English
Arcibiskup Nuzík: Přejeme si doprovázet páry, rodiny i jednotlivce v každé životní situaci
Publikováno: 13. 10. v 6:06, zdroj Vatican News
Tématem pondělního dopoledního programu sedmidenního setkání k 10. výročí apoštolské exhortace Amoris laetitia bylo doprovázení párů, rodin i jednotlivců v jejich životních situacích poznamenaných těžkostmi. Činnost šestnácti mezinárodních pracovních skupin se zaměřila na otázky dynamiky vztahů vznikajících, nových i dlouhodobých, prožívání sociálních a rodinných rolí, dále aspekty týkající se mužství a ženství v partnerských vztazích i důležitosti zodpovědnosti a náležité formace včetně systematického doprovázení v období nejen po svatbě, ale i v případě rozpadu vztahu. „V těžkostech života: doprovázet a podporovat“Úvodní slovo dne přednesl kardinál Kevin Farrell, který zdůraznil, že v konfrontaci s křehkostí rodin jsme vyzváni, abychom „dávali přednost naslouchání, vyhýbali se přespříliš rychlému souzení a nechali se překvapit působením Boží milosti v životě lidí“. Kardinál Farrell připomněl, že pastorační pracovníci mají mluvit pravdivě o svých zkušenostech a reflektovat komplexitu rodinného života. Profesorka Julie Hanlon Rubio ve svém příspěvku analyzovala současné podoby rodinné křehkosti, projevující se celosvětovým poklesem sňatečnosti, porodnosti i počtu křtů. Poukázala na to, že papež František přistupoval k manželství s milosrdenstvím, přijetím a morální vizí vyznačenou respektem ke svědomí. Zdůraznila přitom, že církevní vize manželství nesmí být postavena na nereálné dokonalosti. Ve svém projevu citovala slova papeže Františka: „Skutečnost, že […] láska je nedokonalá, neznamená, že je falešná nebo nereálná,“ a „každá rodina se navzdory svým slabostem může stát světlem v temnotách světa“. Připomněla také poselství z dokumentu Lva XIV. Magnifica Humanitas, podle něhož „lidská křehkost není problémem k vyřešení, ale základním prvkem naší lidskosti, který má být integrován“. Zkušenosti s rodinami zasaženými chudobou a násilímPastorační pohled z praxe přinesl kardinál Pablo Virgilio Siongco David z diecéze Kalookan na Filipínách. Zazněla v něm osobní zkušenost s doprovázením rodin zasažených chudobou a násilím: „V naší místní církvi v diecézi Kalookan jsme se naučili, že to, co se nám zpočátku jeví jako neodpovědná nebo nefunkční rodina, může vypadat úplně jinak, když vstoupíme do jejich domova a vyslechneme si jejich příběh“. Kardinál David dále uvedl, že „křehkost mnoha rodin není způsobena pouze osobními volbami“, ale také vnějšími okolnostmi, jako je chudoba, migrace, násilí či nejistá práce. Zdůraznil klíčový smysl exhortace Amoris laetitia: „Nežádá po nás, abychom se vzdali ideálu. Žádá nás, abychom doprovázeli reálné lidi v často bolestné vzdálenosti mezi ideálem a jejich skutečnou situací“. Podle kardinála Davida potřebuje křehká rodina více než jen pastorační rady – potřebuje společenství, které pomůže nést to, co už sama nést nedokáže. Lidé, kteří dříve stávali na okraji nebo byli pouhými příjemci péče, se postupně stávají aktivními nositeli poslání. Své vystoupení uzavřel výzvou k aktivnímu vyhledávání potřebných: „Církev nemůže vždy čekat, až k ní lidé přijdou. Někdy musí jít tam, kde lidé žijí, kde zápasí, kde truchlí, kde doufají, a objevit, že Kristus je tam již přítomen a čeká na nás“.Středoevropská perspektiva a čtyři způsoby doprovázeníOlomoucký arcibiskup Josef Nuzík dnes vystoupil na tiskové konferenci spolu s dalšími účastníky setkání. Ve svém krátkém příspěvku vysvětlil činnost pastoračních center pro rodinu zřizovaných církví v České republice. V následné odpovědi na otázku, o čem dnes skupiny jednaly a jakými konkrétními způsoby může církev lidem pomáhat, odpověděl: „Bylo zajímavé, že u našeho stolu jsme jenom čtyři Evropané. Hodně zastoupené jsou východní církve, jako je třeba chaldejská církev, nebo Sýrie, Irák, dále Afrika, Turecko, přitom problematiku všichni vnímáme tak nějak společně a že je dobré, že jsme na tu cestu vstoupili. Začíná to vlastně tím, že chceme doprovázet páry. Byla velice podnětná a zajímavá přednáška pana biskupa z Brescie, který mluvil o čtyřech možnostech doprovázení. Společné všem těm názorům a pohledům je, aby se tito lidé necítili jako cizinci v církvi, abychom je prostě přijali v těch situacích, v nichž jsou. Na tom se všichni shodneme.“ Biskup Tremolada ve své přednášce účastníkům setkání nastínil čtyři způsoby: Ten první způsob je prosté přijetí člověka takového, jaký je i s těžkostmi, které prožívá. Druhým způsobem je to, že nějakým způsobem člověk využívá služby církve – doprovázení. Třetí situací, která při dnešním setkání velmi rezonovala, je ta, že se lidé dostanou do blízkosti církve, když se jim rozpadne manželství. Začnou chodit na kurzy Alfa (neformální setkání zaměřená na objevování základů křesťanské víry) a jiné. Často objeví nový smysl života díky tomu, že jim něco v životě nevyšlo. „Teprve ten čtvrtý způsob je to, že se dál doprovází a směřuje to k rozhodnutí, které ani moc biskupů ještě neudělalo, jestli přistoupit k přijímání svátostí nebo ne,“ dodal olomoucký arcibiskup. Předseda České biskupské konference rovněž připojil zkušenosti z vlasti: „Také jsem zmiňoval ve své řeči, že biskup plzeňský předal v minulém týdnu Svatému otci svoji zkušenost, kdy kněží-misionáři plzeňské diecéze doprovázejí páry, potom také na cestu doprovázení ostatních vstupují i další manželské páry, vždy s cílem pečovat dlouhodobě. Brno nastoupilo jinou cestu, že diecéze vychovala a formovala páry, které doprovázejí a až v té druhé fázi nastoupí do pastoračního procesu kněží.“„Závěr, který zaznívá i v naší společné zprávě, je ten, že musíme v té cestě pokračovat a nejde to nějak uspěchat,“ uzavřel český reprezentant na setkání, které se může stát důležitým milníkem na cestě za novými způsoby pastorace.
