polygamními páry a pastýřem (knězem, biskupem), zástupcem milosrdného Krista, který hledá ztracenou ovečku a souhlasí s tím, že usedne ke stejnému stolu s celníky a hříšníky“. Volání chudých a země Závěrečná zpráva Skupiny č. 2 odpovídá na pět otázek ohledně toho, „jak může církev lépe naslouchat volání chudých a země“. Pro členy týmu naslouchání chudým a zemi „není pastorační volbou, ale aktem víry, který je podstatou poslání církve“. Czerny totiž připomíná, že pojem „naslouchání“ označuje „integrální proces, který zahrnuje setkání, pochopení problému, jednání, hodnocení a duchovní podporu a který se týká každého křesťana, i toho, kdo se cítí chudý“. Společná odpovědnost všech Otázka, kterou klade Skupina č. 2, zní: „Jak může církev lépe naslouchat těmto dvěma navzájem propojeným voláním, s vědomím, že reagovat na volání chudých znamená také reagovat na volání země, a naopak?“ V tomto smyslu zpráva identifikuje nástroje, které jsou v církvi již k dispozici – farnosti, základní společenství, hnutí, Charita, ekumenické a mezinárodní sítě. Vyzdvihuje jejich bohatství, ale varuje před „pokušením neoprávněně přenést odpovědnost na specializované struktury“. Každý pokřtěný je totiž zván ke „společné odpovědnosti“. Observatoř pro osoby se zdravotním postižením Mezi návrhy skupiny se objevujuje návrh na zřízení církevní observatoře pro osoby se zdravotním postižením, který předložila podskupina složená převážně z lidí se zdravotním postižením a která by mohla představovat „model, který lze replikovat na místní a regionální úrovni, aby se dal hlas všem marginalizovaným skupinám“. Setkání s existenciálními periferiemi Na teologické úrovni zpráva požaduje, aby „teologové pocházející z nejzranitelnějších společenství byli aktivně zapojeni do práce na magisteriálních dokumentech“. Ve stejném duchu je považuje za důležité, aby vzdělávací programy pro laiky, řeholníky a seminaristy zahrnovaly „přímé setkání s existenciálními periferiemi“.
Publikováno: 24. 3. v 13:59, zdroj cirkev.cz
Jak vypadá synodalita v praxi a proč je pro místní církve zároveň nadějí i výzvou? Po synodě o synodalitě teď začíná ta nejnáročnější část: uvádění do života v diecézích, farnostech a komunitách. V některých zemích už synodalita přináší novou pastorační kreativitu, jinde vyvolává nejistotu nebo odpor — často ze strachu a nedorozumění. Jak tyto obavy číst? Co pomáhá, aby se synodalita nestala jen heslem? Jaké proměny teologie a spirituality synodalita vyžaduje? Přijďte naslouchat, ptát se a společně hledat, jak může synodální církev vypadat tady a teď.Hosté přednášky:NATHALIE BECQUART je francouzská řeholnice z kongregace Xavières a teoložka dlouhodobě angažovaná v oblasti synodality. Od roku 2021 působí jako podsekretářka Generálního sekretariátu Synody biskupů ve Vatikánu. Stala se první ženou v historii, která má na biskupské synodě hlasovací právo.PROKOP BROŽ je teolog a pomocný biskup královéhradecký. V diecézi koordinuje implementaci synodálního procesu. V rámci České biskupské konference je delegátem Rady pro synodální proces a nese odpovědnost za oblast synodality na celostátní úrovni.ANNA GELETY je advokátka. V synodálním procesu se zapojila na místní úrovni ve farnosti sv. Terezie v Kobylisích: byla součástí týmu, který zpracovával výstupy ze synodálních skupinek a připravil pro farnost shrnutí témat i základní statistické pohledy na to, co v debatách zaznívalo.Debata je otevřená veřejnosti a moderuje ji Benedikt Mohelník.
Publikováno: 24. 4. v 13:35, zdroj cirkev.cz
Během večera bude představena také kniha Zlomené duše. Duchovní zneužívání v řeholních komunitách, jejíž vydání finančně podpořily mužská i ženská konference vyšších řeholních představených i spolek Někdo ti uvěří.Diskuze se zaměří na naléhavé téma duchovního a sexuálního zneužívání v církvi: na zkušenost obětí, mechanismy zneužití moci i na otázku, co dnes znamená odpovědnost, prevence a uzdravení. Pozornost bude věnována také tomu, jak rozpoznávat nezdravé formy vedení, poslušnosti a závislosti a jak vytvářet bezpečnější a pravdivější prostředí nejen v rámci církve.Večer navazuje na vydání dvou knih, které toto téma pomáhají přesně pojmenovat. Dysmas de Lassus ve své knize Zlomené duše. Duchovní zneužívání v řeholních komunitách (Krystal OP 2026) ukazuje rizika a deformace řeholního života. Doris Reisinger v knize Spirituální zneužívání v katolické církvi. Orientace, doporučení, prevence (Petrinum 2025) přináší širší reflexi zneužívání v církevním prostředí i možné cesty prevence.Hosté: Tomáš Cyril Havel, katolický kněz, autor a překladatel. Působí jako farní vikář v Římskokatolické farnosti u kostela sv. Markéty v Praze-Břevnově. Přeložil také knihu Doris Reisinger Spirituální zneužívání v katolické církvi.Eliška Hrnčířová, maminka, pedagožka, překladatelka a bývalá trapistka. Spolu s dalšími přispěla k zahájení kanonického vyšetřování duchovního zneužívání u sester trapistek a svou zkušenost následně sdílela na stránkách Někdo ti uvěří.Agnieszka Ewa Jarkowska, kapucínka a pedagožka. Odborně se věnuje tématům ochrany, traumatu a pomoci lidem zasaženým násilím. Absolvovala diplomový kurz v oblasti ochrany na Gregoriánské univerzitě v Římě a působila v Centru pro ochranu dětí v Košicích i v Komisi Konference biskupů Slovenska pro zneužívání dětí.Moderátor.Marek Drábek Opraem, premonstrát, kněz a terapeut. Absolvoval specializovaný kurz na Papežské Gregoriánské univerzitě v Římě zaměřený na problematiku sexuálního zneužívání v církvi. Pracuje jako nemocniční kaplan v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Aktivně se věnuje doprovázení obětí sexuálního zneužívání.
Publikováno: 17. 4. v 8:15, zdroj Vatican News
Účastníky setkání oslovil papež Lev XIV. Jeho jménem poslal list kardinálu Matteovi Zuppimu, předsedovi Italské biskupské konference, kardinál Pietro Parolin, státní sekretář. Ve svém listě kardinál Parolin poukazuje na skutečnost, že vytvářet autentické vztahy je „bytostným úkolem křesťanských společenství“. Zdůrazňuje, že respekt „neznamená pouhou korektnost, nýbrž náročnou formu lásky“, která se projevuje tím, že „střežím bližního, aniž bych se ho zmocnil, doprovázím ho, aniž bych ho ovládal, sloužím mu, aniž bych ho ponižoval“. Odsud mohou vyrůstat „průzračné, zralé a bezpečné vztahy“. Ke zvláštní pozornosti vybízí poselství vůči obětem zneužívání. Křesťanské komunity jsou povolány k tomu, aby neustále prožívaly „evangelní konverzi“, díky níž se nebudou ožehavým tématům vyhýbat ze strachu před skandálem, nýbrž vydají se „cestami, které si žádá pravda, spravedlnost a uzdravení“. K tomu povzbuzuje, jak píše kardinál Parolin, i papež Lev XIV. Římský biskup doufá, že v italských diecézích „budou vyrůstat komunity, v nichž ti nejzranitelnější budou přijímáni, chráněni a milováni“. K tomu také všem zúčastněným uděluje apoštolské požehnání.
