Dostupné bydlení je pilířem fungující demokratické společnosti

Tu přišel jeden učitel Zákona a řekl mu: „Mistře, půjdu za tebou všude, kam půjdeš.“ Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu položil.“ (Matoušovo evangelium 8, 19–20)

V České republice byla sociální bytová politika dosud řešena především pomocí relativně štědrých příspěvků/doplatků na bydlení, což se však ukázalo jako nedostatečně účinné. Počet lidí v akutní bytové nouzi narůstá, dávkový systém přispěl k inflaci nájemného a docházelo k masovému zneužívání systému prostřednictvím tzv. byznysu s chudobou. Dávkový systém totiž pomohl řešit problém finanční dostupnosti bydlení, ale nikoliv kvalitu ubytování a problém diskriminace či znevýhodnění některých skupin domácností na trhu bydlení. Většina domácností v akutní bytové nouzi tak zůstává i mnoho let v přechodných a nejistých formách bydlení, což v konečném důsledku znemožňuje jejich opětovné zapojení do společnosti. Tento neúspěch naznačuje, že i v českém prostředí je nutné doplnit příspěvky na bydlení posílením druhého zásadního pilíře bytové politiky, systému (a bytového fondu) sociálního bydlení.

Pro ty, kdo si dokážou zajistit bydlení vlastními silami, spočívá úloha bytové politiky především ve správném nastavení legislativy a regulačních mechanismů, které harmonizují individuální a celospolečenský zájem. V případě chudších domácností je žádoucí, aby státní bytová politika byla cílenější, účinně organizovaná a finančně podporovaná. Předmětem tzv. sociální bytové politiky jsou dvě hlavní kategorie potřebných: lidé v tzv. akutní bytové nouzi a ti, pro něž je na trhu nabízené bydlení standardní kvality finančně nedostupné.

Podle dat PAQ Research má až polovina domácností s dětmi v posledním roce větší výdaje než příjmy. Přičemž statisíce obyvatel utratí za bydlení přes polovinu svého měsíčního příjmu. Ceny bydlení jsou v Česku v přepočtu k výši platů jedny z nejvyšších v Evropské unii. A ceny vlastnického bydlení odráží růst zájmu o bydlení nájemní, a tedy i růst nájmů. Na tuto neúnosnou situaci musí reagovat státní bytová politika.

V mnoha vyspělých zemích se jako nejefektivnější forma zajištění bydlení pro domácnosti v akutní bytové nouzi ukázalo být „bydlení s garancí“, tedy inovativní způsob zajištění sociálního bydlení cestou spolupráce státu, obcí, neziskového a soukromého sektoru v rámci státem definovaných transparentních a ekonomicky udržitelných podmínek. Bydlení s garancí, díky tomu, že umožňuje zapojení i soukromého sektoru, je schopno kriticky ohroženým domácnostem nabídnout kvalitativně standardní nájemní bydlení relativně rychle a často i za nižší než tržní nájemné. Obce a neziskové organizace však mají za finanční podpory státu pravomoc určovat a kontrolovat kvalitativní standardy bytu a odpovídající výši nájemného. A zároveň poskytují nájemcům poradenství a monitorují celkovou efektivitu vynaložené veřejné podpory. Implementace konceptu bydlení s garancí nabízí příležitost, jak v nejbližších letech v Česku významně snížit počet domácností ohrožených bytovou nouzí i rozsah bezdomovectví v naší zemi. Zároveň pak má i ekonomický přínos v důsledku omezení „byznysu s chudobou“, snížení nepřímých veřejných nákladů vyplývajících z neřešeného bezdomovectví a omezení negativních vlivů na lokální trhy bydlení.

Výstavbu dostupného nájemního bydlení se státní pomocí mohou u nás realizovat obce, soukromý sektor i neziskové organizace. Zatím však chybí potřebná legislativa, která by neziskovým organizacím umožnila i dlouhodobé pronajímání bytů, aniž by byly sankcionovány kvůli směšování komerční a obecně prospěšné činnosti. Je to škoda, neboť ze zahraničních zkušeností vyplývá, že neziskový sektor umí provozovat bytový fond mnohdy efektivněji než obce.

Domníváme se, že legislativní kroky podporující dostupné bydlení by významným způsobem pomohly odblokovat jeho celospolečenský potenciál, a pomoci tak státu, ale i nám všem, v budoucnu opět o něco lépe dostát požadavku Písma: Lámat svůj chléb hladovému, popřát pohostinství bloudícím ubožákům, když vidíš nahého, obléci ho, neodmítat pomoc svému bližnímu. (Izajáš 58, 7)

Václav Malý, biskup

       předseda Rady Iustitia et Pax