Zpovědní tajemství nemá chránit pachatele trestných činů

V posledních dnech se objevují v médiích nepřesné a poněkud zavádějící informace ohledně svátosti smíření a zpovědního tajemství. Čeho se zpovědní tajemství týká, jaká je zavedená praxe a jaké právní předpisy jej ošetřují?

Věrouka, pastorační praxe i vnitřní předpisy valné většiny církví znají různé způsoby vyznání hříchů, které vede k jejich odpuštění, případně další druhy duchovních rozhovorů, jejichž předmětem jsou nezřídka důvěrné informace. V katolické církvi se tento úkon označuje jako svátost smíření, případně zpověď. Udělovatelem svátosti smíření je vždy kněz a je vázán absolutně neporušitelným svátostným tajemstvím. Z obsahu zpovědi nesmí nikomu nic vyzradit. České právo, stejně jako i ostatní evropské státy, tuto skutečnost reflektuje a zpovědní tajemství uznává jako tzv. zvláštní právo podle zákona o církvích a náboženských společnostech.

Je nezbytné, aby zpověď probíhala v atmosféře důvěry. Jedině za takových podmínek se může kajícník otevřít a kněz s ním může pracovat na nápravě, ke které má zpověď mj. vést. Zpovědní tajemství má přitom chránit věřící, kteří přistupují ke zpovědi, nikoliv církev jako instituci. Už celá staletí není smyslem zpovědního tajemství ohrožovat vyšetřování trestných činů a neslouží ani k zametání sexuálních deliktů a celé škály dalších trestných činů pod koberec. Pokud by totiž zpovědní tajemství neexistovalo, kajícník (případný pachatel trestného činu) by ke zpovědi pravděpodobně vůbec nepřišel. A pokud svůj problém pojmenuje, je knězem veden k nápravě. V praxi to například znamená i to, že jej kněz vyzve, aby kontaktoval orgány činné v trestním řízení.

I jiné profese jsou chráněné obdobným tajemstvím. Jedná se například o advokáty, lékaře, psychology, sociální pracovníky a další povolání, při nichž jsou pracovníci v nějaké míře povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu své profese, při péči o ty, kteří se na ně obracejí. 

Rozlišujeme rovněž zpovědní tajemství (v církevně-právní terminologii je označováno jako svátostné tajemství nebo svátostná pečeť) a ostatní druhy tajemství, která se označují jako pastorační. To dopadá na situace důvěrných rozhovorů, které se neodehrávají při svátosti smíření, a přitom si zaslouží podobnou ochranu. Takovým příkladem může být rozhovor nemocného s nemocniční kaplankou.