Publikováno: 30. 3. v 11:05, zdroj Arcibiskupství olomoucké
Program zahájila společná modlitba a mše svatá v kostele sv. Anny vedle katedrály. Arcibiskup Nuzík během ní vyšel ze čtení daného dne, textu proroka Ezechiela, který hovoří o vnitřní proměně a očištění národa. „Jsem přesvědčen, že podobný proces proměny a očištění probíhá také v církvi v souvislosti s řešením otázek zneužívání. Každé takové shromáždění, jaké prožíváme i dnes, je projevem lítosti nad tím, co se stalo. Zároveň je to další krok v neustálé snaze posilovat prevenci, aby se narušená důvěra ve službu církve a kněží mohla zase obnovit,“ uvedl a zdůraznil přitom, že vedle lidského snažení a omluvy, kterou vůči všem obětem při této příležitosti znovu zopakoval, je zapotřebí také upřímná touha po uzdravení, které přichází skrze Boha.V přímluvách, které pro tuto bohoslužbu připravili lidé ze spolku Někdo Ti uvěří, pomáhajícího obětem zneužívání v církvi, pak všichni zúčastnění prosili nejen za zneužité, ale i za ty, kdo je doprovázejí, za představitele církve a všechny, kteří se podílejí na vyšetřování případů, a také za pachatele, aby nahlédli hrůzu toho, co spáchali, a s důvěrou v Boží milosrdenství přijali odpovědnost za své skutky.Jít s každým jeho tempemNásledná diskuze v nedaleké restauraci U Kristýna otevřela konkrétní témata. Arcibiskup Nuzík nejprve zmínil logo kontaktního místa olomoucké arcidiecéze pro oběti zneužívání a jeho heslo „Jsme na jedné lodi“. „Zbavit se tohoto zla musíme všichni společně. Loď tu ale není od toho, abychom stáli ve stojatých vodách, loď nás má posunout: všechny společně v tom, jak dál posilovat prevenci, a individuálně v tom, jak přes všechna zranění, bolest a tíhu spáchaného zla směřovat k uzdravení,“ řekl a dodal: „Chceme každému pomoci, aby našel sílu a nedovolil minulé bolesti být tím jediným, co určuje jeho budoucnost.“Ze strany přítomných obětí zazněl mimo jiné silný apel na včasnou a automatickou nabídku terapie, protože právě okamžitá pomoc odborníka může zabránit tomu, aby člověk „propadl sítem“ a zůstal se svým traumatem izolován mimo společnost.To potvrdil také arcibiskup Nuzík. „Uvědomil jsem si, že pokud zůstaneme u všeobecného pohledu, vlastně nic neřešíme. Teprve až když sestoupíme k pohledu jednotlivce, můžeme hledat řešení, ale také objevit skutečně bolestné místo. Univerzální recept neexistuje a my musíme jít s každým člověkem jeho tempem a individuálně,“ shrnul. Připustil přitom, že církev se i skrze tato setkávání postupně učí jít kupředu. Po fázi, kdy bylo nutné se zabývat právní rovinou, a následném budování sítě doprovázení skrze kontaktní místo nyní přichází další náročná rovina, práce s pachateli.Od modlitby ke konkrétním činůmTéma ochrany obětí přitom v Olomouci rezonovalo v uplynulém týdnu opakovaně. V úterý 24. března se uskutečnil další kněžský den, tentokrát zaměřený na praxi a prevenci právě v oblasti zneužívání. Mezi přednášejícími vystoupil církevní právník P. Libor Botek, advokát Daniel Bartoň, sexuolog Peter Kepič a také Anna Ptáčková a Marek Drábek ze spolku Někdo Ti uvěří. Kněží tak byli obsáhle informováni o sexuálních poruchách, posttraumatických reakcích i hranicích sexuálního a duchovního zneužití.A na Květnou neděli uplynul přesně půlrok od chvíle, kdy arcibiskupství otevřelo své kontaktní místo pro oběti zneužívání. To je určeno všem, kdo se v prostředí církve setkali s nevhodným chováním nebo některou z forem zneužívání – ať už jako přímé oběti, svědci, příbuzní nebo jejich blízcí. Služba vyslechne a předá informace, jak v dané věci postupovat, nenahrazuje ale orgány, které zneužívání řeší z titulu své funkce – tedy zejména církevní soud nebo orgány činné v trestním řízení. Komunikace probíhá anonymně a nejprve po e-mailu na adrese pomocobetem@ado.cz, všichni zapojení odborníci jsou vázáni mlčenlivostí, a pokud dojde na osobní setkání, koná se v diskrétní poradenské místnosti v centru Olomouce. Kontaktní místo zveřejnilo i leták s podrobnými informacemi, jak zneužívání rozpoznat a jak postupovat v případě, že se s ním někdo setká.„Jsem rád, že se v arcidiecézi podařilo vytvořit prostor, kde se lidé mohou bezpečně ozvat a svěřit se s tím, co prožili,“ uvedl arcibiskup Nuzík. Církev podle něj musí nejen umět spáchané zlo pojmenovat, ale také nabídnout pomoc těm, kteří se cítí zranění. „Kontaktní místo poskytuje bezpečné prostředí, kde jsou tito lidé vyslyšeni a kde se jim dostává první podpory i nasměrování na ty, kdo se jim mohou věnovat,“ dodal.
