Zpráva o rodině 2026 a její význam pro církev

Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) vydal Zprávu o rodině 2026. Tento dokument, publikovaný s tříletou periodicitou, podle vyjádření MPSV vzala na vědomí vláda ČR. Zpráva bude východiskem pro opatření státní rodinné politiky stejně jako předchozí zprávy z let 2020 a 2023. Jaký význam má pro církev a její službu naděje a jaké výzvy přináší, zhodnocuje emeritní ředitelka Národního centra pro rodinu Marie Oujezdská.

Cílem předkládané Zprávy o rodině bylo identifikovat faktory stojící za poklesem porodnosti a zjistit, do jaké míry a jakými nástroji rodinné politiky lze osoby v produktivním věku podpořit v naplňování jejich rodinných přání. Mezi lety 2021 a 2025 se počet narozených dětí snížil přibližně o 30 %.

Je velmi potěšující, že závěr více než třísetstránkové zprávy nevede ke zjednodušujícím řešením, ale spíše odkrývá množství dalších otázek, které dokreslují šíři problému. A právě zde se objevuje i možnost podílet se na řešení demografické situace na různých úrovních života společnosti. Ukazují se velké možnosti působení i pro církev a jí zřizovaná centra pro rodinu.

Zmiňované zprávy se na rodinu dívají i z hodnotového hlediska, aniž by opomíjely závažnost materiálních otázek. Zpráva z roku 2020 přinesla nový pohled na rodinu coby nejvíce preferovanou životní hodnotu a zabývala se faktory ovlivňujícími její stabilitu. Zpráva z roku 2023 kladla důraz na hodnotu harmonického soužití partnerů-manželů, která je podmínkou pro to, aby rodina naplňovala vysoká hodnotová očekávání. Obě zprávy tak potvrzovaly význam práce na vztazích a implicitně oceňovaly práci církvemi zřizovaných center pro rodinu, která se desetiletí věnují těmto vztahovým kompetencím jako přirozenému předpokladu pro spolupráci s Božím působením.

Zpráva z roku 2026 se zabývá v dosud nebývalé komplexitě předpoklady pro založení rodiny neboli pro realizaci rodinných přání. Nezůstává stát u nezbytných materiálních podmínek, kam patří zejména zachování životní úrovně po narození dětí a bytová situace. Zajímavě a zcela nově, i když ještě nerozpracovaně, je řešena „podpora ze strany státu“. Naopak rozpracovaný je výzkum bezdětných, kteří se právě zásadním způsobem podílejí na poklesu porodnosti. Zcela nově je prezentován výzkum obav rodičů i bezdětných, který dává tušit, že jedním z nejvýznamnějších důvodů demografické krize je krize naděje.

Zpráva potvrzuje zjištění demografů, že mít děti už není normou ale možností. Zpráva analyzuje bezdětné a možná překvapí zjištěním, že 63 % bezdětných by děti chtělo mít, pokud by mělo vhodného partnera a zvládalo obavy z budoucnosti. Bohužel se výzkum nedostal k příčinám toho, že ti, kteří partnera či partnerku postrádají, je z větší části nehledají. Naopak zajímavě je rozpracovaná typologie bezdětných. Ukazuje, že pro 44 % bezdětných je rodičovství méně významné, ale dalším 40 % dává životu smysl a v dětech vnímá životní hodnotu. Problém je, jak se těmto lidem podaří vypořádat se s beznadějí. Situace je o to závažnější, že se stejnou beznadějí se potýkají i rodiče.

Mezi uváděná témata patří:

•  ztížení života vlivem politické situace a stárnutí (obává se 75 % rodičů a 66 % bezdětných);
•  snižování počtu narozených dětí (obává se 85 % rodičů a 75 % bezdětných);
•  možnost, že rodičovství nebude hlavním životním cílem (obává se 81 % rodičů a 65 % bezdětných);
•  nedostatečná finanční podpora (obává se 73 % rodičů a 57 % bezdětných);
•  sobectví ve společnosti (obává se 75 % respondentů v obou skupinách);
•  negativní vliv klimatických změn (obává se 60 % respondentů v obou skupinách).

Hlavním posláním církve je přinášet naději založenou na důvěře v Boží láskyplnou péči. Otázkou a výzvou tedy zůstává, zdali dokážeme využít zprávou vykresleného obrazu rodinných přání a obav k tomu, abychom lidem lépe naslouchali, doprovázeli je a pomáhali jim nacházet odvahu pro vztahy a rodinný život.

Zpráva o rodině v plném znění je zveřejněna na stránkách Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA).