Konec nejistoty při poskytování dotací církevním subjektům

V posledních letech se katolická církev potýká s nejasným výkladem pravidel pro poskytování dotací. Nejviditelněji se tyto obtíže projevují při vyhodnocování vzájemného propojení církevních subjektů, a to jak pro účely poskytování podpory malého rozsahu v režimu de minimis, tak kvůli jejich kategorizaci na malé, střední nebo velké podniky. Přestože jde o významnou otázku ovlivňující hospodaření církve, orgány veřejné moci pravidla neaplikují jednotným způsobem, a navíc svůj výklad v průběhu času mění. Období nejistoty však ukončil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který publikoval příručku týkající se aplikace pravidel na církevní subjekty v praxi. ČBK měla příležitost její obsah připomínkovat.

Příručka se v prvé řadě rozsáhle věnuje jednotlivým oblastem financování a vede poskytovatele dotací k tomu, aby pečlivě zvážili, zda vůbec musí dotaci podmiňovat pravidly zohledňujícími propojení. V praxi byly totiž často tyto podmínky vyžadovány nadbytečně. Dále pak příručka popisuje, jak pravidla propojení podniků aplikovat na strukturu katolické církve, a vykládá jednotlivá relevantní kritéria. Přestože příručka není pro orgány veřejné moci závazná, představuje nástroj metodického vedení, který sjednocuje roztříštěnou praxi poskytovatelů dotací a poskytuje žadatelům o podporu autoritativní podklad pro argumentaci v případě, že budou postup poskytovatelů dotací považovat za nesprávný.

Vybrané oblasti financování

Nejrozsáhlejší část příručky nabádá poskytovatele k pečlivé tvorbě dotační politiky a ke správnému vymezení podmínek, které budou na žadatele klást. V praxi se totiž vyskytovaly případy, kdy se poskytovatelé pokoušeli zjednodušit si práci na úkor žadatelů, například tím, že podporu zbytečně zařazovali do režimu obecného nařízení de minimis nebo vyžadovali splnění přísnějších podmínek, než jaké jsou skutečně předepsány.

Orgány veřejné moci jsou proto nejprve vedeny ke zhodnocení, zda zamýšlené opatření skutečně naplňuje kritéria definice veřejné podpory ve smyslu evropského práva. Jen v takovém případě má totiž opatření potenciál ohrozit hospodářskou soutěž a bylo by bez existence příslušné výjimky považováno za zakázané. Při tvorbě dotační politiky by měli poskytovatelé zvážit, jaké oblasti mají být financovány a pokud přichází v úvahu, že by jejich financování nemuselo zakládat veřejnou podporu, například z důvodu výkonu nehospodářských činností podporovaných subjektů, nastavit podmínky programu tak, aby připouštěly jak možnost čerpání podpory v režimu veřejné podpory, tak i mimo tento režim.

Příručka se detailně věnuje jednotlivým oblastem financování a rekapituluje převážně judikaturou stanovená pravidla pro odlišení činností, které veřejnou podporu zakládají, a které nikoli. Popisuje takto oblasti vzdělávání a školení, kultury, sociálních služeb a sportu. Připomíná například, že veřejné vzdělávání organizované v rámci státního vzdělávacího systému, financované a kontrolované státem, nepředstavuje ve smyslu evropského práva hospodářskou činnost, a tudíž ani jeho podpora nepodléhá omezením. Na situaci přitom nic nemění ani okolnost, zda je za vzdělávání vybíráno školné. Podobně bude obvykle mimo pravidla veřejné podpory stát provoz veřejných knihoven, archivů nebo drobných ekonomicky nevyužívaných památek. Také sociální služby mohou stát v některých případech mimo režim veřejné podpory, čím se otevírá možnost jejich jednoduššího financování.