Publikováno: 27. 4. v 8:27, zdroj Vatican News
Organizační výbor Světových dnů mládeže v Soulu oznámil patrony tohoto festivalu mladých katolíků. Vybráni byli: Svatý Jan Pavel II. (1920–2005) — zakladatel Světových dnů mládeže, proslulý pro svou blízkost mladým lidem, péči o rodinu a důstojnost lidského života. Svatý Ondřej Kim Taegon (1821–1846)– korejský katolický kněz a mučedník, ztělesňující odvahu a pevnou víru. Svatá Františka Xaveria Cabrini (1850–1917) — misionářka známá pro svou péčí o migranty a chudé. Svatá Josefína Bakhita (1869–1947) — bývalá otrokyně, která se stala řeholnicí, svědkyní naděje, svobody a víry proměněné utrpením. Svatý Carlo Acutis (1991–2006) — světec digitální éry, jehož život zůstává vzorem evangelizace v digitálním světě. Dvouletý proces výběru patronů Patroni Světových dnů mládeže v Soulu byli vybráni na základě celostátního průzkumu mezi mladými lidmi, pastoračními pracovníky a formátory. Jak informuje organizační výbor, po skončení výběru věnovala skupina mladých dobrovolníků dva měsíce studiu života a spirituality pěti svatých patronů. Na základě modlitby, diskuse a společné reflexe připravili pro každého ze světců zvláštní modlitbu a symbol, který poukazuje zvláštní svědectví, které každý z nich dává současné mládeži. Svědectví světců inspiruje Kardinál Kevin Farrell, prefekt Dikasteria pro laiky, rodinu a život, připomněl, že svatí patroni hrají zásadní roli v přípravách na Světové dny mládeže (SDM). „Zvou mladé lidi, formátory a pastýře k reflexi nad darem Božího povolání – křestního, kněžského, řeholního a manželského – a povzbuzují nás, abychom na něj odpověděli velkoryse a odvážně následováním Krista, který zvítězil nad světem, jak připomíná téma nadcházejících Světových dnů mládeže,“ – uvedl kardinál Farrell. „Ať svědectví těchto svatých patronů – dodal kardinál – inspiruje mladé lidi po celém světě, zejména v kontextech poznamenaných nesnázemi a pronásledováním, aby si uvědomili, že svatost není vzdáleným ideálem, aby upřeli svůj zrak na Krista a velkoryse odpověděli na Jeho volání.“ Vzory konkrétního prožívání víry Arcibiskup Soulu Peter Soon-taick Chung, předseda Místního organizačního výboru Světových dnů mládeže v Soulu 2027, zdůraznil, že „tito svatí patroni pocházejí z různých kontinentů a generací a každý z nich ukazuje konkrétní cestu prožívání víry v realitě, s níž se dnes mladí lidé setkávají. Doufám, že v nich objeví vzory pro svůj život a že nimi během přípravy na Světové dny navážou hluboké duchovní pouto“.
