English
Deset let od vraždy otce Hamela: Ze smrti při modlitbě raší ratolest odpuštění
Publikováno: 24. 7. v 17:00, zdroj Vatican News
Jean-Charles Putzolu Vatikán U příležitosti desátého výročí zavraždění otce Jacquese Hamela, k němuž došlo v jeho kostele 26. července 2016, probíhá ve Francii mnoho vzpomínkových akcí. Zejména v Saint-Étienne-du-Rouvray se pořádají mezináboženské iniciativy zaměřené na vzájemné poznávání křesťanství a islámu, výstavy, společné modlitby a rozhovory. Kardinál Jean-Marc Aveline, předseda Francouzské biskupské konference, bude předsedat mši, kterou bude v neděli vysílat veřejnoprávní televize.V rozhovoru s dominikánem Jeanem-Françoisem Bourem, ředitelem Národní služby pro vztahy s muslimy, zaznívá, jak je důležité uchovat jeho památku pro mladé generace, jak se za deset let vztahy mezi křesťany a muslimy ve Francii posunuly, i když zbývá ještě dlouhá cesta k usmíření, a jak nedůvěra bývá předmětem politické či mediální instrumentalizace. Otče Boure, jakým způsobem zavraždění otce Hamela přispělo k posunu v křesťansko-islámském dialogu? Dialog mezi křesťany a muslimy, alespoň ve Francii, nelze redukovat pouze na zdvořilé vztahy, a to ani před rokem 2016. Vztahy se cíleně budovaly nejméně nejméně 50 let. Francouzská církev zřídila už v roce 1973 službu věnovanou vztahům s muslimy, aby křesťanům, zejména katolíkům, umožnila prohloubit znalosti o islámu a lépe pochopit složitost muslimské historie i detaily fungování muslimského náboženství. Pokud však chceme identifikovat skutečný obrat, bylo by třeba zasadit jej spíše do období kolem roku 2001. Útok v New Yorku na World Trade Center vyvolal poměrně silné procitnutí. Od té chvíle jsme se snažili pochopit, proč existují proudy, které si vybírají teroristické násilí, a zahájili jsme širokou reflexi. A co se změnilo, jaký je nový přístup po tomto prvním obratu v roce 2001 a po roce 2010 ve Francii? Na straně muslimů došlo k jakémusi šoku a pro mnohé z nich to byl zdroj utrpení, protože se k nim od předchozích generací často vůbec nedostalo takového pojetí islámu, které by mohlo podporovat násilí nebo chaos. Velmi náhle si uvědomili, že existují džihádistické a teroristické proudy. Po zavraždění otce Hamela jsme ve Francii byli svědky toho, jak přijíždějí delegace na nejvyšší úrovni, aby promluvili v Paříži s biskupy a vydaly se do Saint-Étienne-du-Rouvray vyjádřit soustrast a odsoudit tento útok. Převzal tento islám, který se neidentifikuje s násilím, nějakou iniciativu k dialogu? Nemyslím si, že lze říci, že by formálně převzal iniciativu k dialogu. Pochopil však, že je nutné zahájit novou fázi v již probíhajícím procesu, v němž byli křesťané obecně vzato spíše proaktivní. I generální tajemník Světové muslimské ligy, celosvětový mluvčí saúdskoarabského vahhábismu, se vydal do Saint-Étienne-du-Rouvray. Spolu s monsignorem Lebrunem, arcibiskupem z Rouen, se zúčastnil modlitební vigilie. Mnohým představitelům došlo, že je absolutně nezbytné rozvinout jiné poselství, i když jsou nositeli určitého islámského konzervatismu a rigorismu, který by mohl podporovat spíše agresivní formu islámu. Neexistuje i mezi křesťany určitá forma neznalosti toho druhého, která usnadňuje stavět zdi nedůvěry? Tváří v tvář těmto tragédiím vidíme, jak se objevují lidé – někdy i velmi obyčejní z řad veřejnosti – kteří prohlašují, že je toto násilí nereprezentuje. Vidíme to jak mezi muslimy, tak mezi křesťany, a koneckonců i mezi nevěřícími. Jsou to lidé, kteří říkají, že si toto směřování nepřejí. Někteří z nich pochopili, že je nutné vstoupit do aktivního dialogu a vyslat jasné signály. Velmi mě například dojalo, když muslim komorského původu namaloval a daroval obraz zobrazující otce Hamela kázajícího ve svém kostele. Někteří muslimové se také vydali na hřbitov v Saint-Étienne-du-Rouvray, aby tam položili květiny. S odstupem deseti let může na mnoho mladých lidí zavraždění otce Hamela působit jako abstraktní a vzdálená událost. Jaký význam má předávání této paměti? To je jistě ta nejsložitější část. V příběhu otce Hamela, jak muslimové dobře pochopili, se k tragédii smrti člověka přidává ještě tragédie pramenící z toho, že tento muž byl zavražděn během modlitby. Mnoho muslimů vyjádřilo své zhrození a naprosté zhnusení nad tímto násilím spáchaným při modlitbě.U mnoha mladých křesťanů dnes ve Francii pozorujeme jistou bezradnost. Dnes je ve Francii, ať už v křesťanském světě nebo mimo něj, cítit jakási úzkost, která se rozšířila do té míry, že ovlivňuje i politické klima země. Proto je úkol vzdělávat a výchovávat velmi důležitý. Poselství dialogu, odpuštění a smíření, které církev ve Francii vyslala bezprostředně po zavraždění otce Hamela, francouzské úřady navíc překvapilo a nesmírně uklidnilo.Úvahám o islámu a křesťansko-islámském dialogu se ve Francii věnujeme po dlouhá desetiletí. Není to něco, co by se datovalo až od roku 2016. A církev ve Francii plní svůj úkol tím, že připomíná, že je nepřijatelné, aby byli všichni muslimové pokládáni za odpovědné za smrt otce Hamela, ani za všechny teroristické činy spáchané lidmi, kteří propadli smrtonosné ideologii. Jaké překážky by mohly ještě i dnes, deset let od této tragédie, bránit pokojnému mezináboženskému dialogu?To, co dnes mezináboženský dialog skutečně brzdí, je představa, že máme na práci jiné věci v době, která před nás staví výzvy, jež se už netýkají jen mezináboženského dialogu. Je tu trochu pokušení hodit ručník do ringu a přejít snadno k určité rezistenci, která chápe křesťanský život nebo evangelizaci jako baštu proti muslimům. Takové projevy občas slýcháme. Naštěstí ne od všech. Věřím, že musíme jít dál. Opravdu bych všechny povzbudil, aby si dnes vyhrnuli rukávy a věřili, že spolu můžeme vést dialog a rozumět si. Podle mého názoru je potřeba do toho znovu vložit trochu úsilí a odhodlání.