Jsou-li znaky veřejné podpory naplněny, musí poskytovatelé vyhodnotit, kterou z výjimek lze její existenci odůvodnit. Obecný režim podpory malého rozsahu de minimis ve smyslu nařízení Komise (EU) 2023/2831 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis, má být přitom zvolen až na posledním místě, jen v případě, že nebudou k dispozici jiné varianty. Mezi ty patří tzv. blokové výjimky GBER, služby obecného hospodářského zájmu (SOHZ – SGEI) a mnohdy přehlížený režim de minimis SOHZ podle nařízení Komise (EU) 2023/2832 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu, který nabízí oproti obecnému nařízení de minimis vyšší limit podpory a výhodnější pravidla pro hodnocení propojení podniků. Příručka podrobně konkretizuje pravidla pro jednotlivé výjimky.

Podpora de minimis

Příručka dále zahrnuje zvláštní přílohu, která poskytuje náhled ÚOHS na to, jakým způsobem prakticky aplikovat obecná pravidla propojení na realitu katolické církve. Přitom je třeba vzít v úvahu, že pravidla propojení pro účely podpory malého rozsahu de minimis se v některých ohledech liší od hodnocení propojení pro účely kategorizace malých a středních podniků.

Podpora v režimu de minimis představuje výjimku z obecně formulovaného zákazu veřejné podpory z důvodu, že kvůli svému malému rozsahu nedokáže negativně ovlivnit vnitřní trh EU (de minimis non curat praetor – maličkostmi se soudce nezabývá). Tento malý rozsah je vyjádřen limitem, který určuje, jakou podporu smí jeden podnik nejvýše získat během období tří let. Limit veřejné podpory se pak uplatňuje společně na podniky, které dohromady tvoří tzv. jeden podnik. Podniky propojené do jednoho podniku proto sdílí společně jediný limit přijímaných finančních prostředků, zatímco podniky, jež jeden podnik netvoří, mohou každý sám vyčerpat limit pro jakékoli tříleté období ve výši 300 000 € v plné výši.

Pro zhodnocení propojení do tzv. jednoho podniku je třeba zohlednit následující závěry ÚOHS:

• Subjekt, který nevykonává žádnou hospodářskou činnost, tedy nenabízí zboží ani služby na trhu, nemá povahu podniku a neúčastní se propojení do tzv. jednoho podniku. Nebude tedy s nikým propojen a nebude ani propojení působit.

• Jednotlivá biskupství, respektive diecézní biskupové, nejsou mezi sebou propojeni, a to ani prostřednictvím České biskupské konference, která má toliko roli koordinačního orgánu.

• Biskupství, respektive diecézní biskupové, pak nejsou propojeni s exemptními řády ani jinými samostatnými strukturami v církvi.

• Pokud by diecézní biskup nevykonával hospodářskou činnost a nepředstavoval by tedy podnik, nepůsobil by propojení jiných podniků.

• Dozor nad hospodařením jiného podniku nebo udělování souhlasu s jeho právním jednáním působí, že nadřízený subjekt uplatňuje v takovém podniku vliv a zapojuje se do jeho vedení. Pokud by nadřízený subjekt nebyl podnikem z jiných důvodů, toto zapojení z něj podnik učiní a uschopní ho k tomu, aby působil propojení jiných podniků do tzv. jednoho podniku.

Podpora de minimis SOHZ

Nařízení Komise (EU) 2023/2832 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu, stanoví oproti obecnému nařízení de minimis (2023/2831) vyšší limit podpory – 750 000 €.

Navíc také obsahuje zvláštní pravidlo pro hodnocení propojení. Podniky poskytující služby obecného hospodářského zájmu, které mezi sebou nemají žádný vztah, s výjimkou skutečnosti, že každý z nich má přímou vazbu na tentýž neziskový subjekt, se pro účely tohoto nařízení nepovažují za jeden podnik. Pokud tedy bude podpora poskytována v režimu nařízení de minimis SOHZ, odpadnou některé vazby propojení, které by byly relevantní v režimu obecného nařízení de minimis.