Publikováno: 26. 4. v 6:08, zdroj Diecéze ostravsko - opavská
Skauti na Ivančenu každoročně proudí už od ranních hodin a již při mši svaté v 11 hodin byla louka u turistického rozcestí Ivančena zcela zaplněna. Biskupský vikář P. Daniel Vícha při bohoslužbě povzbudil skauty, aby se nebáli usilovat o proměnu světa, ve kterém žijí. „Pokud se každý z nás rozhodne udělat v životě ještě více dobra, můžeme něco změnit,“ povzbudil skauty k šíření Dobré zprávy v jejich okolí. A podotkl, že světec dne – sv. Marek při psaní evangelia udělal mnoho gramatických chyb, které dodnes biblisté v řeckém originálu vidí. „Navzdory svým chybám ale Marek přivedl na svět text, který proměňuje lidstvo již dva tisíce let,“ podotkl P. Vícha. Cesta k lepšímu světu začíná podle biskupského vikáře dobrým slovem, kterým lidé šíří Dobrou zprávu o Bohu. Povzbudil účastníky, aby po návratu poslali zprávu člověku, kterého delší dobu neviděli.Mezi účastníky se míhaly také nášivky středisek Frýdek-Místek, Velká Polom, Kravaře, Morávka a mnozí další. Na bohoslužbu připutoval také Vojta z Polanky nad Odrou:„Na Ivančenu chodím každý rok – letos je to zhruba popatnácté. Je dobré si připomínat památku umučených skautů, protože v některých částech světa se podobná bezpráví dějí stále." Podobnou motivaci stoupat na Ivančenu má další pravidelný účastník – Šimon z Opavy: „Ivančena je bod, okolo kterého se jako skauti z celé republiky můžeme sejít a uvědomit si, že dělat skauting nebylo vždy tak jednoduché jako dnes,“ připomíná.Skauti se na Ivančeně setkávají každoročně na konci dubna – v okolí památky sv. Jiří. V letošním roce ale společně vystoupají na Ivančenu ještě jednou – v sobotu 10. října. Připomenou si tak 80. výročí od přinesení prvních kamenů do pamětní mohyly.
Publikováno: 23. 4. v 10:14, zdroj Biskupství brněnské
Skauti se letos setkají na poutním místě Vranov u Brna. Registrace přihlášených družin proběhne na nádraží v České u Brna mezi 9.30 a 11.30, program vyvrcholí ve čtyři hodiny odpoledně mší svatou s biskupem Pavlem Konzbulem v poutním kostele Narození Panny Marie na Vranově.Shodou okolností právě v této obci vyrůstal současný diecézní duchovní rádce skautů, P. Pavel Opatřil, který slouží jako farář a děkan v Třebíči. Požádali jsme ho o krátký rozhovor: Jaké bylo vaše první setkání se skautem? Je skauting něco, co vás v životě nějakým způsobem ovlivňuje? Ano, vyrostl jsem samozřejmě za dob reálného socialismu, ale určité skautské impulsy mě provázely od mého dětství. V roce 1990 jsem nastoupil do olomouckého semináře a zapojil jsem se do skautských aktivit, jak v semináři, tak i v Olomouci samotné. Na podzim roku 1990 jsem složil skautský slib a naplno vstoupil do skautské organizace. Od dob mého jáhenského působení v Pozořicích jsem si postupně doplňoval skautské vzdělání. To vyvrcholilo Instruktorskou lesní školou v roce 1997, což je nejvyšší vzdělání v skautské organizaci. Od té doby jsem různě spolupracoval na vedení ve skautských střediscích, podle toho, kde jsem působil. Také jako instruktor na Ekumenické lesní škole a pak na Jesenické lesní škole.Na skautingu mě nejvíc fascinuje přátelství, příroda, a jestli se to tak dá říct, i neformální hledání duchovního rozměru života. Lord Robert Baden-Powell, zakladatel skautingu na konci svého života napsal jakousi závěť všem skautům, jejímž jádrem je výzva: „Pokusme se zanechat tento svět o trochu lepším, než jaký byl, když jsme na něj přišli.“Co to v praxi znamená, že jste skautský duchovní rádce v brněnské diecézi?Roli duchovního rádce v diecézi vidím především v propojování lidí a aktivit. Jejím jádrem je skautská pouť, dále návštěvy táborů, duchovní doprovázení a další aktivity, podle toho, jak dovoluje čas.Potřebují skauti nějaké duchovní vedení, pastorační podporu? Proč? Například na rovině farností potřebují skauti najít své místo, což někdy nebývá jednoduché. Oddíly tvoří věřící a praktikující katolíci, ale samozřejmě i nevěřící a je proto důležité vybudovat dobrou spolupráci a komunikaci mezi střediskem/oddílem a farností.Kromě skautů a své vlastní farnosti v Třebíči se v diecézi teď necelý rok věnujete ještě jedné službě - děkanské. Jak se vám všechny tyhle role kloubí dohromady a která je vám nejbližší? Někdy docela složitě (smích), ale vše beru jako výzvy, které je třeba naplňovat, a to pokud možno co nejlépe. Někdy se to i daří. Jak říká staré kněžské pořekadlo: Jsme staří a unavení, ale nevzdáváme to.Člověk samozřejmě v kontaktu s mladými lidmi také trošku omládne a to je super. A stále více se snažím říkat mladým, že oni jsou budoucností církve a na nich záleží. Vnímám to tak, že je potřeba podporovat vše, co rozvíjí život mladého člověka. Skautská cesta může být jedním z důležitých prvků. A pokud nežijeme jako věřící skauti v nějakém ghettu, pak je tam také silný evangelizační rozměr. Sám jsem pokřtil několik mladých lidí, kteří svoji cestu hledání Boha začali právě skrze skauting. A to je něco, z čeho mám velkou radost.
Z příběhů svatého Františka a jeho prvních druhů dýchá ryzí evangelium, a tak se dnes právem řadí k perlám křesťanské literatury. Poslední české vydání bylo již dávno rozebráno a navíc vykazovalo mnohé jazykové nesrovnalosti, proto jsme se rozhodli přistoupit nejen k novému vydání, ale i k novému překladu. Chceme tím zaplnit vzniklou mezeru a vyjít vstříc jak široké františkánské rodině, tak i všem duchovně hledajícím různých spiritualit. Přidanou hodnotou jsou zajisté i krásné ilustrace současného italského výtvarníka Piera Casentiniho z jeho cyklu Píseň bratra slunce. Nový překlad vychází z kritického vydání italského textu z konce 14. století, který evidentně čerpal z latinského spisu bratra Hugolina Actus Beati Francisci — více o vzniku a duchovním významu díla se lze dočíst v závěru knihy, ve fundovaném pojednání otce Regaláta Petra Beneše OFM.
Některé otázky jsou klíčem ke štěstí. Klíčem i k tomu, co se zdá neodemknutelné. Každý den je možné položit si nejdůležitější otázku. „Bydlí u nás Ježíšek?“ „Bydlí u nás… dnes…?“ Některá poznání mění lhostejný domov v domov, ve kterém bydlí štěstí. Jsou otázky, které umí odemykat i zdi. Andělé je znají i dospělí je znají… Ale nepokládají si je. I když by jim odpovědi vysvětlily, proč jsou smutní. Proč se cítí osamělí… Eduard Martin ve svých laskavých příbězích ze života vypráví o kráse vánočních svátků a vzpomínek, proměně rodinných vztahů i ostnu vánoční komerce. Miluje slova spřádaná do lidských rozhovorů. Naslouchá jim, hraje si s nimi a staví příběhy.
Publikace obsahuje základní modlitby, dále modlitby za papeže, kněze, církev, modlitbu růžence, litanie, křížovou cestu a mnoho jiných. Publikaci využívají zejména farní úřady pro děti v náboženství nebo při pobožnostech v kostele. Vydáno s církevním schválením. Formát A6, 2. upravené vydání
Tato knížka pojednává o vlastenectví. Jen málokteré téma vzbuzuje v české společnosti tolik emocí a sporů, v současné době snad víc než kdykoli předtím. Tváří v tvář výzvám dnešního světa nabyla slova jako vlast a národ, domov a tradice nové a nebývalé ozvučnosti. V překotném tempu změn a v silovém poli globálních ohrožení se s novou naléhavostí ozývá otázka české národní a kulturní identity. A právě v této souvislosti často zaznívá odkaz na dříve spíše opomíjené křesťanské hodnoty naší kultury. Oživení vlasteneckých citů a postojů jde ruku v ruce s připomínáním křesťanského kulturního dědictví českého národa.
© 2026 Česká biskupská konference
© Copyright ČTK, Vatican News, Katolický týdeník, Catholic News Agency a další zdroje.