Kategorizace malých a středních podniků

Při poskytování podpory se v některých případech bere v úvahu velikost podniku žadatele. Je pak přiznávána pouze malým nebo i středním podnikům, z podpory jsou vyloučeny podniky, které lze klasifikovat jako velké. Kritérium velikosti podniku pak může zákonodárce přenášet do jiného kontextu a uplatňovat v nových souvislostech, například při hodnocení kritérií podniku v obtížích.

• Malé podniky jsou definovány jako podniky, které zaměstnávají méně než 50 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřekračuje 10 milionů EUR.

• Střední podniky jsou definovány jako podniky, které zaměstnávají méně než 250 osob a mají buď roční obrat, který nepřesahuje 50 milionů EUR, nebo bilanční sumu roční rozvahy nepřesahující 43 miliony EUR.

Činnost evidovaných právnických osob podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, lze rozdělit do dvou kategorií – na hospodářskou a nehospodářskou.

• Hospodářská činnost zahrnuje vše, co by bylo možné zjednodušeně označit za podnikání, tedy jakoukoli činnost spočívající v nabízení výrobků nebo služeb, bez ohledu na skutečnou ziskovost. Jde například o propachtování zemědělských pozemků, nájem bytu, těžbu dřeva, výrobu a prodej zboží.

• Do nehospodářské činnosti pak spadají činnosti odlišné od nabízení zboží a služeb na relevantním trhu, například vysluhování svátostí a vyučování náboženství.

Při kategorizaci podniků dle velikosti je třeba započítávat pouze údaje vztahující se k hospodářské činnosti.

Jednotlivé podniky pak mohou být vzájemně propojeny jako tzv. partnerské či propojené podniky. Pak je třeba údaje relevantní pro výpočet velikosti podniků a vztahující se k jejich hospodářské činnosti za všechny propojené a partnerské subjekty sčítat v plném či poměrném rozsahu dle typu daného vztahu závislosti.

Pro zhodnocení propojení pro účely kategorizace malých a středních podniků je třeba zohlednit následující závěry ÚOHS:

• Subjekt, který nevykonává žádnou hospodářskou činnost, tedy nenabízí zboží ani služby na trhu, nemá povahu podniku a neúčastní se propojení do tzv. jednoho podniku. Nebude tedy s nikým propojen.

• Jednotlivá biskupství, respektive diecézní biskupové, nejsou mezi sebou propojeni, a to ani prostřednictvím České biskupské konference, která má toliko roli koordinačního orgánu.

• Biskupství, respektive diecézní biskupové, pak nejsou propojeni s exemptními řády ani jinými samostatnými strukturami v církvi.

• Fyzická osoba, která není podnikem, může propojit jiné podniky, pokud tyto podniky svou činnost vykonávají na stejném relevantním trhu nebo sousedních trzích.

• Dozor nad hospodařením jiného podniku nebo udělování souhlasu s jeho právním jednáním působí, že nadřízený subjekt uplatňuje v takovém podniku vliv a zapojuje se do jeho vedení. Pokud by nadřízený subjekt nebyl podnikem z jiných důvodů, toto zapojení z něj podnik učiní a uschopní ho k tomu, aby působil propojení jiných podniků bez ohledu na to, zda tyto podniky svou činnost vykonávají na stejném relevantním trhu nebo sousedních trzích.

Závěr

Příručka ÚOHS opakovaně zdůrazňuje, že její závěry nejsou závazné, a že nezbavují poskytovatele dotací povinnosti v každém jednotlivém případě zkoumat faktické vztahy mezi relevantními subjekty. Obecně formulované závěry budou aplikovatelné typicky, neznamená to však, že v každém jednotlivém případě. V případě obtíží při poskytování dotací je Česká biskupská konference připravena poskytnout žadatelům v rámci katolické církve metodickou podporu. Doporučuje pak, aby žadatelé uvedená pravidla nepřehlíželi a zohledňovali je důsledně při podávání žádostí o dotace. Jejich porušení může totiž vést k nepřiznání podpory nebo dokonce k nutnosti jejího vrácení, a to včetně souvisejících sankcí.